RICHTER KOHUTOVÁ, Petra: Krakonošův divadelní podzim ve Vysokém nad Jizerou (2021, výsledky). AS 3.10.2021.
Krakonošův divadelní podzim ve Vysokém nad Jizerou
Po dvouleté pauze a v mimořádné formě.
Činoherní | Hudební | Soubory
52. ročník národní přehlídky venkovských divadelních souborů Krakonošův divadelní podzim se letos konal ve Vysokém nad Jizerou o něco dříve než obvykle, proběhl ve dnech 24. září až 2. října 2021 – a v mnohém se jednalo o ročník výjimečný.
Program byl nabitější než obvykle, protože se sklízela žeň nominací a doporučení z oblastních přehlídek v loňském i letošním roce; proběhlo jedenáct představení, z toho devět soutěžních, jedno náhradní a jedno hostující.
Výrazně se proměnila dramaturgie. Soubory dávaly převážně přednost závažnějším tématům, která byla zároveň pro ně osobně důležitá (jako kyjovští v Návštěvách u pana Greena, boleradičtí v Kulhavém mezkovi, hvozdenští v Odpusť, Natašo! či klášterečtí v Úča musí pryč!), vážnější žánr, ať už šlo o tragikomedie či dramata, převážil nad počtem veseloherních kusů v poměru dva ku jedné a pokud už na komedie došlo, pak patřily mezi ty lepší, obratně napsané.
Byli jsme svědky nadprůměrného počtu vynikajících, pravdivých a zároveň řemeslně zvládnutých hereckých výkonů. Ty bez nadsázky výsostné nabídli účinkující v oceněných inscenacích – v Plných kapsách šutrů především dechberoucí Ondřej Buchta, vedle něhož se ovšem nijak neztrácí Josef Širhal, v Návštěvách pana Greena Tomáš Vodvářka a zdatně mu sekundující Jan Sieber, v Kulhavém mezkovi vyrovnaní Jana Jirgalová, Zbyněk Háder a Jan Koráb. Za všechny ostatní jmenujme Jitku Smutnou v Dovolené s rizikem, Jakuba Pilaře v nesoutěžním Přiznání, Jiřího Chadrabu ve Vasse nebo tandem Václav Benda a Jarmila Baranová ve štítinské aktovce Já jsem Herbert.
Celková inscenační úroveň byla rovněž nadprůměrná. Pravda, každá z inscenací, i těch oceněných, měla alespoň jednu ne zcela zvládnutou složku, ale rozhodně se během rozborových seminářů, až na jedinou výjimku, nemusela řešit základní divadelní abeceda. Naopak, inspirace a možností, o čem mluvit, bylo více než dost, takže několikrát dopolední omezený čas nestačil.
Koronavir o sobě dával vědět, ale nevítězil. Testování bylo zdarma, do divadla se nosily roušky, nad přehlídkou se neustále vznášel přízrak možné návštěvy hygieny. K tomu soubor ŽUMPA Nučice zjistil ve svůj hrací den odpoledne, že jeden z účinkujících v inscenaci Klub upadl do karantény, a tak operativně změnil titul a v pondělí večer se hrálo nesoutěžně velmi dobře přijaté Přiznání. V představení Odpusť, Natašo! Kroužku divadelních ochotníků Hvozdná proběhlo trojí přeobsazení (hrála režisérka Alena Herman, její kolega Jakub Henzelý a v roli Opilce zaskočil zlínský profesionální herec Pavel Leicman). A do nemalé role Harriety v posledním soutěžním představení Víš přece, že neslyším, když teče voda štítinské ŠAMU byla angažována první dáma lektorského sboru (čti: manželka jeho předsedy) Eva Kodešová. Jen stručně k tomu, co jsme během týdne viděli (kompletní recenze najdete na nově designovaném webu přehlídky u jednotlivých titulů https://www.kdpvysoke.cz).
První dvě inscenace, S tvojí dcerou ne Antonína Procházky v podání DS J. K. Tyl Meziměstí a Dovolená s rizikem Davea Freemana v podání DS OB Velká Bystřice, měly mnoho společného. Základem obou jsou starší situační komedie stavěné na zřetězených nedorozuměních a obratně napsaných dialozích, které jsou dobře vyložené, poctivě připravené, zkušeně zrežírované, přesto tu a tam nekonkrétní, bez potřebné dynamiky (jedním z principů by měla být časová tíseň, která se však nekoná) a domyšlení a přepracování zastaralých motivů (typickým příkladem jsou telefony versus mobily).
