Libochovice, Tlustý, Jaromír: Scéna po 1945
80 let „Scény“ – první měsíce po osvobození
Konec druhé světové války představoval jak pro diváky tak především pro herce a činovníky divadelního spolku „Scéna“ čas svobody a nadějí na klidný ochotnický život neztrpčovaný okupačními úřady. A tak ihned po skončení války začala příprava první inscenace jež měla premiéru 21. 7. 1945 (repríza o den později). Jednalo se o divadelní hru „Ženitba“ od Nikolaje V. Gogola. Režie se ujmul tehdy mladý režisér Otto Špecinger přičemž většina herců patřila také k právě mladé nastupující generaci.
V době, kdy byla hrána „Ženitba“, byla nečekaně existence „Scény“ ohrožena. Důvodem se stalo osidlování pohraničí. Z Libochovic odešlo do „Sudet“ mnoho rodin, mezi nimiž bylo velké množství členů „Scény“, (mimo jiné i zmíněný režisér Otto Špecinger). Jak vzpomíná ve své kronice Lotar Sedlák, nejbolestněji nesl tuto zdánlivou devastaci „Scény“ Václav Cimrman, zakladatel „Scény“, jenž byl v té době nemocen a nastalý stav mu jen přitížil.
Avšak budoucnost mu naštěstí nedala zapravdu. Již následující představení ukázalo, že ochotnické divadlo v Libochovicích nezanikne. Tím představením by „Červený mlýn“ Viléma Wernera v režii Lotara Sedláka (scéna Alois Pilař). Přestavení bylo hráno třikrát (1., 2. a 9. prosince) vždy s ohromným úspěchem.
Nebyly by to „Scéna“ nenavázala na předválečnou tradici a poslední den roku 1945 nepřipravila „Veselý Silvestr“, pásmo skečů, písniček a aktovek. Věren tradici připravil režisér večera, Lotar Sedlák, program od osmé hodiny večerní až k půlnočnímu přípitku. V průběhu večera však účinkující zjistili zajímavou věc. Diváci jaksi nemají zájem být někým baveni, ale chtějí se bavit sami a tak byl program zkrácen a novoroční přípitek byl již pronesen v rámci taneční zábavy, jež byla v plném proudu, přičemž podle původního scénáře měla začít až po půlnoci.
Při výběru nové inscenace, jež měla být zkoušena prorok 1946, bylo hleděno na její výběr, poprvé v historii „Scény“, nejen z hlediska zájmu obecenstva, ale také z pohledu, aby bylo možné s vybranou hrou předstoupit před porotu na soutěži Lidové umělecké tvořivosti a mít naději na postup. Vybraná hra, „Soupeři“ Františka Götze (scéna Alois Pilař) byla z tohoto hlediska dobrou volbou. Poprvé byla hrána 27. a 28. ledna s velkým divácký i odborný úspěchem. O čemž svědčí i její postup do krajského kola soutěže, jež se konalo 24. února v Roudnici nad Labem. Bylo to poprvé, kdy inscenace „Scény“ postoupila takto vysoko a tak nikoho nemrzelo druhé místo a také, že „Soupeři“ nebyli vybráni do užšího výběru pro divadelní přehlídku Jiráskův Hronov.
„Scéna“ v poválečném období navázala na tradici z třicátých let, připravovat několik her najednou a tak není divu, že další divadelní představení sehrané v roce 1946 následovalo krátce po Soupeřích. 6. a 7. dubna byla sehrána veselohra „Její veličenstvo láska“ (autorka B Smolíková-Rajská, režie František Weis). I toto představení, stejně jako předešlá, bylo diváky hodnoceno velmi kladně.
Nadšení z dobře se rozvíjející divadelní práce bylo na začátku roku 1946 zkaleno smrtí Václava Cimrmana, zakládajícího člena „Scény“, dlouholetého jednatele, herce a režiséra. Jeho smrtí 19. ledna odešlo cosi, co představovalo zrod a první desetiletí „Scény“ a není tedy divu, že libochovičtí ochotníci, jež jeho odchodu velice litovali, vzpomněli na něho hrou J. a M. Tomanových „Zvon mého města“.
