DOUBRAVA, Jakub: Dětský divadelní Tartas Dobřany 19. 4. 2013. Deník Dětské scény, č. 0., str. 9 -119, 7.6.2013.
Dětsk ý divadelní Tartas Dobřany 19.4.
2013
Na letošní regionální přehlídce dětských divadelních, recitačních a loutkářských souborů, uspořádané pro Plzeňský a Karlovarský kraj, jsme měli možnost zhlédnout patnáct představení hlavního programu. K tomu ještě připočtěme inspirativní představení, Ať žije Kocourkov! Kejklířského divadla z Doudleb (Vojta Vrtek a Jan Brůček), a zahajovací, velice zdařilý taneční kousek Kdo se bojí... tanečního oboru domácké ZUŠ J. S. Bacha.
K třídennímu „tartasení“ v Dobřanech také už neodmyslitelně patří průvod (letošním tématem byly přízraky a duchové). Po dobu lektorských rozborů s vedoucími souborů se měla možnost bohatě vyžít všechna děcka po celou dobu festivalu v hrách s pantomimou, improvizací, hudbou i výtvarnem... Závěrem tematicky plného a na zážitky a dojmy bohatého festivalu pak proběhla i prezentace jednotlivých dílen.
Jednotlivé bloky, do kterých byly inscenace samé rozděleny, pak vždy nabízely skrytá jednotící témata, o kterých se kromě rozebírání představení v zobecňující rovině vždy stihlo také podebatovat.
První blok byl charakterizován základním fokusem dětí, jakýmsi ukotvením jejich projevů do zcela reálného prostředí a prostoru divadla, daných teatrálních možností. Soubor Přípravka DV vedený Annou Červenou z Plzně měl určitě nejmladší věkový průměr. V desetiminutové pohádce Tři medvědi a babka Chňapka však bylo příjemné vidět práci s upřímným dětským projevem vedoucím už zároveň k jeho režírovanějším, mnohdy repetitivním prvkům.
Divadlo V KoŠi HAGA ČAGA z Plzně předvedlo malý dětský muzikálek s názvem Černá pohádka z komína se všemi kvalitami i možnými nešvary k tomuto žánru patřícími. Aktuální vhled do světa kolem nás skrze investigativní reportáž novinářovu (komín doslova sloužil jako dalekohled či mikroskop) přiblížil práci kominíkovu a všechno dění a lidské konání, s kterým se každý den setkává. Členové divadla jsou většinou studenti primy gymnázia F. Křižíka v Plzni. I se svou vedoucí Ivanou Loukotovou přesídlili z 1. ZŠ.
Loutkový kroužek při ZŠ a MŠ Dlouhá Ves už tradičně vnesl do festivalu ducha loutkového divadla. Letos si vybrali prvorepublikovou poměrně rozsáhlou hru se základním tématem hry a boje dobra a zla v pohádce s názvem Hanička a Baba Jaga. Délka a jistá archaičnost textu však dětem tohoto věku příliš nenabízí vyniknout v prostředcích pro loutkové divadlo tak charakteristických. Půvab a jisté kouzlo v onom tématu obsažené však přesto přinesly důležitý apel pro účastníky festivalu.
Druhý blok soutěžních kusů otevřel soubor 2. středeční třída ze Soukromé ZUŠ Trnka v Plzni, která představila své nové jméno Mrož v krabici. Jde o soubor, který už několik let pracuje pod vedením Michala Stona. Se zpracováním tématu Čarodějův učeň přišli sami členové a nutno říct, že to bylo velice šťastné téma adekvátně zpracované věku aktérů. V jejich podání šlo o jakýsi až iniciační proces zobrazující přechod od ětského věku do chlapeckého. Hlavní formou pak bylo kontrastování stínového a čistě hereckého ztvárňování postav. Zkratka a znak, uvěřitelná práce s imaginárními předměty (zvláště v dějově vypjatých chvílích) podtrhly magii předlohy. Kouzla se opravdu děla v silném uvěřitelném sugestivním projevu, ne už tak v dotaženosti technických přechodů a vytváření výrazných vizuálně konstruovaných obrazů, což ubíralo na čistotě inscenace. Přesto vyznělo celé představení silně, dojímalo uvěřitelností jednání a přesvědčivým i přesvědčeným hereckým jednáním uvnitř dobře dramaticky vystavěných scén.
