Karlolinka DS J. Honsy - Maryša - R. Švehlík: Otrokovická forbína 2003. AS 2003, č. 2
ŠVEHLÍK, Roman: Otrokovická forbína 2003. Amatérská scéna 2003, č. 2, s. 31-32.
Divadelní soubor Jana Honsy Karolinka
A. a V. Mrštíkové: Maryša
Inscenace Maryša vyvolává diskuzi o přístupu ke klasické české předloze. Má jít o pouhou interpretaci textu, nebo o tvůrčí výklad a vytvoření znaků pro další možné významy? DS Jana Honsy Karolinka využil pod režijním vedením Martina Františáka onu druhou možnost. Došlo k poměrně značné a nepietní úpravě původního textu, nutno však dodat, že textová úprava není samoúčelná, i když bychom o některých změnách ve výstupech mohli diskutovat (např. otrava sedláka Lízala polévkou a nikoliv kávou). Hra byla přepsána do valašského nářečí, ale této změně by na mnohých místech prospěla i změna reálií.
Téma „valašské Maryši“ zdůrazňuje především osamocení člověka, na scéně jsou jednající postavy opravdu osamocené. Jejich samota je podtržena hereckou expresí dovedenou místy až do agrese. V některých momentech se inscenace svým pojetím i provedením blíží režiím J.A. Pitínského.
Postmodernistické pojetí je znatelné zejména při využívání disparátních jevištních výrazových prostředků. Výrazná stylizace řeči i pohybu, využití komparsu, práce s rekvizitami reálnými či imaginárními. Tato zdánlivá nesourodost jen podtrhuje životní naturalismus znázorňující tragický osud člověka. Zmiňované nesourodosti se pak postupně vytrácejí ve druhé půli. Celou inscenací prochází i stejně nesourodá hudební složka, která v mnohým momentech působí na diváka až zmateným dojmem.
Herecký soubor disponuje kvalitními herci a herečkami. Z hereckých výkonů nutno vyzvednout ztvárnění Vávry v podání Libora Křenka či roli Strouhalky v podání Daniely Hanákové.
Divadelní soubor Jana Honsy Karolinka
A. a V. Mrštíkové: Maryša
Inscenace Maryša vyvolává diskuzi o přístupu ke klasické české předloze. Má jít o pouhou interpretaci textu, nebo o tvůrčí výklad a vytvoření znaků pro další možné významy? DS Jana Honsy Karolinka využil pod režijním vedením Martina Františáka onu druhou možnost. Došlo k poměrně značné a nepietní úpravě původního textu, nutno však dodat, že textová úprava není samoúčelná, i když bychom o některých změnách ve výstupech mohli diskutovat (např. otrava sedláka Lízala polévkou a nikoliv kávou). Hra byla přepsána do valašského nářečí, ale této změně by na mnohých místech prospěla i změna reálií.
Téma „valašské Maryši“ zdůrazňuje především osamocení člověka, na scéně jsou jednající postavy opravdu osamocené. Jejich samota je podtržena hereckou expresí dovedenou místy až do agrese. V některých momentech se inscenace svým pojetím i provedením blíží režiím J.A. Pitínského.
Postmodernistické pojetí je znatelné zejména při využívání disparátních jevištních výrazových prostředků. Výrazná stylizace řeči i pohybu, využití komparsu, práce s rekvizitami reálnými či imaginárními. Tato zdánlivá nesourodost jen podtrhuje životní naturalismus znázorňující tragický osud člověka. Zmiňované nesourodosti se pak postupně vytrácejí ve druhé půli. Celou inscenací prochází i stejně nesourodá hudební složka, která v mnohým momentech působí na diváka až zmateným dojmem.
Herecký soubor disponuje kvalitními herci a herečkami. Z hereckých výkonů nutno vyzvednout ztvárnění Vávry v podání Libora Křenka či roli Strouhalky v podání Daniely Hanákové.
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.