HRUŠKA, Jaromír: Mladá scéna Český Krumlov 2017 (výsledky). AS-přehlídky a festivaly, 5.5.2017.
Mladá scéna Český Krumlov 2017
Ve dnech 6. 4. – 7. 4. 2017 proběhla v Městském divadle v Českém Krumlově regionální postupová přehlídka studentského divadla Mladá scéna 2017 - již 14. ročník.
Experimentální | Studentské
Jako každoročně byl jejím pořadatelem Dům dětí a mládeže v Českém Krumlově a spolupořadateli pak Městské divadlo Český Krumlov, o.p.s. a v odborné rovině NIPOS – ARTAMA Praha.
Výsledky přehlídky: Odborná porota ve složení KAREL TOMAS, KATEŘINA JANDÁČKOVÁ a JAROMÍR HRUŠKA doporučila do programu celostátní přehlídky studentského divadla „MLADÁ SCÉNA“ následující dvě inscenace se záměrným udáním pořadí:
Na 1. místě inscenaci „SVĚT NÁS MÁ!“ souboru DĚS – MAlá a VElká při Městském divadle Český Krumlov
Zdůvodnění: Inscenace stojí především na vytříbené intuitivní i racionální souhře obou hlavních hereckých protagonistek Veroniky Holcové a Marty Hermannové. Oběma se podařilo převést generační téma do autentických i stylizovaných dialogů, které se drží, někdy až příliš křečovitě, hlavního tématu inscenace. Herečky jsou zároveň autorkami hry, vycházející slovně s úryvků experimentální poezie, ale i jevištní výpravy včetně kostýmů a líčení. Z toho je tedy více než patrné, že jevištní tvar je velmi stylově i žánrově uzavřený. Možná až příliš. Šest židlí v linii vytváří opozici hledišti na protější straně. Jakoby se „slečny“ chtěly hned v úvodu vymezit vůči divákům. Je šest židlí na straně hereček a inscenátorů oproti zaplněnému hledišti v menšině? Jistě ne, neb se jim průběžně daří strhávat diváky, minimálně divadelně, na svou stranu. Extravagantní flitry poseté kabaretní kostýmy a facepaintingové líčení ala víla (možná malá a velká mořská víla – podlehla a proměnila se v mořskou /značkovou/ pěnu), která si snaží vyplnit své pohádkové sny. To je úvod inscenace. Sny a jejich splnění, které jsou jim na začátku až „reklamním“ způsobem nabízeny a vnucovány. Ono neustálé ujišťování, že „svět je rád, že vás má, protože jste výjimeční a stojíte za to“ je hrán s jistou jemnou ironií, což je vzhledem k celému tematickému vyznění inscenace trochu kontraproduktivní. Jako divák bych tomu měl spolu s „nimi“ uvěřit, abych poté mohl být oním světem obelhán a podveden. Tato „blamáž“ pak v celku nevyzní s potřebnou naléhavostí, jak by měla. Funkční je detail s průběžným doplňováním tekutin z malé postříbřené PET láhve, kdy ona stříbrná barva z láhve prosakuje a pouští na ruce dospívajících dívek a rodících se žen. Jde o konotační ornament, který každý z nás může vnímat a chápat jinak. Slibované sny se neplní a dívky vhozené do života praktického přicházejí o iluze a narážejí na rutinu všedního dne. To vše skrze fyzické jednání a existenciální poezii ve slovech a slovních hrách. Veronika a Marta nesou svůj názor na společnost a na svět, ve kterém žijí, a především budou žít, hrdě, s hlavou vztyčenou, ale myslí „procházkovou a pokornou“. Divadelně poučený jevištní tvar, kde se střídá stylizace s autentickým civilním projevem, by unesl jejich výraznější odlišení ať už formální, ale i obsahové. V porovnání s loňskou inscenací dle literární předlohy Alexandry Berkové by autorskému tandemu MAlá a VElká prospěl větší nadhled a odstup od tématu, který by zároveň vedl i k výraznější divadelní nadsázce. Obě protagonistky opět prokazují svůj dar autentického herectví s velmi kultivovaným slovním projevem i dobrou pohybovou, pěveckou a rytmickou průpravou. Jednotlivé situace mají přesný rytmus i potřebné tempo, avšak i na poměrně krátkou stopáž působí v celku trochu monotónně. I přes výše zmíněné výtky, které vyplývají z úmyslně vysoko nastavených hodnotících kritérií, můžeme s klidným svědomím výše zmíněnou inscenaci doporučit do programu národní přehlídky v dané kategorii.
