SCHEJBALOVÁ, Pavlína: Oslavy se vydařily a teď hurá do dalších stopadesáti let. AS 21.11.2015.
Oslavy se vydařily a teď hurá do dalších stopadesáti let
Pro DS Na tahu z Červeného Kostelce je letošní rok, zdá se, jednou velkou oslavou. Uplynulo 90 let od postavení Divadla J.K. Tyla a také úctyhodných 150 let od založení divadelního spolku ve městě.
Činoherní | Rozhovory
Jak je patrné už jen z internetových stránek, které jsou velmi přehledné, bohaté a aktuální, jde o soubor nesmírně činorodý, který si nemusí dělat starosti s nedostatkem členů či inscenací na repertoáru. Divadlu se zde věnují celé rodiny a už jen počet režisérů v souboru je udivující. O rozhovor jsem poprosila jednoho z nich, Pavla Labíka, který je zároveň vedoucím souboru, ale také hercem:
Která z těchto „pozic“ v souboru je Vám nejbližší? Jak jste se vlastně dostal k divadlu?
Samozřejmě jsem hlavně herec. Vždyť se pohybuji v divadle už od svých tří let. Moji rodiče hráli oba a mě neměl kdo hlídat, tak jsem běhal nebo spal v zákulisí. A prkna, co znamenají svět, jsem přešel poprvé v šesti letech a nasál vůni potu a šminek. Takže hraji už 68 let. V naší rodině hraje divadlo již pátá generace. Dědeček hrál v Hronově, tatínek Míla a maminka Pavla také a po přestěhování v Červeném Kostelci, bratr Milan byl členem celostátní Scénografické sekce, sestra Zuzana hrála, já hraji, manželka Marcela hrála a teď se společně se švagrovou Olou stará o kostýmy, moje obě děti Marcela i David hrají a hrají i všechna moje vnoučata Lucinka, Matěj a Andulka. Na tuhle tradici jsem opravdu hrdý.
Naše rodina ale není jediná. Rodina Františka Kejzlara staršího, který se svojí ženou tuto tradici založil, se dočkala pokračování. A i díky jim, má dnes náš soubor šest nositelů Zlatého odznaku J.K. Tyla. Jsou jimi Miloslav Labík, Josef Hruška, Emilie Dynterová, Jiří Kubina, Jaroslava Kejzlarová a Miroslav Čermák.
V současné době pracuje v DS Na tahu hned několik režisérů. V porovnání s řadou dalších souborů je to úplný luxus. Jak se vám daří tvořit repertoár, aby se každý uplatnil? Má soubor nějakou dramaturgickou radu či vytčené směřování, kam se v dramaturgii ubíráte?
Dnes v našem souboru pracuje šest režisérů včetně Sylvy Pavlíkové, režisérky dětského souboru při ZŠ Václava Hejny (naše divadelní líheň). Dále jsou to Marcela Kollertová, Jana Jančíková, Jan Brož, Vlasta Klepáček a já se do nich také počítám. Tolik režisérů je opravdu luxus, ale zároveň také problém. I když náš soubor čítá 88 členů a hrát chce a může asi 50 z nich, je problém obsadit všechny, protože nastává boj o jeviště, časy a prostor na zkoušení, problémy s výjezdy apod. Vždyť v současné době hrajeme pět titulů a některé dlouhodobě.
Dítě, pes a starý herec na jeviště nepatří aneb Cyrano hrajeme pátým rokem, Kuchařku a generála hrajeme třetí rok stejně jako Srdeční záležitosti. Nebe na zemi a Noc na Karlštejně jsou nové věci hrané rok. Holt každá mince má dvě strany. Dramaturgie je vlastně v rukou každého režiséra, který si hru vybere podle svého naturelu, možností jak zaplatit autorská práva a hlavně podle možnosti obsazení. A hraje se napříč žánry. Autorské divadlo, komedie, muzikály, operety, hry se zpěvy i vážná témata.
Jaké máte podmínky k práci ve vašem městě? Komu patří budova divadla? Jaké máte diváky?
Divadelní budova patří městu (v roce 2006 bylo divadlo zrekonstruováno za 21 milionů korun) a soubor pracuje pod Městským kulturním střediskem. Musím přiznat, že k naší spokojenosti. A myslím i ke spokojenosti města, protože třeba čtyři vyprodaná představení za sebou, mluví za vše. Za své výkony herecké, režijní, scénografické a kostýmní výpravy obdržel soubor velkou řadu ocenění na přehlídkách v celé republice. Naši diváci nás mají rádi a my je ještě o trochu víc.
