Zpravodaj 74. Jiráskova Hronova, Dialog Plzeň, Bezpečný přelet
Bezpečný přelet
Zdroj: Zpravodaj 74. Jiráskova Hronova
Soubor: Divadelní soubor Dialog
Představení: Přelet
Tedy, budu-li si z letošního Hronova něco obzvlášť pamatovat, a to tak, že některé gesto či akcent se mi bude znovu vracet - možná i v jiných souvislostech, pak to bude něco z Hechtovy investice (e-mailové a mobilní režie) do "neverbální" dramatizace Kesseyho Vyhoďme ho z kola ven (Přeletu nad kukaččím hnízdem). V HRONOFFU uvedl Dialog Plzeň v dálkově ovládané režii Miroslava Elgra, jinak též představitele Murphyho. Viděl-li někdo film, popř. některé z českých uvedení dramatizace tohoto románu (např. v Pardubicích koncem osmdesátých let v režii Michaela Taranta), pak určitě mohl mít pochybnosti o "možnostech" převedení této silné epické látky plné dramatických zvratů a založené na psychodramatech osudů chovanců ústavu pro choromyslné do jazyka inzerovaného žánru nonverbálního divadla. A možná ještě chvíli po začátku se pochybovač nezbavil nervozity z předložené mozaiky etud, které sic vycházejí z tématu, ale k rozvíjení dramatického děje se mají jako mouka, vejce a sůl k hotovému knedlíku - cvičení v psychiatrické léčebně, hodinový stroj, mučící zařízení a pak i ty etudy ilustrující děj, prostředí a situace pantomimickými výstupy...
Leč všeho do času. První polovina představení shrnula tragický osud indiánského rodu i dějiny Ameriky. Připravila skvěle půdu pro téma nastolené příchodem Murphyho, ke srozumitelnému přetlumočení příběhu Indiána (výborný Ivan Brankov) v drtícím nelítostném mechanismu manipulace s lidskou důstojností. Příběh Murphyho, který je osou filmového zpracování i divadelních dramatizací, dostal nový rozměr. V plzeňské inscenaci v sobě nese Indián historickou paměť rodu, formálně přítomnou v postavách, z nichž byl stvořen, a ze zmizelých dějů, které tu jsou stále přítomné. Epické souvislosti se zhmotňují v pohybové zkratce, etudy již nejsou etudami, najednou zafungují i některé pantomimické dovednosti, dokonce i zcizující detaily, komické bonmoty a citace z filmů. Dotvářejí významy, atmosféru, téma a konečně se dostaví i katarze, která zasáhne publikum přesně do černého. Přes promyšlenou režii, světelnou kompozici, adekvátní hudbu i zvuk, zajímavou a překvapivou organizaci prostoru a konečně soustředění herců nezapřela inscenace spíše studiový charakter, work in progress. Ale byť došlo občas k rozvolnění rytmu, byť některé výkony nebyly zcela přesvědčivé, zůstane mi v paměti nesmírné zaujetí herců, které z "nonverbálního" přetlumočení Kesseyho románu připravilo dialog s divákem. A to si na plzeňský Dialog budeme pamatovat.
-sg-
Zdroj: Zpravodaj 74. Jiráskova Hronova
Soubor: Divadelní soubor Dialog
Představení: Přelet
Tedy, budu-li si z letošního Hronova něco obzvlášť pamatovat, a to tak, že některé gesto či akcent se mi bude znovu vracet - možná i v jiných souvislostech, pak to bude něco z Hechtovy investice (e-mailové a mobilní režie) do "neverbální" dramatizace Kesseyho Vyhoďme ho z kola ven (Přeletu nad kukaččím hnízdem). V HRONOFFU uvedl Dialog Plzeň v dálkově ovládané režii Miroslava Elgra, jinak též představitele Murphyho. Viděl-li někdo film, popř. některé z českých uvedení dramatizace tohoto románu (např. v Pardubicích koncem osmdesátých let v režii Michaela Taranta), pak určitě mohl mít pochybnosti o "možnostech" převedení této silné epické látky plné dramatických zvratů a založené na psychodramatech osudů chovanců ústavu pro choromyslné do jazyka inzerovaného žánru nonverbálního divadla. A možná ještě chvíli po začátku se pochybovač nezbavil nervozity z předložené mozaiky etud, které sic vycházejí z tématu, ale k rozvíjení dramatického děje se mají jako mouka, vejce a sůl k hotovému knedlíku - cvičení v psychiatrické léčebně, hodinový stroj, mučící zařízení a pak i ty etudy ilustrující děj, prostředí a situace pantomimickými výstupy...
Leč všeho do času. První polovina představení shrnula tragický osud indiánského rodu i dějiny Ameriky. Připravila skvěle půdu pro téma nastolené příchodem Murphyho, ke srozumitelnému přetlumočení příběhu Indiána (výborný Ivan Brankov) v drtícím nelítostném mechanismu manipulace s lidskou důstojností. Příběh Murphyho, který je osou filmového zpracování i divadelních dramatizací, dostal nový rozměr. V plzeňské inscenaci v sobě nese Indián historickou paměť rodu, formálně přítomnou v postavách, z nichž byl stvořen, a ze zmizelých dějů, které tu jsou stále přítomné. Epické souvislosti se zhmotňují v pohybové zkratce, etudy již nejsou etudami, najednou zafungují i některé pantomimické dovednosti, dokonce i zcizující detaily, komické bonmoty a citace z filmů. Dotvářejí významy, atmosféru, téma a konečně se dostaví i katarze, která zasáhne publikum přesně do černého. Přes promyšlenou režii, světelnou kompozici, adekvátní hudbu i zvuk, zajímavou a překvapivou organizaci prostoru a konečně soustředění herců nezapřela inscenace spíše studiový charakter, work in progress. Ale byť došlo občas k rozvolnění rytmu, byť některé výkony nebyly zcela přesvědčivé, zůstane mi v paměti nesmírné zaujetí herců, které z "nonverbálního" přetlumočení Kesseyho románu připravilo dialog s divákem. A to si na plzeňský Dialog budeme pamatovat.
-sg-
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.