Návštěvy u pana Greena DS Pod zámkem Kyjovice patří mezi inscenace s pozoruhodným doprovodným příběhem. Jedná se o projekt účinkujících Tomáše Vodvářky a Jana Siebera, který navázal na jejich předchozí nedivadelní aktivity – společnou pouť do Santiaga da Compostella a zpívání v ostravském souboru interpretujícím židovské písně Noach. Našli si hru Jeffa Barona, jejíž lidský obsah a téma – setkání dvou mužů rozdílných povah a věku, o nebezpečí a překonávání osamělosti a předsudků – s nimi rezonovalo, a přibrali si na pomoc režisérky Zdeňku Kulovou (zajistila jim důkladnou hereckou přípravu) a Silvii Grygarovou (pro scénický koncept inscenace). To, co dělá z tohoto kusu výjimečný zážitek, je výsostná schopnost existence na jevišti a pravdivost obou pánů. Návštěvy u pana Greena autora Jeffa Barona a režisérek Silvie Grygarové a Zdeňky Kulové v podání DS Pod zámkem Kyjovice obdržely čestné uznání za inscenaci a byly doporučeny do programu Jiráskova Hronova 2022.
Daňkův Kulhavý mezek aneb Výbuch na jičínském zámku je v dramaturgii boleradického DS bratří Mrštíků výjimkou; nejedná se o ani o komedii, ani o muzikál, oproti obvyklým velmi zalidněným kusům se v ní objevují jen tři postavy. Solidní inscenace režiséra Jiřího Brabce s odpovídající výpravou a nápaditými detaily opět stojí a padá s hereckými výkony Zbyňka Hádera, Jany Jirgalové a Jana Korába. Ale tam, kde kyjovickému představení vévodila autenticita a charisma obou představitelů, tady se ke schopnosti existovat na jevišti přidává i velká dávka hereckého řemesla. Vadou na kráse je kvalitativní disproporce mezi první a druhou polovinou představení, způsobená mimo jiné také předlohou (značná část textu Oldřicha Daňka je spíše než konfliktem postav akademickou disputací na téma, proč vyprávíme příběhy a hrajeme divadlo). Inscenace hry Oldřicha Daňka Kulhavý mezek aneb Výbuch na jičínském zámku v režii Jiřího Brabce a v podání DS bratří Mrštíků Boleradice obdržela čestné uznání za inscenaci a byla doporučena do programu Jiráskova Hronova 2022.
Plný kapsy šutrů Marie Jones souboru AMADIS z Popůvek u Brna již prošly všemi možnými přehlídkami včetně Jiráskova Hronova. Jak již zmíněno, jedná se o hereckou exhibici Josefa Širhala a Ondřeje Buchty, v jejichž vedení se v průběhu let vystřídaly dvě režisérky, první verzi vytvořila Jitka Bednářová, její pozdější sofistikovanější verzi Klára Havránková. Kombinace třináctileté koexistence s touto inscenací a umění výrazné zkratky, ostrého střihu a až drastické charakteristiky postav na malé ploše činí z obou účinkujících totální jevištní suverény; nadchli všechny, v lektorském sboru zejména Petra Svobodu. Tu a tam by inscenaci slušelo zvolnění a přesnější rytmus, aby vítězila nejen přitažlivá forma, ale aby došlo i na téma tragikomedie o vzestupech a pádech malého irského člověka na pozadí hollywoodského natáčení ve „čtyřiceti odstínech zelené“. Ondřej Buchta obdržel cenu za nejlepší herecký výkon přehlídky a Plný kapsy šutrů Marie Jones v režii Kláry Havránkové a v podání souboru AMADIS Popůvky u Brna cenu za inscenaci.
Vassa Rádobydivadla Klapý dospěla na KDP ke své derniéře. Bylo o ní napsáno mnoho, dodejme jen, že ve Vysokém nad Jizerou jsme viděli jednu z jejích lepších repríz. Jak pravil kolega Michal Zahálka, nezvyklý zcizující rámec, expresionismus ve výtvarné složce a výrazná herecká stylizace nepřinášejí k výkladu a sdělení čtyřaktové konverzační hry Maxima Gorkého nic zásadně nového. Ale bylo možno hovořit o tom, kterak se vyvarovat zploštění postav na pouhou tezi a nezúžit téma na zprávu o tom, že peníze světem vládnou, a také o možnostech inscenování tohoto nevšedního textu. (Jen na okraj – v dramaturgickém plánu pro stávající sezónu ho má pražské Národní divadlo.)
Odpusť, Natašo! je projekt scenáristky a režisérky Aleny Herman a Kroužku divadelních ochotníků Hvozdná. Scénář vychází z osobního příběhu Sergeje Dakova, vydaného u nás poprvé těsně po Sametu (drobný klípek z literární branže: pátrá se po překladateli, nikdo neví, kdo Dakovovu autobiografii do češtiny přeložil). Sergej se z „věřícího v Lenina“ stal v ostrých sedmdesátých letech v Sovětském svazu věřícím v Boha a prchl do Kanady, kde získal azyl a byl (snad) zavražděn. Skrze divadlo především vyprávěné, přesněji skrze pásmo ilustrujících obrazů s výraznými a technicky dokonalými světelnými a hudebními efekty, se hvozdenští pokusili zprostředkovat atmosféru komunistického režimu s veškerou její brutalitou, paranoiou a strachem. Vznikla inscenace místy ve způsobu vyprávění i v použitých divadelních prostředcích naivní, místy velmi emocionálně působivá.
