2000 AS, č.2, Radim Svoboda
Resuscitace se zdařila, stav pacienta je však nadále vážný.
Na okraj regionální západočeské loutkářské přehlídky, která proběhla v Plzni 26.března 2000.
Ačkoliv byly v minulosti Západní Čechy krajinou, kde se amatérskému loutkovému divadlu poměrně dařilo, zdálo se, že letos nezbude zájemcům z této oblasti nic jiného, než se ucházet o přízeň poroty na přehlídce principála dr.Slunéčka v pražském divadélku Jiskra. Plzeňský soubor Rámus se však statečně rozhodl vzít osud západočeské přehlídky do svých rukou a uspořádat ji svépomocně ve svojí domovské ZUŠ, za přispění triumvirátu porotců, kteří byli ochotni chopit se (možná až příliš přísně, jak vyplyne z následujícího textu) svých funkcí, jako čestné služby a povinnosti.
Přehlídka se konala v příjemném prostředí 5. ZUŠ v Plzni Lochotíně a nabídla divákům 2 (slovy dvě) představení, vzájemně spolu spřízněná postavou vedoucí Zdeny Vašíčkové. V prvním z nich se představil soubor dětí ve školním věku, který si říká Štafle na knoflík. Ve druhém pak skupina svébytných jedinců, převážně školnímu věku odrostlých pod názvem Rámus. V obou případech šlo o autorské divadlo s výrazným vkladem jednotlivých účastníků (herců), obě představení vycházejí z literární inspirace. Je zřejmé, že aktéři v obou případech vědí o tom, co chtějí divákovi sdělit a snaží se k tomu najít adekvátní postupy bez ohledu na úzce chápaný pojem loutkovosti (zcela určitě neuznávají dogma zavedené mezi některými loutkáři, že čím více nitěmi je kašpar navázán a čím jsou ty nitě delší, tím je divadlo loutkovější).
Představení hrané dětmi má název Duhová jiskra a je koláží mytologických příběhů vyprávěných Danielou Fischerovou zasazených do rámu povídky o lidech ze dna společnosti od Roberta Fulghuma. Jednotlivé příběhy jsou rozehrávány předměty, které patří žebrákům - nedobrovolným obyvatelům parku. Sympatické představení budilo dojem, že těžiště práce při přípravě inscenace leželo v prozkoumávání tématu a hledání porozumění a stanovisek k němu, nikoliv v jeho zdivadelnění.
Dospělý soubor Rámus uvedl inscenaci Podobizna, vycházející volně z Gogolovy předlohy. Pro zasazení původního příběhu je vytvořen rámec, v němž se bohatý sponzor snaží zkorumpovat hrající soubor ve prospěch svých estetických představ o opravdovém umění. Během představení se výrazové prostředky souboru „nedobrovolně„ mění v důsledku „společenské objednávky„. Od hry s předmětem, až po muzikál nejhrubšího zrna. Soubor působí nejjistěji v okamžicích parodie a nadsázky, zatímco rozdíl mezi čistým a nezkorumpovaným tvořením a zaprodáním se penězům je sdělen spíše verbálně, než v nasazení a síle divadelního ztvárnění jednotlivých fází.
Krutá porota ve složení M. Vydrová, L. Richter a R. Svoboda se rozhodla neposlat na Chrudimskou přehlídku přímo žádné z představení s tím, že Podobizna by přicházela s ohledem na akcent a zdařilost jednotlivých divadelních technik použitých v inscenaci v úvahu pro širší výběr, resp. jako inspirativní představení.
Závěrem lze jen popřát letošním organizátorům, aby neztratili chuť ani do života, ani do hraní a ani do pořádání přehlídky v příštím roce.
V Praze 11. dubna 2000 Radim Svoboda
Resuscitace se zdařila, stav pacienta je však nadále vážný.
Na okraj regionální západočeské loutkářské přehlídky, která proběhla v Plzni 26.března 2000.
Ačkoliv byly v minulosti Západní Čechy krajinou, kde se amatérskému loutkovému divadlu poměrně dařilo, zdálo se, že letos nezbude zájemcům z této oblasti nic jiného, než se ucházet o přízeň poroty na přehlídce principála dr.Slunéčka v pražském divadélku Jiskra. Plzeňský soubor Rámus se však statečně rozhodl vzít osud západočeské přehlídky do svých rukou a uspořádat ji svépomocně ve svojí domovské ZUŠ, za přispění triumvirátu porotců, kteří byli ochotni chopit se (možná až příliš přísně, jak vyplyne z následujícího textu) svých funkcí, jako čestné služby a povinnosti.