Ve vašem městě se už také řadu let koná Krajská postupová přehlídka amatérského činoherního a hudebního divadla. Jak se soubor podílí na organizaci přehlídky a co taková akce vlastně pro soubor znamená? Zajišťujete i další kulturní akce?
Soubor je spolupořadatelem letos již 18. Východočeské přehlídky amatérského činoherního a hudebního divadla, kde zajišťuje občerstvení pro všechny účastníky přehlídky, někteří členové jsou zároveň členy Volného sdružení východočeských divadelníků a soubor má své zastoupení v radě VSVD. Pořádá pro své členy tajné výlety a různé zájezdy a pro veřejnost pořádá každoročně maškarní bál apod.
Prozraďte, jak se podařily letošní oslavy? Co Vás osobně nejvíce potěšilo a překvapilo?
Letošní rok byl pro náš soubor mimořádný. Slavíme 150 let trvání spolku a 90 let od postavení naší zlaté kapličky. Vydali jsme kalendář k tomuto výročí a 13. června jsme uspořádali DS NA TAHU pro děti a dospělé, spojený s dětským dnem, Dnem otevřených dveří divadla s výkladem, představení našeho dětského souboru a představení dětského souboru z polských Žabkovic, které je partnerským městem Červeného Kostelce a koncertem Městské dechové hudby za účasti našich divadelníků. Bylo zajištěno občerstvení a účast byla veliká. Oslavy se pořádaly v areálu před divadlem a počasí přálo až do večera, kdy už jsme museli koncert přemístit do divadla, protože déšť a vítr byly proti nám. Přesto se den pro všechny povedl.
Hlavní oslavy proběhly 15.-18. října 2015. Nejprve proběhla vernisáž výstavy Divadlo žije v městské výstavní síni a večer začala několikadenní přehlídka her našeho souboru, které máme na repertoáru. Zahájila ji hra Vlasty Klepáčka Kuchařka a generál, v následujících dnech pak Noc na Karlštejně a Nebe na zemi. Dále hra Vlasty Klepáčka Dítě, pes a starý herec na jeviště nepatří aneb Cyrano a Srdeční záležitosti. Sobotní večer pak patřil všem členům souboru na malém sále, kde se jedlo, pilo, tančilo a bavilo se. To vše jako odměna za vše, co divadelníci pro divadlo udělali a dělají. Na závěr v neděli probíhal slavnostní večer, jako zakončení oslav, ke kterému jsem napsal scénář, režíroval ho a moderoval. Zúčastnili se ho starosta města Rostislav Petrák, ředitel MKS Tomáš Šimek, ředitel SAAR GUMMI CZECH Ing. Tichý za sponzory, prof. Jan Císař s manželkou, Jaromír Vosecký, Alexandr Gregar s manželkou za VSVD a Jaroslava Vydarená ředitelka Impulsu Hradec Králové. Jako hosté účinkovali Petra Cicáková z hradeckého Draku, Jiří Pošepný, Pavel Štingl, Miroslav Janek, Stanislav Zindulka, Emilie Dynterová a Jaroslava Kejzlarová. K tomu všemu hrál Relax Band Jana Drejsla a zpívali členové našeho souboru. Závěr celého programu patřil celému souboru, který se sešel na jevišti, aby divákům zazpíval „My jsme ti blázni, blázni z povolání“. Oslavy se vydařily a teď hurá do dalších 150-ti let.
Co vás na práci v divadle nejvíc těší?
Nejvíce to, že hrajeme opravdu nepřetržitě 150 let, nedotkla se nás ani okupace, ani 40 let totality a ani rok 1989, kdy se hodně spolků rozpadlo a herci šli vydělávat. Hrajeme stále a možná i víc než kdy jindy. Doufám, že to tak půjde dál a nastupující herecká generace bude v této cestě pokračovat. K tomu nám dopomáhej Bůh a Thálie ať nám je nakloněna.
