HEJRAL, Jan; ČIVRNÝ, Tomáš. Jak s divadlem začínal Jan Hejral? Online. Divadelník.cz 26. 6. 2025
Divadelní začátky. Vystupte společně s námi ze své „divadelní bubliny“ a odhalte nejrůznější cesty, které přivedly k divadlu nadšence v rámci celé České republiky. Každý příběh je originál. Každý je inspirativní.
„Nevyzpytatelné jsou cesty osudu. Vždy nás ale dovede tam, kam dojít máme!“ — autor neznámý.
Ve třicátém druhém příspěvku tohoto seriálu vypráví o své cestě k divadlu Jan Hejral.
Jan Hejral
Divadlo Krakonoš Vysoké n. J., Zmatkaři Dobronín, DIVSE Hostivice
Herec, režisér, hudebník
Kolébka ochotnického divadla
Moje cesta k divadlu byla jasná, přímočará a prostě daná. Když se narodíte do Vysokého nad Jizerou, kolébky světského ochotnického divadla, tak je velká pravděpodobnost, že vás divadlo nemine. Když se narodíte do rodiny Hejralových, tak už je to skoro povinnost. Dodnes považuju za svou domovskou scénu Divadlo Krakonoš.
Byly mi 4
Moje první vzpomínka vůbec je z jeviště. Psal se rok 1985, mně byly 4, seděl jsem na bedně uprostřed jeviště a koukal do lidí. Hráli jsme tenkrát Strakonického dudáka. Mamka byla Kordula, děda Kalafuna a já nechápal, proč mu mám říkat tatínku.
Jan Hejral v inscenaci Strakonický dudák (1985) | foto: archiv Divadla Krakonoš
Protože jsme byli rodina divadelníků a muzikantů, hrál jsem od 6 let na housle, v 10 je vyměnil za piano a u něho jsem už zůstal. Zhruba od 4. třídy jsem začal chodit do recitačního kroužku, který vedla naše knihovnice Iva. Vychovala mnoho generací dětí, které přičichly k divadelnímu umění a mnoho jich u toho zůstalo. Včetně mě. Vyhrával jsem okresní kola recitačních soutěží a postupoval na kola krajská. Jednou se dostal i do kola ústředního. Pro semilský okres úspěch nevídaný.
Loutkové divadlo
Od malička jsem taky chodil do loutkového divadla. Hrála ho celá rodina. Táta byl principál. Bavilo mě sedět na “bidýlku” a koukat, jak se vodí nebo mluví loutky. A pak mi dovolili točit větrem!!! A to štěstí, když mi dali do ruky motýlky a dokonce světlušky!!!!! Když pak táta onemocněl, převzal jsem na pár let v loutkách režii.
U loutkového divadla byl Honza prakticky od mala | foto: rodinný archiv
Mnoho rolí?
Ve velkém divadle jsem tolik hereckých příležitostí neměl. Zato jsem si vyzkoušel inspici, nápovědu a asistenta režie. Většinou jsem seděl za pianem nebo v případě lidových her z Podkrkonoší za harmoniem. Ale pár rolí zmíním. V 17 letech jsem si střihnul prvního milovníka v Moliérově komedii Měšťák šlechticem. Jednalo se o unikátní česko-francouzský projekt, se kterým jsme pak dostali pozvání na mezinárodní festival do německého Karlsruhe. Dalo mi to dvě věci. Že je francouzština krásný jazyk, kterému nerozumím ani zbla, a že první milovník je děsná role. Zato Lucia v Hrátkách s čertem jsem si užil. I když… premiéru si moc nepamatuju, měl jsem čtyřicítky teploty. Ale co bych pro divadlo neudělal. Co jsem nikdy v divadle nedělal, je technika. A to je určitě dobře, protože si nejsem jistý, jestli by to divadlo nespadlo, kdyby mě tam pustili.
Ve 20 jsem dostal první nabídku na hostování. Josefodolský soubor oslovil tátu na režii a on mě vzal s sebou. Potřeboval mladého kluka do inscenace Zdaleka ne tak ošklivá, jak se původně zdálo. Tenhle titul jsme nakonec dělali i na domácí scéně s Divadlem Krakonoš.
Jan Hejral v inscenaci Zdaleka ne tak ošklivá, jak se původně zdálo | foto: archiv Divadla Krakonoš
Drzost první režie
V 25 jsem byl tak drzý, že jsem si řekl o první režii a spolek mi to umožnil. Víkend Ivana Krause. U poroty úspěch žádný, zato lidi řvali smíchy. A taky jsem zjistil, že moje mamka zahraje všechno. I erotickou scénu v posteli.
