RICHTER KOHUTOVÁ, Petra: POPAD 2023 po česku: Zaostřeno na ženy (výsledky, recenze). AS 27.2.2023.

POPAD 2023 po česku: Zaostřeno na ženy

Pražskou oblastní přehlídku amatérského divadla (POPAD) pořádala Amatérská divadelní asociace ve dnech 23. – 26. února 2023, a to po nedávné rekonstrukci vymazleném Kulturně komunitním centru Koruna v pražském Radotíně.

Činoherní | Hudební | Krajské postupové přehlídky | Soubory

Regionální postupové přehlídky činoherního divadla pro dospělé s postupem na 11. Divadelní Piknik Volyně se zúčastnilo osm soutěžních představení (plus jeden host). Letošní specialitou byla drtivá převaha českých autorů, ve čtyřech případech ze šesti dokonce napsal předlohu režisér uváděného kusu.

Program pak doplnila černá komedie Martina McDonagha Kráska z Leenane a sentimentální komedie Holky z kalendáře Tima Firtha. Vedle tradičních účastníků (Refektář, SUMUS, Riyo, Horní Počernice) přijely na POPAD podruhé soubory Kdomělčas a NAOKO. Během loňska vznikly rozštěpením mladého souboru Stay Si samostatné celky Stay Si a Kdo se ptal, POPADu se zúčastnily oba spolky. A svět inscenací byl často svět ženský, různě pojednaný a v různých žánrech zachycený (Barunky, Kráska z Leenane, Smysl v nesmyslnosti, Holky z kalendáře), ženy byly často hlavními určovateli jeho podoby (viz starostová a hospodská v Kdo hledá Charlottu Borgach?, matka v Pasti, baronka Vraždová v Co není přece je). Nejostřeji z tohoto hlediska vyznívala inscenace zabývající se absencí ženských práv v některých zemích Hidžáb a Hippokrates.

Aleš Kubita je výrazná osobnost, amatérský nadšenec a vedoucí sdružení Kdomělčas, které se poskládalo v roce 2010 z lidí točících se kolem pražské dětské organizace KONDOR a dosud nastudovalo tři inscenace. V roce 2020 jsme viděli pozoruhodnou Elektřinu, komediální variaci na Sofoklovu Elektru. Letos jsme viděli Barunky, příběh čtyř mladých dam, které vytvoří Fanklub B. N. (čili Boženy Němcové) a původně obyčejná volnočasová aktivita, spočívající ve schůzkách u čaje, nošení šatů ala 19. století a výjimečně i četbě B. N., se stane podnětem ke změně v životě každé z nich. Jako by autor převedl do současnosti příběh z knih Boženy Němcové, v nichž se často postavy dopracují k odvaze být sami (a ještě častěji samy) sebou. Zde se jedna z Barunek vymaní z toxického vztahu, druhá si přizná odlišnou orientaci, třetí změní životní priority… Je veliká škoda, že autor nutí své postavy vše vysvětlovat, v záplavě slov se to důležité ztrácí mezi okrajovým či banálním. Jako nadbytečné a neorganické se jeví zařazení Němcové Čtyr dob, prezentovaných v mezihrách jako divadlo poezie. Chytře je řešena výprava – na scéně jsou pouze židle a stoleček, prostředí se definuje detaily, a hrají především kostýmy. Také práce s hudbou je promyšlená a stylová. Čtyři herečky jsou typově přesné (obzvláště Michaela Fillette je ohromující Božena) a přes některé zlozvyky (mluvení do diváků, nedokonalá jevištní řeč) představení utáhnou. Žánr bohužel zůstal nedefinován, inscenaci by prospělo zpřesnění tématu a jeho důsledné naplňování. I přes tříhodinovou stopáž však diváci Barunky vesměs přijali.

