VALEŠ, Ladislav: Přehlídka jednoaktových her v Holicích (2022, výsledky a hodnocení). AS 15.11.2022.
Přehlídka jednoaktových her v Holicích
K jednotlivým představením přehlídky, která se konala ve dnech 5.- 6.listopadu 2022
Činoherní | Experimentální | Hudební | Soubory
Předem konstatuji, že celkově byla přehlídka jednoaktovek žánrově pestrá: v dramatickém útvaru začínaje, až k lehčímu komediálnímu nakonec. Ve výsledku jsme dospěli společně s kolegy v porotě (Zdeněk Tesař, Jana Stejskalová) k názoru, že byla až na výjimky také téměř vyrovnaná. V žádném případě jsme nezaznamenali nějaký lapsus či propadák.
Jako první představení jsme viděli jednoaktovku A. Ogrošenka s názvem Já tě(ne)chci, kterou sehráli herci divadla Na ulici z Prahy. Jedná se o soubor, který nedávno vznikl, takže jejich zkušenosti nejsou natolik vyzrálé, aby zcela a přesně sdělili myšlenku, kterou autor do svého, a pro mě velmi komplikovaného textu, vložil. Banální příběh začíná tím, jak se ráno probudí dva cizí lidé, muž a žena, vedle sebe. Posléze se dozvídáme, že od ženy to byl jasný záměr za účelem oplodnění, což se mužovi pochopitelně nelíbí. Na tomto základě vzniká jejich konfrontace v názorech, která řeší více problémů než je pro představení důležité (mnoho zajíců – náhlá smrt). Dvojici protagonistů hrají v osobním životě skuteční manželé (Iva a Ladislav Černohorští), ale žel jejich souhra není dostatečně pevně a režijně vedena, jsme svědky víceméně odříkaného textu. Také není dobře vyložena charakterová vlastnost postav (důstojník a advokátka) a tím pádem dochází k nelogičnosti i v kostýmové složce.
Druhým představením se uvedl domácí soubor při kulturním domě v Holicích aktovkou Uspořená libra, kterou napsal irský dramatik Sean O Casey. V podvědomí nám je známý televizní film z roku 1963, ve kterém ústřední dvojici sehráli Jan Werich a Jiří Sovák. Už jenom pro srovnání to bývá pro většinu inscenátorů handicapem. Ale stal se malý zázrak a v podání Petra Hlavatého a Vladimíra Hladíka jsme viděli dvojici, která zdárně konkurovala svým slavnějším předchůdcům. Nic se nepřehrávalo (např. opilost), vše mělo pevný řád. Představení bylo odehráno ve svižném tempu. V tom případě chválíme režiséra Pavla Hladíka, který vsadil na kvalitní představitele a zároveň se nesnažil posouvat představení do jiných poloh. Chválíme také ženskou část souboru, která zdárně sekundovala již zmíněné dvojici. Zvláště bych chtěl vyzvednout roličku třiadevadesatileté Libuše Strakové a Lídu Voříškovou, která odehrála svoji roli ve zdravotní indispozici. Doporučujeme se zamyslet nad kostýmem strážníka.
Divadelní ochotnický spolek při MKZ Horšovský Týn přivezl na přehlídku autorskou záležitost, kterou na motivy literární předlohy Aloise a Viléma Mrštíkových Maryša napsal pod názvem Maryško naše, zkušený divadelník Vladimír Zajíc. Jedná se o příběh rodičů Maryši, kteří likvidují po své dceři pozůstalost. Je škoda že tento nápad, který považuji za skvělý, se pohybuje nakonec ve velké míře ve fragmentech citací ze samotného díla bratří Mrštíků. Kdyby se zrodil osobní příběh rodičů a jejich názorů a pocitu viny na celkovou událost, aniž by se zasahovalo vědomě do díla již zmíněných autorů, přivítal bych to lépe. I přes toto přání, které mi osobně bylo odepřeno, se jedná o kvalitní ukázku divadelního kousku s troškou alternativního loutkařství. Ocenili jsme výtvarné řešení inscenace a výkon Věry Řezníčkové.
Čtvrtým v pořadí se na přehlídce představil soubor Svatopluk při kulturním domě Hodonín. Vybrali si rozmarnou absurdní hříčku pod názvem Monika od autora Jeana–Michela Ribese, francouzského dramatika a filmaře. Tato hříčka je koncepčně zahrnuta v jeho divadelním opusu, který se nazývá Divadlo bez zvířat a skládá se ještě z dalších sedmi fantasmagorických hříček. To, že nám soubor nabídl pouze jedinou, ztratil se punc kouzla celku a než divák pochopil princip a tajemství nám servírované záležitosti, bylo již pozdě. Vznikl tak nesrozumitelný útvar podpořený ne zrovna šťastnou souhrou obou protagonistů.
