CÍSAŘ, Jan: Potěšení z amatérského divadla v Karolince - Hráči. Amatérská scéna 2010, č. 2, s. 64 - 66.

S toutéž naléhavou snahou o vyjádření současného, osobně zažitého smyslu se chopilo Divadlo v Lidovém domě ze Vsetína Hráčů N.V. Gogola. Ve středu pozornosti této inscenace se ocitlo „gamblerství“ jako posedlost jakoukoliv hrou, jež se rodí snad z nudy, snad z touhy po vzrušení, snad taky z usilování o zábavu, která pomůže ubít prázdný čas a možná i z „materiálního nadbytku“, jenž není vyvážen hodnotami duchovními. Zkrátka a dobře: dramaturg inscenace Marcel Sladkowski a režisér Petr Filgas chápou „gamblerství“ (hráčství) jako životní styl, v němž se projevuje bída naší doby. Na základě tohoto uchopení Gogolovy komedie pak – opět v dnešních reáliích – vytvořili příležitost pro herecký kolektiv, jenž v dynamické a temperamentní souhře ansámblového herectví tento životní styl se vší přirozeností žije – a předvádí divákům. Hraje se tu pořád a na mnoho způsobů. V Icharevově pokoji jsou dva hrací automaty a terč pro šipky, samozřejmě karty šustí neustále, a když není jiná příležitost, tak přijde ke cti i čára; nemluvě o vášni k sázkám a samozřejmě o osnování her, jimiž lze někoho „přehrát“. Záměr nechat diváka intenzivně pocítit, že tohle je skutečně dnešní životní styl vede k tomu, že se inscenace nespokojí jenom s „věcnými“ současnými reáliemi (především s kostýmy), ale i v dialogu kombinuje řeč Gogola s řečí přítomnosti. V představení v Karolince občas padly i odkazy a narážky na lokální valašské aktuality, což už bylo nadbytečné. Ale jinak se podařilo organicky skloubit rovinu „gogolovského“ textu s touto jazykovou – a tím i tematickou - aktualizací. Hráčství ve své historické, a chcete-li i ruské poloze a ve své „gamblerské“ podobě se v tom dravém ansámblovém herectví prezentuje jako scénické dění smyslu, jehož dnešní naléhavost je přímo hmatatelná.