DS Ledříček při TJ Sokol z Klášterce nad Orlicí se s hrou Lutze Hübnera Úča musí pryč! bohužel poněkud minul, alespoň v inscenační oblasti. Soubor byl na národní přehlídce poprvé a lze očekávat, že Jaroslavem Kodešem nastíněná divadelní abeceda (od kritického čtení textu přes pojmenování tématu a žánru a charakterizování postav po základní hereckou techniku „nápad – realizace – hodnocení“) jim bude ku prospěchu při další práci. Také Úča musí pryč! měla ve Vysokém derniéru.
ŠAMU Štítina, dlouhodobě se orientující na veseloherní žánr, letos přivezla dvě minikomedie z původně čtyřdílného cyklu Roberta Andersona Víš přece, že neslyším, když teče voda, a to Stopy holubic a Já jsem Herbert. Solidní mainstreamová inscenace nabídla několik velmi dobrých, poučených hereckých výkonů (Ondřeje Bendy a hostující Evy Kodešové v první aktovce, Václava Bendy a Jarmily Baranové v kontaktním a sehraném výkonu v aktovce druhé). Stopy holubic byly inscenačně dobře vystavěny, ale režisér přece jen narazil na limity předlohy, lépe napsané aktovce Já jsem Herbert prospělo domyšlení rámcové situace.
Vysocké dny byly náročné i množstvím doprovodných akcí. Jako obvykle probíhaly dopolední rozborové semináře, lektorský sbor působil ve složení Jaroslav Kodeš, Petra Richter Kohutová, Petr Svoboda, Michal Zahálka a Petr Kolínský, v roli tajemníka letos poprvé Ondřej Benda. Také se konaly noční rozbory na půdičce a KDP mladým, a protože domluvený „půdičkový“ lektor na poslední chvíli zrušil účast, vystřídali se ve vedení obou Hana Marvanová a Petr Theodor Pidrman, než půdičku v pondělí definitivně převzal Jaromír Hruška. Probíhal i klub režisérů SČDO pod vedením režiséra Vladislava Kracíka. V sobotu byla v muzeu otevřena výstava 150 let ochotnického spolku Přemysl; křtil se také sborník, který k tomuto tématu zpracovala Svatava Hejralová. A předávaly se dary jubilantům a také Zlatý Tyl – tentokrát Marcele Škodové z domácího DS Krakonoš a Zlatý odznak SČDO Lukáši Frydrychovi, opoře souboru Vojan–Mladá haluz z Desné. V neděli se v malém sále promítal časosběrný dokument o vysocké přehlídce, vzápětí před divadlem proběhl křest knížek dvou výtvarníků, roztomilých dvojsmyslných Toníkových čmáranic Antonína Jíny a dlouho očekávaného druhého dílu Divadelních maličkostí Petra Kolínského, jež zachycují posledních deset let vysocké přehlídky skrze ilustrace (co inscenace, to vtipný charakterizační obrázek, doplněno doprovodnými minikomiksy z VyBulu čili Vysockého bulváru a skromným divadelním slovníčkem). V neděli odpoledne se také besedovalo s herečkou Danou Morávkovou. V pondělí se konal tzv. „tajný výlet“, tentokrát k josefodolské přehradě a do tamního divadla, v úterý proběhla přednáška Lenky Lázňovské spojená s besedou o ochotnickém divadle obecně a vysockém zvlášť, ve středu sehrálo KDP mladým před divadlem osmiminutový skeč nazkoušený během přehlídky, ve čtvrtek se promítal dokument o Vysokém nad Jizerou jako takovém a zasedal korupční spolek Vobskočák, v pátek došlo na tradiční vycházku do Mexika, v sobotu DS Karel Čapek z Děčína vraždil sexem v rámci hostujícího představení a během posezení se sejkorama ve velkém sále proběhlo vyhlášení výsledků a předání cen. Když se k tomu přidají tradiční vítání a loučení, pietní vycházka na hřbitov, setkání se sponzory (hlavním partnerem byla letos Emba Paseky nad Jizerou) a návštěvy příznivců (dostavili se jak Zuzana Malcová a Milan Němeček z ministerstva a Lenka Lázňovská za NIPOS, tak hejtman Libereckého kraje Martin Půta, vedoucí odboru kultury Libereckého kraje Martin Féna a přehlídku zaštiťující senátor Jaroslav Zeman, nechyběla ani zástupkyně Jiráskova Hronova Dita Poláková), člověk se až diví, jak to mohou organizátoři i účastníci přehlídky za pouhých deset dní všechno zvládnout… A malý bonus – kdo chtěl, mohl se v sobotu přesunout z Vysokého do Poniklé; Tomáš Hájek tam pořádal v kulturním domě Kantýna další ročník samozvané národní přehlídky stínového divadla Budiž stín!
