Drahotuše - Čeněk Marák
Čeněk Marák.
V roce 1889 byl ustanoven na místní školu v Drahotuších jako podučitel. Čeněk Marák, narozený 3.dubna 1869 v Podivicích u Vyškova. Studoval gymnázium a po maturitě učitelský ústav v Brně. V Drahotuších působil od svých dvaceti let nepřetržitě, až do své smrti, tj. do 17. listopadu 1947.
Po nástupu do Drahotuš v r.1889 začíná jeho kulturní působení. Byla to především představení pro děti, nacvičená se školní mládeži.
Ale již 16.února 1890 – podle zachovalého plakátu – uvádí na scénu v místnostech čtenářsko-hospodářského spolku „Přemysl“ s místními ochotníky dvě jednoaktové veselohry bez udání jména autorů: Ant Wolf: Fotografická dílna v Praze a Alexandr, Wilhelmi: Jeden z nás se musí oženit!
V létech devadesátých 19, století nacvičil Čeněk Marák, pokud se dalo zjistit:
G.Preisové: Gazdinu robu
V.K.Klicpery: Rohovína Čtverrohého
Šamberkovo: Jedenácté přikázáni a další hry uvedené na předcházejících listech této kroniky.
Z těchto her uvedených Čeňkem Marákem bylo zřejmé, že dbal o dobré divadlo, které mělo vychovávat diváka. Tomuto poslání zůstal věren po celou dobu svého působení v Drahotuších. Mimo divadla pořádal s mládeži výlety, slavnosti omladiny a večírky a to vždy s kulturním, hudebním, zpěvním a recitačním programem.
Výtěžky z těchto představení byly většinou věnovány na kulturní účely a na zakoupení školních pomůcek. Byl též dobrým hudebníkem a měl i svůj dětský pěvecký sbor. Čeněk Marák nebyl jen režisérem, ale i nápovědou, zpěvákem, hudebním sbormistrem a hlavně organizátorem všech kulturních akcí v Drahotuších. Proto si jej pokrokoví lidé vážili a projevili mu důvěru tim, že ho zvolili starostou TJ. Sokola a později i starostou města Drahotuš. Úřad starosty města zastával odpovědně a měl vliv na mnohá zlepšení v městě. Byl jedním z hlavních iniciátorů vybudování sokolského cvičiště, Husova sboru, měl značný podíl na elektrifikaci Drahotuš apod. Jako kulturní člověk měl zájem o všechno pokrokové. Byl dobrým vlastencem, obětavým pracovníkem a dobrým učitelem. Zastával funkci ředitele školy. Dlouhou dobu byl i městským kronikářem. Od r. 1923 věnoval se Čeněk Marák nacvičování zpěvu, napovídání a nácviku her s dětmi. Jeho činnost od r. 1889 až do dne jeho úmrtí, poznamenala Drahotuše v mnohém různými zlepšeními.
24. března roku 1904 byla v Drahotuších založena Tělocvičná jednota Sokol a při ní zřízen i Dramatický odbor, který hrál divadla po ochotnicku. A právě v tomto roce 1904 mladší studenti pochopili nutnost práce režiséra a jednotného vedení a začali pracovat s Čeňkem Marákem, řídicím učitelem a funkcionářem Sokola, který dosud nacvičoval převážně se školní mládeži recitace, zpěvy a malé jevištní formy. Později pak nacvičoval i celovečerní hry, které se již hrály na jevišti v měšťanském pivovaře (nyní dům p.Duchoně za městskou radnicí). Od r.1890 Čeněk Marák byl tedy asi prvním režisérem ochotníků, který řídil práce a nacvičoval ochotnická divadelní představení. Při recitacích a vystoupeních, i divadelních, užívali herci rozmáchlých gest, mluvili s patosem, takže mnohdy připomínali „živé loutky“, jak vzpomínají pamětníci těchto dob. Začátky v měšťanském pivovaře byly stejně svízelné jak u předchůdců. Hrálo se na podiu, pořízeném z pivních sudů (o které v pivovaře nebyla nouze), na něž byla přibita prkna a kostra jeviště. Dekorace pořizovány z různých látek a papíru. Rovněž sedadla v hledišti pořízená z pivních sudů a ohoblovaných prken. Vstupné bylo 20 – 30 krejcarů. Mluvilo se většinou hovorovou mluvou, text odříkáván bez zvláštní dynamiky, nedbalo se na dikci a na znalost textu. Většina ochotnických herců spoléhala na nápovědu.