Posledním představením prvního dne byla do drobničky zpracovaná Werichova předloha pohádky Až opadá listí z dubu souboru Středník ze ZUŠ Rokycany (ved. Pavla Vitingerová. Většina členů souboru navštěvuje LDO prvním až třetím rokem, v tomto složení působí od září 2012. Soubor jako celek zatím nemá velké zkušenosti s vystupováním, což se projevuje v některých příliš ilustrativních scénách. A představení je jeho prvním divadelním počinem. Přesto je velice zdařilé po všech stránkách. Nejvíc však porota vyzdvihla přirozené herecké jednání na scéně, dekvátní věku i zkušenostem aktérů, jejich velice citlivé kolektivní cítění, jasné vedení a směřování souboru a také čistou, ničím a nikým nedeformovanou hravost, bez které by žádné dětské představení nemělo vznikat.
Druhý den přehlídky otevřela inscenace Hrášek..., hrášek! Hrášek? souboru Dobroš! ze ZUŠ v Horšovském Týně, který vede Andrea Pavlíčková. Kladem byla především velice zajímavá a neotřelá dramaturgická linka, kdy třikrát jinak zahranou známou pohádku O princezně na hrášku uvedly tři jinak věkově staré podsoubory do konfrontační řady tvořící koncepčně invenčně velice bohatý triptych. Provedení už tak jednoznačné nebylo, přesto se držela celá inscenace v nápaditém toku někdy poněkud nesladěných divadelních prvků.
Drobný útvar čerpající z výběru z anglických pohádek knihy Kočičí král (konkrétně O myšce Kyšce a myšce Hryžce) byl půvabný v základní hravosti s tématem a repetitivností předlohy. Aktéři jsou schopni se dokonce navzájem alternovat v jednotlivých rolích. A inscenace jim slouží jako základ k mnoha kolektivním hereckým variantám. To se oproti oblastnímu kolu trochu projevilo v gradaci celého kusu, v jasném cílení k závěru. Je však velice pozitivní kvalitou ona variabilita práce celého souboru Srdcový osmilístek ze ZUŠ Horažďovice pod vedením Ivy Faltusové.
Neotřele a osobitě zpracované téma Svatebních košil souboru Zatím nevíme z Kolince (Michal Ston) přineslo temperamentní i vážné herecké chvíle a ambice na scénu. Celý kus však trochu ztroskotal na nevypočitatelnosti jednání (Tomášem Žižkou udělena cena performerství jednomu z malých herců to dokládá) a překvapování se navzájem.
Poobědní blok zahájila aktuální adaptace pohádky Císařovy nové šaty souboru Sirky ze ZUŠ Klatovy (ved. Markéta Kubecová). A otevřela důležité téma práce s výtvarnem (scénografie, kostým a rekvizity) na dětském divadle. Jak je důležité předem promýšlet tuto stránku představení, nerezignovat, neopomíjet. Vyvarovat se známých otřelých naučeností a klišé je základem vizuálně zajímavého divadla (je nakonec etymologicky od slova „dívat se“). Opět herecky i kolektivním nábojem vonící zdařilé představení pak samo sebe definovalo v pojetí ne úplně trefné a dotažené metaforické aktualizace tématu pohádky.
Krátký sólový výstup s názvem Hotelová pohádka (Zdeněk Svěrák) dokázala rozehrát recitátorka a animátorka předmětů na scéně Adéla Behenská ze souboru Někdy ze ZUŠ Kdyně (ved. Dana Žáková) a prokázala veliké herecké kvality spočívající především v soustředěné komunikaci s divákem a jeho vedení si příběhem.