Tuto hru si Váša Cimrnam (jak jel znali a oslovovali jeho přátelé) vybral předchozího roku a chtěl ji přivést na prkna jež znamenají svět. Bohužel nemoc nu v tom zabránila. A tak když „Scéna“ připravovala tryznu k uctění tohoto velkého ochotníka nebylo jiné volby. Režie (i scény) se ujal Alois Pilař a představení bylo s velkým úspěchem hráno 20. 21. dubna 1946.
Odchodem Václava Cimrmana jakoby symbolicky skončila první etapa existence „Scény“. Nejvýstižněji to ve svých pamětech vyjádřil Bondy Kadlec: „Chceme-li být spravedlivý, dojdeme nezvratně k tomu, že „Scéna“ měla mnoho činovníků i herců, ale Vašek Cimrnam byl jen jeden. A jestliže odešel na prahu 20. výročí od prvních zkoušek jevištních pro Koptovu „Revoluci“, pak tímto jeho odchodu bylo symbolicky uzavřeno i prvé – a nebojme se toho slova – i slavné období prvních 20ti let „Scény“.
80 let „Scény“ – intermezzo
Jedním z přání při přípravě seriálu článků o historii divadelního spolku „Scéna“ bylo, aby přispěl k připomenutí slavných i stinných míst historie tohoto ochotnického spolku. Avšak také, aby jeho prostřednictvím jsme oslovili bývalé činovníky a herce, zda bychom díky jejich laskavosti nezískali vzpomínky na časy dávné i nedávné a také dokumenty na činnost „Scény“. To prvé, vzpomínky, jsme zatím od žádného z pamětníků nezískali. Naopak dokumentů, především fotografií jsme díky laskavosti mnoha jejich vlastníků získali mnoho. A proto však těm, kteří vyslyšeli naší prosu a fotografie a nejen je nám zapůjčili či darovali děkujeme. Nebýt jich mnohé z historie „Scény“ by upadlo do prachu zapomnění. Omlouváme se je, že je zde nevyjmenujeme. Vede nás k tomu jen obava, abychom někoho neopomněli. A tak ještě jednou veliké díky všem jímž není historie „Scény“ lhostejná.
Avšak ještě jednou si dovolíme požádat pamětníky a to doby vzdálené i nedávno minulé o jejich vzpomínky. A to nejen herce, jevištní techniky či činovníky spolku, ale i diváky a příznivce libochovického divadla, zda by nám své vzpomínky nezaslali a to na adresu redakce Libochovických novin či elektronickou formou na adresu tlustyj@seznam.cz.
Stejnou cestou je možné odpovědět na následující otázky:
• Která z her Divadelního spolku Scéna Libochovice vám nejvíce utkvěla v paměti?
• Který z mužských hereckým výkonů v představeních Divadelního spolku Scéna Libochovice považujete za nejzdařilejší?
• Který z ženských hereckým výkonů v představeních Divadelního spolku Scéna Libochovice považujete za nejzdařilejší?
• Vaše nezapomenutelné setkání s Divadelním spolkem Scéna Libochovice.
Na závěr otázka soutěžní. Správné odpovědi na následující otázku budou slosovány a výherce bude odměněn. Své odpovědi zasílejte do konce měsíce na výše uvedené adresy.
Václav Cimrman byl úzce spjat se zrodem „Scény“ a tedy i se představením Koptovy „Revoluce“. Jakou úlohu sehrál při její realizaci v roce 1926:
a) Režíroval ji
b) Žádnou, k ochotnickému divadlu v Libochovicích se dostal až po derniéře této hry
c) Byl spolu s Emanuelem Jirákem iniciátorem nápadu na její uvedení v Libochovicích
Správná odpověď na předchozí otázku bylo b) Krysař (hráno 19. října 1940, režie František Zázvorka) a Broučci (hráno 23. a 24. října 1943, režie Václav Cimrmna).