A tu bezesporu patří dík Čeňku Marákovi a jeho manželce Regině, že byli prvními, kteří přesvědčovali herce, že je třeba mluviti na jevišti spisovnou češtinou. Měli proto i nepříjemnosti s ochotníky, kteří pokládali správnou jevištní řeč za celkem zbytečnou a její nácvik za zdržující práci při zkouškách – jak vzpomíná vrstevník Jindřich Melkus, ochotník a režisér z tehdejších let. Manželé Marákovi byli prvními, kteří soustředili v dramatickém odboru TJ.Sokol mladé lidi a dali tak základ organizovanému divadelnímu ochotnictví v Drahotuších, když čtenářsko-hospodářský spolek „Přemysl“ nevykazoval již celkem žádnou činnost. Pod vedením Čeňka Maráka vyrůstala herecká skupina chlapců a děvčat, která zůstala ochotnickému divadlu již věrna, v budoucí dobré ochotníky a režiséry i vedoucí souboru, mezi něž patřil především Jan Macháček, který dokonce sám psal hry pro 10 – 12-leté chlapce a předváděl je rovněž ve stodolách na selských vozech i v soukromí.
Tak za éry Čeňka Maráka, tj. od roku 1890 byla sehrána tato představení a hry, pokud se zachovaly doklady a pamětníci těchto událostí: Jedny z nejprvnějších divadelních představení byly ještě jednoaktové hry, hrané 16. února 1890 podle zachovalého plakátu a jsou to: Fotografická dílna a Jeden z nás se musí oženit bez udání autorů her. Dále pak: V.K.Klicpera: Rohovín Čtverrohý, G.Preisová: Gazdina roba, F.F.Šamberk: Kulatý svět, Josef Kajetán Tyl: Palackého třída 27, Jedenácté přikázání, V.Štech: Třetí zvonění, Karel Havlíček Borovský, Lešetínský kovář, Alois Jirásek: Emigrant, Vojnarka, Otec, J.K.Tyl: Paní Marjánka matka pluku, Bří Mrštníkové: Maryša, K.Lužanská: Cop – Zlatý kolovrat, Štolba: Vodní družstvo, I.Hermann: Otec Kondelík a zeť Vejvara, A.Skružný: Žabec, Ohnivá země, To jsem sám rád, Štědrý večer, Princezna Zlatovláska, Český voják, Boží bojovníci. Dále operetky Dražba na nevěstu, hra Majitel hutí, Každý něco pro vlast, a jistě i další hry, o kterých však není zmínky.
Gazdina roba.
R. 1907
Foto
II. Augustin Sigmund – Ludvík Lagáč – Kleibrová(Šmerová) – Radochová – Vágnerová – Fraisová(Hašová) – Bernkopfová – Konečný
I. Stanislav Pumprla – Kašparová(Horáková) – Čechová(Dosedlová), Čeněk Marák - zasloužilý režisér a kulturní pracovník v Drahouších, Rudolf Dostál – Fraisová – Stanislav Čech (ležící)
Regina Maráková.
