Opatovice nad Labem, Vyhoďme ho z hnízda ven - 2005; Ještě žiju s věšákem, čepicí a plácačkou - 2007;
EXNAROVÁ, Alena: Miletínské divadelní jaro 2005. AS 2005, č. 3.
Divadelní soubor SNOOP Opatovice nad Labem si vybral k nastudování ne právě jednoduchou předlohu podle románu Kena Keseyho Vyhoďme ho z hnízda. Dobrým základem pro úspěšnou inscenaci bylo odpovídající typové obsazení postav a zjednodušení jejich charakteristiky tak, aby je jejich představitelé bez větších problémů uhráli. Na tomto základě a v odpovídajícím scénografickém řešení prostoru pak režisérka Věra Pečenková budovala vztahy a situace. Mohla se přitom opřít především o výborný herecký výkon Aleše Dvořáka, představitele hlavní postavy McMurphyho. V miletínském představení fungovala silněji linie vztahu McMurphyho a náčelníka Bromdena vrcholící jeho útěkem v závěru hry, než ústřední linie vzájemného boje McMurphyho a sestry Ratcheldové. V roli sestry byla nucena zaskočit sama režisérka a i když se s těžkým úkolem vyrovnala se ctí, přece jen byla méně výrazná než její protivník. Přesto lze konstatovat, že jde o inscenaci výraznou, vybudovanou a kompaktní. (Nominace na Krakonošův divadelní podzim.)
Vyhoďme ho z hnízda
DS SNOOP Občanské besedy v Opatovicích nad Labem
Premiéra 21. 5. 2004, režie Věra Pečenková.
"Hraní a hraní si" o kterém píše režisérka Věra Pečenková ve 38. čísle Hromady se stalo skutkem, když jmenovaná inscenace, o jejíž přípravách se v článku psalo, měla svou premiéru 21. 5. a hrála po tři dny za sebou ve Společenském domě v Opatovicích. Byli jsme s B. Lelkem na třetím představení této hry v neděli 23. května. A nutno předeslat, že mělo velký úspěch u diváků. Potlesk byl silný a nepředstíraný.
Vyhoďme ho z hnízda je uvedena jako dramatizace na motivy knížky Vyhoďte ho z kola ven. Je to dramatický příběh z prostředí psychiatrické léčebny, ve kterém se střetávají dvě osobnosti působící proti sobě. Nově příchozí pacient McMurphy, který chce změnit apatické a ustrašené jednání stávajících pacientů, tu stojí proti vrchní sestře, která zde uplatňuje svoje mocenské, nemorální zájmy na úkor lidského způsobu léčby, přes nevýrazný odpor ošetřujícího lékaře. Všechen personál je v jejích rukou a vše se děje na její rozkaz. Její metody jsou násilné, zkrušují pacienty a ten kdo se vymyká, či nepodvolí, musí postoupit trest nejvyšší. Je zbaven části mozku a stává se naprosto poddajným "kusem hadru". Jediný McMurphy se pouští do boje se sestrou, ale i on nakonec prohrává. Je operován. Od potupného dalšího živoření po operaci ho osvobodí náčelník Bromden, když ho polštářem udusí a sám uniká oknem. Hra je o nezdolné chuti k životu, o síle přátelství, o vděčnosti na jedné straně a o arogantní moci a její nemorálnosti, na straně druhé.
Soubor se s náročnou předlohou vyrovnal po svém, s velkým zaujetím a v rámci hereckých možností jednotlivých členů souboru. Příběh byl přehledný a probíhal plynule na simultánním jevišti, ve společenské místnosti, ve které se všichni účastníci setkávají. V provedení souboru dominují na jevišti tři hlavní postavy. - Murphy (Aleš Dvořák), který naplňuje jeviště silou své osobnosti a nepolevující bojovností. S nezdolným optimismem a smíchem řeší situace na jevišti. - Hlavní sestra Ratchedová (Yveta Pokorná) je ve svém projevu umírněná a proti Murhpymu zůstává poněkud v pozadí. Prosazuje se svou klidnou důsledností. K dramatičnosti jednání a k většímu napětí, které by mělo vzniknout z jejich vztahu a vzájemných střetů tím mnoho nepřispívá. Méně se tak projevuje ve své nelítostné podobě. I když hrůzný symbol její činnosti, "bezprizorný" pacient po prodělané operaci, svou občasnou přítomností na jevišti upozorňuje na to, kam až je sestra schopna ve své touze po moci zajít. - Poslední z této trojice je mlčenlivý indián Bromden (Jiří Macháček), předstírající hluchoněmost. Upozorňuje na sebe ve chvílích, kdy v myšlenkách (přes zvukový záznam) rozmlouvá se svým otcem, kdy poprvé promluví, i tím, jak jedná v závěrečné dramatické scéně. Od něho se přes záznam v podstatě dovídáme o tom, co všechno nemorálního se v léčebně děje. Mezi ním a Murphym se vyvine silný přátelský vztah, který indiána osvobozuje a dodává mu odvahu k útěku z léčebny. A paradoxně i odvahu k tomu, aby ve jménu tohoto přátelství ukončil trápení operovanému Murphymu. - Ostatní vedlejší postavy (pacienti, ošetřovatelé, doktor) doplňují jednání hlavních aktérů a vytvářejí prostředí ve kterém se hra odehrává.
