SOPROVÁ, Jana: Od baroka k postmoderně (CP Loutkářská Chrudim 2012) - Škola snů. AS 4/2012, s. 26-32.
Červiven SpgŠ a SZŠ Krnov
Škola snů
Autorská hra pojednávající o snech v různých podobách čerpá z díla Františka Nepila, Olgy Hejné, Aloise Mikulky a Franka Taschlina, a nabízí velice pestrou, dosti nesourodou směs příběhů na toto téma. Ocitáme se v tzv. škole pro sny, která se nalézá nahoře na paravánu – kapsáři. Pro tuto část jsou využity pestrobarevné maňásky neurčitého tvaru, které mají znázorňovat jednotlivé studenty a učitelku v této škole. Když se děj přesune do našeho světa (před paraván), kde mají sny plnit zkoušku, zhmotní se v živé herce oblečené do pestrobarevných batikovaných oděvů (kteří chvílemi používají masky). Loutky ze scény nemizí, ale objevují se v podobě plyšových hraček a zvířátek. Při druhé výpravě do světa lidí dominují scéně živí herci, ačkoli občas vystupují jako rekvizity (figuríny v obchodním domě) či tvoří svými těly stroje, schody atd. V této části jsou nakonec použity jen dvě loutky – medvěd jako loutka typu manekýn, s níž se výrazněji nehrálo, a president společnosti jako vysoká marioneta tvořená z odpadků. Při poslední výpravě byli využiti jak živí herci, tak malé loutky upevněné na drátu, které byly voděny shora. Tato různorodost tedy především sloužila k cvičením na téma snů a dalších didaktických podtémat, celková koncepce inscenace však zůstala poněkud zamlžena, takže diváky zaujaly spíše jednotlivé nápadité detaily.
Škola snů
Autorská hra pojednávající o snech v různých podobách čerpá z díla Františka Nepila, Olgy Hejné, Aloise Mikulky a Franka Taschlina, a nabízí velice pestrou, dosti nesourodou směs příběhů na toto téma. Ocitáme se v tzv. škole pro sny, která se nalézá nahoře na paravánu – kapsáři. Pro tuto část jsou využity pestrobarevné maňásky neurčitého tvaru, které mají znázorňovat jednotlivé studenty a učitelku v této škole. Když se děj přesune do našeho světa (před paraván), kde mají sny plnit zkoušku, zhmotní se v živé herce oblečené do pestrobarevných batikovaných oděvů (kteří chvílemi používají masky). Loutky ze scény nemizí, ale objevují se v podobě plyšových hraček a zvířátek. Při druhé výpravě do světa lidí dominují scéně živí herci, ačkoli občas vystupují jako rekvizity (figuríny v obchodním domě) či tvoří svými těly stroje, schody atd. V této části jsou nakonec použity jen dvě loutky – medvěd jako loutka typu manekýn, s níž se výrazněji nehrálo, a president společnosti jako vysoká marioneta tvořená z odpadků. Při poslední výpravě byli využiti jak živí herci, tak malé loutky upevněné na drátu, které byly voděny shora. Tato různorodost tedy především sloužila k cvičením na téma snů a dalších didaktických podtémat, celková koncepce inscenace však zůstala poněkud zamlžena, takže diváky zaujaly spíše jednotlivé nápadité detaily.
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.