Činnost Čeňka Maráka by však nebyla docela oceněná, kdyby zde nebylo vzpomenuto i jeho manželky Reginy Marákové, která mu byla obětavou spolupracovnicí. Při organizování a nacvičování divadelních her pro děti i dospělé, dbala především o správnou češtinu a výslovnost. Pro dětská představení se stala veranda domu Marákových po dlouhou dobu nácviku provizorním jevištěm, kde s neúnavnou píli a trpělivosti vychovávala divadelní dorost a nacvičovala výpravná dětská představení spolu se svým manželem. Oba manželé byli za své zásluhy oceněni čestným občanstvím města Drahotuš. Za neůnavnou píli, za všechny oběti pro ochotnické divadlo a kulturní dění v Drahotuších, patří proto Čeňku a Regině Marákovým dík všech drahotušských ochotníků a občanů.
Zdroj: text i kresby - kronika DS Tyl Drahouše /str.19- 22/
Zpracoval: 29.3.2013 Alois Kettner
=============================================================
ZA VALNÝM SJEZDEM ČOS.
Viktor Netočný.
DRAHOTUŠE br. Čeněk Marák.
V den, kdy jsme vzpomínali našich nelidsky ubitých studentů,
17. listopadu 1947, zemřel náš čestný člen a čestný starosta
br. ČENĚK MARÁK.
Dne 20. listopadu shromáždila se u jeho rakve naposled
sokolská rodina v Drahotuších, zástupci II. okrsku, Sokolské
župy Středomoravské Kratochvílovy a mnoho občanstva, aby
jej doprovodili na jeho poslední cestě Drahotušemi na tamní
hřbitov, kde bude dřímat svůj věčný sen nedaleko svých
prvních spolupracovníků v jednotě, prvního starosty br. H. Lamla a prvního náčelníka br. Josefa Radochy. Slíbili jsme zesnulému ve slovech rozloučení,
pronesených podepsaným, že přijdeme za ním opět, abychom s ním sdíleli
radost z naší práce i úspěchů, že přijdeme k němu také v dobách méně radostných,
abychom při vzpomínce na něho načerpali nových sil pro sokolskou práci. Byl naším
vzorem a jeho světlou památku vždy hrdě poneseme do věků příštích.
A. Koukal, starosta jednoty.
V roce 1889 byl ustanoven na místní školu v Drahotuších jako podučitel. Čeněk Marák, narozený 3.dubna 1869 v Podivicích u Vyškova. Studoval gymnázium a po maturitě učitelský ústav v Brně. V Drahotuších působil od svých dvaceti let nepřetržitě, až do své smrti, tj. do 17. listopadu 1947.
Po nástupu do Drahotuš v r.1889 začíná jeho kulturní působení. Byla to především představení pro děti, nacvičená se školní mládeži.
Ale již 16.února 1890 – podle zachovalého plakátu – uvádí na scénu v místnostech čtenářsko-hospodářského spolku „Přemysl“ s místními ochotníky dvě jednoaktové veselohry bez udání jména autorů: Ant Wolf: Fotografická dílna v Praze a Alexandr, Wilhelmi: Jeden z nás se musí oženit!
V létech devadesátých 19, století nacvičil Čeněk Marák, pokud se dalo zjistit:
G.Preisové: Gazdinu robu
V.K.Klicpery: Rohovína Čtverrohého
Šamberkovo: Jedenácté přikázáni a další hry uvedené na předcházejících listech této kroniky.
Z těchto her uvedených Čeňkem Marákem bylo zřejmé, že dbal o dobré divadlo, které mělo vychovávat diváka. Tomuto poslání zůstal věren po celou dobu svého působení v Drahotuších. Mimo divadla pořádal s mládeži výlety, slavnosti omladiny a večírky a to vždy s kulturním, hudebním, zpěvním a recitačním programem.