Vtipné je řešení scény i aranžmá některých situací (např. promluvy indiánovy, elektrické šoky Murphymu).
Je to i v provedení souboru silný příběh, který vedl ruku režisérky Věry Pečenkové, aby vznikla přehledná a se zaujetím odehraná inscenace. A to i přesto, že má ještě rezervy v hereckém jednání některých postav, ve vztazích i ve větším využití dramatických situací. I přes tyto výhrady si soubor zasluhuje obdiv za zaujetí, se kterým přistoupil k tak náročné předloze i nad tím, jak se úkolu zhostil.
Jan Merta
Při závěrečné děkovačce soubor ze svého výtěžku věnoval 1.000.- Kč Sdružení APLA, které pomáhá dětem nemocným autismem. Převzala je přítomná zástupkyně Sdružení.
Kontakt: Aleš Dvořák, tel. 721 838 378
EXNAROVÁ, Alena: MILETÍNSKÉ DIVADELNÍ JARO 2007. Divadelní HROMADA IL. jaro 2007, s. 42-44.
DS SNOOP Opatovice nad Labem se s inscenací hry Samuela Königgratze Ještě žiju s věšákem, čepicí a plácačkou aneb Modrým andělům v režii Aleše Dvořáka ucházel o postup na KDP na přehlídce v Brněnci a tak v Miletíně vystoupil mimosoutěžně. Text předlohy interpretovali opatovičtí v autentické, civilní rovině, ale hlubší rovinu životního běhu plnou absurdit a propletených vztahů už se tak docela postihnout nepodařilo a všechno běželo poněkud v jedné rovině. Čestným uznáním jsme ocenili Jiřího Macháčka za postavu přednosty a Ivo Kunsta za postavu výpravčího Petra Dvořáka.
Divadelní soubor SNOOP Opatovice nad Labem si vybral k nastudování ne právě jednoduchou předlohu podle románu Kena Keseyho Vyhoďme ho z hnízda. Dobrým základem pro úspěšnou inscenaci bylo odpovídající typové obsazení postav a zjednodušení jejich charakteristiky tak, aby je jejich představitelé bez větších problémů uhráli. Na tomto základě a v odpovídajícím scénografickém řešení prostoru pak režisérka Věra Pečenková budovala vztahy a situace. Mohla se přitom opřít především o výborný herecký výkon Aleše Dvořáka, představitele hlavní postavy McMurphyho. V miletínském představení fungovala silněji linie vztahu McMurphyho a náčelníka Bromdena vrcholící jeho útěkem v závěru hry, než ústřední linie vzájemného boje McMurphyho a sestry Ratcheldové. V roli sestry byla nucena zaskočit sama režisérka a i když se s těžkým úkolem vyrovnala se ctí, přece jen byla méně výrazná než její protivník. Přesto lze konstatovat, že jde o inscenaci výraznou, vybudovanou a kompaktní. (Nominace na Krakonošův divadelní podzim.)
Vyhoďme ho z hnízda
DS SNOOP Občanské besedy v Opatovicích nad Labem
Premiéra 21. 5. 2004, režie Věra Pečenková.
"Hraní a hraní si" o kterém píše režisérka Věra Pečenková ve 38. čísle Hromady se stalo skutkem, když jmenovaná inscenace, o jejíž přípravách se v článku psalo, měla svou premiéru 21. 5. a hrála po tři dny za sebou ve Společenském domě v Opatovicích. Byli jsme s B. Lelkem na třetím představení této hry v neděli 23. května. A nutno předeslat, že mělo velký úspěch u diváků. Potlesk byl silný a nepředstíraný.
