Louny, PAVEL, Tomáš: Tradiční i inspirativní Louny - Začarovaný les. Loutkář 2008, č. 3, s. 128-192.
Jako první se představil domácí Spolek loutkářů Louny s inscenací hry Karla Schmoranze Začarovaný les, v adaptaci a režii Vladimíra Vernera. Tato inscenace jistě patří k tomu lepšímu, co lounští v posledních letech vytvořili. Zejména hudba byla tentokrát dobře integrovaná. Lounští mají totiž dvě lásky - loutkové divadlo a country hudbu - a oboje se stále snaží nějakým způsobem spojit. Ne vždy je ale výsledek uspokojivý. Letos se podařilo zapojit hudební plán do inscenace logickým a velmi příjemným způsobem. Vznikl tak jakýsi minimuzikál, kde písničky posouvají děj a hudba není jen ve funkci „podkresu“, ale buduje atmosféru a je jednající součástí inscenace. Škoda jen, že se nepodařilo lépe vypracovat i choreografii hudebních „čísel“.
Lounští loutkáři dostali celkem tři ceny. Vedle Radima Nového, autora hudby, to byl V. Verner za roli Čaroděje a celý soubor byl oceněn za scénografické řešení. Soubor používá fundusové marionety a tentokrát se mu podařilo najít jednoduchý, ale funkční klíč k výpravě. Ta byla výtvarně citlivá k loutkám a přitom nápaditá. Zejména řešení prvního jednání, které se vlastně celé odehrává ve tmě, mělo opravdu noční atmosféru, aniž by utrpěla viditelnost a přehlednost. Jediné, kde si porota kladla větší otázky, byla Vernerova adaptace - i ta jistě patří k tomu lepšímu z dosavadních šesti autorských pokusů, ale nelze nevidět její občasnou zkratkovitost a zestručnění hraničící s plochostí, nebo ne vždy vhodné aktualizační vtípky (i když v daleko menší míře, než v minulosti). Na druhou stranu nelze pominout osobní a nadějný
vývoj tohoto autora.
Lounští loutkáři dostali celkem tři ceny. Vedle Radima Nového, autora hudby, to byl V. Verner za roli Čaroděje a celý soubor byl oceněn za scénografické řešení. Soubor používá fundusové marionety a tentokrát se mu podařilo najít jednoduchý, ale funkční klíč k výpravě. Ta byla výtvarně citlivá k loutkám a přitom nápaditá. Zejména řešení prvního jednání, které se vlastně celé odehrává ve tmě, mělo opravdu noční atmosféru, aniž by utrpěla viditelnost a přehlednost. Jediné, kde si porota kladla větší otázky, byla Vernerova adaptace - i ta jistě patří k tomu lepšímu z dosavadních šesti autorských pokusů, ale nelze nevidět její občasnou zkratkovitost a zestručnění hraničící s plochostí, nebo ne vždy vhodné aktualizační vtípky (i když v daleko menší míře, než v minulosti). Na druhou stranu nelze pominout osobní a nadějný
vývoj tohoto autora.
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.