Výtěžky z těchto představení byly většinou věnovány na kulturní účely a na zakoupení školních pomůcek. Byl též dobrým hudebníkem a měl i svůj dětský pěvecký sbor. Čeněk Marák nebyl jen režisérem, ale i nápovědou, zpěvákem, hudebním sbormistrem a hlavně organizátorem všech kulturních akcí v Drahotuších. Proto si jej pokrokoví lidé vážili a projevili mu důvěru tim, že ho zvolili starostou TJ. Sokola a později i starostou města Drahotuš. Úřad starosty města zastával odpovědně a měl vliv na mnohá zlepšení v městě. Byl jedním z hlavních iniciátorů vybudování sokolského cvičiště, Husova sboru, měl značný podíl na elektrifikaci Drahotuš apod. Jako kulturní člověk měl zájem o všechno pokrokové. Byl dobrým vlastencem, obětavým pracovníkem a dobrým učitelem. Zastával funkci ředitele školy. Dlouhou dobu byl i městským kronikářem. Od r. 1923 věnoval se Čeněk Marák nacvičování zpěvu, napovídání a nácviku her s dětmi. Jeho činnost od r. 1889 až do dne jeho úmrtí, poznamenala Drahotuše v mnohém různými zlepšeními.
24. března roku 1904 byla v Drahotuších založena Tělocvičná jednota Sokol a při ní zřízen i Dramatický odbor, který hrál divadla po ochotnicku. A právě v tomto roce 1904 mladší studenti pochopili nutnost práce režiséra a jednotného vedení a začali pracovat s Čeňkem Marákem, řídicím učitelem a funkcionářem Sokola, který dosud nacvičoval převážně se školní mládeži recitace, zpěvy a malé jevištní formy. Později pak nacvičoval i celovečerní hry, které se již hrály na jevišti v měšťanském pivovaře (nyní dům p.Duchoně za městskou radnicí). Od r.1890 Čeněk Marák byl tedy asi prvním režisérem ochotníků, který řídil práce a nacvičoval ochotnická divadelní představení. Při recitacích a vystoupeních, i divadelních, užívali herci rozmáchlých gest, mluvili s patosem, takže mnohdy připomínali „živé loutky“, jak vzpomínají pamětníci těchto dob. Začátky v měšťanském pivovaře byly stejně svízelné jak u předchůdců. Hrálo se na podiu, pořízeném z pivních sudů (o které v pivovaře nebyla nouze), na něž byla přibita prkna a kostra jeviště. Dekorace pořizovány z různých látek a papíru. Rovněž sedadla v hledišti pořízená z pivních sudů a ohoblovaných prken. Vstupné bylo 20 – 30 krejcarů. Mluvilo se většinou hovorovou mluvou, text odříkáván bez zvláštní dynamiky, nedbalo se na dikci a na znalost textu. Většina ochotnických herců spoléhala na nápovědu.
A tu bezesporu patří dík Čeňku Marákovi a jeho manželce Regině, že byli prvními, kteří přesvědčovali herce, že je třeba mluviti na jevišti spisovnou češtinou. Měli proto i nepříjemnosti s ochotníky, kteří pokládali správnou jevištní řeč za celkem zbytečnou a její nácvik za zdržující práci při zkouškách – jak vzpomíná vrstevník Jindřich Melkus, ochotník a režisér z tehdejších let. Manželé Marákovi byli prvními, kteří soustředili v dramatickém odboru TJ.Sokol mladé lidi a dali tak základ organizovanému divadelnímu ochotnictví v Drahotuších, když čtenářsko-hospodářský spolek „Přemysl“ nevykazoval již celkem žádnou činnost. Pod vedením Čeňka Maráka vyrůstala herecká skupina chlapců a děvčat, která zůstala ochotnickému divadlu již věrna, v budoucí dobré ochotníky a režiséry i vedoucí souboru, mezi něž patřil především Jan Macháček, který dokonce sám psal hry pro 10 – 12-leté chlapce a předváděl je rovněž ve stodolách na selských vozech i v soukromí.