Zkušený soubor Zatímbezejména z Gymnázia Fr. Křižíka v Plzni opět prokázal velice citlivý a herecky trefný přístup k tématu dětské detektivky s humornými prvky s názvem Detektivní kancelář Půlměsíc I. a II., která byla jakýmsi dvoudílným situačně bohatým, napínavým a přitom humorným filmově působícím veledílem. Stejnojmennou knihu Eoina Colfera zdramatizoval skvělým způsobem vedoucí souboru František Kaska (nutno podotknout, že kniha měla 350 stran, scénář má stran 28!). K divácky únosnějšímu tvaru by však pomohlo ještě lehké krácení. Šlo o premiéru a důkazem toho bylo, že i sami aktéři si nevědomky ale smysluplně dovolili krátit. To dokládá dobré cítění ale i vedení souboru. Otázkou plynoucí z předlohy pak jsou i nabízející se další způsoby ztvárnění než čisté (byť přesné) realistické herectví. Až groteskní charakter některých postav, který je naznačen a celému kusu velice sluší, jakési komiksové působení, ostré střihy, stylizace a pointování napovídají, že by dovedly celou inscenaci ještě dále. Soubor ony způsoby bezpochyby ovládá, jak to dokázal i v tak náročném představení. Práce s nabízející se vícevrstevnatou hudební dramaturgií by vše jen podpořila.
Závěr druhého dne posledním představením Příběh Gillyho Bodkina v podání Divadýlka Strašidílka z Plzně přinesl opět téma duchů, či světa viděného jen dětským okem. Jde o příběh křehký, dojemný, a tak byl i předveden. Poměrně věkově malí aktéři toto silné téma předložili divákovi s velikou samozřejmostí a opět hereckou přesvědčivostí. Dobře zvolená hudební složka vše jen neprvoplánově podpořila. Hudba programová a atmosférická v inscenaci, práce s ruchy, to bylo tématem shrnující debaty.
Nedělní blok otevřela inscenace mytologického příběhu z ostrova Hawai pojmenovaný po hlavní hrdince Kamehameha. Soubor HOP- HOP ZUŠ z Ostrova (jeho nejmenší skupina pod vedením Ireny Konývkové) rozehrála mnoha tanci, rytmickými kreacemi a jednáním podpořeným výrazným a osobitým krásným výtvarným působením příběh připomínající ošklivé kačátko či černou ovci kmene, jehož hlavní téma zůstalo poněkud nevyjasněné a tedy i ne zcela vyjádřené. Silné archetypální zbraně jsou tak přítomny, ale ne úplně promlouvají.
Výstup s klobouky, věšákem a okenním rámem s názvem O kmotře, která počítala, kolikrát kdo kýchne, bylo druhé recitované a předměty ztvárněné sólo. Dagmar Vlčková ze souboru Pecky ze ZUŠ Domažlice (ved. Dana Žáková) předvedla výstup hravý, kultivovaný a poučený, nicméně mnohde šlo o pouhou ilustraci, tedy dublování řečeného.
Posledním souborem byl soubor Los niňos locos ze ZUŠ Stříbro pod vedením Evy Gažákové (která zahrála i jednu z postav na scéně). Chytře, invenčně a adekvátně k věku a zkušenostem malých herců byla zpracována Sakiho povídka pod názvem Grétička. Dramaturgicky dobře nastavený tvar a soulad ve hře vše jen podpořil. Nesrovnalosti v práci s maskou či kostýmování a hlavně kontrast herectví učitele působil trochu
nepatřičně.
Nutno na závěr dodat, že si žádné představení nezískalo jasné, jednoznačné a jednostranné hodnocení od poroty a tedy jasný postup. Došlo k dlouhému přemítání a nelehkému výběru zejména i kvůli vysokému počtu uvedených inscenací. U všech však šlo o kvalitní, upřímnou a zdravě vyznívající práci.
V Plzeňském i Karlovarském kraji za posledních několik let vzniklo zdravé a silné divadelní podhoubí s jasnými názory i jakýmsi přátelským souzněním a to je znát i z toho důvodu, že na festival do Dobřan se jezdí i bez touhy předvést se a postoupit. S nutkáním jen tak se zúčastnit dílniček, vidět, na čem kolegové pracují a zkrátka zažít si společně celý festival se vším, co k tomu náleží (letos zavítal soubor z Aše pod vedením
Pavly Hoškové). To dokládá i velký počet účastníků, kteří si luxus hraní na Dobřanském Tartasu nemohou dovolit čistě z věkového hlediska, neboť už ho mají pár let za sebou. Přesto se sjíždějí.
