RUMLER, Martin. Ohlédnutí za přesídlením aneb dá se vybalit piknikový koš mezi paneláky? Online. Amatérská scéna 25. 7. 2025
Divadelní Piknik. Dlouhé roky spojen s jihočeskou Volyní, letos poprvé přesunut o více než 200 km severně. Do Mostu.
Do toho Mostu? Na sídliště, do betonu? Z jihočeské zahrádky do krajiny lomů, elektráren a komínů chemičky? Mezi nemálo účastníky veliká skepse, byť důvody stěhování lze jen obtížně rozporovat.
Jaký tedy byl Divadelní Piknik v Mostě?
Zázemí a prostředí
Od divadla do postele minuty, na pivo a kávu do 30 sekund, řečeno stručně. Ačkoli ve větším městě, tak vše v dosahu.
Diváckým či účastnickým zázemím překonala mostecká přehlídka nejenom svého předchůdce, ale i zkušenější, větší a zasloužilejší mezidruhovou přehlídku Jiráskův Hronov. Od počátku tak byla slyšet chvála na to, že jídlo je k jídlu, bydlení blízko (nejvzdálenější postel byla cca 15 minut chůze od Městského divadla) a dva hlavní hrací prostory, zmíněné Městské divadlo a Divadlo Rozmanitostí dělí čtvrthodina chůze nebo tři minuty jízdy MHD (kterou město a organizátoři účastníkům zajistili zdarma).
Organizátoři a spolupořadatelé si v tomhle ohledu dali opravdu záležet a zjevně mysleli na všechno a na všechny.
Divadelní prostředí
Po mnoha letech velká změna. Divadlo se primárně hrálo v prostředí, které je k tomu primárně určeno. Považte, v divadlech. V profesionálních divadlech s profesionálním zázemím, přístupem a personálem. Místní technici slyšeli od souborů chválu a pokud byl některý z účastníků nespokojen, k mým uším se to nedostalo.
Možná i proto bylo na rozdíl od předchozích ročníků celostátní přehlídky amatérského činoherního a hudebního divadla méně slyšet, že inscenaci uškodil prostor. Což se stávalo a stávat bude, ne každá přesazená květina změnu zvládne, ale rozhodně to nepatřilo k častým připomínkám lektorů nebo argumentům souborů.
Naopak rychle si diváci i vystupující zvykli na to, že vrcholné amatérské divadlo si zaslouží vrcholný prostor, vrcholné technické možnosti, být slyšet, být vidět.
Program
Byl nadupaný, protože podobnou péči jako samotnému hlavnímu programu, kvůli kterému vůbec přehlídka existuje, dali organizátoři i doprovodnému programu. Dvě profesionální divadla, dvě jízdy divadelní tramvají s muzikou, storytellingem a pohledem na proslulou chemičku patřily k nejvyhledávanějším a divacký zájem i zážitek a ohlasy svědčí o úspěchu.
Samozřejmě naplněný program zmenšoval okna odpočinku mezi soutěžními představeními, takže kdo chtěl, nebo musel, vidět kompletní hlavní program včetně diskuzí, ten se, věru, nezastavil.
Co bylo k vidění
Nevím, jak vám, ale samotná úroveň soutěžních představení na mě nezanechala nějak výjimečný a silný dojem. A to ani z jedné z možných stran. Nebyli jsme svědky, až na jednu výjimku, úplného průšvihu, ani nálože výjimečných inscenací, o kterých se bude roky a roky hovořit.
I tak ale bylo na co koukat a ocenění třeba V.A.D Kladno za Vadí nevadí či Divadlu Radar/Za oponou za Encyklopedii akčního filmu naprostou souzní i s mým diváckým zážitkem a troufnu si tvrdit, že i diváci Jiráskova Hronova budou spokojeni a někteří přímo nadšeni.