Obíhám třikrát kostel od divadla k divadlu a na tradiční pozvání organizátorů odpovídám – ano, přijedu zas pobejt – a s velkým potěšením. Zejména když se bude divadelně dařit tak jako letos… Petra Richter Kohutová
P.S. Pokud toužíte po dalších informacích o vysocké přehlídce, přečtěte si článek Michala Zahálky, který vbrzku vyjde na těchto stránkách, nebo referenci Venduly Melíškové o přednášce Lenky Lázňovské na Divadelnik.cz.
Výsledky KDP Vysoké nad Jizerou 2021
Čestná uznání
Aleši Kučerovi za roli Luboše v inscenaci S tvojí dcerou ne DS J. K. Tyl Meziměstí
Anežce Harušťákové za roli Sandry v inscenaci S tvojí dcerou ne DS J. K. Tyl Meziměstí
Tomáši Hradilovi za technickou přípravu scény pro inscenaci Dovolená s rizikem DS OB Velká Bystřice
Silvii Grygarové a Zdeňce Kulové za režii inscenace Návštěvy u pana Greena DS Pod zámkem Kyjovice
Nikole Korábové a Štěpánce Veselé za výpravu inscenace Kulhavý mezek DS bratří Mrštíků Boleradice
Jiřímu Brabcovi za režii inscenace Kulhavý mezek DS bratří Mrštíků Boleradice
Martině Čechové za roli Anny v inscenaci Vassa Rádobydivadla Klapý
Davidu Langerovi za roli Sergeje v inscenaci Odpusť, Natašo! Kroužku divadelních ochotníků Hvozdná
DS Ledříček při TJ Sokol Klášterec nad Orlicí za dramaturgickou volbu hry Úča musí pryč!
Ondřeji Bendovi za roli George v inscenaci Víš přece, že neslyším, když teče voda souboru ŠAMU Štítina
Evě Kodešové za roli Harriety v inscenaci Víš přece, že neslyším, když teče voda souboru ŠAMU Štítina
DS Pod zámkem Kyjovice za inscenaci hry Návštěvy u pana Greena
DS bratří Mrštíků Boleradice za inscenaci Kulhavý mezek aneb Výbuch na jičínském zámku
Ceny
Jitce Smutné za roli Helgy Philbyové v inscenaci Dovolená s rizikem DS OB Velká Bystřice
Tomáši Vodvářkovi za roli pana Greena v inscenaci Návštěvy u pana Greena DS Pod zámkem Kyjovice
Janu Sieberovi za roli Rosse Gardinera v inscenaci Návštěvy u pana Greena DS Pod zámkem Kyjovice
Zbyňku Háderovi za roli Jakuba Grundleho v inscenaci Kulhavý mezek DS bratří Mrštíků Boleradice
Janě Jirgalové za roli Markéty v inscenaci Kulhavý mezek DS bratří Mrštíků Boleradice
Janu Korábovi za roli dědka Vambery v inscenaci Kulhavý mezek DS bratří Mrštíků Boleradice
Josefu Širhalovi za herecký výkon v inscenaci Plný kapsy šutrů souboru AMADIS Popůvky u Brna
Divadelnímu souboru AMADIS Popůvky u Brna za kostýmy k inscenaci Plný kapsy šutrů
Václavu Špiritovi za dramaturgickou volbu hry Vassa
Jiřímu Chadrabovi za roli Pavla v inscenaci Vassa Rádobydivadla Klapý
Aleně Herman za scénář Odpusť, Natašo!
Martinu Cuřínovi a Marku Hermanovi za světla a zvuk v inscenaci Odpusť, Natašo! Kroužku divadelních ochotníků Hvozdná
Jarmile Baranové a Václavu Bendovi za hereckou souhru v inscenaci Víš přece, že neslyším, když teče voda souboru ŠAMU Štítina
DS AMADIS Popůvky u Brna za inscenaci Plný kapsy šutrů
Čestné uznání Elišce Bochové ml. za pedagogické schopnosti aplikované na uvedení inscenace Úča musí pryč!
Zvláštní cena poroty souboru ŽUMPA Nučice za pohotový a přínosný záskok s inscenací Přiznání
Cena Dušana Zakopala Tomáši Vodvářkovi za nejlepší seniorský výkon přehlídky v roli pana Greena v inscenaci Návštěvy u pana Greena DS Pod zámkem Kyjovice
Hlavní cena poroty Ondřeji Buchtovi za nejlepší herecký výkon přehlídky v inscenaci Plný kapsy šutrů souboru AMADIS Popůvky u Brna
Nominace na Jiráskův Hronov 2022 nebyla udělena. Doporučení na Jiráskův Hronov 2022 bez uvedení pořadí: Návštěvy u pana Greena v podání DS Pod zámkem Kyjovice, Kulhavý mezek aneb Výbuch na jičínském zámku v podání DS bratří Mrštíků Boleradice.
V příloze fotografie Ivo Mičkala z představení Kulhavý mezek, Návštěvy u pana Greena a Plný kapsy šutrů – pozn. red.
