ŠOTKOVSKÝ, Jan: Makaphovy dary – pohádky africké a přece české, Divadelní HROMADA, 2012, podzim, s.41
Makaphovy dary – pohádky africké a přece české
Inscenovat pohádky jiných kultur není věc jednoduchá – jiná duchovní tradice, jiné myšlenkové zázemí, jiný vztah k příběhu, jiná morálka. Symposion Třebechovice pod Orebem však v této nelehké disciplině překvapivě uspěl. Základ tohoto zdaru tkví paradoxně právě v rozhodnutí nezbavovat trojici vybraných afrických pohádek, dle evropských měřítek spíše bajek, jejich specifičnosti a exotiky. A to včetně nekompromisního mravního vyznění, strohého lpění na řádu věcí a jednoznačné absence jakékoliv „české“ pohádkové líbeznosti. Právě hořké mravní pointy jednotlivých pohádek působí nebývale silně aktuálně, v závěru pohádky o pravdě a lži se zřetelně vybaví skeptické Vysockého/Nohavicovo „...jistěže ve světě nakonec zvítězí Pravda/ ale až dokáže to, co dokáže Lež“). Druhý z úspěšných momentů inscenace je pak v samotné dramatizaci režisérky Jiřiny Krtičkové – ta spojuje trojici příběhů rámcem, který neplní pouhou tradiční, utilitárně propojující funkci. Naopak – rámcový příběh, v němž je vypravěč Makapho okrádán chtivou Stařenou, je paradoxním zrcadlem příběhům vloženým. Neboť ten, kdo vypráví o potřebě obezřetnosti a jasného vidění věcí, se sám nechá podvádět. Další devízou třebechovických je nebývale čisté stylové řešení inscenace. Prostá, leč funkční scéna, jednoduché a účinné stínohry, jasné oddělení „iluzívního“ rámce a „neiluzívně“ demonstrovaných pohádek. Konečně herectví. Zřetelné, úsporné, přesné. Přes pomalé tempo inscenace nikdy neztratí napětí – zásluhu na tom má evidentně celý soubor, který nehraje v prvé řadě jednotlivé charaktery (natož samoúčelné ornamenty), ale téma celé inscenace. V čele s Makaphem Martina Černého, který přes omezené výrazové prostředky (hraje fakticky pouze hlasem) dosahuje nebývalé působivosti.Makaphovy dary třebechovických jsou zatím jistě nejpříjemnějším překvapením letošní Popelky.
Jan Šotkovský, Kukátko č. 3, zpravodaj Rakovnické Popelky
Inscenovat pohádky jiných kultur není věc jednoduchá – jiná duchovní tradice, jiné myšlenkové zázemí, jiný vztah k příběhu, jiná morálka. Symposion Třebechovice pod Orebem však v této nelehké disciplině překvapivě uspěl. Základ tohoto zdaru tkví paradoxně právě v rozhodnutí nezbavovat trojici vybraných afrických pohádek, dle evropských měřítek spíše bajek, jejich specifičnosti a exotiky. A to včetně nekompromisního mravního vyznění, strohého lpění na řádu věcí a jednoznačné absence jakékoliv „české“ pohádkové líbeznosti. Právě hořké mravní pointy jednotlivých pohádek působí nebývale silně aktuálně, v závěru pohádky o pravdě a lži se zřetelně vybaví skeptické Vysockého/Nohavicovo „...jistěže ve světě nakonec zvítězí Pravda/ ale až dokáže to, co dokáže Lež“). Druhý z úspěšných momentů inscenace je pak v samotné dramatizaci režisérky Jiřiny Krtičkové – ta spojuje trojici příběhů rámcem, který neplní pouhou tradiční, utilitárně propojující funkci. Naopak – rámcový příběh, v němž je vypravěč Makapho okrádán chtivou Stařenou, je paradoxním zrcadlem příběhům vloženým. Neboť ten, kdo vypráví o potřebě obezřetnosti a jasného vidění věcí, se sám nechá podvádět. Další devízou třebechovických je nebývale čisté stylové řešení inscenace. Prostá, leč funkční scéna, jednoduché a účinné stínohry, jasné oddělení „iluzívního“ rámce a „neiluzívně“ demonstrovaných pohádek. Konečně herectví. Zřetelné, úsporné, přesné. Přes pomalé tempo inscenace nikdy neztratí napětí – zásluhu na tom má evidentně celý soubor, který nehraje v prvé řadě jednotlivé charaktery (natož samoúčelné ornamenty), ale téma celé inscenace. V čele s Makaphem Martina Černého, který přes omezené výrazové prostředky (hraje fakticky pouze hlasem) dosahuje nebývalé působivosti.Makaphovy dary třebechovických jsou zatím jistě nejpříjemnějším překvapením letošní Popelky.
Jan Šotkovský, Kukátko č. 3, zpravodaj Rakovnické Popelky
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.