Z kroniky souboru
Historie divadelního spolku
Ochotnické divadlo se v Červeném Kostelci hraje nepřetržitě od roku 1809. Hrálo se sice nepravidelně, ale jen do roku 1831, kdy vyhořelo celé město. Ale od roku 1835 se díky kaplanu Ehlovi zase obnovila ochotnická činnost. Hrávalo se tehdy ve vejsadní hospodě „U třech tatrmanů“ na náměstí. Tam v roce 1864 vznikla myšlenka založit ochotnický spolek a v roce 1865 byl pod názvem Spolek divadelních ochotníků v městysi Kostelci úředně schválen. Do roku 1925 se hrálo po hospodách, ale po postavení kamenného divadla (dnes Divadlo J.K. Tyla) v roce 1925 se hraje v kostelecké zlaté kapličce. Podle dosažitelných záznamů bylo od roku 1883 do otevření divadla v roce 1925 odehráno 291 her a od otevření divadla do roku 2014 bylo odehráno 1308 představení, z toho bylo 506 zájezdových.
Nejúspěšnější inscenace posledních let byla hra Tři na lavičce Aldo Nikolaje v režii Jiřího Kubiny, která se hrála na 49. Jiráskově Hronově (JH), dále Bitva u Kreščaku Jiřího Šotoly v režii Emilky Dynterové (hrála se na 56. JH a hra Zelňačka, kterou podle románu René Falleta zdramatizoval Alexandr Gregar a režíroval Pavel Labík (na 73. JH).
Se souborem rádi spolupracovali i profesionální herci a divadelníci jako např. Jaroslav Průcha, Josef Bek, Martin Růžek, Stanislav Zindulka, Jiří Klem, prof. František Černý a Jarmila Černíková-Drobná.
Historie budovy Divadla J. K. Tyla
Od srpna roku 1864 měl „Spolek divadelních ochotníků v městysi Kostelci“ trvalé působiště v hostinci U Buršů, později přejmenovaném na Hotel Praha. Dvoupatrová budova hotelu však při požáru ze 13. na 14. srpna 1910 lehla popelem a po téměř půlstoletí tak kostelečtí ochotníci ztratili střechu nad hlavou.
Dne 2. ledna 1921 padlo v restauraci „Záložna“ rozhodnutí o nutnosti výstavby samostatného divadla. K finančnímu pokrytí stavby měly přispět domovní sbírky, výtěžky ochotnických představení a společenských akcí.
Na začátku roku 1924 spolek zadal vytvoření projektu kosteleckému architektovi Robertu Dvořáčkovi. Statické propočty na plánech zpracoval náchodský stavitel Ing. Antonín Hartman, ocelové vazníky nad jevištěm počítala firma A. Rainberg, strojírny a mostárny Pardubice. Základní kámen nového divadla byl slavnostně položen 3. srpna 1924, stavba samotná proběhla i s veškerou instalací vnitřního vybavení v krátké době patnácti měsíců. Slavnostní otevření nové budovy se uskutečnilo 25. října 1925 představeními Jiráskovy Lucerny a Loupežníka od Karla Čapka. Městský stavební úřad ke stavbě vydal až dodatečné povolení 24. října 1926.
Celková kapacita divadla byla 450 míst. Hlediště se šikmým sklonem sestávalo z 15 řad sedadel (celkem 300) a v zadní části oddělených míst k stání, rozdělených na mužskou a ženskou zónu. Na galerii bylo 46 lóžových sedadel (tři lóže po 8 sedadlech, dvě po 5 sedadlech a dvě po 6 sedadlech). Na bedrech spolku divadelních ochotníků zůstal po otevření vytoužené novostavby ležet dluh 600 tisíc korun, který byl kompletně vyrovnán až v květnu 1943.
U příležitosti 100. výročí úmrtí Josefa Kajetána Tyla dne 29. září 1956 byla budova přejmenována na Divadlo J. K. Tyla.
Vedle menších modernizací budovy proběhla od září 1989 do jara roku 1990 větší rekonstrukce divadla (výměny podlahy, sedadel, instalace nové osvětlovací a zvukové kabiny, plynové vytápění, obměna technologického zařízení). Velkých oprav a dostavby za více než 21 milionů korun se dočkalo divadlo v roce 2006. Bylo dostavěno sociální zařízení a kostymérna, opraveny inženýrské sítě, střecha a fasáda. Vyměněna byla i okna, dveře a sedadla v hledišti.
www.dsnatahu.cz
V příloze fotografie ze slavnostního večera, archiv souboru.