Autor: Petra Richter Kohutová
Po dvouleté pauze a v mimořádné formě.
Činoherní | Hudební | Soubory
52. ročník národní přehlídky venkovských divadelních souborů Krakonošův divadelní podzim se letos konal ve Vysokém nad Jizerou o něco dříve než obvykle, proběhl ve dnech 24. září až 2. října 2021 – a v mnohém se jednalo o ročník výjimečný.
Program byl nabitější než obvykle, protože se sklízela žeň nominací a doporučení z oblastních přehlídek v loňském i letošním roce; proběhlo jedenáct představení, z toho devět soutěžních, jedno náhradní a jedno hostující.
Výrazně se proměnila dramaturgie. Soubory dávaly převážně přednost závažnějším tématům, která byla zároveň pro ně osobně důležitá (jako kyjovští v Návštěvách u pana Greena, boleradičtí v Kulhavém mezkovi, hvozdenští v Odpusť, Natašo! či klášterečtí v Úča musí pryč!), vážnější žánr, ať už šlo o tragikomedie či dramata, převážil nad počtem veseloherních kusů v poměru dva ku jedné a pokud už na komedie došlo, pak patřily mezi ty lepší, obratně napsané.
Byli jsme svědky nadprůměrného počtu vynikajících, pravdivých a zároveň řemeslně zvládnutých hereckých výkonů. Ty bez nadsázky výsostné nabídli účinkující v oceněných inscenacích – v Plných kapsách šutrů především dechberoucí Ondřej Buchta, vedle něhož se ovšem nijak neztrácí Josef Širhal, v Návštěvách pana Greena Tomáš Vodvářka a zdatně mu sekundující Jan Sieber, v Kulhavém mezkovi vyrovnaní Jana Jirgalová, Zbyněk Háder a Jan Koráb. Za všechny ostatní jmenujme Jitku Smutnou v Dovolené s rizikem, Jakuba Pilaře v nesoutěžním Přiznání, Jiřího Chadrabu ve Vasse nebo tandem Václav Benda a Jarmila Baranová ve štítinské aktovce Já jsem Herbert.
Celková inscenační úroveň byla rovněž nadprůměrná. Pravda, každá z inscenací, i těch oceněných, měla alespoň jednu ne zcela zvládnutou složku, ale rozhodně se během rozborových seminářů, až na jedinou výjimku, nemusela řešit základní divadelní abeceda. Naopak, inspirace a možností, o čem mluvit, bylo více než dost, takže několikrát dopolední omezený čas nestačil.
Koronavir o sobě dával vědět, ale nevítězil. Testování bylo zdarma, do divadla se nosily roušky, nad přehlídkou se neustále vznášel přízrak možné návštěvy hygieny. K tomu soubor ŽUMPA Nučice zjistil ve svůj hrací den odpoledne, že jeden z účinkujících v inscenaci Klub upadl do karantény, a tak operativně změnil titul a v pondělí večer se hrálo nesoutěžně velmi dobře přijaté Přiznání. V představení Odpusť, Natašo! Kroužku divadelních ochotníků Hvozdná proběhlo trojí přeobsazení (hrála režisérka Alena Herman, její kolega Jakub Henzelý a v roli Opilce zaskočil zlínský profesionální herec Pavel Leicman). A do nemalé role Harriety v posledním soutěžním představení Víš přece, že neslyším, když teče voda štítinské ŠAMU byla angažována první dáma lektorského sboru (čti: manželka jeho předsedy) Eva Kodešová. Jen stručně k tomu, co jsme během týdne viděli (kompletní recenze najdete na nově designovaném webu přehlídky u jednotlivých titulů https://www.kdpvysoke.cz).
První dvě inscenace, S tvojí dcerou ne Antonína Procházky v podání DS J. K. Tyl Meziměstí a Dovolená s rizikem Davea Freemana v podání DS OB Velká Bystřice, měly mnoho společného. Základem obou jsou starší situační komedie stavěné na zřetězených nedorozuměních a obratně napsaných dialozích, které jsou dobře vyložené, poctivě připravené, zkušeně zrežírované, přesto tu a tam nekonkrétní, bez potřebné dynamiky (jedním z principů by měla být časová tíseň, která se však nekoná) a domyšlení a přepracování zastaralých motivů (typickým příkladem jsou telefony versus mobily).
