Pardubice (město), ZLESÁK, Milan: Premiéra v EXILU - souboru (a)Maťák (Léto v Laponsku)
Premiéra v EXILU
Moje návštěva Exilu v sobotu 19. května byla pro mne dvojnásobnou premiérou, protože jsem do Exilu zavítal poprvé a zrovna na premiéru. Pro neznalé připomínám, že EXIL není nic jiného než domovská scéna známého pardubického divadelního souboru „(a) Maťák“ (snad jsem to napsal správně). Je to maličké divadélko v suterénu, na mé poměry opravdu malé, ale velice příjemné. Příjemné je i zázemí divadla. A vůbec první, s kým se setkáte jsou členové tamního souboru, kteří momentálně nehrají a zajišťují provoz představení a v podstatě vytvářejí první dojem. To mne tak naladilo, že jsem si řekl: „Dnes mne v Exilu nemůže nic špatného potkat“. A tak mne potkal velice pěkný večer a litoval jsem jen to, že jsem si do Exilu nenašel cestu dříve.
Tu sobotu se konala druhá květnová premiéra, kterou byla komedie „Léto v Laponsku“ s podtitulem jako divadelní roadstory o dlouhé cestě na sever. Uváděnou hořkou komedii o současném světě napsali původem východočeši Jaroslav Rudiš a Petr Pýcha, za kterou získali v roce 2005 druhou cenu v Dramatické soutěži Cen Alfréda Radoka 2005 a Cenu Českého rozhlasu 3 Vltava. „Půlka“ autorského tandemu Jaroslav Rudiš si tuto premiéru nenechala ujít. V úvodu se vyjádřil, že se snad v některé postavě tohoto textu najde.
Komedie „Léto v Laponsku“ v Exilu inscenoval pohostinně českotřebovský Josef Jan Kopecký s domácími i přespolními herci. Podle mého názoru měl vcelku šťastnou ruku v obsazení jednotlivých postav. Mladou dvojici Lucie a Leoše bravurně vytvářejí osvědčení Kristýna Hypšová a hostující Aleš Dvořák z divadelního souboru SNOOP Opatovice. Za nimi rozhodně nezaostává druhá dvojice Leošových rodičů , Helena (matka) v přesvedčivém podání Zuzany Hýskové a Leošův otec v podání Jana Štrycha, pro kterého, jak mě sdělila snad nejmladší principálka v českých zemích Káča Prouzová, to byl vlastně debut (já jsem to nepoznal). Zajímavou postavou je Orion, samozvaný mesiáš, výmluvný podvodník či robot na jediný program, kterého naprosto osobitě a s chutí hraje Radek Navrátil. Svižně hrané představení má vcelku jednoduchou nápaditou a velice funkční scénu. Bohužel ve velice pěkném programu představení jsem se nedočetl, kdo je jejím autorem. Soudím, že je kolektivním dílem. Překvapující a velmi perfektní byla práce s videem. Totiž některé scény zejména při autostopu se objevovaly střídavě v „reálu“ a na promítacím plátně. Zajímavé a hlavně funkční. Komedie s hořkým nádechem „Léto v Laponsku“ je skutečně o dnešním životě, a proto je působivá, vtahující do děje. Ostatně obsah je uveden v mottu programu představení: ….Lucie a Leoš stopují do Laponska. Před sebou mají polární kruh a za sebou hromadu problémů, o kterých si myslí, že zůstaly zapomenuté doma. Není to podobné současnosti? Je.
Překvapivý, ale vkusný je závěr hry; který je jakousi výpovědí jednotlivých protagonistů o tom, co si myslí jeden o druhém. Tato výpověď se odehrává na videu. Hra rozhodně nepostrádala vtip (ostatně šlo o komedii). Děj jsem sledoval s napětím, chvíli se mi zdálo, že jsem účastníkem příběhu. A myslím, že nejen já. Byl to zážitek.. ..a příjemný EXIL s (a)Maťákem. Díky za něj.
Vím určitě, že moje premiéra v EXILU nebyla derniérou a bude mít další a další reprízy. Nenechte si ujít, stojí za to. A asi nejen tato inscenace, kterou soubor hraje.