Autor: Pavlína Schejbalová
Pro DS Na tahu z Červeného Kostelce je letošní rok, zdá se, jednou velkou oslavou. Uplynulo 90 let od postavení Divadla J.K. Tyla a také úctyhodných 150 let od založení divadelního spolku ve městě.
Činoherní | Rozhovory
Jak je patrné už jen z internetových stránek, které jsou velmi přehledné, bohaté a aktuální, jde o soubor nesmírně činorodý, který si nemusí dělat starosti s nedostatkem členů či inscenací na repertoáru. Divadlu se zde věnují celé rodiny a už jen počet režisérů v souboru je udivující. O rozhovor jsem poprosila jednoho z nich, Pavla Labíka, který je zároveň vedoucím souboru, ale také hercem:
Která z těchto „pozic“ v souboru je Vám nejbližší? Jak jste se vlastně dostal k divadlu?
Samozřejmě jsem hlavně herec. Vždyť se pohybuji v divadle už od svých tří let. Moji rodiče hráli oba a mě neměl kdo hlídat, tak jsem běhal nebo spal v zákulisí. A prkna, co znamenají svět, jsem přešel poprvé v šesti letech a nasál vůni potu a šminek. Takže hraji už 68 let. V naší rodině hraje divadlo již pátá generace. Dědeček hrál v Hronově, tatínek Míla a maminka Pavla také a po přestěhování v Červeném Kostelci, bratr Milan byl členem celostátní Scénografické sekce, sestra Zuzana hrála, já hraji, manželka Marcela hrála a teď se společně se švagrovou Olou stará o kostýmy, moje obě děti Marcela i David hrají a hrají i všechna moje vnoučata Lucinka, Matěj a Andulka. Na tuhle tradici jsem opravdu hrdý.
Naše rodina ale není jediná. Rodina Františka Kejzlara staršího, který se svojí ženou tuto tradici založil, se dočkala pokračování. A i díky jim, má dnes náš soubor šest nositelů Zlatého odznaku J.K. Tyla. Jsou jimi Miloslav Labík, Josef Hruška, Emilie Dynterová, Jiří Kubina, Jaroslava Kejzlarová a Miroslav Čermák.
V současné době pracuje v DS Na tahu hned několik režisérů. V porovnání s řadou dalších souborů je to úplný luxus. Jak se vám daří tvořit repertoár, aby se každý uplatnil? Má soubor nějakou dramaturgickou radu či vytčené směřování, kam se v dramaturgii ubíráte?
Dnes v našem souboru pracuje šest režisérů včetně Sylvy Pavlíkové, režisérky dětského souboru při ZŠ Václava Hejny (naše divadelní líheň). Dále jsou to Marcela Kollertová, Jana Jančíková, Jan Brož, Vlasta Klepáček a já se do nich také počítám. Tolik režisérů je opravdu luxus, ale zároveň také problém. I když náš soubor čítá 88 členů a hrát chce a může asi 50 z nich, je problém obsadit všechny, protože nastává boj o jeviště, časy a prostor na zkoušení, problémy s výjezdy apod. Vždyť v současné době hrajeme pět titulů a některé dlouhodobě.
Dítě, pes a starý herec na jeviště nepatří aneb Cyrano hrajeme pátým rokem, Kuchařku a generála hrajeme třetí rok stejně jako Srdeční záležitosti. Nebe na zemi a Noc na Karlštejně jsou nové věci hrané rok. Holt každá mince má dvě strany. Dramaturgie je vlastně v rukou každého režiséra, který si hru vybere podle svého naturelu, možností jak zaplatit autorská práva a hlavně podle možnosti obsazení. A hraje se napříč žánry. Autorské divadlo, komedie, muzikály, operety, hry se zpěvy i vážná témata.
Jaké máte podmínky k práci ve vašem městě? Komu patří budova divadla? Jaké máte diváky?
Divadelní budova patří městu (v roce 2006 bylo divadlo zrekonstruováno za 21 milionů korun) a soubor pracuje pod Městským kulturním střediskem. Musím přiznat, že k naší spokojenosti. A myslím i ke spokojenosti města, protože třeba čtyři vyprodaná představení za sebou, mluví za vše. Za své výkony herecké, režijní, scénografické a kostýmní výpravy obdržel soubor velkou řadu ocenění na přehlídkách v celé republice. Naši diváci nás mají rádi a my je ještě o trochu víc.