Na 2. místě inscenaci „MŮJ TANEC SE SVĚTEM“ souboru Spirála z Gymnázia Vimperk
Zdůvodnění: Inscenace „MŮJ TANEC SE SVĚTEM“, která vznikla pod citlivým vedením režisérky Venduly Slepičkové, je příběhem pěti dospívajících dívek, které zároveň v inscenaci hrají. Inscenace je složena s útržků jejich životů v jisté dané stylizaci. A to jak pohybové, tak i slovní. To čím tato autorská koláž trpí je především to, že matrice tj. ony životopisy dívek nejsou příliš konkrétní a „dramatické“. Dívky se neocitají v mezních situacích, v nichž by se mohly vymezovat vůči světu a sdělovat svoje postoje k daným situacím. A to ani slovně ani nonverbálně např. tancem. Zvolený inscenační přístup připomínající principy dramatické výchovy se mísí se snahou o jistou „dramatickou“ divadelnost. Inscenace však ustrne pouze v atmosféře a sledu pohybových cvičení prokládaných nezralou činohrou. To vše se děje s maximálním úsilím a snahou sdělit téma jednotlivých postav. To však naráží na nedostatečnou individualizaci dívek, a jak v typu, tak i v charakteru. Tematizuje se zde pouze prostřednictvím chóru. Jevištní tvar pak trpí zbytečnou popisností. Jinak však jde o chvályhodný počin na osobní téma, který může dle našeho názoru být zaznamenán, ale také zkonfrontován v kontextu národní přehlídky.
Výsledky přehlídky: Odborná porota dále ve složení KAREL TOMAS, KATEŘINA JANDÁČKOVÁ a JAROMÍR HRUŠKA doporučila do programu celostátní přehlídky „ŠRÁMKŮV PÍSEK“ následující inscenaci: inscenaci „HORROR“ souboru ZUŠ z Jindřichova Hradce
Zdůvodnění: Inscenace „HORROR“ vznikla na půdorysu hry Arnošta Goldflama v citlivé dramaturgické úpravě hereckého souboru a pod vedením již zkušeného a stále zaníceného režiséra souboru Františka Oplatka. Dějově se pohybujeme v rodině: rodiče, tři dcery a syn – zde došlo oproti původní hře ke změně. Rodinné radě se zdá podivné, že se syn, ačkoliv má doma přece ideální podmínky, šel večer projít, usoudí tedy, že je nemocen a rozhodnou se ho léčit. Pro jeho dobro dělají všechno – drží ho doma, svazují ho, pouští mu žilou, dokonce dojde i na elektrické šoky… V závěru syn umučen zemře a vítězí chuť ovládat druhého, agresivita a zvrácenost. Inscenace až na jiný závěr věrně kopíruje děj Horroru. Zajímavější je její formální stránka, kdy v jisté až cirkusové polo aréně nastupuje orchestr vedený postavou otce a rozehrává smrtonosnou hru se synem, kdy za zvuku Boccheriniho menuetu dochází až k závěrečné osudové vraždě. A platí zde i slova mířená k jejich loňské inscenaci a to především, že zvolený inscenační přístup se nikde nepopírá. Vychází z postav předlohy a jde po charakterizaci hlavních postavy příběhu a tematizuje prostřednictvím chóru (jisté vlčí smečky), jak situace, tak i prostředí. Zajímavě a výrazně výtvarně uchopený jevištní tvar netrpí zbytečnou popisností a zdobí jej konkrétnost vedoucí k metafoře. Autentické podání celého hereckého ansáblu má kolektivní sílu výpovědi. Jde o nejvýraznější inscenační počin souboru na nadčasové i ryze aktuální téma, který má dle našeho názoru nárok být zaznamenán, ale také zkonfrontován v kontextu národní přehlídky. Další inscenace letošního ročníku obsahovaly zajímavé nebo inspirativní jednotlivé složky, ale bohužel nefungovaly jako celek. Určitě bych zmínil Divadelní soubor Gymnázia Česká z Českých Budějovic, který do Českého