Plzeň, Divadlo Dialog, K. Kesey, M. Forman, Michal Hecht: Přelet
HULEC, Vladimír: Té lidské řeky proud. 43. Šrámkův Písek (28.5. – 30.5.2004)(viz texty u přehlídky)
Obdobnými problémy potýkalo se i závěrečné představení prvního pátečního dne, Přelet „mobilního režiséra“ Michala Hechta v podání DS Dialog z Plzně. Pohybová pantomima, či spíše němohra s prvky pantomimy a pohybového divadla, se nechala inspirovat slavným Keseyho románem a Formanovým filmem Přelet nad kukaččím hnízdem. Inscenace vznikala několik let na dílnách a seminářích Michala Hechta v Hronově a Šumperku a možná je to trochu přenošené dítě. Tvůrci motivy jednání některých postav obsahově domýšlejí, snaží se sdělit příběh a současně se dostat pod povrch děje, téměř freudovským způsobem rozkrýt duši hlavních postav – hlavně Velké sestry (Štěpánka Elgrová) a Indiána (Ivan Brankov), méně již McMurphyho (Miroslav Elgr, mimo to též asistent režie). Opět se však ocitáme v zajetí tezí a jen formálně předávaných informací a zpráv, aniž bychom byli nějak intenzivněji citově či emotivně zasahováni. Oproti Divadlu 3 + 1 se tak sice děje mnohem zkušeněji, za daleko větších formálních dovedností a divadelní rafinovanosti. Hraje se v otevřeném prostoru, ve kterém jsou diváci vlastně součástí děje, herci ovládají svá těla na dobré pohybové úrovni, skupinové choreografie jsou propracované, inscenace má zřetelnou strukturu, výstavbu i gradaci. Co je to však platné, když opět klopotná snaha pojmenovat a vysvětlit, či dokonce pochopit (chování Velké sestry je dané jejím dětstvím, ve kterém ji necitlivá matka bila a ponižovala) všechny bolesti světa vítězí nad živým, komunikativním divadlem.
Obdobnými problémy potýkalo se i závěrečné představení prvního pátečního dne, Přelet „mobilního režiséra“ Michala Hechta v podání DS Dialog z Plzně. Pohybová pantomima, či spíše němohra s prvky pantomimy a pohybového divadla, se nechala inspirovat slavným Keseyho románem a Formanovým filmem Přelet nad kukaččím hnízdem. Inscenace vznikala několik let na dílnách a seminářích Michala Hechta v Hronově a Šumperku a možná je to trochu přenošené dítě. Tvůrci motivy jednání některých postav obsahově domýšlejí, snaží se sdělit příběh a současně se dostat pod povrch děje, téměř freudovským způsobem rozkrýt duši hlavních postav – hlavně Velké sestry (Štěpánka Elgrová) a Indiána (Ivan Brankov), méně již McMurphyho (Miroslav Elgr, mimo to též asistent režie). Opět se však ocitáme v zajetí tezí a jen formálně předávaných informací a zpráv, aniž bychom byli nějak intenzivněji citově či emotivně zasahováni. Oproti Divadlu 3 + 1 se tak sice děje mnohem zkušeněji, za daleko větších formálních dovedností a divadelní rafinovanosti. Hraje se v otevřeném prostoru, ve kterém jsou diváci vlastně součástí děje, herci ovládají svá těla na dobré pohybové úrovni, skupinové choreografie jsou propracované, inscenace má zřetelnou strukturu, výstavbu i gradaci. Co je to však platné, když opět klopotná snaha pojmenovat a vysvětlit, či dokonce pochopit (chování Velké sestry je dané jejím dětstvím, ve kterém ji necitlivá matka bila a ponižovala) všechny bolesti světa vítězí nad živým, komunikativním divadlem.
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.