Ve vašem městě se už také řadu let koná Krajská postupová přehlídka amatérského činoherního a hudebního divadla. Jak se soubor podílí na organizaci přehlídky a co taková akce vlastně pro soubor znamená? Zajišťujete i další kulturní akce?
Soubor je spolupořadatelem letos již 18. Východočeské přehlídky amatérského činoherního a hudebního divadla, kde zajišťuje občerstvení pro všechny účastníky přehlídky, někteří členové jsou zároveň členy Volného sdružení východočeských divadelníků a soubor má své zastoupení v radě VSVD. Pořádá pro své členy tajné výlety a různé zájezdy a pro veřejnost pořádá každoročně maškarní bál apod.
Prozraďte, jak se podařily letošní oslavy? Co Vás osobně nejvíce potěšilo a překvapilo?
Letošní rok byl pro náš soubor mimořádný. Slavíme 150 let trvání spolku a 90 let od postavení naší zlaté kapličky. Vydali jsme kalendář k tomuto výročí a 13. června jsme uspořádali DS NA TAHU pro děti a dospělé, spojený s dětským dnem, Dnem otevřených dveří divadla s výkladem, představení našeho dětského souboru a představení dětského souboru z polských Žabkovic, které je partnerským městem Červeného Kostelce a koncertem Městské dechové hudby za účasti našich divadelníků. Bylo zajištěno občerstvení a účast byla veliká. Oslavy se pořádaly v areálu před divadlem a počasí přálo až do večera, kdy už jsme museli koncert přemístit do divadla, protože déšť a vítr byly proti nám. Přesto se den pro všechny povedl.
Hlavní oslavy proběhly 15.-18. října 2015. Nejprve proběhla vernisáž výstavy Divadlo žije v městské výstavní síni a večer začala několikadenní přehlídka her našeho souboru, které máme na repertoáru. Zahájila ji hra Vlasty Klepáčka Kuchařka a generál, v následujících dnech pak Noc na Karlštejně a Nebe na zemi. Dále hra Vlasty Klepáčka Dítě, pes a starý herec na jeviště nepatří aneb Cyrano a Srdeční záležitosti. Sobotní večer pak patřil všem členům souboru na malém sále, kde se jedlo, pilo, tančilo a bavilo se. To vše jako odměna za vše, co divadelníci pro divadlo udělali a dělají. Na závěr v neděli probíhal slavnostní večer, jako zakončení oslav, ke kterému jsem napsal scénář, režíroval ho a moderoval. Zúčastnili se ho starosta města Rostislav Petrák, ředitel MKS Tomáš Šimek, ředitel SAAR GUMMI CZECH Ing. Tichý za sponzory, prof. Jan Císař s manželkou, Jaromír Vosecký, Alexandr Gregar s manželkou za VSVD a Jaroslava Vydarená ředitelka Impulsu Hradec Králové. Jako hosté účinkovali Petra Cicáková z hradeckého Draku, Jiří Pošepný, Pavel Štingl, Miroslav Janek, Stanislav Zindulka, Emilie Dynterová a Jaroslava Kejzlarová. K tomu všemu hrál Relax Band Jana Drejsla a zpívali členové našeho souboru. Závěr celého programu patřil celému souboru, který se sešel na jevišti, aby divákům zazpíval „My jsme ti blázni, blázni z povolání“. Oslavy se vydařily a teď hurá do dalších 150-ti let.
Co vás na práci v divadle nejvíc těší?
Nejvíce to, že hrajeme opravdu nepřetržitě 150 let, nedotkla se nás ani okupace, ani 40 let totality a ani rok 1989, kdy se hodně spolků rozpadlo a herci šli vydělávat. Hrajeme stále a možná i víc než kdy jindy. Doufám, že to tak půjde dál a nastupující herecká generace bude v této cestě pokračovat. K tomu nám dopomáhej Bůh a Thálie ať nám je nakloněna.
