HLAVÁČEK, Bohumil: Vzpomínka na divadlo v Pařezské Lhotě. Pro DČAD listopad 2013
Vzpomínka na divadlo v Pařezské Lhotě
Nedávno jsem měl příležitost zavzpomínat na ochotníky v mé rodné obci Pařezské Lhotě (okres Jičín), v malé vesnici, kde náš nový domek, postavený v roce 1938, měl popisné číslo 36. V Databázi českého amatérského divadla jsem zjistil, že v roce 1919 v obci založili čtenářsko - ochotnický spolek, který se v roce 1922 stal členem Ústřední matice divadelních ochotníků českých a že poslední zmínka o něm pochází z roku 1937. Pamatuji, že ochotníci hrávali na jevišti v Zajíčkově hospodě při sporém osvětlení, protože do vesnice byla přivedena elektřina teprve v listopadu 1952. Kulisy vytvářel malíř pokojů Josef Vít, role byly rozepisovány vlastnoručně, protože v obci nikdo nevlastnil psací stroj. Plakáty na představení ale byly profesionálně tištěné. Legitimace i razítko ÚMDOČ byly u nás doma. Můj děd cestář a zedník Jan Křtitel Hlaváček, otec zedník Jan Hus Hlaváček a strýc civilní a vojenský krejčí Josef Hlaváček byli nadšenými ochotníky. Otec byl nejen hercem, ale i režisérem. Nápovědkou byla Barbora Hercíková. Z mých sourozenců políbila Thálie jen sestru Bohumilu, která v letech 1957 až 1963 hrála v ochotnickém souboru Tylova divadla v Lomnici nad Popelkou; dodnes jí utkvělo v paměti účinkování v inscenaci Čechovových Tří sester. Vzpomínám si, že ochotníci hrávali nejen v hospodě, ale také u lesa na zahradě hájenky. Představení venkovského dramatu na motivy románu Karoliny Světlé Kříž u potoka uvedli u studánky vedle stavení Ladislava Paříka, hledištěm byla stráň pod zahradou starých Hlaváčkových. Lhotecké děti sehrály na přelomu čtyřicátých a padesátých let pohádku Františka Václava Bouchala Dědoušek Mech. Po elektrifikaci obce nastaly velké změny. Zanikly hospoda i obchod Zajíčkových, zavedena byla autobusová doprava, děti přestaly chodit pěšky do školy v Libuni a jezdily do Holína a Jičína. Rozšířily se možnosti kulturního a společenského vyžití mimo obec. Jaký byl konec ochotníků? O jejich historii se nelze dočíst. Pařezská Lhota má nyní už jen kolem 50 obyvatel, spolu s dalšími dvěma vesnicemi se stala součástí obce Holína. Dokonce se ztratily jak lhotecká knihovna, tak obecní kronika. Z obce jsem se odstěhoval v polovině roku 1950, dnes už tam nežije nikdo z mých vrstevníků, od nichž bych mohl čerpat další informace. Pařezskou Lhotu osídlují noví obyvatelé, kteří si v srdci Českého ráje na severozápadním okraji Prachovských skal, v podhradí zříceniny skalního hradu Pařezu, pořizují rekreační chalupy a chaty, přijíždějí tam za odpočinkem. Bohumil Hlaváček
Zprostředkovala Libuše Zbořilová.
Nedávno jsem měl příležitost zavzpomínat na ochotníky v mé rodné obci Pařezské Lhotě (okres Jičín), v malé vesnici, kde náš nový domek, postavený v roce 1938, měl popisné číslo 36. V Databázi českého amatérského divadla jsem zjistil, že v roce 1919 v obci založili čtenářsko - ochotnický spolek, který se v roce 1922 stal členem Ústřední matice divadelních ochotníků českých a že poslední zmínka o něm pochází z roku 1937. Pamatuji, že ochotníci hrávali na jevišti v Zajíčkově hospodě při sporém osvětlení, protože do vesnice byla přivedena elektřina teprve v listopadu 1952. Kulisy vytvářel malíř pokojů Josef Vít, role byly rozepisovány vlastnoručně, protože v obci nikdo nevlastnil psací stroj. Plakáty na představení ale byly profesionálně tištěné. Legitimace i razítko ÚMDOČ byly u nás doma. Můj děd cestář a zedník Jan Křtitel Hlaváček, otec zedník Jan Hus Hlaváček a strýc civilní a vojenský krejčí Josef Hlaváček byli nadšenými ochotníky. Otec byl nejen hercem, ale i režisérem. Nápovědkou byla Barbora Hercíková. Z mých sourozenců políbila Thálie jen sestru Bohumilu, která v letech 1957 až 1963 hrála v ochotnickém souboru Tylova divadla v Lomnici nad Popelkou; dodnes jí utkvělo v paměti účinkování v inscenaci Čechovových Tří sester. Vzpomínám si, že ochotníci hrávali nejen v hospodě, ale také u lesa na zahradě hájenky. Představení venkovského dramatu na motivy románu Karoliny Světlé Kříž u potoka uvedli u studánky vedle stavení Ladislava Paříka, hledištěm byla stráň pod zahradou starých Hlaváčkových. Lhotecké děti sehrály na přelomu čtyřicátých a padesátých let pohádku Františka Václava Bouchala Dědoušek Mech. Po elektrifikaci obce nastaly velké změny. Zanikly hospoda i obchod Zajíčkových, zavedena byla autobusová doprava, děti přestaly chodit pěšky do školy v Libuni a jezdily do Holína a Jičína. Rozšířily se možnosti kulturního a společenského vyžití mimo obec. Jaký byl konec ochotníků? O jejich historii se nelze dočíst. Pařezská Lhota má nyní už jen kolem 50 obyvatel, spolu s dalšími dvěma vesnicemi se stala součástí obce Holína. Dokonce se ztratily jak lhotecká knihovna, tak obecní kronika. Z obce jsem se odstěhoval v polovině roku 1950, dnes už tam nežije nikdo z mých vrstevníků, od nichž bych mohl čerpat další informace. Pařezskou Lhotu osídlují noví obyvatelé, kteří si v srdci Českého ráje na severozápadním okraji Prachovských skal, v podhradí zříceniny skalního hradu Pařezu, pořizují rekreační chalupy a chaty, přijíždějí tam za odpočinkem. Bohumil Hlaváček
Zprostředkovala Libuše Zbořilová.
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.