Přehlídka se konala v příjemném prostředí 5. ZUŠ v Plzni Lochotíně a nabídla divákům 2 (slovy dvě) představení, vzájemně spolu spřízněná postavou vedoucí Zdeny Vašíčkové. V prvním z nich se představil soubor dětí ve školním věku, který si říká Štafle na knoflík. Ve druhém pak skupina svébytných jedinců, převážně školnímu věku odrostlých pod názvem Rámus. V obou případech šlo o autorské divadlo s výrazným vkladem jednotlivých účastníků (herců), obě představení vycházejí z literární inspirace. Je zřejmé, že aktéři v obou případech vědí o tom, co chtějí divákovi sdělit a snaží se k tomu najít adekvátní postupy bez ohledu na úzce chápaný pojem loutkovosti (zcela určitě neuznávají dogma zavedené mezi některými loutkáři, že čím více nitěmi je kašpar navázán a čím jsou ty nitě delší, tím je divadlo loutkovější).
Představení hrané dětmi má název Duhová jiskra a je koláží mytologických příběhů vyprávěných Danielou Fischerovou zasazených do rámu povídky o lidech ze dna společnosti od Roberta Fulghuma. Jednotlivé příběhy jsou rozehrávány předměty, které patří žebrákům - nedobrovolným obyvatelům parku. Sympatické představení budilo dojem, že těžiště práce při přípravě inscenace leželo v prozkoumávání tématu a hledání porozumění a stanovisek k němu, nikoliv v jeho zdivadelnění.
Dospělý soubor Rámus uvedl inscenaci Podobizna, vycházející volně z Gogolovy předlohy. Pro zasazení původního příběhu je vytvořen rámec, v němž se bohatý sponzor snaží zkorumpovat hrající soubor ve prospěch svých estetických představ o opravdovém umění. Během představení se výrazové prostředky souboru „nedobrovolně„ mění v důsledku „společenské objednávky„. Od hry s předmětem, až po muzikál nejhrubšího zrna. Soubor působí nejjistěji v okamžicích parodie a nadsázky, zatímco rozdíl mezi čistým a nezkorumpovaným tvořením a zaprodáním se penězům je sdělen spíše verbálně, než v nasazení a síle divadelního ztvárnění jednotlivých fází.
Krutá porota ve složení M. Vydrová, L. Richter a R. Svoboda se rozhodla neposlat na Chrudimskou přehlídku přímo žádné z představení s tím, že Podobizna by přicházela s ohledem na akcent a zdařilost jednotlivých divadelních technik použitých v inscenaci v úvahu pro širší výběr, resp. jako inspirativní představení.
Závěrem lze jen popřát letošním organizátorům, aby neztratili chuť ani do života, ani do hraní a ani do pořádání přehlídky v příštím roce.
V Praze 11. dubna 2000 Radim Svoboda
Na okraj regionální západočeské loutkářské přehlídky, která proběhla v Plzni 26.března 2000.
Ačkoliv byly v minulosti Západní Čechy krajinou, kde se amatérskému loutkovému divadlu poměrně dařilo, zdálo se, že letos nezbude zájemcům z této oblasti nic jiného, než se ucházet o přízeň poroty na přehlídce principála dr.Slunéčka v pražském divadélku Jiskra. Plzeňský soubor Rámus se však statečně rozhodl vzít osud západočeské přehlídky do svých rukou a uspořádat ji svépomocně ve svojí domovské ZUŠ, za přispění triumvirátu porotců, kteří byli ochotni chopit se (možná až příliš přísně, jak vyplyne z následujícího textu) svých funkcí, jako čestné služby a povinnosti.
Přehlídka se konala v příjemném prostředí 5. ZUŠ v Plzni Lochotíně a nabídla divákům 2 (slovy dvě) představení, vzájemně spolu spřízněná postavou vedoucí Zdeny Vašíčkové. V prvním z nich se představil soubor dětí ve školním věku, který si říká Štafle na knoflík. Ve druhém pak skupina svébytných jedinců, převážně školnímu věku odrostlých pod názvem Rámus. V obou případech šlo o autorské divadlo s výrazným vkladem jednotlivých účastníků (herců), obě představení vycházejí z literární inspirace. Je zřejmé, že aktéři v obou případech vědí o tom, co chtějí divákovi sdělit a snaží se k tomu najít adekvátní postupy bez ohledu na úzce chápaný pojem loutkovosti (zcela určitě neuznávají dogma zavedené mezi některými loutkáři, že čím více nitěmi je kašpar navázán a čím jsou ty nitě delší, tím je divadlo loutkovější).
Představení hrané dětmi má název Duhová jiskra a je koláží mytologických příběhů vyprávěných Danielou Fischerovou zasazených do rámu povídky o lidech ze dna společnosti od Roberta Fulghuma. Jednotlivé příběhy jsou rozehrávány předměty, které patří žebrákům - nedobrovolným obyvatelům parku. Sympatické představení budilo dojem, že těžiště práce při přípravě inscenace leželo v prozkoumávání tématu a hledání porozumění a stanovisek k němu, nikoliv v jeho zdivadelnění.