Návštěvy u pana Greena DS Pod zámkem Kyjovice patří mezi inscenace s pozoruhodným doprovodným příběhem. Jedná se o projekt účinkujících Tomáše Vodvářky a Jana Siebera, který navázal na jejich předchozí nedivadelní aktivity – společnou pouť do Santiaga da Compostella a zpívání v ostravském souboru interpretujícím židovské písně Noach. Našli si hru Jeffa Barona, jejíž lidský obsah a téma – setkání dvou mužů rozdílných povah a věku, o nebezpečí a překonávání osamělosti a předsudků – s nimi rezonovalo, a přibrali si na pomoc režisérky Zdeňku Kulovou (zajistila jim důkladnou hereckou přípravu) a Silvii Grygarovou (pro scénický koncept inscenace). To, co dělá z tohoto kusu výjimečný zážitek, je výsostná schopnost existence na jevišti a pravdivost obou pánů. Návštěvy u pana Greena autora Jeffa Barona a režisérek Silvie Grygarové a Zdeňky Kulové v podání DS Pod zámkem Kyjovice obdržely čestné uznání za inscenaci a byly doporučeny do programu Jiráskova Hronova 2022.
Daňkův Kulhavý mezek aneb Výbuch na jičínském zámku je v dramaturgii boleradického DS bratří Mrštíků výjimkou; nejedná se o ani o komedii, ani o muzikál, oproti obvyklým velmi zalidněným kusům se v ní objevují jen tři postavy. Solidní inscenace režiséra Jiřího Brabce s odpovídající výpravou a nápaditými detaily opět stojí a padá s hereckými výkony Zbyňka Hádera, Jany Jirgalové a Jana Korába. Ale tam, kde kyjovickému představení vévodila autenticita a charisma obou představitelů, tady se ke schopnosti existovat na jevišti přidává i velká dávka hereckého řemesla. Vadou na kráse je kvalitativní disproporce mezi první a druhou polovinou představení, způsobená mimo jiné také předlohou (značná část textu Oldřicha Daňka je spíše než konfliktem postav akademickou disputací na téma, proč vyprávíme příběhy a hrajeme divadlo). Inscenace hry Oldřicha Daňka Kulhavý mezek aneb Výbuch na jičínském zámku v režii Jiřího Brabce a v podání DS bratří Mrštíků Boleradice obdržela čestné uznání za inscenaci a byla doporučena do programu Jiráskova Hronova 2022.
Plný kapsy šutrů Marie Jones souboru AMADIS z Popůvek u Brna již prošly všemi možnými přehlídkami včetně Jiráskova Hronova. Jak již zmíněno, jedná se o hereckou exhibici Josefa Širhala a Ondřeje Buchty, v jejichž vedení se v průběhu let vystřídaly dvě režisérky, první verzi vytvořila Jitka Bednářová, její pozdější sofistikovanější verzi Klára Havránková. Kombinace třináctileté koexistence s touto inscenací a umění výrazné zkratky, ostrého střihu a až drastické charakteristiky postav na malé ploše činí z obou účinkujících totální jevištní suverény; nadchli všechny, v lektorském sboru zejména Petra Svobodu. Tu a tam by inscenaci slušelo zvolnění a přesnější rytmus, aby vítězila nejen přitažlivá forma, ale aby došlo i na téma tragikomedie o vzestupech a pádech malého irského člověka na pozadí hollywoodského natáčení ve „čtyřiceti odstínech zelené“. Ondřej Buchta obdržel cenu za nejlepší herecký výkon přehlídky a Plný kapsy šutrů Marie Jones v režii Kláry Havránkové a v podání souboru AMADIS Popůvky u Brna cenu za inscenaci.
Vassa Rádobydivadla Klapý dospěla na KDP ke své derniéře. Bylo o ní napsáno mnoho, dodejme jen, že ve Vysokém nad Jizerou jsme viděli jednu z jejích lepších repríz. Jak pravil kolega Michal Zahálka, nezvyklý zcizující rámec, expresionismus ve výtvarné složce a výrazná herecká stylizace nepřinášejí k výkladu a sdělení čtyřaktové konverzační hry Maxima Gorkého nic zásadně nového. Ale bylo možno hovořit o tom, kterak se vyvarovat zploštění postav na pouhou tezi a nezúžit téma na zprávu o tom, že peníze světem vládnou, a také o možnostech inscenování tohoto nevšedního textu. (Jen na okraj – v dramaturgickém plánu pro stávající sezónu ho má pražské Národní divadlo.)
Odpusť, Natašo! je projekt scenáristky a režisérky Aleny Herman a Kroužku divadelních ochotníků Hvozdná. Scénář vychází z osobního příběhu Sergeje Dakova, vydaného u nás poprvé těsně po Sametu (drobný klípek z literární branže: pátrá se po překladateli, nikdo neví, kdo Dakovovu autobiografii do češtiny přeložil). Sergej se z „věřícího v Lenina“ stal v ostrých sedmdesátých letech v Sovětském svazu věřícím v Boha a prchl do Kanady, kde získal azyl a byl (snad) zavražděn. Skrze divadlo především vyprávěné, přesněji skrze pásmo ilustrujících obrazů s výraznými a technicky dokonalými světelnými a hudebními efekty, se hvozdenští pokusili zprostředkovat atmosféru komunistického režimu s veškerou její brutalitou, paranoiou a strachem. Vznikla inscenace místy ve způsobu vyprávění i v použitých divadelních prostředcích naivní, místy velmi emocionálně působivá.