Jakub Doubrava
2013
Na letošní regionální přehlídce dětských divadelních, recitačních a loutkářských souborů, uspořádané pro Plzeňský a Karlovarský kraj, jsme měli možnost zhlédnout patnáct představení hlavního programu. K tomu ještě připočtěme inspirativní představení, Ať žije Kocourkov! Kejklířského divadla z Doudleb (Vojta Vrtek a Jan Brůček), a zahajovací, velice zdařilý taneční kousek Kdo se bojí... tanečního oboru domácké ZUŠ J. S. Bacha.
K třídennímu „tartasení“ v Dobřanech také už neodmyslitelně patří průvod (letošním tématem byly přízraky a duchové). Po dobu lektorských rozborů s vedoucími souborů se měla možnost bohatě vyžít všechna děcka po celou dobu festivalu v hrách s pantomimou, improvizací, hudbou i výtvarnem... Závěrem tematicky plného a na zážitky a dojmy bohatého festivalu pak proběhla i prezentace jednotlivých dílen.
Jednotlivé bloky, do kterých byly inscenace samé rozděleny, pak vždy nabízely skrytá jednotící témata, o kterých se kromě rozebírání představení v zobecňující rovině vždy stihlo také podebatovat.
První blok byl charakterizován základním fokusem dětí, jakýmsi ukotvením jejich projevů do zcela reálného prostředí a prostoru divadla, daných teatrálních možností. Soubor Přípravka DV vedený Annou Červenou z Plzně měl určitě nejmladší věkový průměr. V desetiminutové pohádce Tři medvědi a babka Chňapka však bylo příjemné vidět práci s upřímným dětským projevem vedoucím už zároveň k jeho režírovanějším, mnohdy repetitivním prvkům.
Divadlo V KoŠi HAGA ČAGA z Plzně předvedlo malý dětský muzikálek s názvem Černá pohádka z komína se všemi kvalitami i možnými nešvary k tomuto žánru patřícími. Aktuální vhled do světa kolem nás skrze investigativní reportáž novinářovu (komín doslova sloužil jako dalekohled či mikroskop) přiblížil práci kominíkovu a všechno dění a lidské konání, s kterým se každý den setkává. Členové divadla jsou většinou studenti primy gymnázia F. Křižíka v Plzni. I se svou vedoucí Ivanou Loukotovou přesídlili z 1. ZŠ.
Loutkový kroužek při ZŠ a MŠ Dlouhá Ves už tradičně vnesl do festivalu ducha loutkového divadla. Letos si vybrali prvorepublikovou poměrně rozsáhlou hru se základním tématem hry a boje dobra a zla v pohádce s názvem Hanička a Baba Jaga. Délka a jistá archaičnost textu však dětem tohoto věku příliš nenabízí vyniknout v prostředcích pro loutkové divadlo tak charakteristických. Půvab a jisté kouzlo v onom tématu obsažené však přesto přinesly důležitý apel pro účastníky festivalu.
Druhý blok soutěžních kusů otevřel soubor 2. středeční třída ze Soukromé ZUŠ Trnka v Plzni, která představila své nové jméno Mrož v krabici. Jde o soubor, který už několik let pracuje pod vedením Michala Stona. Se zpracováním tématu Čarodějův učeň přišli sami členové a nutno říct, že to bylo velice šťastné téma adekvátně zpracované věku aktérů. V jejich podání šlo o jakýsi až iniciační proces zobrazující přechod od ětského věku do chlapeckého. Hlavní formou pak bylo kontrastování stínového a čistě hereckého ztvárňování postav. Zkratka a znak, uvěřitelná práce s imaginárními předměty (zvláště v dějově vypjatých chvílích) podtrhly magii předlohy. Kouzla se opravdu děla v silném uvěřitelném sugestivním projevu, ne už tak v dotaženosti technických přechodů a vytváření výrazných vizuálně konstruovaných obrazů, což ubíralo na čistotě inscenace. Přesto vyznělo celé představení silně, dojímalo uvěřitelností jednání a přesvědčivým i přesvědčeným hereckým jednáním uvnitř dobře dramaticky vystavěných scén.
