VAŠUT, Svatopluk: Napajedla, Zdeňka Štěpánka, Černá královna, recenze, KP HDM Němčice nad Hanou 2018
Divadelní soubor Zdeňka Štěpánka Napajedla
Pavel Grym: Černá královna
Černá královna - pohádka Pavla Gryma. Výpravné představení, které je projektem Miroslavy Havalové, řežisérky a zejména autorky scénografického řešení. Scéna je náročná značným počtem prvků, většinou kvadratických rozměrů. Barevnost šíří do prostoru kostýmy klaunů, kteří jsou nositeli legrace, zábavy a skečů, které diváka zvedly ze sedadel. Hudba Josefa Kolína, respektive písničky nevynikají hudebními nápady a invencí. Postrádají opravdový cit, vřelost, ale i v základu též pestřejší orchestraci. Unylost jim dodali interpreti. Písně se předtáčely, herci se je nemuseli nijak zvlášť učit a obsah uvěřitelně sdělovat přes rampu. Výroba dekorací je důkladná a náročné, svědomitá, což nelze říci o práci režisérky s hercem. Zásadně aranžuje důležitá sdělení do hloubi či přímo na dno scény a to tak, že herec je zády k divákovi. Proto malá Alenka (nedisponující zatím plným hlasem) se stávala pro diváka v ten moment nezajímavou. Ani její starší sestra (jak výchovné), která ji čte před spaním z pohádkové knížky, neprojeví kousek citu či sesterské lásky v dialogu a už vůbec ne písničkou, při které neví jak se pohybovat, tak aspoň přešlapuje a houpe se. Shrnuto, herecká příprava - průprava mizivá. U zestárlé Alenky, trochu odvážnější a přirozenější herectví.
Jedna z nejsilnějších, nejdramatičtějších scén ‒ „lákání za zrcadlo“ zdaleka nebylo vytěžena. Hráno vzadu, zády k divákovi. Kůzlátka ve známé pohádce dostávají poučení od kozy ‒ neotvírat, neodcházet s cizími lidmi pryč do neznáma. Tento závažný opakovaný apel k ochraně důvěřivých dětí (zejména v dnešní době facebooku) zůstal nepovšimnut.
A čas věnován k rozluštění básně „Když kvíčerom se sešli“, no že by divák šílel nadšením? Vůbec ne, povídal si mezi sebou. „Aplaudometr“ vyskočil při vzpěračské soutěži ‒ protože „to bylo to divadlo!“, soubore. Hra měla čím dál stejný temporytmus, který z mnoha výše řečených důvodů, uspával.
Tento sympatický kolektiv s přihlédnutím kolik energie i času věnoval inscenaci, nutně potřebuje pevné režijní vedení, které bude řešit jen režijní problémy ‒ aranžmá, vztahy mezi postavami, dikci a vhodnost či nevhodnost scénického řešení a hudebního nastudování. Na paní režisérku, scénografku bylo tentokráte nakladeno příliš povinností, možná dobrovolně, že paní Havalová? Má divadlo ráda, slouží mu a to je velmi cenné. Soubor jí věří a jde s ní. Příští inscenace ukáže, nakolik se posunuli výše ve snaze dělat dobré divadlo jak pro děti, tak i pro dospělé. Zlomte vaz!
Svatopluk Vašut
Pavel Grym: Černá královna
Černá královna - pohádka Pavla Gryma. Výpravné představení, které je projektem Miroslavy Havalové, řežisérky a zejména autorky scénografického řešení. Scéna je náročná značným počtem prvků, většinou kvadratických rozměrů. Barevnost šíří do prostoru kostýmy klaunů, kteří jsou nositeli legrace, zábavy a skečů, které diváka zvedly ze sedadel. Hudba Josefa Kolína, respektive písničky nevynikají hudebními nápady a invencí. Postrádají opravdový cit, vřelost, ale i v základu též pestřejší orchestraci. Unylost jim dodali interpreti. Písně se předtáčely, herci se je nemuseli nijak zvlášť učit a obsah uvěřitelně sdělovat přes rampu. Výroba dekorací je důkladná a náročné, svědomitá, což nelze říci o práci režisérky s hercem. Zásadně aranžuje důležitá sdělení do hloubi či přímo na dno scény a to tak, že herec je zády k divákovi. Proto malá Alenka (nedisponující zatím plným hlasem) se stávala pro diváka v ten moment nezajímavou. Ani její starší sestra (jak výchovné), která ji čte před spaním z pohádkové knížky, neprojeví kousek citu či sesterské lásky v dialogu a už vůbec ne písničkou, při které neví jak se pohybovat, tak aspoň přešlapuje a houpe se. Shrnuto, herecká příprava - průprava mizivá. U zestárlé Alenky, trochu odvážnější a přirozenější herectví.
Jedna z nejsilnějších, nejdramatičtějších scén ‒ „lákání za zrcadlo“ zdaleka nebylo vytěžena. Hráno vzadu, zády k divákovi. Kůzlátka ve známé pohádce dostávají poučení od kozy ‒ neotvírat, neodcházet s cizími lidmi pryč do neznáma. Tento závažný opakovaný apel k ochraně důvěřivých dětí (zejména v dnešní době facebooku) zůstal nepovšimnut.
A čas věnován k rozluštění básně „Když kvíčerom se sešli“, no že by divák šílel nadšením? Vůbec ne, povídal si mezi sebou. „Aplaudometr“ vyskočil při vzpěračské soutěži ‒ protože „to bylo to divadlo!“, soubore. Hra měla čím dál stejný temporytmus, který z mnoha výše řečených důvodů, uspával.
Tento sympatický kolektiv s přihlédnutím kolik energie i času věnoval inscenaci, nutně potřebuje pevné režijní vedení, které bude řešit jen režijní problémy ‒ aranžmá, vztahy mezi postavami, dikci a vhodnost či nevhodnost scénického řešení a hudebního nastudování. Na paní režisérku, scénografku bylo tentokráte nakladeno příliš povinností, možná dobrovolně, že paní Havalová? Má divadlo ráda, slouží mu a to je velmi cenné. Soubor jí věří a jde s ní. Příští inscenace ukáže, nakolik se posunuli výše ve snaze dělat dobré divadlo jak pro děti, tak i pro dospělé. Zlomte vaz!
Svatopluk Vašut
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.