Za Divadelní spolek Scéna Libochovice Jaromír Tlustý
Foto: Karel Vyskočil a Alois Pilař v roce 1946 v představení Soupeři
Libochovické noviny, roč. 2006, č. 8, s. 13-15
http://www.libochovice.cz/ln/art_pub_detail.asp?art_ID=821
Konec druhé světové války představoval jak pro diváky tak především pro herce a činovníky divadelního spolku „Scéna“ čas svobody a nadějí na klidný ochotnický život neztrpčovaný okupačními úřady. A tak ihned po skončení války začala příprava první inscenace jež měla premiéru 21. 7. 1945 (repríza o den později). Jednalo se o divadelní hru „Ženitba“ od Nikolaje V. Gogola. Režie se ujmul tehdy mladý režisér Otto Špecinger přičemž většina herců patřila také k právě mladé nastupující generaci.
V době, kdy byla hrána „Ženitba“, byla nečekaně existence „Scény“ ohrožena. Důvodem se stalo osidlování pohraničí. Z Libochovic odešlo do „Sudet“ mnoho rodin, mezi nimiž bylo velké množství členů „Scény“, (mimo jiné i zmíněný režisér Otto Špecinger). Jak vzpomíná ve své kronice Lotar Sedlák, nejbolestněji nesl tuto zdánlivou devastaci „Scény“ Václav Cimrman, zakladatel „Scény“, jenž byl v té době nemocen a nastalý stav mu jen přitížil.
Avšak budoucnost mu naštěstí nedala zapravdu. Již následující představení ukázalo, že ochotnické divadlo v Libochovicích nezanikne. Tím představením by „Červený mlýn“ Viléma Wernera v režii Lotara Sedláka (scéna Alois Pilař). Přestavení bylo hráno třikrát (1., 2. a 9. prosince) vždy s ohromným úspěchem.
Nebyly by to „Scéna“ nenavázala na předválečnou tradici a poslední den roku 1945 nepřipravila „Veselý Silvestr“, pásmo skečů, písniček a aktovek. Věren tradici připravil režisér večera, Lotar Sedlák, program od osmé hodiny večerní až k půlnočnímu přípitku. V průběhu večera však účinkující zjistili zajímavou věc. Diváci jaksi nemají zájem být někým baveni, ale chtějí se bavit sami a tak byl program zkrácen a novoroční přípitek byl již pronesen v rámci taneční zábavy, jež byla v plném proudu, přičemž podle původního scénáře měla začít až po půlnoci.
Při výběru nové inscenace, jež měla být zkoušena prorok 1946, bylo hleděno na její výběr, poprvé v historii „Scény“, nejen z hlediska zájmu obecenstva, ale také z pohledu, aby bylo možné s vybranou hrou předstoupit před porotu na soutěži Lidové umělecké tvořivosti a mít naději na postup. Vybraná hra, „Soupeři“ Františka Götze (scéna Alois Pilař) byla z tohoto hlediska dobrou volbou. Poprvé byla hrána 27. a 28. ledna s velkým divácký i odborný úspěchem. O čemž svědčí i její postup do krajského kola soutěže, jež se konalo 24. února v Roudnici nad Labem. Bylo to poprvé, kdy inscenace „Scény“ postoupila takto vysoko a tak nikoho nemrzelo druhé místo a také, že „Soupeři“ nebyli vybráni do užšího výběru pro divadelní přehlídku Jiráskův Hronov.
„Scéna“ v poválečném období navázala na tradici z třicátých let, připravovat několik her najednou a tak není divu, že další divadelní představení sehrané v roce 1946 následovalo krátce po Soupeřích. 6. a 7. dubna byla sehrána veselohra „Její veličenstvo láska“ (autorka B Smolíková-Rajská, režie František Weis). I toto představení, stejně jako předešlá, bylo diváky hodnoceno velmi kladně.
Nadšení z dobře se rozvíjející divadelní práce bylo na začátku roku 1946 zkaleno smrtí Václava Cimrmana, zakládajícího člena „Scény“, dlouholetého jednatele, herce a režiséra. Jeho smrtí 19. ledna odešlo cosi, co představovalo zrod a první desetiletí „Scény“ a není tedy divu, že libochovičtí ochotníci, jež jeho odchodu velice litovali, vzpomněli na něho hrou J. a M. Tomanových „Zvon mého města“.