Severské podivno je fenomén, jež má spoustu fanoušků. Na této vlně se svezlo divadlo NAOKO a Oldřich Janeba, který napsal scénář a s režijní pomocí Evy Horké ho nazkoušel; černá komedie o zločinu, který se nestal, byla původně uváděna pod názvem Stopy ve sněhu a vzbuzuje dojem, jako kdyby se August Strindberg a Jo Nesbo setkali v prostoru Jensenova filmu O kuřatech a lidech. Na jevišti se podařilo stvořit zábavný svět izolované vesnice na konci světa, odkud jeho obyvatelé, svérázní až lehce degenerovaní, nikdy nevytáhnou paty. Její chod určuje starostová, oficiálně však podpantofloidní starosta, který nikdy nebyl zvolen (na volby nebyl čas kvůli konání vikingského slunovratu). Zásadní jsou poklady, konkrétně Schikentanzova pálenka, nebo legendy typu „když vedou stopy ke křížku, stal se zločin“. Když zmizí žena sedláka Borgacha, přijíždí komisařka Svea Döparens, aby to vyšetřila. K tomu je třeba oženit místního opilce Hulcoka… Oldřich Janeba umí napsat situace, přesvědčili jsme se o tom už před rokem u komedie Šneci v aspiku – a je potěšitelné, že jak scénář, tak letošní inscenace včetně hereckých výkonů je zase o kus dál. Účinkující v čele s Věrou Janebovou coby Corinou, Miriam Janebovou jako Gottou nebo Vilémem Kreamerem postavy přesně drží a jsou schopni řešit problémy, jejichž absurdita se od jejich vážného výrazu odráží, opilec Hulcok v podání Petra Holečka je znatelně expresivnější, jeho výkon je podobně okouzlující, jen z jiného typu komedie. Škoda, že míra stylizace není vyrovnanější, a že jediný, kdo se postavou více baví, než aby ji ztělesňoval a tím bavil diváky, je autor v roli starosty. Přesto je Kdo se bojí Charlottu Borgach? v podání divadla NAOKO originální a zábavná, a tak byla doporučena do programu Divadelního Pikniku Volyně.

Past autora a režiséra Jiřího Bureše v podání divadla Stay Si je uváděna s podtitulem „příběh z období totality o lásce, přátelství, zradě, ale i obrovské statečnosti lidí, kteří usilují o život bez útlaku“. Představení doplácí na nepovedenou předlohu, jejíž páteří je příběh o chlapci z prominentní komunistické rodiny, který se rozhodne emigrovat kvůli lásce, ale jeho matka mu v tom drastickým způsobem zabrání. Vzhledem k tomu, že šlo o autorský a režijní debut, bylo užitečné během rozpravy pojmenovávat, co je na daném příběhu podstatné a zajímavé a jak to konkretizovat, možnosti, jak příběh převést do situací, jak ho zdivadelnit, věnovat se i detailům, které jsou určující pro náš pohled na svět stvořený na jevišti atd.

Variace na Aškenazyho hru C.k. státní ženich z pera Majky Kotisové, v režii Vladana Milčinského a v podání divadla Refektář, se zúčastnila několika přehlídek (Bechyňské Perlení, Kaškova Zbraslav nebo Nučický kahan, hlavní postava Cipak je dokonce nositelem Sokolovské čurdy) a bylo o ní mnohé napsáno, např. o představení na Kaškově Zbraslavi, které proběhlo v listopadu 2021, zde https://www.amaterskascena.cz/…y-tmlkf.html. Potěšilo, že se od té doby zpřesnily motivace postav a jejich charakterizace, celková souhra a také práce s časem a rytmem. Zkrátka režisér Vladan Milčinský inscenaci dotáhl do kompaktního, dobře fungujícího tvaru (osobně jsem měla pocit, že vidím jinou inscenaci než předloni). Pochybnosti, o kterých se mluvilo v rámci rozpravy na POPADu, se týkaly vazby tématu na dnešek, potažmo jejího konkrétního zveřejnění, a nešikovné přestavby. Co není přece je divadla Refektář získalo cenu za inscenaci, cenu diváka a bylo doporučeno do programu Divadelního Pikniku Volyně.

