Libochovice, Tlustý, Jaromír: 80 let Scény - pod hákovým křížem

80 let "Scény" - pod hákovým křížem
http://noviny.libochovice.cz/index.php?art=1460 - staženo 29. 5. 2012

Od svého vzniku až po osudný rok 1939 byla "Scéna" spolkem, jenž představoval nepřehlédnutelnou složku kulturního a společenského života v Libochovicích. Vznikem protektorátu Čechy a Morava však došlo k radikálnímu omezení jeho činnosti, ať již zásahem německých okupačních úřadů, či odlivem mladých členů na nucené práce. Navzdory všem obtížím, jež přinesla tehdejší neklidná doba, vytrvala "Scéna" ve své činnosti a po celých šest let okupace zkoušela nová představení, s nimiž pak předstupovala před diváka, snažíc se pomoci tak překlenout válečná léta a přinést alespoň nějaké krásno do těžkých válečných let.
Podíváme-li se na seznam her, jež byly hrány od počátku roku 1939 do konce roku 1944, nalezneme zde nejméně třicet pět představení (1939 - 5 představení, 1940 - 7, 1941 - 3, 1942 - 5, 1943 - 8, 1944 - 7).
Mezi hry, jež byly hrány v uvedeném období a zaslouží si zmínku, patří hra Marcela Acharda "Život je krásný" (režie B. Kadlec, scéna O. Gut), jež měla premiéru v březnu roku 1940 a v níž pohostinsky vystupoval Eduard Kohout. Další tehdy populární pražské herce mohlo vidět libochovické publikum ve hře "Nic mi neslibuj" (premiéra 27. 3. 1941, režie B. Kadlec, scéna V. Cimrman a Techod). Zde hostovali Jiřina Štěpničková a Oto Kolbelář.
Avšak hrou, jenž se nesmazatelně vryla do paměti libochovických diváků, což potvrdilo i pět repríz (na tehdejší dobu, kdy se hra hrála většinou jednou, maximálně dvakrát, neskutečné) byl "Ostrov milování" autorů Stelibského, Melíška a Mottla (premiéra počátkem roku 1942, režie J. Menza, J. Urban, výprava J. Komala a spol.). Její zrod však provázelo mnoho nesnází. Vedení "Scény" předpokládalo, že operetka, což "Ostrov milování" byl, bude obnášet velké finanční náklady, které se do spolkové pokladny nevrátí. Proto byli autoři nápadu realizace této hry nuceni zavázat se, že případný finanční schodek "Scéně" zaplatí z vlastních prostředků. K tomu vlastně nedošlo, přestože do spolkové pokladny bylo odevzdáno tisíc korun. Organizátoři však nedokázali předložit řádné vyúčtování celého podniku tak, jak je o to pokladník "Scény" žádal. Vše vyústilo v rušnou debatu, končící vystoupením organizátorů operetky natrvalo ze "Scény".
Období německé okupace představovalo pro "Scénu" mnoho úskalí a kritických okamžiků. Jedním z nich byla i spolupráce se Svazem pro spolupráci s Němci. Pro tuto proněmeckou organizaci "Scéna" připravila jedno představení a byla za to mnohými považována za kolaborantské sdružení, mající vřelý vztah s Němci. Pravda byla však jiná a skutečné pozadí celé události mohlo být odkryto až po skončení války.
Na počátku všeho bylo tajné sdělení pražského vedení Národního souručenství (politická organizace založená v Protektorátu roku 1939, mající zastřešit organizaci českého obyvatelstva) okresnímu vedení Národního souručenství o tom, že se v Libochovicích schyluje k založení pobočky Svazu pro spolupráci s Němci a tudíž je reálné nebezpečí, že v rámci této pobočky se zde k moci nad kulturou dostanou lidé nepřátelští ke "Scéně", a nejen k ní, ale i k české kultuře jako takové, lidé zcela loajální k německé okupační moci. Proto několik zasvěcených obyvatel Libochovic, ve snaze předejít kolaboranty, založilo Svaz pro spolupráci s Němci a požádalo "Scénu" o sehrání nějaké německé divadelní hry s tím, že veškeré náklady (například i na hostování pražských herců) uhradí. Čímž zároveň bude nově založené Sdružení moci vykázat činnost. Představitelé "Scény", zasvěcení do pozadí celého dění, souhlasili a nazkoušeli německou hru "Modrý démant" (premiéra 26. 2. 1942, režie B. Kadlec, scéna V. Cimrman a Techod). Ve hře pohostinsky vystoupili Zita Kabátová, Meda Valentová a Svatopluk Beneš. Tak, jak bylo již při realizaci této hry předpokládáno, skončila schodkem více jak sedmi tisíc korun. Pokladnu "Scény" to však nijak nezatížilo, neboť do spolkové pokladny se vynaložené náklady obratem vrátily. Částku společně, leč tajně, uhradila firma Kraupner, vedení libochovických skláren a správa herberštejnského panství. Oficiálně však libochovická pobočka Svazu pro spolupráci s Němci žádala pražské vedení Svazu o poskytnutí prostředků na úhradu. Z Prahy však došla zamítavá odpověď. Pražské vedení Svazu nemělo k dispozici tak velké finanční prostředky. Libochovická pobočka na to reagovala tak, že ji tedy nezbývá jiná možnost, než "Scéně" dluh splácet postupně a potřebný finanční obnos získat z členských příspěvků. Z toho vyplývá, že není možné, aby Svaz pro spolupráci s Němci vyvíjel v Libochovicích jiné aktivity, a to až do splacení dluhu.
Podíváme-li se na repertoár "Scény" v období druhé světové války, tak zde najdeme hry detektivní, komedie a operetky, pohádky pro děti, ale také hry, jejichž poslání bylo hlubší a plně korespondovalo s duchem doby a smýšlením lidí. Můžeme zde zmínit například hru A. Jiráska "Kolébka" (premiéra 5. 2. 1944, režie O. Špecinger, scéna A. Pilař, V. Cimrman, Techod). Její závěr byl chápán zcela v intencích doby. A nebylo by radno zapomenout na hru Z. Štěpánka "Nezbedný bakalář" (premiéra 27. 6. 1944, dvě reprízy, režie O. Špecinger, scéna A. Pilař, Techod), s jejíž realizací bylo spojeno mnoho úsilí, jelikož ji německé úřady nechtěly povolit. Po několika nařízených škrtech ve scénáři se však nazkoušela. Cenzurou vyškrtnuté vlastenecké části však při představení byly uvedeny, což bylo diváky nadšeně přivítáno. Nutno přiznat, že od herců to byl dosti odvážný a tak trochu furiantský kousek, vždyť v sále byl přítomen německý úředník, mající nad hrou dozor.
Pravdou zůstává, že "Nezbedný bakalář" byl poslední hrou, kterou "Scéna" v období války nazkoušela. Nebylo to však dáno nějakým zásahem německých orgánů, ale dobou. Schylovalo se ke konci války a tak se múzy na několik měsíců odmlčely, aby se poté naplno rozehrály....