Přihláška na JAMU
Když jsem studoval na gymnáziu, chodil jsem do taneční skupiny. Dělali jsme převážně plesové formace a showdance. Proto jsem podal ve čtvrtým ročníku přihlášku na JAMU obor muzikál. Tenkrát se to nikde jinde neučilo. Bylo to spojení tří věcí, které jsem miloval a aktivně dělal – divadlo, hudba a tanec. A já to moc chtěl dělat.
Nevzali mě.
Ani za rok.
A ten další taky ne. Hodně mě to štvalo. Byl to můj sen být profiherec a tady jsem si musel bolestně přiznat, že na to nemám. Rozhodl jsem se, že se budu věnovat té druhé části, co mi docela jde – hudbě a divadlo bude koníček. Vystudoval jsem pardubickou konzervatoř obor hra na klavír a od té doby učím na ZUŠ.
Životní role u Zmatkařů
Život mě zavál na Vysočinu, konkrétně do Polné. Bylo to krásných 14 let. Během prvního půlroku jsem oslovil Fandu Kunsta – principála Zmatkařů z vedlejší vesnice Dobronín, jestli s nimi můžu hrát. Souhlasil. A dostal nádherný role. Třeba mrtvého koně. Nebo Ježíše Krista. A taky životní roli homosexuála Diega v dramatu Zlomatka. Diego přišel krátce potom, co jsem se sám vyoutoval, a proto má pro mě velký význam. Navíc jsem si na jevišti vyzkoušel být nahý, líbat se a mít sex na stole. Zmatkaři jsou moje druhá domovská scéna.
Jan Hejral jako Diego v inscenaci Zlomatka | foto: archiv Zmatkaři Dobronín
V samotné Polné jsem se přidal do loutkového divadla. Loutky jsou má velká láska a když mám tu možnost, tak do nich jdu. A u “starých” ochotníků, jak se tam říká, zrežíroval dvě komedie. Mezitím se vracel do Vysokého a i tam zrežíroval pár her a taky jsem zasedl za piano jako barový klavírista u ochotníků v Kutné Hoře v komedii Světáci, kde jsem udělal i hudební nastudování. Zatím moje poslední role byl záskok na poslední chvíli v Neratovicích v pohádce Paní z ledu.
Jan Hejral v roli Soba při záskoku v pohádce Paní z ledu | foto: archiv
Přesun ku Praze
Kvůli lásce jsem se přestěhoval ku Praze. A ani tady nemůžu být bez jeviště. Zázemí jsem našel u spolku DIVSE v Hostivici, kde už mám za sebou první premiéru.
Vysoké nad Jizerou je sice místo s nejstarší ochotnickou tradicí, ale je to taky místo, kam se sjíždějí divadelníci z celé republiky na Národní přehlídku venkovských divadelních souborů Krakonošův divadelní podzim. Odmalička se na ní podílím. Nejdřív jsem jako člen folklórního kroužku vítal soubory před divadlem, později na městském úřadě básničkou. Od 17 let jsem se o soubory staral jako hostes(ka) a od roku 2005 jsem členem přípravného výboru. Díky přehlídce jsem poznal mnoho stejně ujetých lidí jako já. Třeba právě Zmatkaře nebo Ořechováky, ženy ze Žlutic, děcka z Boleradic…Díky přehlídce jsem se seznámil s lidmi, kteří mě divadelně i lidsky hodně ovlivnili. Jako Milan Schejbal, František Laurin, Vláďa Dědek, Láďa Valeš, Mirek Král… s některými jsem měl možnost pracovat a těžím z toho dodnes. Díky přehlídce jsem viděl spoustu představení, ať už ty.. ehm.. méně povedené nebo ty geniální. A i to je velká škola.
Jan Hejral během Krakonošova divadelního podzimu | foto: archiv přehlídky
A profi divadlo nakonec vyšlo!
Takovou malou zvláštností je, že nakonec jsem se do toho profi divadla přeci jen dostal. Jako člen orchestru jsem měl možnost se podílet na muzikálech Fantom opery, Ples upírů, Čarodějka a Bídníci v pražské pyramidě na výstavišti. Pak jsem dostal nabídku do orchestru původního českého muzikálu Doktor Faust a v současnosti mě můžete vidět za pianem na Malé scéně divadla Karlín v představení Třináctá láska, kde mám dokonce i pár replik.