DS Ledříček při TJ Sokol z Klášterce nad Orlicí se s hrou Lutze Hübnera Úča musí pryč! bohužel poněkud minul, alespoň v inscenační oblasti. Soubor byl na národní přehlídce poprvé a lze očekávat, že Jaroslavem Kodešem nastíněná divadelní abeceda (od kritického čtení textu přes pojmenování tématu a žánru a charakterizování postav po základní hereckou techniku „nápad – realizace – hodnocení“) jim bude ku prospěchu při další práci. Také Úča musí pryč! měla ve Vysokém derniéru.
ŠAMU Štítina, dlouhodobě se orientující na veseloherní žánr, letos přivezla dvě minikomedie z původně čtyřdílného cyklu Roberta Andersona Víš přece, že neslyším, když teče voda, a to Stopy holubic a Já jsem Herbert. Solidní mainstreamová inscenace nabídla několik velmi dobrých, poučených hereckých výkonů (Ondřeje Bendy a hostující Evy Kodešové v první aktovce, Václava Bendy a Jarmily Baranové v kontaktním a sehraném výkonu v aktovce druhé). Stopy holubic byly inscenačně dobře vystavěny, ale režisér přece jen narazil na limity předlohy, lépe napsané aktovce Já jsem Herbert prospělo domyšlení rámcové situace.
Vysocké dny byly náročné i množstvím doprovodných akcí. Jako obvykle probíhaly dopolední rozborové semináře, lektorský sbor působil ve složení Jaroslav Kodeš, Petra Richter Kohutová, Petr Svoboda, Michal Zahálka a Petr Kolínský, v roli tajemníka letos poprvé Ondřej Benda. Také se konaly noční rozbory na půdičce a KDP mladým, a protože domluvený „půdičkový“ lektor na poslední chvíli zrušil účast, vystřídali se ve vedení obou Hana Marvanová a Petr Theodor Pidrman, než půdičku v pondělí definitivně převzal Jaromír Hruška. Probíhal i klub režisérů SČDO pod vedením režiséra Vladislava Kracíka. V sobotu byla v muzeu otevřena výstava 150 let ochotnického spolku Přemysl; křtil se také sborník, který k tomuto tématu zpracovala Svatava Hejralová. A předávaly se dary jubilantům a také Zlatý Tyl – tentokrát Marcele Škodové z domácího DS Krakonoš a Zlatý odznak SČDO Lukáši Frydrychovi, opoře souboru Vojan–Mladá haluz z Desné. V neděli se v malém sále promítal časosběrný dokument o vysocké přehlídce, vzápětí před divadlem proběhl křest knížek dvou výtvarníků, roztomilých dvojsmyslných Toníkových čmáranic Antonína Jíny a dlouho očekávaného druhého dílu Divadelních maličkostí Petra Kolínského, jež zachycují posledních deset let vysocké přehlídky skrze ilustrace (co inscenace, to vtipný charakterizační obrázek, doplněno doprovodnými minikomiksy z VyBulu čili Vysockého bulváru a skromným divadelním slovníčkem). V neděli odpoledne se také besedovalo s herečkou Danou Morávkovou. V pondělí se konal tzv. „tajný výlet“, tentokrát k josefodolské přehradě a do tamního divadla, v úterý proběhla přednáška Lenky Lázňovské spojená s besedou o ochotnickém divadle obecně a vysockém zvlášť, ve středu sehrálo KDP mladým před divadlem osmiminutový skeč nazkoušený během přehlídky, ve čtvrtek se promítal dokument o Vysokém nad Jizerou jako takovém a zasedal korupční spolek Vobskočák, v pátek došlo na tradiční vycházku do Mexika, v sobotu DS Karel Čapek z Děčína vraždil sexem v rámci hostujícího představení a během posezení se sejkorama ve velkém sále proběhlo vyhlášení výsledků a předání cen. Když se k tomu přidají tradiční vítání a loučení, pietní vycházka na hřbitov, setkání se sponzory (hlavním partnerem byla letos Emba Paseky nad Jizerou) a návštěvy příznivců (dostavili se jak Zuzana Malcová a Milan Němeček z ministerstva a Lenka Lázňovská za NIPOS, tak hejtman Libereckého kraje Martin Půta, vedoucí odboru kultury Libereckého kraje Martin Féna a přehlídku zaštiťující senátor Jaroslav Zeman, nechyběla ani zástupkyně Jiráskova Hronova Dita Poláková), člověk se až diví, jak to mohou organizátoři i účastníci přehlídky za pouhých deset dní všechno zvládnout… A malý bonus – kdo chtěl, mohl se v sobotu přesunout z Vysokého do Poniklé; Tomáš Hájek tam pořádal v kulturním domě Kantýna další ročník samozvané národní přehlídky stínového divadla Budiž stín!