Krumlova přivezl pozoruhodnou kompilaci povídek A. P. Čechova s názvem „Na čaj s Čechovem“. Právě výběr a organická dramaturgie tohoto kusu při totální absenci herecké složky byla spolu s citlivým živým hudebním doprovodem jedinou předností inscenace mladých studentů. Také pokus autorky a režisérky Anety Podolské divadelního souboru Gyfta s.r.o., při Gymnáziu Třeboň a jejich „Příhod ze žlutého kanape“ je jistým příslibem do budoucnosti, především autorským. Anekdotická konverzační hříčka ve stylu francouzské konverzační komedie, však opět postrádala u protagonistů základní herecké návyky a ze strany režie zde absentovala jakákoliv situační stavba, smysl pro rytmus i gag. Jinak ovšem z celkového hlediska můžeme hodnotit úroveň viděných inscenací v optice minulých ročníků jako nadprůměrnou. Vidíme opět jednoznačnou snahu po hledání témat a touhu po jejich co nejpřesvědčivějším zpracování. To, že se to daří s různou mírou úspěšnosti je jasné a logické. Kladem však zůstává fakt, že mladí divadelníci i jejich lídři chtějí něco sdělit a podělit se o to s diváky. A to je jeden ze základních smyslů a cílů divadla obecně. Poděkování za realizaci patří realizátorům této přehlídky za DDM: Mgr. Jakubu Pichovi – řediteli DDM, Mgr. Elišce Rolníkové – ved. jazykového oddělení DDM, Janu Vozábalovi – řediteli Městského divadla Český Krumlov, o.p.s. i všem ostatním, kteří se na úspěšném průběhu přehlídky podíleli, jak organizačně, tak i technicky. Přeji všem úspěšný rok 2017 a tvůrcům úspěšnou sezónu 2017 – 2018!
V příloze najdete po jedné fotografii z inscenací Horror, Svět nás má a Můj tanec světem. Foto archiv přehlídky.
Autor: Jaromír Hruška
Ve dnech 6. 4. – 7. 4. 2017 proběhla v Městském divadle v Českém Krumlově regionální postupová přehlídka studentského divadla Mladá scéna 2017 - již 14. ročník.
Experimentální | Studentské
Jako každoročně byl jejím pořadatelem Dům dětí a mládeže v Českém Krumlově a spolupořadateli pak Městské divadlo Český Krumlov, o.p.s. a v odborné rovině NIPOS – ARTAMA Praha.
Výsledky přehlídky: Odborná porota ve složení KAREL TOMAS, KATEŘINA JANDÁČKOVÁ a JAROMÍR HRUŠKA doporučila do programu celostátní přehlídky studentského divadla „MLADÁ SCÉNA“ následující dvě inscenace se záměrným udáním pořadí:
Na 1. místě inscenaci „SVĚT NÁS MÁ!“ souboru DĚS – MAlá a VElká při Městském divadle Český Krumlov
Zdůvodnění: Inscenace stojí především na vytříbené intuitivní i racionální souhře obou hlavních hereckých protagonistek Veroniky Holcové a Marty Hermannové. Oběma se podařilo převést generační téma do autentických i stylizovaných dialogů, které se drží, někdy až příliš křečovitě, hlavního tématu inscenace. Herečky jsou zároveň autorkami hry, vycházející slovně s úryvků experimentální poezie, ale i jevištní výpravy včetně kostýmů a líčení. Z toho je tedy více než patrné, že jevištní tvar je velmi stylově i žánrově uzavřený. Možná až příliš. Šest židlí v linii vytváří opozici hledišti na protější straně. Jakoby se „slečny“ chtěly hned v úvodu vymezit vůči divákům. Je šest židlí na straně hereček a inscenátorů oproti zaplněnému hledišti v menšině? Jistě ne, neb se jim průběžně daří strhávat diváky, minimálně divadelně, na svou stranu. Extravagantní flitry poseté kabaretní kostýmy a facepaintingové líčení ala víla (možná malá a velká mořská víla – podlehla