Kladno, AS 2005, č. 3, s. 8-17. Alena Exnarová
EXNAROVÁ, Alena: Průvodce po představeních FEMADu Poděbrady a Divadelní Třebíče 2005. AS 2005, č. 3, s. 8-17.
V.A.D. Kladno přivezlo do Poděbrad inscenaci Vančurova Rozmarného léta, kterou nastudoval kolektiv podle scénáře Kazimíra Lupince. Vančurova poetika se zde setkává se zcela odlišnou poetikou, kterou si soubor za dobu svého působení vytvořil. Vančurův nezaměnitelný působivý text je zde sice poněkud seškrtán, protože ono „vedení řečí“ není doménou kladenských, ale postavy jsou lehce a odpovídajícím způsobem nahozeny a příběh vyprávěn převážně s půvabem – především tehdy, daří-li se vymyslet situace a fóry vycházející z ducha Vančurovy předlohy – například hry s rybářským prutem, vodotrysk nebo hned úvodní nedořečení repliky „Tento způsob léta...“, protože to už je klasika, kterou známe zpaměti. Také shození Arnoštka z lana hasičem bylo připraveno neustálým „pruděním“ hasiče na jevišti kvůli otevřenému ohni a posléze završeno i zvukově použitím hasícího přístroje. Na druhou stranu jsou místa, kde temporytmus celku vázl – nejvíce v pouhém „rozhlasovém“ vyprávění o rvačce abbého a někdy také při zbytečně dlouze působících přestavbách. Přitom je ale scéna funkční - objekt, který z jedné strany představuje maringotku a z druhé kabinky na plovárně, jeho střecha střídavě postel Důrových a místo Arnoštkovy produkce, umožňuje potřebné variabilní využití. Herecky nebylo představení zcela vyrovnané (nejlépe vyšly postavy Arnoštka, Důry a Anny), ale jako celek rozhodně pobavilo a potěšilo.
V.A.D. Kladno přivezlo do Poděbrad inscenaci Vančurova Rozmarného léta, kterou nastudoval kolektiv podle scénáře Kazimíra Lupince. Vančurova poetika se zde setkává se zcela odlišnou poetikou, kterou si soubor za dobu svého působení vytvořil. Vančurův nezaměnitelný působivý text je zde sice poněkud seškrtán, protože ono „vedení řečí“ není doménou kladenských, ale postavy jsou lehce a odpovídajícím způsobem nahozeny a příběh vyprávěn převážně s půvabem – především tehdy, daří-li se vymyslet situace a fóry vycházející z ducha Vančurovy předlohy – například hry s rybářským prutem, vodotrysk nebo hned úvodní nedořečení repliky „Tento způsob léta...“, protože to už je klasika, kterou známe zpaměti. Také shození Arnoštka z lana hasičem bylo připraveno neustálým „pruděním“ hasiče na jevišti kvůli otevřenému ohni a posléze završeno i zvukově použitím hasícího přístroje. Na druhou stranu jsou místa, kde temporytmus celku vázl – nejvíce v pouhém „rozhlasovém“ vyprávění o rvačce abbého a někdy také při zbytečně dlouze působících přestavbách. Přitom je ale scéna funkční - objekt, který z jedné strany představuje maringotku a z druhé kabinky na plovárně, jeho střecha střídavě postel Důrových a místo Arnoštkovy produkce, umožňuje potřebné variabilní využití. Herecky nebylo představení zcela vyrovnané (nejlépe vyšly postavy Arnoštka, Důry a Anny), ale jako celek rozhodně pobavilo a potěšilo.
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.