Pozoruhodná z onoho každoročního neplánovaného dramaturgického zacílení byla převaha inscenací, které se tak či onak vyjadřují k postavení žen v rodině i společnosti, k feminismu a ženám jako takovým. Na jevišti se toto téma objevuje samozřejmě dlouhé roky, ale takto koncentrovaně na přehlídce amatérského divadla šlo pro mě o věc nebývalou. Navíc se téma rozprostíralo od klasiky zatoupené Maryšou amatéru ze Slavkova u Brna (viz titulní foto Štěpána Kňákala_pozn.red.), přes moderní dramatiku Frielova Tance na konci léta Divadla Exil až po svébytné autorské počiny jako Norská žena souboru Antonín Puchmajer DS.
Na soud sice malý vzorek, ale asi jde o téma, které je přemýšlivějším lidem, mezi které divadelníci snad patří, blízké, je pro ně aktuální a mají a chtějí k němu něco prostřednictvím jevištního jazyka co říct.
Pokud vše výše řečené zaslouží nějaké shrnutí a završení – Divadelní Piknik v Mostě obstál a městu se špatnou pověstí i amatérskému divadlu slušel. Výkon organizátorů a pořadatelů byl nečekaným sprintem na maratonské trati a chci věřit, že entuziasmus, nápady a styl provedení jim zůstane i pro další ročníky. A podobný drajv, podporu města a dalších organizací přeju každému pořadateli i té nejmenší přehlídky v zemi.
Velkou radost jsme pak měl z toho, že skepse (která u mě byla díky zkušenosti s mosteckým Přemostěním spíš menší) u některých návštěvníků opadla a nebáli se veřejně svěřit s tím, jak nejenže vzali Piknik v Mostě na milost, ale dokázali si ho vyloženě užít. V tomhle ohledu byla přesídlovací mise naplněna. A doufejme, že i přeplněna nejen pro letošní ročník, ale i pro ročníky budoucí.
RUMLER, Martin. Ohlédnutí za přesídlením aneb dá se vybalit piknikový koš mezi paneláky? Online. Amatérská scéna 25. 7. 2025. Dostupné z: https://www.amaterskascena.cz/ohlednuti-za-presidlenim-aneb-da-se-vybalit-piknikovy-kos-mezi-panelaky/ [cit. 2025-07-29]
Do toho Mostu? Na sídliště, do betonu? Z jihočeské zahrádky do krajiny lomů, elektráren a komínů chemičky? Mezi nemálo účastníky veliká skepse, byť důvody stěhování lze jen obtížně rozporovat.
Jaký tedy byl Divadelní Piknik v Mostě?
Zázemí a prostředí
Od divadla do postele minuty, na pivo a kávu do 30 sekund, řečeno stručně. Ačkoli ve větším městě, tak vše v dosahu.
Diváckým či účastnickým zázemím překonala mostecká přehlídka nejenom svého předchůdce, ale i zkušenější, větší a zasloužilejší mezidruhovou přehlídku Jiráskův Hronov. Od počátku tak byla slyšet chvála na to, že jídlo je k jídlu, bydlení blízko (nejvzdálenější postel byla cca 15 minut chůze od Městského divadla) a dva hlavní hrací prostory, zmíněné Městské divadlo a Divadlo Rozmanitostí dělí čtvrthodina chůze nebo tři minuty jízdy MHD (kterou město a organizátoři účastníkům zajistili zdarma).
Organizátoři a spolupořadatelé si v tomhle ohledu dali opravdu záležet a zjevně mysleli na všechno a na všechny.
Divadelní prostředí
Po mnoha letech velká změna. Divadlo se primárně hrálo v prostředí, které je k tomu primárně určeno. Považte, v divadlech. V profesionálních divadlech s profesionálním zázemím, přístupem a personálem. Místní technici slyšeli od souborů chválu a pokud byl některý z účastníků nespokojen, k mým uším se to nedostalo.
Možná i proto bylo na rozdíl od předchozích ročníků celostátní přehlídky amatérského činoherního a hudebního divadla méně slyšet, že inscenaci uškodil prostor. Což se stávalo a stávat bude, ne každá přesazená květina změnu zvládne, ale rozhodně to nepatřilo k častým připomínkám lektorů nebo argumentům souborů.