Posledním představením prvního dne byla do drobničky zpracovaná Werichova předloha pohádky Až opadá listí z dubu souboru Středník ze ZUŠ Rokycany (ved. Pavla Vitingerová. Většina členů souboru navštěvuje LDO prvním až třetím rokem, v tomto složení působí od září 2012. Soubor jako celek zatím nemá velké zkušenosti s vystupováním, což se projevuje v některých příliš ilustrativních scénách. A představení je jeho prvním divadelním počinem. Přesto je velice zdařilé po všech stránkách. Nejvíc však porota vyzdvihla přirozené herecké jednání na scéně, dekvátní věku i zkušenostem aktérů, jejich velice citlivé kolektivní cítění, jasné vedení a směřování souboru a také čistou, ničím a nikým nedeformovanou hravost, bez které by žádné dětské představení nemělo vznikat.
Druhý den přehlídky otevřela inscenace Hrášek..., hrášek! Hrášek? souboru Dobroš! ze ZUŠ v Horšovském Týně, který vede Andrea Pavlíčková. Kladem byla především velice zajímavá a neotřelá dramaturgická linka, kdy třikrát jinak zahranou známou pohádku O princezně na hrášku uvedly tři jinak věkově staré podsoubory do konfrontační řady tvořící koncepčně invenčně velice bohatý triptych. Provedení už tak jednoznačné nebylo, přesto se držela celá inscenace v nápaditém toku někdy poněkud nesladěných divadelních prvků.
Drobný útvar čerpající z výběru z anglických pohádek knihy Kočičí král (konkrétně O myšce Kyšce a myšce Hryžce) byl půvabný v základní hravosti s tématem a repetitivností předlohy. Aktéři jsou schopni se dokonce navzájem alternovat v jednotlivých rolích. A inscenace jim slouží jako základ k mnoha kolektivním hereckým variantám. To se oproti oblastnímu kolu trochu projevilo v gradaci celého kusu, v jasném cílení k závěru. Je však velice pozitivní kvalitou ona variabilita práce celého souboru Srdcový osmilístek ze ZUŠ Horažďovice pod vedením Ivy Faltusové.
Neotřele a osobitě zpracované téma Svatebních košil souboru Zatím nevíme z Kolince (Michal Ston) přineslo temperamentní i vážné herecké chvíle a ambice na scénu. Celý kus však trochu ztroskotal na nevypočitatelnosti jednání (Tomášem Žižkou udělena cena performerství jednomu z malých herců to dokládá) a překvapování se navzájem.
Poobědní blok zahájila aktuální adaptace pohádky Císařovy nové šaty souboru Sirky ze ZUŠ Klatovy (ved. Markéta Kubecová). A otevřela důležité téma práce s výtvarnem (scénografie, kostým a rekvizity) na dětském divadle. Jak je důležité předem promýšlet tuto stránku představení, nerezignovat, neopomíjet. Vyvarovat se známých otřelých naučeností a klišé je základem vizuálně zajímavého divadla (je nakonec etymologicky od slova „dívat se“). Opět herecky i kolektivním nábojem vonící zdařilé představení pak samo sebe definovalo v pojetí ne úplně trefné a dotažené metaforické aktualizace tématu pohádky.
Krátký sólový výstup s názvem Hotelová pohádka (Zdeněk Svěrák) dokázala rozehrát recitátorka a animátorka předmětů na scéně Adéla Behenská ze souboru Někdy ze ZUŠ Kdyně (ved. Dana Žáková) a prokázala veliké herecké kvality spočívající především v soustředěné komunikaci s divákem a jeho vedení si příběhem.
