AS 2001, č. 3, s. 20 - 21, Jiří Hraše.
XXIX. ročník národní přehlídky
POHÁREK SČDO
Memoriál Zdeňka Kokty
28.4.2001 Olomouc
Z 8 oblastních kol bylo nominováno do národní přehlídky 25 vystoupení.
V monolozích, dialozích a individuálních vystoupeních s loutkou byla oceněna 3 místa v monologu žen, 2 místa v monologu mužů, 3 místa v dialozích.
Navíc byla udělena ocenění za kulturu řeči, mladému talentu, za dramaturgické hledání.
První místa:
Ženy: Marie Živná, DS Havlíček Neratovice (z oblastního kola Čelákovice) – Wilder: Dohazovačka (Dolly).
Muži: Miroslav Kučaba, Divadelní klub Jirásek Česká Lípa (z oblastního kola Česká Lípa) – Moličre: Don Juan (Juan).
Dialogy: Petra Nedvědová a Pavel Panenka, DS K. Čapek Děčín (z oblastního kola Česká Lípa) - Gibson: Dva na houpačce (Gita, Jerry).
jh
Sólový herec
Do náročného kola soutěže Divadla jednoho herce, kterou vyhlašuje SČDO a která letos vrcholila v Kaznějově 26. - 27. května, se probojovalo z oblastí pět výkonů. Nastudovány byly dva tiskem vydané scénáře (Částkovy) a tři samostatně zpracované či přepracované předlohy (prozaická a dramatická). Vesměs předlohy velmi dobré, náročná dramaturgie.
Ukázalo se však opět, že rozhodující pro výsledek je koncepce či interpretační přístup a osobnost interpreta. Dokonce možná dostačuje jeden z obou předpokladů. Názorně to prokázala dvě vystoupení. Jediné představení kategorie, určené dětským divákům, zpracované podle Žáčkovy předlohy, O nepořádném křečkovi bylo postaveno na nápadu a vlastně primitivním vybavení. Několik hraček - zvířátek (s jedním dublem, křečkem, najedeným jako Bumbrlíček) a dva kufry jako dekorace dvou křeččích pokojíčků, to je vše. Ale nad tím je vypravěčka-loutkoherečka, která nás provází příběhem s humorným nadhledem a úsměvem i poutavě demonstruje výchovný náboj inscenace. Provedla Miroslava Venclová (Divadlo JESLIČKY, Hradec Králové; oceněný výkon).
Gulliverovský dvojpříběh podle motivů Broszkiewicze postrádal nosný divadelní inscenační nápad. Ne že by mu chyběl názor či určitá koncepce, ale dva díly, v nichž jednou interpret Jiří Ulrich (Plzeňská neprofesionální scéna) hraje Gulivera obra v dlouhém (ovšem jednostranném) dialogu s liliputánským zajatcem v kanáří kleci a podruhé liliputa v dialogu s obrem, jsou koncipovány podle konceptu filozofického a výstavby matematické. Z divadelního hlediska zrcadlově zdvojené předvedení téže situace dává výslednou nudu. A to vzdor velmi výrazné expresivní hercově výbavě.
Pozoruhodnou studijní příležitost nabídla národní přehlídka uvedením dvou nastudování téhož scénáře (víceméně respektovaného v obou provedeních) Miroslava Částka Jak zabít soka na motivy Leonida Andrejeva. Vystoupení Michala Víška (DK GALERIE ve Velvarech) ukázalo myškinovský zjev doktora Kerženceva v impresivně laděném výkonu, plném odmlk, těkavých pohledů, nejistých pohybů. Výkon na mnoha místech působící sugestivním dojmem patologické autenticity, ale nevystavěný s divadelní gradací a souvislým tahem. Naopak výkon Jana Sladkého (DS VOJAN, Hrádek n. Nisou; oceněný výkon) byl v koncepci přímo antipodický. Robustní, hlučný a suverénní Keržencev přímo vychutnává svoji výpověď o přípravě vraždy, cílevědomý v akci je záměrný i ve své výpovědi. Jen revokace konkrétních střetů zazní s jaksi nezvládanou chutí k dramatičnosti. Tyto momenty se objevují hustěji, míra suverenity poklesá, objevují se patologické příznaky. Slovem: nápadité situace, bohatá pohybová výbava a nečekané hlasové střihy jsou využity k záměrné dramatické výstavbě výkonu od pevnosti plánu přes realizaci zločinu až k rozpadu osobnosti.
Přehlídku uzavíralo představení Derniéra aneb Stalo se v zoo podle Ewarda Albeeho v provedení Vratislava Mikana (DS PODIVIDLO ažažAš, Aš; režie Petr Vojkůvka; hlavní cena národní přehlídky). Dialog, přepsaný do monologické, ano , monodramarické podoby, vypovídá o neutěšeném osudu. Herec jej neuhlazuje, naopak, zdůrazňuje svým robustním projevem jeho syrovost, drastičnost; naléhavost jeho výpovědi se až agresivně vnucuje diváku. Ale kresba postavy se v tom postupně konturuje, a cílevědomě. Výborné střihy, často disparátně střídající surový obraz s humorným, dynamicky ženou sdělení kupředu. A to vše se děje v tempu a neumdlévajícím kontaktu s divákem, který tu supluje partnera dialogu. Výkon mimořádně silný a působivý.
V. národní přehlídka se uskutečnila v novém divadelním stánku, o nějž se zasloužili soubor ŠANCE a Městský úřad, a hostitelský soubor o přehlídku a její aktéry vzorně pečoval.