Naopak rychle si diváci i vystupující zvykli na to, že vrcholné amatérské divadlo si zaslouží vrcholný prostor, vrcholné technické možnosti, být slyšet, být vidět.
Program
Byl nadupaný, protože podobnou péči jako samotnému hlavnímu programu, kvůli kterému vůbec přehlídka existuje, dali organizátoři i doprovodnému programu. Dvě profesionální divadla, dvě jízdy divadelní tramvají s muzikou, storytellingem a pohledem na proslulou chemičku patřily k nejvyhledávanějším a divacký zájem i zážitek a ohlasy svědčí o úspěchu.
Samozřejmě naplněný program zmenšoval okna odpočinku mezi soutěžními představeními, takže kdo chtěl, nebo musel, vidět kompletní hlavní program včetně diskuzí, ten se, věru, nezastavil.
Co bylo k vidění
Nevím, jak vám, ale samotná úroveň soutěžních představení na mě nezanechala nějak výjimečný a silný dojem. A to ani z jedné z možných stran. Nebyli jsme svědky, až na jednu výjimku, úplného průšvihu, ani nálože výjimečných inscenací, o kterých se bude roky a roky hovořit.
I tak ale bylo na co koukat a ocenění třeba V.A.D Kladno za Vadí nevadí či Divadlu Radar/Za oponou za Encyklopedii akčního filmu naprostou souzní i s mým diváckým zážitkem a troufnu si tvrdit, že i diváci Jiráskova Hronova budou spokojeni a někteří přímo nadšeni.
Pozoruhodná z onoho každoročního neplánovaného dramaturgického zacílení byla převaha inscenací, které se tak či onak vyjadřují k postavení žen v rodině i společnosti, k feminismu a ženám jako takovým. Na jevišti se toto téma objevuje samozřejmě dlouhé roky, ale takto koncentrovaně na přehlídce amatérského divadla šlo pro mě o věc nebývalou. Navíc se téma rozprostíralo od klasiky zatoupené Maryšou amatéru ze Slavkova u Brna (viz titulní foto Štěpána Kňákala_pozn.red.), přes moderní dramatiku Frielova Tance na konci léta Divadla Exil až po svébytné autorské počiny jako Norská žena souboru Antonín Puchmajer DS.
Na soud sice malý vzorek, ale asi jde o téma, které je přemýšlivějším lidem, mezi které divadelníci snad patří, blízké, je pro ně aktuální a mají a chtějí k němu něco prostřednictvím jevištního jazyka co říct.
Pokud vše výše řečené zaslouží nějaké shrnutí a završení – Divadelní Piknik v Mostě obstál a městu se špatnou pověstí i amatérskému divadlu slušel. Výkon organizátorů a pořadatelů byl nečekaným sprintem na maratonské trati a chci věřit, že entuziasmus, nápady a styl provedení jim zůstane i pro další ročníky. A podobný drajv, podporu města a dalších organizací přeju každému pořadateli i té nejmenší přehlídky v zemi.
Velkou radost jsme pak měl z toho, že skepse (která u mě byla díky zkušenosti s mosteckým Přemostěním spíš menší) u některých návštěvníků opadla a nebáli se veřejně svěřit s tím, jak nejenže vzali Piknik v Mostě na milost, ale dokázali si ho vyloženě užít. V tomhle ohledu byla přesídlovací mise naplněna. A doufejme, že i přeplněna nejen pro letošní ročník, ale i pro ročníky budoucí.
RUMLER, Martin. Ohlédnutí za přesídlením aneb dá se vybalit piknikový koš mezi paneláky? Online. Amatérská scéna 25. 7. 2025. Dostupné z: https://www.amaterskascena.cz/ohlednuti-za-presidlenim-aneb-da-se-vybalit-piknikovy-kos-mezi-panelaky/ [cit. 2025-07-29]
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.