Obíhám třikrát kostel od divadla k divadlu a na tradiční pozvání organizátorů odpovídám – ano, přijedu zas pobejt – a s velkým potěšením. Zejména když se bude divadelně dařit tak jako letos… Petra Richter Kohutová
P.S. Pokud toužíte po dalších informacích o vysocké přehlídce, přečtěte si článek Michala Zahálky, který vbrzku vyjde na těchto stránkách, nebo referenci Venduly Melíškové o přednášce Lenky Lázňovské na Divadelnik.cz.
Výsledky KDP Vysoké nad Jizerou 2021
Čestná uznání
Aleši Kučerovi za roli Luboše v inscenaci S tvojí dcerou ne DS J. K. Tyl Meziměstí
Anežce Harušťákové za roli Sandry v inscenaci S tvojí dcerou ne DS J. K. Tyl Meziměstí
Tomáši Hradilovi za technickou přípravu scény pro inscenaci Dovolená s rizikem DS OB Velká Bystřice
Silvii Grygarové a Zdeňce Kulové za režii inscenace Návštěvy u pana Greena DS Pod zámkem Kyjovice
Nikole Korábové a Štěpánce Veselé za výpravu inscenace Kulhavý mezek DS bratří Mrštíků Boleradice
Jiřímu Brabcovi za režii inscenace Kulhavý mezek DS bratří Mrštíků Boleradice
Martině Čechové za roli Anny v inscenaci Vassa Rádobydivadla Klapý
Davidu Langerovi za roli Sergeje v inscenaci Odpusť, Natašo! Kroužku divadelních ochotníků Hvozdná
DS Ledříček při TJ Sokol Klášterec nad Orlicí za dramaturgickou volbu hry Úča musí pryč!
Ondřeji Bendovi za roli George v inscenaci Víš přece, že neslyším, když teče voda souboru ŠAMU Štítina
Evě Kodešové za roli Harriety v inscenaci Víš přece, že neslyším, když teče voda souboru ŠAMU Štítina
DS Pod zámkem Kyjovice za inscenaci hry Návštěvy u pana Greena
DS bratří Mrštíků Boleradice za inscenaci Kulhavý mezek aneb Výbuch na jičínském zámku
Ceny
Jitce Smutné za roli Helgy Philbyové v inscenaci Dovolená s rizikem DS OB Velká Bystřice
Tomáši Vodvářkovi za roli pana Greena v inscenaci Návštěvy u pana Greena DS Pod zámkem Kyjovice
Janu Sieberovi za roli Rosse Gardinera v inscenaci Návštěvy u pana Greena DS Pod zámkem Kyjovice
Zbyňku Háderovi za roli Jakuba Grundleho v inscenaci Kulhavý mezek DS bratří Mrštíků Boleradice
Janě Jirgalové za roli Markéty v inscenaci Kulhavý mezek DS bratří Mrštíků Boleradice
Janu Korábovi za roli dědka Vambery v inscenaci Kulhavý mezek DS bratří Mrštíků Boleradice
Josefu Širhalovi za herecký výkon v inscenaci Plný kapsy šutrů souboru AMADIS Popůvky u Brna
Divadelnímu souboru AMADIS Popůvky u Brna za kostýmy k inscenaci Plný kapsy šutrů
Václavu Špiritovi za dramaturgickou volbu hry Vassa
Jiřímu Chadrabovi za roli Pavla v inscenaci Vassa Rádobydivadla Klapý
Aleně Herman za scénář Odpusť, Natašo!
Martinu Cuřínovi a Marku Hermanovi za světla a zvuk v inscenaci Odpusť, Natašo! Kroužku divadelních ochotníků Hvozdná
Jarmile Baranové a Václavu Bendovi za hereckou souhru v inscenaci Víš přece, že neslyším, když teče voda souboru ŠAMU Štítina
DS AMADIS Popůvky u Brna za inscenaci Plný kapsy šutrů
Čestné uznání Elišce Bochové ml. za pedagogické schopnosti aplikované na uvedení inscenace Úča musí pryč!
Zvláštní cena poroty souboru ŽUMPA Nučice za pohotový a přínosný záskok s inscenací Přiznání
Cena Dušana Zakopala Tomáši Vodvářkovi za nejlepší seniorský výkon přehlídky v roli pana Greena v inscenaci Návštěvy u pana Greena DS Pod zámkem Kyjovice
Hlavní cena poroty Ondřeji Buchtovi za nejlepší herecký výkon přehlídky v inscenaci Plný kapsy šutrů souboru AMADIS Popůvky u Brna
Nominace na Jiráskův Hronov 2022 nebyla udělena. Doporučení na Jiráskův Hronov 2022 bez uvedení pořadí: Návštěvy u pana Greena v podání DS Pod zámkem Kyjovice, Kulhavý mezek aneb Výbuch na jičínském zámku v podání DS bratří Mrštíků Boleradice.
V příloze fotografie Ivo Mičkala z představení Kulhavý mezek, Návštěvy u pana Greena a Plný kapsy šutrů – pozn. red.
Autor: Petra Richter Kohutová
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.