Zkušený soubor Zatímbezejména z Gymnázia Fr. Křižíka v Plzni opět prokázal velice citlivý a herecky trefný přístup k tématu dětské detektivky s humornými prvky s názvem Detektivní kancelář Půlměsíc I. a II., která byla jakýmsi dvoudílným situačně bohatým, napínavým a přitom humorným filmově působícím veledílem. Stejnojmennou knihu Eoina Colfera zdramatizoval skvělým způsobem vedoucí souboru František Kaska (nutno podotknout, že kniha měla 350 stran, scénář má stran 28!). K divácky únosnějšímu tvaru by však pomohlo ještě lehké krácení. Šlo o premiéru a důkazem toho bylo, že i sami aktéři si nevědomky ale smysluplně dovolili krátit. To dokládá dobré cítění ale i vedení souboru. Otázkou plynoucí z předlohy pak jsou i nabízející se další způsoby ztvárnění než čisté (byť přesné) realistické herectví. Až groteskní charakter některých postav, který je naznačen a celému kusu velice sluší, jakési komiksové působení, ostré střihy, stylizace a pointování napovídají, že by dovedly celou inscenaci ještě dále. Soubor ony způsoby bezpochyby ovládá, jak to dokázal i v tak náročném představení. Práce s nabízející se vícevrstevnatou hudební dramaturgií by vše jen podpořila.
Závěr druhého dne posledním představením Příběh Gillyho Bodkina v podání Divadýlka Strašidílka z Plzně přinesl opět téma duchů, či světa viděného jen dětským okem. Jde o příběh křehký, dojemný, a tak byl i předveden. Poměrně věkově malí aktéři toto silné téma předložili divákovi s velikou samozřejmostí a opět hereckou přesvědčivostí. Dobře zvolená hudební složka vše jen neprvoplánově podpořila. Hudba programová a atmosférická v inscenaci, práce s ruchy, to bylo tématem shrnující debaty.
Nedělní blok otevřela inscenace mytologického příběhu z ostrova Hawai pojmenovaný po hlavní hrdince Kamehameha. Soubor HOP- HOP ZUŠ z Ostrova (jeho nejmenší skupina pod vedením Ireny Konývkové) rozehrála mnoha tanci, rytmickými kreacemi a jednáním podpořeným výrazným a osobitým krásným výtvarným působením příběh připomínající ošklivé kačátko či černou ovci kmene, jehož hlavní téma zůstalo poněkud nevyjasněné a tedy i ne zcela vyjádřené. Silné archetypální zbraně jsou tak přítomny, ale ne úplně promlouvají.
Výstup s klobouky, věšákem a okenním rámem s názvem O kmotře, která počítala, kolikrát kdo kýchne, bylo druhé recitované a předměty ztvárněné sólo. Dagmar Vlčková ze souboru Pecky ze ZUŠ Domažlice (ved. Dana Žáková) předvedla výstup hravý, kultivovaný a poučený, nicméně mnohde šlo o pouhou ilustraci, tedy dublování řečeného.
Posledním souborem byl soubor Los niňos locos ze ZUŠ Stříbro pod vedením Evy Gažákové (která zahrála i jednu z postav na scéně). Chytře, invenčně a adekvátně k věku a zkušenostem malých herců byla zpracována Sakiho povídka pod názvem Grétička. Dramaturgicky dobře nastavený tvar a soulad ve hře vše jen podpořil. Nesrovnalosti v práci s maskou či kostýmování a hlavně kontrast herectví učitele působil trochu
nepatřičně.
Nutno na závěr dodat, že si žádné představení nezískalo jasné, jednoznačné a jednostranné hodnocení od poroty a tedy jasný postup. Došlo k dlouhému přemítání a nelehkému výběru zejména i kvůli vysokému počtu uvedených inscenací. U všech však šlo o kvalitní, upřímnou a zdravě vyznívající práci.
V Plzeňském i Karlovarském kraji za posledních několik let vzniklo zdravé a silné divadelní podhoubí s jasnými názory i jakýmsi přátelským souzněním a to je znát i z toho důvodu, že na festival do Dobřan se jezdí i bez touhy předvést se a postoupit. S nutkáním jen tak se zúčastnit dílniček, vidět, na čem kolegové pracují a zkrátka zažít si společně celý festival se vším, co k tomu náleží (letos zavítal soubor z Aše pod vedením
Pavly Hoškové). To dokládá i velký počet účastníků, kteří si luxus hraní na Dobřanském Tartasu nemohou dovolit čistě z věkového hlediska, neboť už ho mají pár let za sebou. Přesto se sjíždějí.
Jakub Doubrava
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.