Hudební divadlo Karlín – Třináctá láska | foto: Jan Hejral
HEJRAL, Jan; ČIVRNÝ, Tomáš. Jak s divadlem začínal Jan Hejral? Online. Divadelník.cz 26. 6. 2025. Dostupné z: https://divadelnik.cz/jak-s-divadlem-zacinal-jan-hejral/ [cit. 2025-06-26]
„Nevyzpytatelné jsou cesty osudu. Vždy nás ale dovede tam, kam dojít máme!“ — autor neznámý.
Ve třicátém druhém příspěvku tohoto seriálu vypráví o své cestě k divadlu Jan Hejral.
Jan Hejral
Divadlo Krakonoš Vysoké n. J., Zmatkaři Dobronín, DIVSE Hostivice
Herec, režisér, hudebník
Kolébka ochotnického divadla
Moje cesta k divadlu byla jasná, přímočará a prostě daná. Když se narodíte do Vysokého nad Jizerou, kolébky světského ochotnického divadla, tak je velká pravděpodobnost, že vás divadlo nemine. Když se narodíte do rodiny Hejralových, tak už je to skoro povinnost. Dodnes považuju za svou domovskou scénu Divadlo Krakonoš.
Byly mi 4
Moje první vzpomínka vůbec je z jeviště. Psal se rok 1985, mně byly 4, seděl jsem na bedně uprostřed jeviště a koukal do lidí. Hráli jsme tenkrát Strakonického dudáka. Mamka byla Kordula, děda Kalafuna a já nechápal, proč mu mám říkat tatínku.
Jan Hejral v inscenaci Strakonický dudák (1985) | foto: archiv Divadla Krakonoš
Protože jsme byli rodina divadelníků a muzikantů, hrál jsem od 6 let na housle, v 10 je vyměnil za piano a u něho jsem už zůstal. Zhruba od 4. třídy jsem začal chodit do recitačního kroužku, který vedla naše knihovnice Iva. Vychovala mnoho generací dětí, které přičichly k divadelnímu umění a mnoho jich u toho zůstalo. Včetně mě. Vyhrával jsem okresní kola recitačních soutěží a postupoval na kola krajská. Jednou se dostal i do kola ústředního. Pro semilský okres úspěch nevídaný.
Loutkové divadlo
Od malička jsem taky chodil do loutkového divadla. Hrála ho celá rodina. Táta byl principál. Bavilo mě sedět na “bidýlku” a koukat, jak se vodí nebo mluví loutky. A pak mi dovolili točit větrem!!! A to štěstí, když mi dali do ruky motýlky a dokonce světlušky!!!!! Když pak táta onemocněl, převzal jsem na pár let v loutkách režii.
U loutkového divadla byl Honza prakticky od mala | foto: rodinný archiv
Mnoho rolí?
Ve velkém divadle jsem tolik hereckých příležitostí neměl. Zato jsem si vyzkoušel inspici, nápovědu a asistenta režie. Většinou jsem seděl za pianem nebo v případě lidových her z Podkrkonoší za harmoniem. Ale pár rolí zmíním. V 17 letech jsem si střihnul prvního milovníka v Moliérově komedii Měšťák šlechticem. Jednalo se o unikátní česko-francouzský projekt, se kterým jsme pak dostali pozvání na mezinárodní festival do německého Karlsruhe. Dalo mi to dvě věci. Že je francouzština krásný jazyk, kterému nerozumím ani zbla, a že první milovník je děsná role. Zato Lucia v Hrátkách s čertem jsem si užil. I když… premiéru si moc nepamatuju, měl jsem čtyřicítky teploty. Ale co bych pro divadlo neudělal. Co jsem nikdy v divadle nedělal, je technika. A to je určitě dobře, protože si nejsem jistý, jestli by to divadlo nespadlo, kdyby mě tam pustili.
Ve 20 jsem dostal první nabídku na hostování. Josefodolský soubor oslovil tátu na režii a on mě vzal s sebou. Potřeboval mladého kluka do inscenace Zdaleka ne tak ošklivá, jak se původně zdálo. Tenhle titul jsme nakonec dělali i na domácí scéně s Divadlem Krakonoš.
Jan Hejral v inscenaci Zdaleka ne tak ošklivá, jak se původně zdálo | foto: archiv Divadla Krakonoš
Drzost první režie
V 25 jsem byl tak drzý, že jsem si řekl o první režii a spolek mi to umožnil. Víkend Ivana Krause. U poroty úspěch žádný, zato lidi řvali smíchy. A taky jsem zjistil, že moje mamka zahraje všechno. I erotickou scénu v posteli.