Jiří Hraše
POHÁREK SČDO
Memoriál Zdeňka Kokty
28.4.2001 Olomouc
Z 8 oblastních kol bylo nominováno do národní přehlídky 25 vystoupení.
V monolozích, dialozích a individuálních vystoupeních s loutkou byla oceněna 3 místa v monologu žen, 2 místa v monologu mužů, 3 místa v dialozích.
Navíc byla udělena ocenění za kulturu řeči, mladému talentu, za dramaturgické hledání.
První místa:
Ženy: Marie Živná, DS Havlíček Neratovice (z oblastního kola Čelákovice) – Wilder: Dohazovačka (Dolly).
Muži: Miroslav Kučaba, Divadelní klub Jirásek Česká Lípa (z oblastního kola Česká Lípa) – Moličre: Don Juan (Juan).
Dialogy: Petra Nedvědová a Pavel Panenka, DS K. Čapek Děčín (z oblastního kola Česká Lípa) - Gibson: Dva na houpačce (Gita, Jerry).
jh
Sólový herec
Do náročného kola soutěže Divadla jednoho herce, kterou vyhlašuje SČDO a která letos vrcholila v Kaznějově 26. - 27. května, se probojovalo z oblastí pět výkonů. Nastudovány byly dva tiskem vydané scénáře (Částkovy) a tři samostatně zpracované či přepracované předlohy (prozaická a dramatická). Vesměs předlohy velmi dobré, náročná dramaturgie.
Ukázalo se však opět, že rozhodující pro výsledek je koncepce či interpretační přístup a osobnost interpreta. Dokonce možná dostačuje jeden z obou předpokladů. Názorně to prokázala dvě vystoupení. Jediné představení kategorie, určené dětským divákům, zpracované podle Žáčkovy předlohy, O nepořádném křečkovi bylo postaveno na nápadu a vlastně primitivním vybavení. Několik hraček - zvířátek (s jedním dublem, křečkem, najedeným jako Bumbrlíček) a dva kufry jako dekorace dvou křeččích pokojíčků, to je vše. Ale nad tím je vypravěčka-loutkoherečka, která nás provází příběhem s humorným nadhledem a úsměvem i poutavě demonstruje výchovný náboj inscenace. Provedla Miroslava Venclová (Divadlo JESLIČKY, Hradec Králové; oceněný výkon).
Gulliverovský dvojpříběh podle motivů Broszkiewicze postrádal nosný divadelní inscenační nápad. Ne že by mu chyběl názor či určitá koncepce, ale dva díly, v nichž jednou interpret Jiří Ulrich (Plzeňská neprofesionální scéna) hraje Gulivera obra v dlouhém (ovšem jednostranném) dialogu s liliputánským zajatcem v kanáří kleci a podruhé liliputa v dialogu s obrem, jsou koncipovány podle konceptu filozofického a výstavby matematické. Z divadelního hlediska zrcadlově zdvojené předvedení téže situace dává výslednou nudu. A to vzdor velmi výrazné expresivní hercově výbavě.
Pozoruhodnou studijní příležitost nabídla národní přehlídka uvedením dvou nastudování téhož scénáře (víceméně respektovaného v obou provedeních) Miroslava Částka Jak zabít soka na motivy Leonida Andrejeva. Vystoupení Michala Víška (DK GALERIE ve Velvarech) ukázalo myškinovský zjev doktora Kerženceva v impresivně laděném výkonu, plném odmlk, těkavých pohledů, nejistých pohybů. Výkon na mnoha místech působící sugestivním dojmem patologické autenticity, ale nevystavěný s divadelní gradací a souvislým tahem. Naopak výkon Jana Sladkého (DS VOJAN, Hrádek n. Nisou; oceněný výkon) byl v koncepci přímo antipodický. Robustní, hlučný a suverénní Keržencev přímo vychutnává svoji výpověď o přípravě vraždy, cílevědomý v akci je záměrný i ve své výpovědi. Jen revokace konkrétních střetů zazní s jaksi nezvládanou chutí k dramatičnosti. Tyto momenty se objevují hustěji, míra suverenity poklesá, objevují se patologické příznaky. Slovem: nápadité situace, bohatá pohybová výbava a nečekané hlasové střihy jsou využity k záměrné dramatické výstavbě výkonu od pevnosti plánu přes realizaci zločinu až k rozpadu osobnosti.
Přehlídku uzavíralo představení Derniéra aneb Stalo se v zoo podle Ewarda Albeeho v provedení Vratislava Mikana (DS PODIVIDLO ažažAš, Aš; režie Petr Vojkůvka; hlavní cena národní přehlídky). Dialog, přepsaný do monologické, ano , monodramarické podoby, vypovídá o neutěšeném osudu. Herec jej neuhlazuje, naopak, zdůrazňuje svým robustním projevem jeho syrovost, drastičnost; naléhavost jeho výpovědi se až agresivně vnucuje diváku. Ale kresba postavy se v tom postupně konturuje, a cílevědomě. Výborné střihy, často disparátně střídající surový obraz s humorným, dynamicky ženou sdělení kupředu. A to vše se děje v tempu a neumdlévajícím kontaktu s divákem, který tu supluje partnera dialogu. Výkon mimořádně silný a působivý.
V. národní přehlídka se uskutečnila v novém divadelním stánku, o nějž se zasloužili soubor ŠANCE a Městský úřad, a hostitelský soubor o přehlídku a její aktéry vzorně pečoval.
Jiří Hraše
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.