Tuto hru si Váša Cimrnam (jak jel znali a oslovovali jeho přátelé) vybral předchozího roku a chtěl ji přivést na prkna jež znamenají svět. Bohužel nemoc nu v tom zabránila. A tak když „Scéna“ připravovala tryznu k uctění tohoto velkého ochotníka nebylo jiné volby. Režie (i scény) se ujal Alois Pilař a představení bylo s velkým úspěchem hráno 20. 21. dubna 1946.
Odchodem Václava Cimrmana jakoby symbolicky skončila první etapa existence „Scény“. Nejvýstižněji to ve svých pamětech vyjádřil Bondy Kadlec: „Chceme-li být spravedlivý, dojdeme nezvratně k tomu, že „Scéna“ měla mnoho činovníků i herců, ale Vašek Cimrnam byl jen jeden. A jestliže odešel na prahu 20. výročí od prvních zkoušek jevištních pro Koptovu „Revoluci“, pak tímto jeho odchodu bylo symbolicky uzavřeno i prvé – a nebojme se toho slova – i slavné období prvních 20ti let „Scény“.
80 let „Scény“ – intermezzo
Jedním z přání při přípravě seriálu článků o historii divadelního spolku „Scéna“ bylo, aby přispěl k připomenutí slavných i stinných míst historie tohoto ochotnického spolku. Avšak také, aby jeho prostřednictvím jsme oslovili bývalé činovníky a herce, zda bychom díky jejich laskavosti nezískali vzpomínky na časy dávné i nedávné a také dokumenty na činnost „Scény“. To prvé, vzpomínky, jsme zatím od žádného z pamětníků nezískali. Naopak dokumentů, především fotografií jsme díky laskavosti mnoha jejich vlastníků získali mnoho. A proto však těm, kteří vyslyšeli naší prosu a fotografie a nejen je nám zapůjčili či darovali děkujeme. Nebýt jich mnohé z historie „Scény“ by upadlo do prachu zapomnění. Omlouváme se je, že je zde nevyjmenujeme. Vede nás k tomu jen obava, abychom někoho neopomněli. A tak ještě jednou veliké díky všem jímž není historie „Scény“ lhostejná.
Avšak ještě jednou si dovolíme požádat pamětníky a to doby vzdálené i nedávno minulé o jejich vzpomínky. A to nejen herce, jevištní techniky či činovníky spolku, ale i diváky a příznivce libochovického divadla, zda by nám své vzpomínky nezaslali a to na adresu redakce Libochovických novin či elektronickou formou na adresu tlustyj@seznam.cz.
Stejnou cestou je možné odpovědět na následující otázky:
• Která z her Divadelního spolku Scéna Libochovice vám nejvíce utkvěla v paměti?
• Který z mužských hereckým výkonů v představeních Divadelního spolku Scéna Libochovice považujete za nejzdařilejší?
• Který z ženských hereckým výkonů v představeních Divadelního spolku Scéna Libochovice považujete za nejzdařilejší?
• Vaše nezapomenutelné setkání s Divadelním spolkem Scéna Libochovice.
Na závěr otázka soutěžní. Správné odpovědi na následující otázku budou slosovány a výherce bude odměněn. Své odpovědi zasílejte do konce měsíce na výše uvedené adresy.
Václav Cimrman byl úzce spjat se zrodem „Scény“ a tedy i se představením Koptovy „Revoluce“. Jakou úlohu sehrál při její realizaci v roce 1926:
a) Režíroval ji
b) Žádnou, k ochotnickému divadlu v Libochovicích se dostal až po derniéře této hry
c) Byl spolu s Emanuelem Jirákem iniciátorem nápadu na její uvedení v Libochovicích
Správná odpověď na předchozí otázku bylo b) Krysař (hráno 19. října 1940, režie František Zázvorka) a Broučci (hráno 23. a 24. října 1943, režie Václav Cimrmna).
Za Divadelní spolek Scéna Libochovice Jaromír Tlustý
Foto: Karel Vyskočil a Alois Pilař v roce 1946 v představení Soupeři
Libochovické noviny, roč. 2006, č. 8, s. 13-15
http://www.libochovice.cz/ln/art_pub_detail.asp?art_ID=821
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.