Divadelní ochotnický spolek Žumpa z Nučic přivezl na přehlídku hru Jakuba Kolára Klub. Hra, která tak trochu námětem připomíná Sartrovu hru S vyloučením veřejnosti, vypráví příběh mužů, kteří jsou opuštěni svými ženami. Nezastírám, že jsem provedení Nučických viděl již potřetí a že mě stále naplňují svým poctivým přístupem. S inscenací, která měla premiéru v roce 2019, slavili mnoho úspěchů a nebylo tomu jinak i v tomto případě. Ocenili jsme za herecký výkon Martina Kozáka a Davida Draxlera. Chválíme i scénické ztvárnění Jakuba Pilaře.
Nejvíce diskutovaným představením se stalo uvedení hry Kathrine Kressmann Taylorové Adresát neznámý Divadlem JakoHost Plzeeň. Hra vznikla na základě dopisů dvou přátel a právě provedení a celkové vyznění inscenace, kde samotný soubor jakoby tápal, zda se toho počinu zhostit scénickým čtením či převedením do absolutního stavu běžně realizované inscenace, bylo trochu otazníkem. Nakonec jsme se shodli, že představení regulérně na přehlídku patří. V dnešní hektické a světově vypjaté situaci je třeba takové příběhy vypravovat. Všichni zúčastnění zaslouží absolutorium včetně hudební složky a zpěvu Marie Mušky Chmelíkové. Vytýkáme nerozhodnost ve scénografii (pultíky na text, barové stoličky).
Sedmým představením se na přehlídce prezentoval Divadelní soubor Vojan z Libice nad Cidlinou. Přivezl známou absurdní aktovku Vernisáž od Václava Havla. Soubor s touto inscenací slavil úspěchy jak ve Volyni, tak i na Hronově, a musíme potvrdit, že slavil úspěch i v Holicích. Perfektně odvedená práce po režijní stránce, herecké i scénografické. Představení, i když je přeneseno do současné doby a značně aktualizováno, stále zachovává genius loci samotného Havla. Soubor si odváží ceny za herecké výkony Barbory Vaňkové a Tomáše Čivrného a potažmo i cenu za představení.
Posledním představením byla aktovka Divadelního studia D3 Karlovy Vary a předvedli inscenaci zpracovanou na motivy Erika Šmída pod názvem Kvůli čemu se nevraždí. Příběh vypráví o muži, jenž ztratil paměť a ženě, která se snaží mu ji vrátit. Karlovarští přijeli na poslední chvíli, neboť jejich anabáze prošla ještě jednou štací ve stejném dni, v Poběžovicích na Domažlicku, a jakoby se únava po cestě přenesla i do představení. Bylo unavené zrovna tak jako jejich protagonisté, i když o světlé okamžiky bojovala svým hereckým výkonem Eva Šollová i za svého partnera.
Na závěr bych poděkoval pořadatelům přehlídky, hlavně Pavlu Hladíkovi za jeho snahu o uspořádání této významné přehlídky, a přeji si, aby tomu bylo i nadále. Prostředí holického divadla je pro pořádání přehlídky jednoaktových her více než dobré a amatérské divadlo si to zaslouží.
Výsledky:
Čestná uznání
Lída Voříšková za roli Žena s dopisem v aktovce Uspořená libra
Libuše Straková za roli Zákaznice v aktovce Uspořená libra
Věra Řezníčková za herecký výkon v aktovce Maryško naše
Eva Šollová za herecký výkon v aktovce Kvůli čemu se nevraždí
Jakub Pilař za scénografii aktovky Klub
Divadlo JakoHost Plzeň za výběr a inscenaci textu Adresát neznámý
Ceny
Vladimír Hladík za roli Samuela Adamse v aktovce Uspořená libra
Petr Hlavatý za roli Jerryho v aktovce Uspořená libra
Martin Kozák za roli Lingvisty v aktovce Klub
David Draxler za roli Buldozer aktovce Klub
Barbora Vaňková za roli Věry v aktovce Vernisáž
Tomáš Čivrný za roli Michala v aktovce Vernisáž
Divadelní ochotnický spolek při MKZ Horšovský Týn za výtvarné řešení aktovky Maryško naše
Divadelní soubor Vojan Libice nad Cidlinou za aktovku Vernisáž
D o p o r u č e n í
Doporučit programové radě Krakonošova divadelní podzimu 2023 aktovku Vernisáž Divadelního souboru Vojan Libice nad Cidlinou.
V příloze foto z představení Uspořená libra – pozn.red.