Dospělý soubor Rámus uvedl inscenaci Podobizna, vycházející volně z Gogolovy předlohy. Pro zasazení původního příběhu je vytvořen rámec, v němž se bohatý sponzor snaží zkorumpovat hrající soubor ve prospěch svých estetických představ o opravdovém umění. Během představení se výrazové prostředky souboru „nedobrovolně„ mění v důsledku „společenské objednávky„. Od hry s předmětem, až po muzikál nejhrubšího zrna. Soubor působí nejjistěji v okamžicích parodie a nadsázky, zatímco rozdíl mezi čistým a nezkorumpovaným tvořením a zaprodáním se penězům je sdělen spíše verbálně, než v nasazení a síle divadelního ztvárnění jednotlivých fází.
Krutá porota ve složení M. Vydrová, L. Richter a R. Svoboda se rozhodla neposlat na Chrudimskou přehlídku přímo žádné z představení s tím, že Podobizna by přicházela s ohledem na akcent a zdařilost jednotlivých divadelních technik použitých v inscenaci v úvahu pro širší výběr, resp. jako inspirativní představení.
Závěrem lze jen popřát letošním organizátorům, aby neztratili chuť ani do života, ani do hraní a ani do pořádání přehlídky v příštím roce.
V Praze 11. dubna 2000 Radim Svoboda
Resuscitace se zdařila, stav pacienta je však nadále vážný.
Na okraj regionální západočeské loutkářské přehlídky, která proběhla v Plzni 26.března 2000.
Ačkoliv byly v minulosti Západní Čechy krajinou, kde se amatérskému loutkovému divadlu poměrně dařilo, zdálo se, že letos nezbude zájemcům z této oblasti nic jiného, než se ucházet o přízeň poroty na přehlídce principála dr.Slunéčka v pražském divadélku Jiskra. Plzeňský soubor Rámus se však statečně rozhodl vzít osud západočeské přehlídky do svých rukou a uspořádat ji svépomocně ve svojí domovské ZUŠ, za přispění triumvirátu porotců, kteří byli ochotni chopit se (možná až příliš přísně, jak vyplyne z následujícího textu) svých funkcí, jako čestné služby a povinnosti.
Přehlídka se konala v příjemném prostředí 5. ZUŠ v Plzni Lochotíně a nabídla divákům 2 (slovy dvě) představení, vzájemně spolu spřízněná postavou vedoucí Zdeny Vašíčkové. V prvním z nich se představil soubor dětí ve školním věku, který si říká Štafle na knoflík. Ve druhém pak skupina svébytných jedinců, převážně školnímu věku odrostlých pod názvem Rámus. V obou případech šlo o autorské divadlo s výrazným vkladem jednotlivých účastníků (herců), obě představení vycházejí z literární inspirace. Je zřejmé, že aktéři v obou případech vědí o tom, co chtějí divákovi sdělit a snaží se k tomu najít adekvátní postupy bez ohledu na úzce chápaný pojem loutkovosti (zcela určitě neuznávají dogma zavedené mezi některými loutkáři, že čím více nitěmi je kašpar navázán a čím jsou ty nitě delší, tím je divadlo loutkovější).
Představení hrané dětmi má název Duhová jiskra a je koláží mytologických příběhů vyprávěných Danielou Fischerovou zasazených do rámu povídky o lidech ze dna společnosti od Roberta Fulghuma. Jednotlivé příběhy jsou rozehrávány předměty, které patří žebrákům - nedobrovolným obyvatelům parku. Sympatické představení budilo dojem, že těžiště práce při přípravě inscenace leželo v prozkoumávání tématu a hledání porozumění a stanovisek k němu, nikoliv v jeho zdivadelnění.
Dospělý soubor Rámus uvedl inscenaci Podobizna, vycházející volně z Gogolovy předlohy. Pro zasazení původního příběhu je vytvořen rámec, v němž se bohatý sponzor snaží zkorumpovat hrající soubor ve prospěch svých estetických představ o opravdovém umění. Během představení se výrazové prostředky souboru „nedobrovolně„ mění v důsledku „společenské objednávky„. Od hry s předmětem, až po muzikál nejhrubšího zrna. Soubor působí nejjistěji v okamžicích parodie a nadsázky, zatímco rozdíl mezi čistým a nezkorumpovaným tvořením a zaprodáním se penězům je sdělen spíše verbálně, než v nasazení a síle divadelního ztvárnění jednotlivých fází.
Krutá porota ve složení M. Vydrová, L. Richter a R. Svoboda se rozhodla neposlat na Chrudimskou přehlídku přímo žádné z představení s tím, že Podobizna by přicházela s ohledem na akcent a zdařilost jednotlivých divadelních technik použitých v inscenaci v úvahu pro širší výběr, resp. jako inspirativní představení.
Závěrem lze jen popřát letošním organizátorům, aby neztratili chuť ani do života, ani do hraní a ani do pořádání přehlídky v příštím roce.
V Praze 11. dubna 2000 Radim Svoboda
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.