a proměnila se v mořskou /značkovou/ pěnu), která si snaží vyplnit své pohádkové sny. To je úvod inscenace. Sny a jejich splnění, které jsou jim na začátku až „reklamním“ způsobem nabízeny a vnucovány. Ono neustálé ujišťování, že „svět je rád, že vás má, protože jste výjimeční a stojíte za to“ je hrán s jistou jemnou ironií, což je vzhledem k celému tematickému vyznění inscenace trochu kontraproduktivní. Jako divák bych tomu měl spolu s „nimi“ uvěřit, abych poté mohl být oním světem obelhán a podveden. Tato „blamáž“ pak v celku nevyzní s potřebnou naléhavostí, jak by měla. Funkční je detail s průběžným doplňováním tekutin z malé postříbřené PET láhve, kdy ona stříbrná barva z láhve prosakuje a pouští na ruce dospívajících dívek a rodících se žen. Jde o konotační ornament, který každý z nás může vnímat a chápat jinak. Slibované sny se neplní a dívky vhozené do života praktického přicházejí o iluze a narážejí na rutinu všedního dne. To vše skrze fyzické jednání a existenciální poezii ve slovech a slovních hrách. Veronika a Marta nesou svůj názor na společnost a na svět, ve kterém žijí, a především budou žít, hrdě, s hlavou vztyčenou, ale myslí „procházkovou a pokornou“. Divadelně poučený jevištní tvar, kde se střídá stylizace s autentickým civilním projevem, by unesl jejich výraznější odlišení ať už formální, ale i obsahové. V porovnání s loňskou inscenací dle literární předlohy Alexandry Berkové by autorskému tandemu MAlá a VElká prospěl větší nadhled a odstup od tématu, který by zároveň vedl i k výraznější divadelní nadsázce. Obě protagonistky opět prokazují svůj dar autentického herectví s velmi kultivovaným slovním projevem i dobrou pohybovou, pěveckou a rytmickou průpravou. Jednotlivé situace mají přesný rytmus i potřebné tempo, avšak i na poměrně krátkou stopáž působí v celku trochu monotónně. I přes výše zmíněné výtky, které vyplývají z úmyslně vysoko nastavených hodnotících kritérií, můžeme s klidným svědomím výše zmíněnou inscenaci doporučit do programu národní přehlídky v dané kategorii.
Na 2. místě inscenaci „MŮJ TANEC SE SVĚTEM“ souboru Spirála z Gymnázia Vimperk
Zdůvodnění: Inscenace „MŮJ TANEC SE SVĚTEM“, která vznikla pod citlivým vedením režisérky Venduly Slepičkové, je příběhem pěti dospívajících dívek, které zároveň v inscenaci hrají. Inscenace je složena s útržků jejich životů v jisté dané stylizaci. A to jak pohybové, tak i slovní. To čím tato autorská koláž trpí je především to, že matrice tj. ony životopisy dívek nejsou příliš konkrétní a „dramatické“. Dívky se neocitají v mezních situacích, v nichž by se mohly vymezovat vůči světu a sdělovat svoje postoje k daným situacím. A to ani slovně ani nonverbálně např. tancem. Zvolený inscenační přístup připomínající principy dramatické výchovy se mísí se snahou o jistou „dramatickou“ divadelnost. Inscenace však ustrne pouze v atmosféře a sledu pohybových cvičení prokládaných nezralou činohrou. To vše se děje s maximálním úsilím a snahou sdělit téma jednotlivých postav. To však naráží na nedostatečnou individualizaci dívek, a jak v typu, tak i v charakteru. Tematizuje se zde pouze prostřednictvím chóru. Jevištní tvar pak trpí zbytečnou popisností. Jinak však jde o chvályhodný počin na osobní téma, který může dle našeho názoru být zaznamenán, ale také zkonfrontován v kontextu národní přehlídky.
