ZAHÁLKA, Michal. Střípky žen(y). Recenze Michala Zahálky na inscenaci Norská žena. Online. Web Jiráskův Hronov 3. 8. 2025.
Recenze Michala Zahálky na inscenaci Norská žena
Je to docela dobře známá pravda: někdy je celek víc než pouhý součet částí. Norská žena souboru Antonín Puchmajer D. S. je toho dost jednoznačným dokladem. Děj, který vypráví libreto Kateřiny Rudčenkové, by se dal shrnout do jednoduché anekdoty. Po nějaké, řekněme, řemeslné stránce má inscenace rezervy – ze kterých se ovšem dovede hned v prologu vylhat (stran nevyrovnanosti pěveckých dispozic, zdvojení rolí, ale třeba i svícení) způsobem, že je těžké prakticky cokoliv vůči čemukoliv namítat (a to taky vede k tomu, že se nerecenzuje kdovíjak snadno). To by ale samozřejmě nestačilo: divadla, která mají alibi, mohou být i přes svou nenapadnutelnost zbytečná. V Norské ženě se ovšem jistá přítomná míra bezostyšnosti stává kvalitou jaksi eo ipso – a není tu ovšem sama.
Text, který je zároveň vyšinutý, ale zároveň má svou evidentní logiku, se v téhle prezentaci může tvářit sebevíc nevážně a parodicky (od expozic jednotlivých dvojakých postav hrdinek Eulálie, Elvíry a Evelíny až po finále v domku kdesi za Skagerrakem, s oním až upejpavě kanálnickým otcem), ale pod tím vším je jasně patrný jakýsi hlubší smutek. Kdybych měl ve zkratce shrnout, co pokládám na Norské ženě za podstatné, řekl bych asi, že to je právě tahle kvalita: dokazuje, že velká spousta (sebe)ironie vůbec neznamená, že se člověk nebere vážně a že (o sobě) nic neříká. Měl jsem z ní vlastně dost silný emocionální zážitek – aniž bych si kdy v průběhu představení uvědomoval, že se ho ve mně někdo snaží vyvolat. Děkuju za to.
PS: Moc nerad bych zněl nějak zapškle či mravokárně, ale asi bych na ctěné festivalové osazenstvo apeloval, že svoboda sdílet hluboké neuspokojení z aktuálně prožívaného kusu by se měla zastavit někde o moment kažení zážitku jiných lidí. Skupince, která seděla za mnou, za každé přidané „Oni už zase zpívají“ v této familieoperette opravdu srdečně neděkuji.
ZAHÁLKA, Michal. Střípky žen(y). Recenze Michala Zahálky na inscenaci Norská žena. Online. Web Jiráskův Hronov 3. 8. 2025. Dostupné z: https://jiraskuvhronov.eu/stripky-zen-y [cit. 2025-08-03] (také Zpravodaj Jiráskova Hronova. 2025, č. 2, s. 5)
Je to docela dobře známá pravda: někdy je celek víc než pouhý součet částí. Norská žena souboru Antonín Puchmajer D. S. je toho dost jednoznačným dokladem. Děj, který vypráví libreto Kateřiny Rudčenkové, by se dal shrnout do jednoduché anekdoty. Po nějaké, řekněme, řemeslné stránce má inscenace rezervy – ze kterých se ovšem dovede hned v prologu vylhat (stran nevyrovnanosti pěveckých dispozic, zdvojení rolí, ale třeba i svícení) způsobem, že je těžké prakticky cokoliv vůči čemukoliv namítat (a to taky vede k tomu, že se nerecenzuje kdovíjak snadno). To by ale samozřejmě nestačilo: divadla, která mají alibi, mohou být i přes svou nenapadnutelnost zbytečná. V Norské ženě se ovšem jistá přítomná míra bezostyšnosti stává kvalitou jaksi eo ipso – a není tu ovšem sama.
Text, který je zároveň vyšinutý, ale zároveň má svou evidentní logiku, se v téhle prezentaci může tvářit sebevíc nevážně a parodicky (od expozic jednotlivých dvojakých postav hrdinek Eulálie, Elvíry a Evelíny až po finále v domku kdesi za Skagerrakem, s oním až upejpavě kanálnickým otcem), ale pod tím vším je jasně patrný jakýsi hlubší smutek. Kdybych měl ve zkratce shrnout, co pokládám na Norské ženě za podstatné, řekl bych asi, že to je právě tahle kvalita: dokazuje, že velká spousta (sebe)ironie vůbec neznamená, že se člověk nebere vážně a že (o sobě) nic neříká. Měl jsem z ní vlastně dost silný emocionální zážitek – aniž bych si kdy v průběhu představení uvědomoval, že se ho ve mně někdo snaží vyvolat. Děkuju za to.
PS: Moc nerad bych zněl nějak zapškle či mravokárně, ale asi bych na ctěné festivalové osazenstvo apeloval, že svoboda sdílet hluboké neuspokojení z aktuálně prožívaného kusu by se měla zastavit někde o moment kažení zážitku jiných lidí. Skupince, která seděla za mnou, za každé přidané „Oni už zase zpívají“ v této familieoperette opravdu srdečně neděkuji.
ZAHÁLKA, Michal. Střípky žen(y). Recenze Michala Zahálky na inscenaci Norská žena. Online. Web Jiráskův Hronov 3. 8. 2025. Dostupné z: https://jiraskuvhronov.eu/stripky-zen-y [cit. 2025-08-03] (také Zpravodaj Jiráskova Hronova. 2025, č. 2, s. 5)
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.