RICHTER, Luděk: Krajská dětská scéna 2012 v Děčíně - Sen noci svatojánské. Deník Dětské scény, č. 0., str. 15, 8.6.2012.
(J)ELITA Gymnázium a SOŠ Ústí nad Labem: Sen noci svatojánské (autor W. Shakespeare, A. Štětková, S. Kuchařová, režie S. Rezková).
Shakespearova hra je dosti složitě strukturovaná a provázaná po stránce dějové i tematické. Není snadné (snažím se neříci „možné“, neboť chci věřit, že lze dokázat i nemožné) vyjmout z ní některé situace či jejich části, zamíchat je a ve dvaceti minutách jimi sdělit něco uceleného a smysluplného. Už jenom nalezení společného jmenovatele tří základních plánů hry vyžaduje nemalý inscenační um. Jedenadvacet barvitě kostýmovaných starších dětí se jistě vyřádilo. Leč v mé hlavě diváka zůstal zmatek a otázka, o čem to je a co bylo cílem. Jako materiál k pouhému dělání legrace se tu nejspíš nabízí řemeslnická hra o Pyramovi a Thisbě; jenže inscenátoři nahodí jen rozdělování rolí a samotná hra už se nekoná. S hořkým humorem plánu vévodského i mýtického je to ještě komplikovanější. Znám-li výchozí hru, jsem neustále konsternován diskontinuitou jejího zpracování, neznal-li bych ji, takřka jistě bych netušil co se děje: jak mám třeba poznat, proč chce Oberon potrestat Titanii nebo proč Puk potře oči obou milenců kouzelným kvítkem a co má říci jejich následné třeštění? Z čeho vyrozumět co se přihodilo Klubkovi, když se na jeho hlavě objevila podivná „paruka“, osla ani zdálky nepřipomínající? Pokleslé vsuvky typu „To je v kýbli“ nebo „Gambáč“ se mi ani nechce připomínat . A proč je vše dedikováno do roku 1595 a Lisandros má na zádech mušketýrského obleku kříž, ačkoli se mluví o antickém Řecku, se také neodvažuji zeptat. Ve výsledku vše působí jako show, používající Shakespearovy situace či motivy dosti nahodile, bez souvislostí a směřování k nějakému významu; postmodernistický mišmaš dějově, jazykově, hudebně i scénograficky. Doba nám namlouvá, že tak je to v pořádku. Není.
Shakespearova hra je dosti složitě strukturovaná a provázaná po stránce dějové i tematické. Není snadné (snažím se neříci „možné“, neboť chci věřit, že lze dokázat i nemožné) vyjmout z ní některé situace či jejich části, zamíchat je a ve dvaceti minutách jimi sdělit něco uceleného a smysluplného. Už jenom nalezení společného jmenovatele tří základních plánů hry vyžaduje nemalý inscenační um. Jedenadvacet barvitě kostýmovaných starších dětí se jistě vyřádilo. Leč v mé hlavě diváka zůstal zmatek a otázka, o čem to je a co bylo cílem. Jako materiál k pouhému dělání legrace se tu nejspíš nabízí řemeslnická hra o Pyramovi a Thisbě; jenže inscenátoři nahodí jen rozdělování rolí a samotná hra už se nekoná. S hořkým humorem plánu vévodského i mýtického je to ještě komplikovanější. Znám-li výchozí hru, jsem neustále konsternován diskontinuitou jejího zpracování, neznal-li bych ji, takřka jistě bych netušil co se děje: jak mám třeba poznat, proč chce Oberon potrestat Titanii nebo proč Puk potře oči obou milenců kouzelným kvítkem a co má říci jejich následné třeštění? Z čeho vyrozumět co se přihodilo Klubkovi, když se na jeho hlavě objevila podivná „paruka“, osla ani zdálky nepřipomínající? Pokleslé vsuvky typu „To je v kýbli“ nebo „Gambáč“ se mi ani nechce připomínat . A proč je vše dedikováno do roku 1595 a Lisandros má na zádech mušketýrského obleku kříž, ačkoli se mluví o antickém Řecku, se také neodvažuji zeptat. Ve výsledku vše působí jako show, používající Shakespearovy situace či motivy dosti nahodile, bez souvislostí a směřování k nějakému významu; postmodernistický mišmaš dějově, jazykově, hudebně i scénograficky. Doba nám namlouvá, že tak je to v pořádku. Není.
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.