Výsledky přehlídky: Odborná porota dále ve složení KAREL TOMAS, KATEŘINA JANDÁČKOVÁ a JAROMÍR HRUŠKA doporučila do programu celostátní přehlídky „ŠRÁMKŮV PÍSEK“ následující inscenaci: inscenaci „HORROR“ souboru ZUŠ z Jindřichova Hradce
Zdůvodnění: Inscenace „HORROR“ vznikla na půdorysu hry Arnošta Goldflama v citlivé dramaturgické úpravě hereckého souboru a pod vedením již zkušeného a stále zaníceného režiséra souboru Františka Oplatka. Dějově se pohybujeme v rodině: rodiče, tři dcery a syn – zde došlo oproti původní hře ke změně. Rodinné radě se zdá podivné, že se syn, ačkoliv má doma přece ideální podmínky, šel večer projít, usoudí tedy, že je nemocen a rozhodnou se ho léčit. Pro jeho dobro dělají všechno – drží ho doma, svazují ho, pouští mu žilou, dokonce dojde i na elektrické šoky… V závěru syn umučen zemře a vítězí chuť ovládat druhého, agresivita a zvrácenost. Inscenace až na jiný závěr věrně kopíruje děj Horroru. Zajímavější je její formální stránka, kdy v jisté až cirkusové polo aréně nastupuje orchestr vedený postavou otce a rozehrává smrtonosnou hru se synem, kdy za zvuku Boccheriniho menuetu dochází až k závěrečné osudové vraždě. A platí zde i slova mířená k jejich loňské inscenaci a to především, že zvolený inscenační přístup se nikde nepopírá. Vychází z postav předlohy a jde po charakterizaci hlavních postavy příběhu a tematizuje prostřednictvím chóru (jisté vlčí smečky), jak situace, tak i prostředí. Zajímavě a výrazně výtvarně uchopený jevištní tvar netrpí zbytečnou popisností a zdobí jej konkrétnost vedoucí k metafoře. Autentické podání celého hereckého ansáblu má kolektivní sílu výpovědi. Jde o nejvýraznější inscenační počin souboru na nadčasové i ryze aktuální téma, který má dle našeho názoru nárok být zaznamenán, ale také zkonfrontován v kontextu národní přehlídky. Další inscenace letošního ročníku obsahovaly zajímavé nebo inspirativní jednotlivé složky, ale bohužel nefungovaly jako celek. Určitě bych zmínil Divadelní soubor Gymnázia Česká z Českých Budějovic, který do Českého Krumlova přivezl pozoruhodnou kompilaci povídek A. P. Čechova s názvem „Na čaj s Čechovem“. Právě výběr a organická dramaturgie tohoto kusu při totální absenci herecké složky byla spolu s citlivým živým hudebním doprovodem jedinou předností inscenace mladých studentů. Také pokus autorky a režisérky Anety Podolské divadelního souboru Gyfta s.r.o., při Gymnáziu Třeboň a jejich „Příhod ze žlutého kanape“ je jistým příslibem do budoucnosti, především autorským. Anekdotická konverzační hříčka ve stylu francouzské konverzační komedie, však opět postrádala u protagonistů základní herecké návyky a ze strany režie zde absentovala jakákoliv situační stavba, smysl pro rytmus i gag. Jinak ovšem z celkového hlediska můžeme hodnotit úroveň viděných inscenací v optice minulých ročníků jako nadprůměrnou. Vidíme opět jednoznačnou snahu po hledání témat a touhu po jejich co nejpřesvědčivějším zpracování. To, že se to daří s různou mírou úspěšnosti je jasné a logické. Kladem však zůstává fakt, že mladí divadelníci i jejich lídři chtějí něco sdělit a podělit se o to s diváky. A to je jeden ze základních smyslů a cílů divadla obecně. Poděkování za realizaci patří realizátorům této přehlídky za DDM: Mgr. Jakubu Pichovi – řediteli DDM, Mgr. Elišce Rolníkové – ved. jazykového oddělení DDM, Janu Vozábalovi – řediteli Městského divadla Český Krumlov, o.p.s. i všem ostatním, kteří se na úspěšném průběhu přehlídky podíleli, jak organizačně, tak i technicky. Přeji všem úspěšný rok 2017 a tvůrcům úspěšnou sezónu 2017 – 2018!
V příloze najdete po jedné fotografii z inscenací Horror, Svět nás má a Můj tanec světem. Foto archiv přehlídky.
Autor: Jaromír Hruška
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.