Z kroniky souboru
Historie divadelního spolku
Ochotnické divadlo se v Červeném Kostelci hraje nepřetržitě od roku 1809. Hrálo se sice nepravidelně, ale jen do roku 1831, kdy vyhořelo celé město. Ale od roku 1835 se díky kaplanu Ehlovi zase obnovila ochotnická činnost. Hrávalo se tehdy ve vejsadní hospodě „U třech tatrmanů“ na náměstí. Tam v roce 1864 vznikla myšlenka založit ochotnický spolek a v roce 1865 byl pod názvem Spolek divadelních ochotníků v městysi Kostelci úředně schválen. Do roku 1925 se hrálo po hospodách, ale po postavení kamenného divadla (dnes Divadlo J.K. Tyla) v roce 1925 se hraje v kostelecké zlaté kapličce. Podle dosažitelných záznamů bylo od roku 1883 do otevření divadla v roce 1925 odehráno 291 her a od otevření divadla do roku 2014 bylo odehráno 1308 představení, z toho bylo 506 zájezdových.
Nejúspěšnější inscenace posledních let byla hra Tři na lavičce Aldo Nikolaje v režii Jiřího Kubiny, která se hrála na 49. Jiráskově Hronově (JH), dále Bitva u Kreščaku Jiřího Šotoly v režii Emilky Dynterové (hrála se na 56. JH a hra Zelňačka, kterou podle románu René Falleta zdramatizoval Alexandr Gregar a režíroval Pavel Labík (na 73. JH).
Se souborem rádi spolupracovali i profesionální herci a divadelníci jako např. Jaroslav Průcha, Josef Bek, Martin Růžek, Stanislav Zindulka, Jiří Klem, prof. František Černý a Jarmila Černíková-Drobná.
Historie budovy Divadla J. K. Tyla
Od srpna roku 1864 měl „Spolek divadelních ochotníků v městysi Kostelci“ trvalé působiště v hostinci U Buršů, později přejmenovaném na Hotel Praha. Dvoupatrová budova hotelu však při požáru ze 13. na 14. srpna 1910 lehla popelem a po téměř půlstoletí tak kostelečtí ochotníci ztratili střechu nad hlavou.
Dne 2. ledna 1921 padlo v restauraci „Záložna“ rozhodnutí o nutnosti výstavby samostatného divadla. K finančnímu pokrytí stavby měly přispět domovní sbírky, výtěžky ochotnických představení a společenských akcí.
Na začátku roku 1924 spolek zadal vytvoření projektu kosteleckému architektovi Robertu Dvořáčkovi. Statické propočty na plánech zpracoval náchodský stavitel Ing. Antonín Hartman, ocelové vazníky nad jevištěm počítala firma A. Rainberg, strojírny a mostárny Pardubice. Základní kámen nového divadla byl slavnostně položen 3. srpna 1924, stavba samotná proběhla i s veškerou instalací vnitřního vybavení v krátké době patnácti měsíců. Slavnostní otevření nové budovy se uskutečnilo 25. října 1925 představeními Jiráskovy Lucerny a Loupežníka od Karla Čapka. Městský stavební úřad ke stavbě vydal až dodatečné povolení 24. října 1926.
Celková kapacita divadla byla 450 míst. Hlediště se šikmým sklonem sestávalo z 15 řad sedadel (celkem 300) a v zadní části oddělených míst k stání, rozdělených na mužskou a ženskou zónu. Na galerii bylo 46 lóžových sedadel (tři lóže po 8 sedadlech, dvě po 5 sedadlech a dvě po 6 sedadlech). Na bedrech spolku divadelních ochotníků zůstal po otevření vytoužené novostavby ležet dluh 600 tisíc korun, který byl kompletně vyrovnán až v květnu 1943.
U příležitosti 100. výročí úmrtí Josefa Kajetána Tyla dne 29. září 1956 byla budova přejmenována na Divadlo J. K. Tyla.
Vedle menších modernizací budovy proběhla od září 1989 do jara roku 1990 větší rekonstrukce divadla (výměny podlahy, sedadel, instalace nové osvětlovací a zvukové kabiny, plynové vytápění, obměna technologického zařízení). Velkých oprav a dostavby za více než 21 milionů korun se dočkalo divadlo v roce 2006. Bylo dostavěno sociální zařízení a kostymérna, opraveny inženýrské sítě, střecha a fasáda. Vyměněna byla i okna, dveře a sedadla v hledišti.
www.dsnatahu.cz
V příloze fotografie ze slavnostního večera, archiv souboru.
Autor: Pavlína Schejbalová
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.