Kolín, AS 2005, č. 3, s. 8-17. Alena Exnarová: Soudné sestry
EXNAROVÁ, Alena: Průvodce po představeních FEMADu Poděbrady a Divadelní Třebíče 2005. AS 2005, č. 3, s. 8-17.
Malé divadlo při Domu dětí a mládeže Kolín sáhlo po Soudných sestrách Terryho Pratchetta, k nimž napsal scénář Stephen Brigs (překlad Jan Kantůrek) a pro potřeby Divadla v Dlouhé jej upravili Hana Burešová a Štěpán Otčenášek. Základem je parafráze Macbetha – jemu dávají čarodějnice korunu, zatímco zde před Leonaldem Felmetem zachraňují zemi a berou její osud do vlastních rukou. Tento základní příběh je však v podstatě záminkou k vršení odboček, jiskřivých legrácek, hračiček, parafrází, absurdit. Pratchet prostě buduje svůj vlastní svět, pro který je mu Macbeth odrazovým můstkem. Je zde celá řada „zbytečností a nadbytečností“, bez nichž to ale nelze hrát. Pokud jde o žánr inscenace, pak to snad mohla být travestie. Nebo dravá absurdní komedie, v níž by se ovšem základní příběh musel hrát s vážností, aby docházelo k přesahům a kontrastům, které by nás pobavily a přinesly další významy. Kolínskému představení nelze upřít jistou divadelnost a zajímavou stylizaci. Ale zatímco v předloze je obsaženo několik rovin, inscenace jako by se soustředila pouze na jednu, základní. Jako by hráli jen text. Navíc v třebíčském představení ne všechny situace i slovní komika fungovaly, a tak i přes zajímavá místa, kdy jsme se bavili, působil celek poněkud zdlouhavě. Přesto všechno bylo setkání s pokusem o jevištní ztvárnění Pratchettova světa zajímavým obohacením dramaturgické skladby letošní národní přehlídky.
Malé divadlo při Domu dětí a mládeže Kolín sáhlo po Soudných sestrách Terryho Pratchetta, k nimž napsal scénář Stephen Brigs (překlad Jan Kantůrek) a pro potřeby Divadla v Dlouhé jej upravili Hana Burešová a Štěpán Otčenášek. Základem je parafráze Macbetha – jemu dávají čarodějnice korunu, zatímco zde před Leonaldem Felmetem zachraňují zemi a berou její osud do vlastních rukou. Tento základní příběh je však v podstatě záminkou k vršení odboček, jiskřivých legrácek, hračiček, parafrází, absurdit. Pratchet prostě buduje svůj vlastní svět, pro který je mu Macbeth odrazovým můstkem. Je zde celá řada „zbytečností a nadbytečností“, bez nichž to ale nelze hrát. Pokud jde o žánr inscenace, pak to snad mohla být travestie. Nebo dravá absurdní komedie, v níž by se ovšem základní příběh musel hrát s vážností, aby docházelo k přesahům a kontrastům, které by nás pobavily a přinesly další významy. Kolínskému představení nelze upřít jistou divadelnost a zajímavou stylizaci. Ale zatímco v předloze je obsaženo několik rovin, inscenace jako by se soustředila pouze na jednu, základní. Jako by hráli jen text. Navíc v třebíčském představení ne všechny situace i slovní komika fungovaly, a tak i přes zajímavá místa, kdy jsme se bavili, působil celek poněkud zdlouhavě. Přesto všechno bylo setkání s pokusem o jevištní ztvárnění Pratchettova světa zajímavým obohacením dramaturgické skladby letošní národní přehlídky.
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.