Ve Smyslu v nesmyslnosti, druhé inscenaci scénáře Jiřího Bureše (realizovaném v autorově režii se souborem Kdo se ptal z Březnice), se vedlo o něco lépe než v Pasti. Na osaměle stojícím statku na francouzském venkově se za druhé světové války ukrývá židovská rodina, dědeček a tři mladé ženy, stará se o ně sousedka Esmé. Na statek jednoho dne vtrhnou dva němečtí vojáci, jeden z nich zraněný, a vyžadují pomoc… Základní situace je dramatická, zbytek tone v obecnosti a soubor jako by se bál zveřejňovat konflikty. Divák je schopen jít s postavou Elen, jejíž dilema se odehrává přímo před jeho očima, a s představitelkou Esmé Zuzanou Baranovou (čestné uznání za herecký výkon), jež má uvěřitelný herecký projev… Obecně k oběma inscenacím začínajícího autora a režiséra Jiřího Bureše – je potěšitelné, že si vybírá silná témata a snaží se o velké příběhy.

Okouzlení Martinem McDonaghem u divadla Riyo a režiséra Davida Surmaje trvá – a nejen u nich. Jen v poslední době nazkoušely dva ochotnické spolky, plzeňský Ragueneau a pražský Radar, Pana Polštáře, před týdnem se v Červeném Kostelci prezentoval Mrzákem Inishmaanským polický Kolár (a byl zaslouženě doporučen na Piknik Volyně) a v den představení Riya se konala premiéra Krásky v Kralupech. Mimo jiné napětí mezi brutalitou příběhů a použitých prostředků na jedné a mezi pochopením až soucitem vůči postavám na druhé straně, černý humor a pozoruhodný jazyk udělal z McDonagha jednoho z nejuváděnějších dramatiků současnosti. David Surmaj v Riyu v roce 2019 inscenoval Ujetou ruku ve Spokane, letos nabídl Krásku z Leenane. Inscenace je promyšlená s ohledem na to, co soubor chce sdělit (tato inscenace je jednoznačně o vnitřní izolaci a touze uniknout) i na co stačí. Je dobře vyložená, s dobře upravenou předlohou, dobře režijně vystavěná a stojí a padá s vynikajícím výkonem Petry Cachové v roli Maureen, jíž sekunduje Daniela Mlchová jako Meg (postava matky by měla být stěžejní, ale vzhledem k věku herečky a zvoleným prostředkům tak ne zcela funguje). Vynikající je Michal Platkevi jako Ray, dobře drží postavu Ondřej Dobisík jako Pat. Ruší detaily – v záměrně realistické scéně viditelně vykuchaná televize tvářící se jako fungující, gumové rukavice použité pro přenášení vroucího oleje, odhozená pánev na stejném místě měsíc po pohřbu, jevištně nezdůvodněná tma (pokud chci pálení matky ve tmě, byť je velmi působivé, pokyn osvětlovači jako důvod nestačí)… Kvality inscenace jsou nesporné, emocionální zásah se navzdory zmíněným nedostatkům koná – a tak byla Krása z Leenane divadla Riyo doporučena do programu Divadelního Pikniku Volyně.

Hidžáb a Hippokrates Veroniky Vavrouškové je soudní drama o procesu, v jehož rámci muslimská dívka žaluje děkana lékařské fakulty s tím, že se cítí být obětí diskriminace – nebyla přijata ke studiu medicíny, údajně kvůli svému původu a víře. Postupně se ukáže, že příčiny procesu, jakož i motivace těch, kteří stanou před soudem jsou problematičtější, že ústřední příběh je osobnější, než se na první pohled zdá, k tomu zasahuje i představitele soudní mašinérie. Navíc proces probíhá za zájmu médií, provokuje demonstrace zastánců obou stran, v ulicích tušíme eskalaci násilí… V režii zkušené Věry Maškové uvádí soubor SUMUS. Inscenace je legitimním pokusem o otevření témat kulturních rozdílů, legitimity práva a násilí v různých kulturách, (ne)možnostech porozumění, bezmoci a mnoha dalších. Předloha není dokonalá, inscenace je jako u SUMUSu vždy kultivovaně a čistě vystavěná, ale postavená na slově a na hercích, další složky (např. scénografie) jí nepomáhají. Nicméně už dlouho žádná inscenace nevyprovokovala tak dlouhou noční debatu o problémech mimodivadelních, fascinující bylo vystoupení Věry Maškové na téma praktické neexistence ženských práv v Afghánistánu, Pákistánu a jinde a naší neschopnosti se k tomu postavit.