Vyhoďme ho z hnízda je uvedena jako dramatizace na motivy knížky Vyhoďte ho z kola ven. Je to dramatický příběh z prostředí psychiatrické léčebny, ve kterém se střetávají dvě osobnosti působící proti sobě. Nově příchozí pacient McMurphy, který chce změnit apatické a ustrašené jednání stávajících pacientů, tu stojí proti vrchní sestře, která zde uplatňuje svoje mocenské, nemorální zájmy na úkor lidského způsobu léčby, přes nevýrazný odpor ošetřujícího lékaře. Všechen personál je v jejích rukou a vše se děje na její rozkaz. Její metody jsou násilné, zkrušují pacienty a ten kdo se vymyká, či nepodvolí, musí postoupit trest nejvyšší. Je zbaven části mozku a stává se naprosto poddajným "kusem hadru". Jediný McMurphy se pouští do boje se sestrou, ale i on nakonec prohrává. Je operován. Od potupného dalšího živoření po operaci ho osvobodí náčelník Bromden, když ho polštářem udusí a sám uniká oknem. Hra je o nezdolné chuti k životu, o síle přátelství, o vděčnosti na jedné straně a o arogantní moci a její nemorálnosti, na straně druhé.
Soubor se s náročnou předlohou vyrovnal po svém, s velkým zaujetím a v rámci hereckých možností jednotlivých členů souboru. Příběh byl přehledný a probíhal plynule na simultánním jevišti, ve společenské místnosti, ve které se všichni účastníci setkávají. V provedení souboru dominují na jevišti tři hlavní postavy. - Murphy (Aleš Dvořák), který naplňuje jeviště silou své osobnosti a nepolevující bojovností. S nezdolným optimismem a smíchem řeší situace na jevišti. - Hlavní sestra Ratchedová (Yveta Pokorná) je ve svém projevu umírněná a proti Murhpymu zůstává poněkud v pozadí. Prosazuje se svou klidnou důsledností. K dramatičnosti jednání a k většímu napětí, které by mělo vzniknout z jejich vztahu a vzájemných střetů tím mnoho nepřispívá. Méně se tak projevuje ve své nelítostné podobě. I když hrůzný symbol její činnosti, "bezprizorný" pacient po prodělané operaci, svou občasnou přítomností na jevišti upozorňuje na to, kam až je sestra schopna ve své touze po moci zajít. - Poslední z této trojice je mlčenlivý indián Bromden (Jiří Macháček), předstírající hluchoněmost. Upozorňuje na sebe ve chvílích, kdy v myšlenkách (přes zvukový záznam) rozmlouvá se svým otcem, kdy poprvé promluví, i tím, jak jedná v závěrečné dramatické scéně. Od něho se přes záznam v podstatě dovídáme o tom, co všechno nemorálního se v léčebně děje. Mezi ním a Murphym se vyvine silný přátelský vztah, který indiána osvobozuje a dodává mu odvahu k útěku z léčebny. A paradoxně i odvahu k tomu, aby ve jménu tohoto přátelství ukončil trápení operovanému Murphymu. - Ostatní vedlejší postavy (pacienti, ošetřovatelé, doktor) doplňují jednání hlavních aktérů a vytvářejí prostředí ve kterém se hra odehrává.
Vtipné je řešení scény i aranžmá některých situací (např. promluvy indiánovy, elektrické šoky Murphymu).
Je to i v provedení souboru silný příběh, který vedl ruku režisérky Věry Pečenkové, aby vznikla přehledná a se zaujetím odehraná inscenace. A to i přesto, že má ještě rezervy v hereckém jednání některých postav, ve vztazích i ve větším využití dramatických situací. I přes tyto výhrady si soubor zasluhuje obdiv za zaujetí, se kterým přistoupil k tak náročné předloze i nad tím, jak se úkolu zhostil.
Jan Merta
Při závěrečné děkovačce soubor ze svého výtěžku věnoval 1.000.- Kč Sdružení APLA, které pomáhá dětem nemocným autismem. Převzala je přítomná zástupkyně Sdružení.
Kontakt: Aleš Dvořák, tel. 721 838 378
EXNAROVÁ, Alena: MILETÍNSKÉ DIVADELNÍ JARO 2007. Divadelní HROMADA IL. jaro 2007, s. 42-44.
DS SNOOP Opatovice nad Labem se s inscenací hry Samuela Königgratze Ještě žiju s věšákem, čepicí a plácačkou aneb Modrým andělům v režii Aleše Dvořáka ucházel o postup na KDP na přehlídce v Brněnci a tak v Miletíně vystoupil mimosoutěžně. Text předlohy interpretovali opatovičtí v autentické, civilní rovině, ale hlubší rovinu životního běhu plnou absurdit a propletených vztahů už se tak docela postihnout nepodařilo a všechno běželo poněkud v jedné rovině. Čestným uznáním jsme ocenili Jiřího Macháčka za postavu přednosty a Ivo Kunsta za postavu výpravčího Petra Dvořáka.
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.