Městečko Trnávka, 2004 - Ani Anička, ale Alenka;
Ani Anička, ale Alenka (tentokrát Harmonika Městečko Trnávka) č. 7
Poeticky jemnou by se dala označit inscenace Ani Anička, ale Alenka souboru Harmonika ze Svitav. Herci v pomalém temporytmu předestírají před diváky pestrý a barevný obraz seskládaný z útržků díla Lewise Carrola, osobních zážitků a vzpomínek z dětství interpretů. Od začátku nastolený rytmus vytváří pro diváka prostor pro vlastní myšlenky, vzpomínky a asociace. Tempo inscenace i manipulace se světlem umožňuje vnímat každý jemný pohyb, gesto, mimiku, detail na jevišti. Světlo a tma jsou zde velmi výraznými divadelními prostředky, které společně s ledabyle rozloženými předměty na jevišti vytváří zvláštně snovou atmosféru. Jakoby to všechno byly pouze jakési záblesky mysli, oživované vzpomínky, útržky snů,.... Herci si v průběhu představení předávají slamáček symbolizující malou Alenku, každý z nich se tak na chvíli stává Alenkou, tak jako jí byl v dětství, a měl svůj fantazijní svět, každý z nás. Inscenace zcela důsledně nesleduje jednu dějovou linii, ale zcela zřetelně z ní vystupuje motiv outsiderství, kdy na konci vše vyvrcholí vyrovnáním a nalezením sama sebe a Alenka vnitřně vyhrává svůj vlastní boj.
Douška na závěr: představení mi připomnělo výtvarné představení Petra Nikla Obnošené sny.
Hana Galetková
Poeticky jemnou by se dala označit inscenace Ani Anička, ale Alenka souboru Harmonika ze Svitav. Herci v pomalém temporytmu předestírají před diváky pestrý a barevný obraz seskládaný z útržků díla Lewise Carrola, osobních zážitků a vzpomínek z dětství interpretů. Od začátku nastolený rytmus vytváří pro diváka prostor pro vlastní myšlenky, vzpomínky a asociace. Tempo inscenace i manipulace se světlem umožňuje vnímat každý jemný pohyb, gesto, mimiku, detail na jevišti. Světlo a tma jsou zde velmi výraznými divadelními prostředky, které společně s ledabyle rozloženými předměty na jevišti vytváří zvláštně snovou atmosféru. Jakoby to všechno byly pouze jakési záblesky mysli, oživované vzpomínky, útržky snů,.... Herci si v průběhu představení předávají slamáček symbolizující malou Alenku, každý z nich se tak na chvíli stává Alenkou, tak jako jí byl v dětství, a měl svůj fantazijní svět, každý z nás. Inscenace zcela důsledně nesleduje jednu dějovou linii, ale zcela zřetelně z ní vystupuje motiv outsiderství, kdy na konci vše vyvrcholí vyrovnáním a nalezením sama sebe a Alenka vnitřně vyhrává svůj vlastní boj.
Douška na závěr: představení mi připomnělo výtvarné představení Petra Nikla Obnošené sny.
Hana Galetková
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.