Posledním představením POPADu 2023 se uzavřel pomyslný kruh, podobně jako v úvodních Barunkách jsme sledovali, jak se ženy scházejí a co se z toho může zrodit – tentokrát nikoli pouze mladice, ale dámy různých generací s důrazem na tu starší, tentokrát nikoli ve Fanklubu B. N., ale ve Spolku moderní ženy a tentokrát se nepřevlékaly, ale svlékaly. Holky z kalendáře Tima Firtha uvedl v režii a výpravě Jany Sůvové a Kláry Šimicové spolek Právě začínáme Horní Počernice, který „začíná“ už dlouho, od roku 1994, a v současné době má ve svých řadách úctyhodný počet talentovaných žen různých generací. Dámy spolu evidentně rády pobývají, a tak rozšířily počet rolí ve Firthově romantické komedii z předepsaných šesti na dvanáct a hezky zachytily kolorit fungování Spolku moderní ženy. V rámci představení jsme byli svědky exploze ženské energie, která zaplavila jeviště a vydržela po většinu představení na stejné hladině, bohužel zůstala nezorganizovaná, takže to podstatné – osobní příběhy jednotlivých žen, z nichž vyplyne, že nejdůležitějším posláním Spolku je vzájemně si pomáhat – k divákovi nedolehne: ztratí se ve stejně energicky říkaných informacích a postavy spolu vlastně splývají. Nejzřetelněji byl vyprávěn příběh Ruth, tam došlo, řečeno slovy kolegy Friče, „k odhalení nejen těla, ale i srdce“; její představitelka Eva Bartoňová měla přesnou míru temperamentu, věcnosti i kázně. Oceněníhodné byly „nahaté“ fotografie Klára Cvrčková a Pavel Sůva.

Závěr patřil hostujícímu DS CAMPANUM, z jehož okouzlení prvorepublikovými filmy a swingem vzešla inscenace dvou jednoaktových frašek Spící lev a Migréna, její režisérkou byla Mária Uhrinová. Vedle okouzlujících manželů Svobodových se v jedné ze tří hlavních rolí objevil člen lektorského sboru Marek Frič.

Lektorský sbor pracoval ve složení režisér Jaroslav Kodeš (předseda), dramaturgyně Petra Richter Kohutová, scénografka Jana Stejskalová a odborník na jevištní řeč Marek Frič. Diskuse se letos poprvé konaly v zrcadlovém sále, účastníci, ať už divadelníci nebo diváci, diskutovali hodně a s velkou chutí.

POPAD 2023 proběhl díky grantové podpoře Ministerstva kultury a pod záštitou starosty Radotína, pana Karla Hanzlíka. Hlavním organizátorem byla jako vždy Amatérská divadelní asociace, pracovala pod novým vedením Jakuba Pilaře, který také převzal od Josefa Šedivého uvádění většiny představení. Tým Kulturně komunitního centra Koruna s Danou Radovou v čele byl výborným hostitelem. Tiskové materiály a propagaci zajistil Tomáš Čivrný, o provoz se staraly Květa Salmonová, Dana Krátká a Jindřiška Netrestová (ta se také osvědčila jako živá reklama, lákající na dopolední představení), s technikou pomáhali Pavel Hurych, Martin Kozák a Pavel Stráník, nepřehlédnutelnou a velmi cennou byla pomoc DS GAUDIUM pod vedením Vlasty Pilařové. Všem patří velký dík. A také divákům – letos byla oproti loňsku účast téměř trojnásobná a soubory si pochvalovaly, jak se jim před zaplněným sálem dobře hrálo. A příští rok po padesáté…

Výsledky POPAD 2023

Čestná uznání

MICHAELE FILLETTE za roli Boženy v inscenaci Barunky souboru Kdomělčas Praha

VĚŘE JANEBOVÉ za roli Coriny Ragrartz v inscenaci v inscenaci Kdo hledá Charlottu Borgach? divadla NAOKO Praha

MIRIAM JANEBOVÉ za roli Gotty v inscenaci Kdo hledá Charlottu Borgach? divadla NAOKO Praha

VILÉMU KREAMEROVI za roli Erlanda v inscenaci Kdo hledá Charlottu Borgach? divadla NAOKO Praha