Tak za éry Čeňka Maráka, tj. od roku 1890 byla sehrána tato představení a hry, pokud se zachovaly doklady a pamětníci těchto událostí: Jedny z nejprvnějších divadelních představení byly ještě jednoaktové hry, hrané 16. února 1890 podle zachovalého plakátu a jsou to: Fotografická dílna a Jeden z nás se musí oženit bez udání autorů her. Dále pak: V.K.Klicpera: Rohovín Čtverrohý, G.Preisová: Gazdina roba, F.F.Šamberk: Kulatý svět, Josef Kajetán Tyl: Palackého třída 27, Jedenácté přikázání, V.Štech: Třetí zvonění, Karel Havlíček Borovský, Lešetínský kovář, Alois Jirásek: Emigrant, Vojnarka, Otec, J.K.Tyl: Paní Marjánka matka pluku, Bří Mrštníkové: Maryša, K.Lužanská: Cop – Zlatý kolovrat, Štolba: Vodní družstvo, I.Hermann: Otec Kondelík a zeť Vejvara, A.Skružný: Žabec, Ohnivá země, To jsem sám rád, Štědrý večer, Princezna Zlatovláska, Český voják, Boží bojovníci. Dále operetky Dražba na nevěstu, hra Majitel hutí, Každý něco pro vlast, a jistě i další hry, o kterých však není zmínky.
Gazdina roba.
R. 1907
Foto
II. Augustin Sigmund – Ludvík Lagáč – Kleibrová(Šmerová) – Radochová – Vágnerová – Fraisová(Hašová) – Bernkopfová – Konečný
I. Stanislav Pumprla – Kašparová(Horáková) – Čechová(Dosedlová), Čeněk Marák - zasloužilý režisér a kulturní pracovník v Drahouších, Rudolf Dostál – Fraisová – Stanislav Čech (ležící)
Regina Maráková.
Činnost Čeňka Maráka by však nebyla docela oceněná, kdyby zde nebylo vzpomenuto i jeho manželky Reginy Marákové, která mu byla obětavou spolupracovnicí. Při organizování a nacvičování divadelních her pro děti i dospělé, dbala především o správnou češtinu a výslovnost. Pro dětská představení se stala veranda domu Marákových po dlouhou dobu nácviku provizorním jevištěm, kde s neúnavnou píli a trpělivosti vychovávala divadelní dorost a nacvičovala výpravná dětská představení spolu se svým manželem. Oba manželé byli za své zásluhy oceněni čestným občanstvím města Drahotuš. Za neůnavnou píli, za všechny oběti pro ochotnické divadlo a kulturní dění v Drahotuších, patří proto Čeňku a Regině Marákovým dík všech drahotušských ochotníků a občanů.
Zdroj: text i kresby - kronika DS Tyl Drahouše /str.19- 22/
Zpracoval: 29.3.2013 Alois Kettner
=============================================================
ZA VALNÝM SJEZDEM ČOS.
Viktor Netočný.
DRAHOTUŠE br. Čeněk Marák.
V den, kdy jsme vzpomínali našich nelidsky ubitých studentů,
17. listopadu 1947, zemřel náš čestný člen a čestný starosta
br. ČENĚK MARÁK.
Dne 20. listopadu shromáždila se u jeho rakve naposled
sokolská rodina v Drahotuších, zástupci II. okrsku, Sokolské
župy Středomoravské Kratochvílovy a mnoho občanstva, aby
jej doprovodili na jeho poslední cestě Drahotušemi na tamní
hřbitov, kde bude dřímat svůj věčný sen nedaleko svých
prvních spolupracovníků v jednotě, prvního starosty br. H. Lamla a prvního náčelníka br. Josefa Radochy. Slíbili jsme zesnulému ve slovech rozloučení,
pronesených podepsaným, že přijdeme za ním opět, abychom s ním sdíleli
radost z naší práce i úspěchů, že přijdeme k němu také v dobách méně radostných,
abychom při vzpomínce na něho načerpali nových sil pro sokolskou práci. Byl naším
vzorem a jeho světlou památku vždy hrdě poneseme do věků příštích.
A. Koukal, starosta jednoty.
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.