Autor: Ladislav Valeš
Přílohy:
Usporena-libra-Holice-g8dso
K jednotlivým představením přehlídky, která se konala ve dnech 5.- 6.listopadu 2022
Činoherní | Experimentální | Hudební | Soubory
Předem konstatuji, že celkově byla přehlídka jednoaktovek žánrově pestrá: v dramatickém útvaru začínaje, až k lehčímu komediálnímu nakonec. Ve výsledku jsme dospěli společně s kolegy v porotě (Zdeněk Tesař, Jana Stejskalová) k názoru, že byla až na výjimky také téměř vyrovnaná. V žádném případě jsme nezaznamenali nějaký lapsus či propadák.
Jako první představení jsme viděli jednoaktovku A. Ogrošenka s názvem Já tě(ne)chci, kterou sehráli herci divadla Na ulici z Prahy. Jedná se o soubor, který nedávno vznikl, takže jejich zkušenosti nejsou natolik vyzrálé, aby zcela a přesně sdělili myšlenku, kterou autor do svého, a pro mě velmi komplikovaného textu, vložil. Banální příběh začíná tím, jak se ráno probudí dva cizí lidé, muž a žena, vedle sebe. Posléze se dozvídáme, že od ženy to byl jasný záměr za účelem oplodnění, což se mužovi pochopitelně nelíbí. Na tomto základě vzniká jejich konfrontace v názorech, která řeší více problémů než je pro představení důležité (mnoho zajíců – náhlá smrt). Dvojici protagonistů hrají v osobním životě skuteční manželé (Iva a Ladislav Černohorští), ale žel jejich souhra není dostatečně pevně a režijně vedena, jsme svědky víceméně odříkaného textu. Také není dobře vyložena charakterová vlastnost postav (důstojník a advokátka) a tím pádem dochází k nelogičnosti i v kostýmové složce.
Druhým představením se uvedl domácí soubor při kulturním domě v Holicích aktovkou Uspořená libra, kterou napsal irský dramatik Sean O Casey. V podvědomí nám je známý televizní film z roku 1963, ve kterém ústřední dvojici sehráli Jan Werich a Jiří Sovák. Už jenom pro srovnání to bývá pro většinu inscenátorů handicapem. Ale stal se malý zázrak a v podání Petra Hlavatého a Vladimíra Hladíka jsme viděli dvojici, která zdárně konkurovala svým slavnějším předchůdcům. Nic se nepřehrávalo (např. opilost), vše mělo pevný řád. Představení bylo odehráno ve svižném tempu. V tom případě chválíme režiséra Pavla Hladíka, který vsadil na kvalitní představitele a zároveň se nesnažil posouvat představení do jiných poloh. Chválíme také ženskou část souboru, která zdárně sekundovala již zmíněné dvojici. Zvláště bych chtěl vyzvednout roličku třiadevadesatileté Libuše Strakové a Lídu Voříškovou, která odehrála svoji roli ve zdravotní indispozici. Doporučujeme se zamyslet nad kostýmem strážníka.
Divadelní ochotnický spolek při MKZ Horšovský Týn přivezl na přehlídku autorskou záležitost, kterou na motivy literární předlohy Aloise a Viléma Mrštíkových Maryša napsal pod názvem Maryško naše, zkušený divadelník Vladimír Zajíc. Jedná se o příběh rodičů Maryši, kteří likvidují po své dceři pozůstalost. Je škoda že tento nápad, který považuji za skvělý, se pohybuje nakonec ve velké míře ve fragmentech citací ze samotného díla bratří Mrštíků. Kdyby se zrodil osobní příběh rodičů a jejich názorů a pocitu viny na celkovou událost, aniž by se zasahovalo vědomě do díla již zmíněných autorů, přivítal bych to lépe. I přes toto přání, které mi osobně bylo odepřeno, se jedná o kvalitní ukázku divadelního kousku s troškou alternativního loutkařství. Ocenili jsme výtvarné řešení inscenace a výkon Věry Řezníčkové.
Čtvrtým v pořadí se na přehlídce představil soubor Svatopluk při kulturním domě Hodonín. Vybrali si rozmarnou absurdní hříčku pod názvem Monika od autora Jeana–Michela Ribese, francouzského dramatika a filmaře. Tato hříčka je koncepčně zahrnuta v jeho divadelním opusu, který se nazývá Divadlo bez zvířat a skládá se ještě z dalších sedmi fantasmagorických hříček. To, že nám soubor nabídl pouze jedinou, ztratil se punc kouzla celku a než divák pochopil princip a tajemství nám servírované záležitosti, bylo již pozdě. Vznikl tak nesrozumitelný útvar podpořený ne zrovna šťastnou souhrou obou protagonistů.