PETRU HOLEČKOVI za roli Hulcoka v inscenaci Kdo hledá Charlottu Borgach? divadla NAOKO Praha

ZDEŇKU HAVRDLÍKOVI za roli Mirka v inscenaci Past Divadla Stay Si

VLADANU MILČINSKÉMU za režii inscenace Co není přece je divadla Refektář

ZUZANĚ BARANOVÉ za roli Esmé v inscenaci Smysl v nesmyslnosti divadla Kdo se ptal Březnice

DAVIDU SURMAJOVI za režii inscenace Kráska z Leenane divadla Riyo

ONDŘEJI DOBISÍKOVI za roli Pata v inscenaci Kráska z Leenane divadla Riyo

ROMANU SOLČÁNYMU za roli JUDr. Martina Adlera v inscenaci Hidžáb a Hippokrates divadla SUMUS

ADÉLE PARUCHOVÉ za roli JUDr. Renaty Klasové v inscenaci Hidžáb a Hippokrates divadla SUMUS

JOHANU KLECALOVI za roli JUDr. Daniela Vilda v inscenaci Hidžáb a Hippokrates divadla SUMUS

TOBIÁŠI FRÝDLOVI za roli Adama Mikojana v inscenaci Hidžáb a Hippokrates divadla SUMUS

EVĚ BARTOŇOVÉ za roli Ruth v inscenaci Holky z kalendáře DS Právě začínáme Horní Počernice

KLÁŘE CVRČKOVÉ a PAVLU SŮVOVI za fotografie pro inscenaci Holky z kalendáře DS Právě začínáme Horní Počernice

DIVADLU NAOKO za inscenaci Kdo hledá Charlottu Borgach?

DIVADLU RIYO za inscenaci Kráska z Leenane

Ceny

ŠÁRCE KUBITOVÉ a ANDREE HLAVICOVÉ za kostýmy v inscenaci Barunky souboru Kdomělčas Praha

OLDŘICHU JANEBOVI za předlohu inscenace Kdo hledá Charlottu Borgach? divadla NAOKO Praha

JAKUBU KREJCAROVI za hudbu a její interpretaci v inscenaci Co není přece je divadla Refektář

LUKÁŠI MEJSNAROVI za herecké výkony v inscenaci Co není přece je divadla Refektář

JINDŘIŠCE NETRESTOVÉ za baronku von Vraždovou v inscenaci Co není přece je divadla Refektář

PETŘE CACHOVÉ za roli Maureen v inscenaci Kráska z Leenane divadla Riyo

MICHALU PLATKEVIMU za roli Raye v inscenaci Kráska z Leenane divadla Riyo

DIVADLU SUMUS za otvírání aktuálních témat v inscenaci Hidžáb a Hippokrates

CENA ZA INSCENACI Co není přece je divadla Refektář

DOPORUČENÍ DO PROGRAMU DIVADELNÍHO PIKNIKU VOLYNĚ

Co není přece je – divadlo Refektář

Kráska z Leenane – divadlo Riyo

Kdo hledá Charlottu Borgach? – divadlo NAOKO

Pozn. red.: V příloze fotografie Jindřišky Netrestové z představení Barunky; Kdo hledá Charlottu Borgach; Past; Co není přece je; Smysl v nesmyslnosti; Hidžáb a Hippokrates; Holky z kalendáře; Spící lev a Migréna.

Autor: Petra Richter Kohutová

Přílohy:
1-Kdomelcas-BARUNKY-ktgjt 2-NAOKO-Praha-KDO-HLEDA-CHARLOTTU-BORGACH-tku5l 3-Stay-Si-PAST-zgdxc 4-Refektar-CO-NENI-PRECE-JE-00vvs
5-Kdo-se-ptal-SMYSL-V-NESMYSLNOSTI-wrvyk 7-SUMUS-HIDZAB-A-HIPPOKRATES-7dsl1 8-Prave-zaciname-HOLKY-Z-KALENDARE-6jx6z 9-Campanum-SPICI-LEV-A-MIGRENA-host-prehlidky-qasl0
narodni-informacni-a-poradenske-stredisko-pro-kulturu-z8543