Milan Zlesák
Více o souboru: http://exil.pardubice.cz/
Moje návštěva Exilu v sobotu 19. května byla pro mne dvojnásobnou premiérou, protože jsem do Exilu zavítal poprvé a zrovna na premiéru. Pro neznalé připomínám, že EXIL není nic jiného než domovská scéna známého pardubického divadelního souboru „(a) Maťák“ (snad jsem to napsal správně). Je to maličké divadélko v suterénu, na mé poměry opravdu malé, ale velice příjemné. Příjemné je i zázemí divadla. A vůbec první, s kým se setkáte jsou členové tamního souboru, kteří momentálně nehrají a zajišťují provoz představení a v podstatě vytvářejí první dojem. To mne tak naladilo, že jsem si řekl: „Dnes mne v Exilu nemůže nic špatného potkat“. A tak mne potkal velice pěkný večer a litoval jsem jen to, že jsem si do Exilu nenašel cestu dříve.
Tu sobotu se konala druhá květnová premiéra, kterou byla komedie „Léto v Laponsku“ s podtitulem jako divadelní roadstory o dlouhé cestě na sever. Uváděnou hořkou komedii o současném světě napsali původem východočeši Jaroslav Rudiš a Petr Pýcha, za kterou získali v roce 2005 druhou cenu v Dramatické soutěži Cen Alfréda Radoka 2005 a Cenu Českého rozhlasu 3 Vltava. „Půlka“ autorského tandemu Jaroslav Rudiš si tuto premiéru nenechala ujít. V úvodu se vyjádřil, že se snad v některé postavě tohoto textu najde.
Komedie „Léto v Laponsku“ v Exilu inscenoval pohostinně českotřebovský Josef Jan Kopecký s domácími i přespolními herci. Podle mého názoru měl vcelku šťastnou ruku v obsazení jednotlivých postav. Mladou dvojici Lucie a Leoše bravurně vytvářejí osvědčení Kristýna Hypšová a hostující Aleš Dvořák z divadelního souboru SNOOP Opatovice. Za nimi rozhodně nezaostává druhá dvojice Leošových rodičů , Helena (matka) v přesvedčivém podání Zuzany Hýskové a Leošův otec v podání Jana Štrycha, pro kterého, jak mě sdělila snad nejmladší principálka v českých zemích Káča Prouzová, to byl vlastně debut (já jsem to nepoznal). Zajímavou postavou je Orion, samozvaný mesiáš, výmluvný podvodník či robot na jediný program, kterého naprosto osobitě a s chutí hraje Radek Navrátil. Svižně hrané představení má vcelku jednoduchou nápaditou a velice funkční scénu. Bohužel ve velice pěkném programu představení jsem se nedočetl, kdo je jejím autorem. Soudím, že je kolektivním dílem. Překvapující a velmi perfektní byla práce s videem. Totiž některé scény zejména při autostopu se objevovaly střídavě v „reálu“ a na promítacím plátně. Zajímavé a hlavně funkční. Komedie s hořkým nádechem „Léto v Laponsku“ je skutečně o dnešním životě, a proto je působivá, vtahující do děje. Ostatně obsah je uveden v mottu programu představení: ….Lucie a Leoš stopují do Laponska. Před sebou mají polární kruh a za sebou hromadu problémů, o kterých si myslí, že zůstaly zapomenuté doma. Není to podobné současnosti? Je.
Překvapivý, ale vkusný je závěr hry; který je jakousi výpovědí jednotlivých protagonistů o tom, co si myslí jeden o druhém. Tato výpověď se odehrává na videu. Hra rozhodně nepostrádala vtip (ostatně šlo o komedii). Děj jsem sledoval s napětím, chvíli se mi zdálo, že jsem účastníkem příběhu. A myslím, že nejen já. Byl to zážitek.. ..a příjemný EXIL s (a)Maťákem. Díky za něj.
Vím určitě, že moje premiéra v EXILU nebyla derniérou a bude mít další a další reprízy. Nenechte si ujít, stojí za to. A asi nejen tato inscenace, kterou soubor hraje.
Milan Zlesák
Více o souboru: http://exil.pardubice.cz/
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.