Divadelní ochotnický spolek Žumpa z Nučic přivezl na přehlídku hru Jakuba Kolára Klub. Hra, která tak trochu námětem připomíná Sartrovu hru S vyloučením veřejnosti, vypráví příběh mužů, kteří jsou opuštěni svými ženami. Nezastírám, že jsem provedení Nučických viděl již potřetí a že mě stále naplňují svým poctivým přístupem. S inscenací, která měla premiéru v roce 2019, slavili mnoho úspěchů a nebylo tomu jinak i v tomto případě. Ocenili jsme za herecký výkon Martina Kozáka a Davida Draxlera. Chválíme i scénické ztvárnění Jakuba Pilaře.
Nejvíce diskutovaným představením se stalo uvedení hry Kathrine Kressmann Taylorové Adresát neznámý Divadlem JakoHost Plzeeň. Hra vznikla na základě dopisů dvou přátel a právě provedení a celkové vyznění inscenace, kde samotný soubor jakoby tápal, zda se toho počinu zhostit scénickým čtením či převedením do absolutního stavu běžně realizované inscenace, bylo trochu otazníkem. Nakonec jsme se shodli, že představení regulérně na přehlídku patří. V dnešní hektické a světově vypjaté situaci je třeba takové příběhy vypravovat. Všichni zúčastnění zaslouží absolutorium včetně hudební složky a zpěvu Marie Mušky Chmelíkové. Vytýkáme nerozhodnost ve scénografii (pultíky na text, barové stoličky).
Sedmým představením se na přehlídce prezentoval Divadelní soubor Vojan z Libice nad Cidlinou. Přivezl známou absurdní aktovku Vernisáž od Václava Havla. Soubor s touto inscenací slavil úspěchy jak ve Volyni, tak i na Hronově, a musíme potvrdit, že slavil úspěch i v Holicích. Perfektně odvedená práce po režijní stránce, herecké i scénografické. Představení, i když je přeneseno do současné doby a značně aktualizováno, stále zachovává genius loci samotného Havla. Soubor si odváží ceny za herecké výkony Barbory Vaňkové a Tomáše Čivrného a potažmo i cenu za představení.
Posledním představením byla aktovka Divadelního studia D3 Karlovy Vary a předvedli inscenaci zpracovanou na motivy Erika Šmída pod názvem Kvůli čemu se nevraždí. Příběh vypráví o muži, jenž ztratil paměť a ženě, která se snaží mu ji vrátit. Karlovarští přijeli na poslední chvíli, neboť jejich anabáze prošla ještě jednou štací ve stejném dni, v Poběžovicích na Domažlicku, a jakoby se únava po cestě přenesla i do představení. Bylo unavené zrovna tak jako jejich protagonisté, i když o světlé okamžiky bojovala svým hereckým výkonem Eva Šollová i za svého partnera.
Na závěr bych poděkoval pořadatelům přehlídky, hlavně Pavlu Hladíkovi za jeho snahu o uspořádání této významné přehlídky, a přeji si, aby tomu bylo i nadále. Prostředí holického divadla je pro pořádání přehlídky jednoaktových her více než dobré a amatérské divadlo si to zaslouží.
Výsledky:
Čestná uznání
Lída Voříšková za roli Žena s dopisem v aktovce Uspořená libra
Libuše Straková za roli Zákaznice v aktovce Uspořená libra
Věra Řezníčková za herecký výkon v aktovce Maryško naše
Eva Šollová za herecký výkon v aktovce Kvůli čemu se nevraždí
Jakub Pilař za scénografii aktovky Klub
Divadlo JakoHost Plzeň za výběr a inscenaci textu Adresát neznámý
Ceny
Vladimír Hladík za roli Samuela Adamse v aktovce Uspořená libra
Petr Hlavatý za roli Jerryho v aktovce Uspořená libra
Martin Kozák za roli Lingvisty v aktovce Klub
David Draxler za roli Buldozer aktovce Klub
Barbora Vaňková za roli Věry v aktovce Vernisáž
Tomáš Čivrný za roli Michala v aktovce Vernisáž
Divadelní ochotnický spolek při MKZ Horšovský Týn za výtvarné řešení aktovky Maryško naše
Divadelní soubor Vojan Libice nad Cidlinou za aktovku Vernisáž
D o p o r u č e n í
Doporučit programové radě Krakonošova divadelní podzimu 2023 aktovku Vernisáž Divadelního souboru Vojan Libice nad Cidlinou.
V příloze foto z představení Uspořená libra – pozn.red.
Autor: Ladislav Valeš
Přílohy:
Usporena-libra-Holice-g8dso
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.