Hana Galetková a Jan Karaffa: V NOVÉM JIČÍNĚ ..., AS 2006/2

V NOVÉM JIČÍNĚ ZŮSTÁVAJÍ V PŮLI CESTY

V posledních letech se na přehlídkách v Novém Jičíně v Moravskoslezském kraji jasně projevuje velký tvořivý potenciál u mladých divadelníků. Každým rokem se to potvrzuje na krajské přehlídce experimentálního divadla a studentského divadla, které pořádá Středisko volného času Fokus. Vlastní tvorba, režisérské pokusy mladých režisérů a inscenační experimentování jsou toho jen dokladem. Čtvrtý ročník obou přehlídek, na kterých se představilo devět soborů s dvanácti inscenacemi, byl však také důkazem stavu „v půli cesty“. Mnohé soubory tohoto kraje dosáhly svou zkušeností, společnou prací a několikaletou tvorbou určité kvalitativní úrovně, většina inscenací v předvedených tvarech měla dobře „nakročeno“, avšak byla nedotažená. Divák vnímal záměr, radost herců z bytí na jevišti, tvořivý potenciál, někdy i divadelní zkušenost, ale inscenace byly na začátku procesu hledání přesvědčivého výsledného tvaru. Objevovala se zahlcenost nápady, kdy byl přijat a začleněn do inscenace každý, bez ohledu na celkový tvar. Výsledek pak působil chaoticky a neuspořádaně, což se projevilo například v inscenaci Balada o jednom zrození a Ježíš to není aneb Cesta do mělčin studentovy duše Party z Bronxu z Českého Těšína a v inscenaci Profesionálové souboru ING Kolektiv divadla Čtyřlístek z Frýdku-Místku. U inscenací Profesionálové a Bebbe Umba není ÚDivadla DS Rýpadlo přívětivé pádlo a tanečního Zrození rukou souboru Iluze z Kopřivnice se často stalo, že divák zůstal v přemýšlení, co mu asi chtěli tvůrci sdělit, jak se vlastně příběh odvíjel, v čem tkvěly motivace jednotlivých postav k jednání (aktovky Chci zpátky školné souboru Bez názvu z Opavy). O tom, že u většiny souborů je potenciál tyto nedostatky dotáhnout, není pochyb. V inscenacích byly části velmi vydařené, divadelní, promlouvající metaforickým jazykem divadelního kouzla. Někdy ale dílo oscilovalo na hraně perfektně divadelně vystavěné situace a lacinosti až podbízivosti - svízele inscenace Balada o jednom zrození a Ježíš to není aneb Cesta do mělčin studentovy duše Party z Bronxu z Českého Těšína.
Z výše zmíněných důvodů se porota ve složení Jan Karaffa, Hana Galetková a Roman Manda, rozhodla tento rok neurčit k přímému postupu na Šrámkův písek a na Náchodskou prima sezónu ani jeden soubor. Toto rozhodnutí může být pro soubory i pořadatele pobídkou učinit další krok a zkusit do budoucna postoupit o příčku výš, k větší důslednosti a přesvědčivějším inscenačním tvarům. Na přehlídce se vyskytly také dvě narychlo vytvořené krátké skeče (Moli a Perníková chaloupka) postavené pouze na pár prvních nápadech, kterými se tvůrci nechali až přehnaně okouzlit. Byly však těžko srovnatelné s ostatními inscenacemi.
Na prvním místě porota navrhla na celostátní přehlídku experimentálního divadla Šrámkův Písek Divadlo Na Pokraji z Nového Jičína s autorskou inscenací Koneckoncůdomečekzkaret. Mladý soubor se pokusil o vlastní tvorbu a divadelně ztvárnil čtyři poeticky laděné výpovědi lidí, kteří se zpovídají ze svých nelehkých životních osudů. Postavy jsou propojeny pouze prostředím, ve kterém se nacházejí a jednou konkrétní chvílí. Inscenace vtahuje svou intimitou a oplývá křehkou atmosférou. Do popředí vystupuje herecký výkon ve čtvrtém monologu. K autenticitě postav však často chybí větší herecká zkušenost především protagonistek. Gradace a pointování malinko pokulhává jak v jednotlivých příbězích, tak v celku inscenace. Z mizanscén není zcela čitelné prostředí, které spojuje všechny postavy. A právě prostředí jednoho domu vnímané jako metafora jednoho světa, jedné lodi je důležité pro celkové vyznění inscenace a umocnění diváckého zážitku.
Na druhém místě porota doporučila soubor ING Kolektiv divadla Čtyřlístek z Frýdku-Místku s inscenací Profesionálové. Jevištní groteska, která vznikla na základě improvizací a stále si její určitou míru udržuje v každém představení, je parodií na známý gangsterský seriál. Velkým vkladem je původnost textu, postavy psané na tělo hercům, což s sebou přináší autentické herecké výkony, které vtahují diváka a drží jeho pozornost. Bohužel ji narušuje nepřehlednost děje a nesnadná orientace v něm. Temporytmicky se inscenace často zadrhává, aby v zápětí opět nabrala ztracený spád. Absence odhledu od výsledného tvaru a režijní selekce nápadů pak dává vzniknout tvaru zahlcenému nápady i slovy.
Na Náchodskou prima sezónu na prvním místě lektorský sbor doporučil Divadlo Na Pokraji z Nového Jičína s inscenací Postel. Soubor sáhl po dramatickém textu Aldo Nikolaje pro dvě osoby. Z režie Věry Matýskové je cítit pokora a obdiv k autorovi, což je jistě kladem, pokud nechybí motivace postav k jednání a mimoslovní jednání. Výklad a interpretace textu a umění číst mezi řádky je velmi nesnadné a někdy přehnaná důvěra v autora může potlačit odvahu režiséra o výraznější inscenační pojetí.
Zajímavá byla také klauniáda Klauni a narozeniny DS Dosud není na světě z Ostravy–Hrabůvky. Zde šlo o setkání s náročným úkolem, s nímž se tvůrci snažili velmi slibně vyrovnat, tzn. „stát se klauny“. Podobně to bylo s náročností vzhledem ke zkušenostem tvůrců u představení Havrane z kamene od Tomáše Pěkného Divadelního souboru WICCA z Ostravy.
Letošní přehlídka potvrdila ještě jedno. V Novém Jičíně, konkrétně SVČ Fokus, rostou výrazné herecké i režisérské osobnosti. Vytvořený okruh známých a příznivců jim dává pocit výjimečnosti, který však může být zrádný. Většina souborů je ve svém domácím prostředí tak trochu favoritem a tvůrci nemohou mít objektivní odezvu od publika. Kvalita se většinou prokáže v cizím prostředí u nezaujatých diváků. Důležité je tento fakt alespoň vědět a nenechat se přívětivým publikem uchlácholit. S růstem osobností stojí a padá právě otevřenost vůči sbírání dalších, nových zkušeností, podnětů a inspirací, které mohou soubory posunout dál. Podhoubí je zdravé, uvidíme, co vyroste příští rok.
Hana Galetková a Jan Karaffa