SCHEJBAL, Milan: Wintrův Rakovník 2011 - Fe-érie o Kladně (recenze). AS 2011.
V.A.D. Kladno – Kazimír Lupinec: Fe-érie o Kladně
V.A.D. Kladno opět nezklamalo, ba naopak. Jejich Fe-érie o Kladně musela potěšit snad každého diváka čtvrtečního večerního představení. A to především proto, že jsme byli svědky nadmíru zdařilé jevištní koláže, mapující současnost i historii „domovského“ města souboru. Inteligentní humor (ve slovní i situační rovině), nadsázka a takřka dokonalý „timing“ patří bezesporu k velkým divadelním přednostem kladenské inscenace. Co však považuji za zcela zásadní, je v těchto souvislostech základní úhel pohledu, který není destruktivně parodický, a tudíž zjednodušující (což by se jistě nabízelo), ale laskavý a chápající. Rovněž situování celého příběhu do konkrétního prostředí dělnické šatny v nejtypičtějším kladenském podniku se mi jeví jako velmi šťastné. Z tohoto prostředí pak vyrůstá samotné jevištní scénování, které nese veškeré ryzí znaky divadla tzv. autorského. Autorství se promítá do všech složek, autentické herectví nevyjímaje. Před našima očima se odvíjí plejáda vynalézavých, režijně i herecky bravurně zvládnutých situací (např. vznik názvu Poldi, dětství Antonína Zápotockého, „pohnutý“ osud havíře Evžena atd.). Pokud bychom chtěli najít vady na kráse, připomněli bychom sekvenci o rozporu slov a činů socialistické éry, která je sice vypovídající, ale divadelně nejméně nápaditá. Není sporu, že kladenský soubor V.A.D. vytvořil inscenaci, která snese ty nejpřísnější parametry. A děkuji, že na závěr nezazněla píseň Kladno, to je to město…
Milan Schejbal
V.A.D. Kladno opět nezklamalo, ba naopak. Jejich Fe-érie o Kladně musela potěšit snad každého diváka čtvrtečního večerního představení. A to především proto, že jsme byli svědky nadmíru zdařilé jevištní koláže, mapující současnost i historii „domovského“ města souboru. Inteligentní humor (ve slovní i situační rovině), nadsázka a takřka dokonalý „timing“ patří bezesporu k velkým divadelním přednostem kladenské inscenace. Co však považuji za zcela zásadní, je v těchto souvislostech základní úhel pohledu, který není destruktivně parodický, a tudíž zjednodušující (což by se jistě nabízelo), ale laskavý a chápající. Rovněž situování celého příběhu do konkrétního prostředí dělnické šatny v nejtypičtějším kladenském podniku se mi jeví jako velmi šťastné. Z tohoto prostředí pak vyrůstá samotné jevištní scénování, které nese veškeré ryzí znaky divadla tzv. autorského. Autorství se promítá do všech složek, autentické herectví nevyjímaje. Před našima očima se odvíjí plejáda vynalézavých, režijně i herecky bravurně zvládnutých situací (např. vznik názvu Poldi, dětství Antonína Zápotockého, „pohnutý“ osud havíře Evžena atd.). Pokud bychom chtěli najít vady na kráse, připomněli bychom sekvenci o rozporu slov a činů socialistické éry, která je sice vypovídající, ale divadelně nejméně nápaditá. Není sporu, že kladenský soubor V.A.D. vytvořil inscenaci, která snese ty nejpřísnější parametry. A děkuji, že na závěr nezazněla píseň Kladno, to je to město…
Milan Schejbal
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.