Přihláška na JAMU
Když jsem studoval na gymnáziu, chodil jsem do taneční skupiny. Dělali jsme převážně plesové formace a showdance. Proto jsem podal ve čtvrtým ročníku přihlášku na JAMU obor muzikál. Tenkrát se to nikde jinde neučilo. Bylo to spojení tří věcí, které jsem miloval a aktivně dělal – divadlo, hudba a tanec. A já to moc chtěl dělat.
Nevzali mě.
Ani za rok.
A ten další taky ne. Hodně mě to štvalo. Byl to můj sen být profiherec a tady jsem si musel bolestně přiznat, že na to nemám. Rozhodl jsem se, že se budu věnovat té druhé části, co mi docela jde – hudbě a divadlo bude koníček. Vystudoval jsem pardubickou konzervatoř obor hra na klavír a od té doby učím na ZUŠ.
Životní role u Zmatkařů
Život mě zavál na Vysočinu, konkrétně do Polné. Bylo to krásných 14 let. Během prvního půlroku jsem oslovil Fandu Kunsta – principála Zmatkařů z vedlejší vesnice Dobronín, jestli s nimi můžu hrát. Souhlasil. A dostal nádherný role. Třeba mrtvého koně. Nebo Ježíše Krista. A taky životní roli homosexuála Diega v dramatu Zlomatka. Diego přišel krátce potom, co jsem se sám vyoutoval, a proto má pro mě velký význam. Navíc jsem si na jevišti vyzkoušel být nahý, líbat se a mít sex na stole. Zmatkaři jsou moje druhá domovská scéna.
Jan Hejral jako Diego v inscenaci Zlomatka | foto: archiv Zmatkaři Dobronín
V samotné Polné jsem se přidal do loutkového divadla. Loutky jsou má velká láska a když mám tu možnost, tak do nich jdu. A u “starých” ochotníků, jak se tam říká, zrežíroval dvě komedie. Mezitím se vracel do Vysokého a i tam zrežíroval pár her a taky jsem zasedl za piano jako barový klavírista u ochotníků v Kutné Hoře v komedii Světáci, kde jsem udělal i hudební nastudování. Zatím moje poslední role byl záskok na poslední chvíli v Neratovicích v pohádce Paní z ledu.
Jan Hejral v roli Soba při záskoku v pohádce Paní z ledu | foto: archiv
Přesun ku Praze
Kvůli lásce jsem se přestěhoval ku Praze. A ani tady nemůžu být bez jeviště. Zázemí jsem našel u spolku DIVSE v Hostivici, kde už mám za sebou první premiéru.
Vysoké nad Jizerou je sice místo s nejstarší ochotnickou tradicí, ale je to taky místo, kam se sjíždějí divadelníci z celé republiky na Národní přehlídku venkovských divadelních souborů Krakonošův divadelní podzim. Odmalička se na ní podílím. Nejdřív jsem jako člen folklórního kroužku vítal soubory před divadlem, později na městském úřadě básničkou. Od 17 let jsem se o soubory staral jako hostes(ka) a od roku 2005 jsem členem přípravného výboru. Díky přehlídce jsem poznal mnoho stejně ujetých lidí jako já. Třeba právě Zmatkaře nebo Ořechováky, ženy ze Žlutic, děcka z Boleradic…Díky přehlídce jsem se seznámil s lidmi, kteří mě divadelně i lidsky hodně ovlivnili. Jako Milan Schejbal, František Laurin, Vláďa Dědek, Láďa Valeš, Mirek Král… s některými jsem měl možnost pracovat a těžím z toho dodnes. Díky přehlídce jsem viděl spoustu představení, ať už ty.. ehm.. méně povedené nebo ty geniální. A i to je velká škola.
Jan Hejral během Krakonošova divadelního podzimu | foto: archiv přehlídky
A profi divadlo nakonec vyšlo!
Takovou malou zvláštností je, že nakonec jsem se do toho profi divadla přeci jen dostal. Jako člen orchestru jsem měl možnost se podílet na muzikálech Fantom opery, Ples upírů, Čarodějka a Bídníci v pražské pyramidě na výstavišti. Pak jsem dostal nabídku do orchestru původního českého muzikálu Doktor Faust a v současnosti mě můžete vidět za pianem na Malé scéně divadla Karlín v představení Třináctá láska, kde mám dokonce i pár replik.
Hudební divadlo Karlín – Třináctá láska | foto: Jan Hejral
HEJRAL, Jan; ČIVRNÝ, Tomáš. Jak s divadlem začínal Jan Hejral? Online. Divadelník.cz 26. 6. 2025. Dostupné z: https://divadelnik.cz/jak-s-divadlem-zacinal-jan-hejral/ [cit. 2025-06-26]
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.