ZÁVODSKÝ, Vít: Kojetínská přehlídka úspěšně dosáhla plnoletosti - Nevěsta. Amatérská scéna 2010, č. 2, s. 57 - 60.

Téhož dne přišla na řadu jiná novinka z valašské „líhně – Nevěsta z pera talentovaného režiséra a šéfa ostravského Divadla Petra Bezruče Martina Františáka. Připravil ji DS Jana Honsy Karolinka, kde měla r. 2005 premiéru také jeho poetikou spřízněná proslulá hra Doma. Literárně náročný ambiciózní text, možná volně přiřaditelný ke starší linii čepovsko-durychovské ruralistické tvorby nebo porovnatelný s básnivým jazykovým mistrovstvím Topolovým, zasloužil by si sám o sobě podrobnější analýzu. Převážně dřevěná, metaforicky cítěná výprava profesionála Jana Štěpánka, nefolklorní hudba Davida Smečky a rovněž výstižný podtitul „Odehrává se tam, kde jednou bude všude…“ odkazovaly na blíže nelokalizovanou vesnici v pohraničí, v níž se po vysídlení Němců nejprve usazovali přistěhovalci z různých moravsko slovenských krajů a poté „náplava“ neomalených chatařů, a kde tudíž nikdo nemá skutečné rodové kořeny. Autor fikcí umocnil v chalupě nalezené svérázné zápisky a v demonstraci osudů matky a dcery Javorkových využil plynulého konfrontačního prolínání časových rovin (především truchlivých padesátých let a bezohledně pragmatické současnosti) i snových představ. Neběžně autentické rustikální herectví v nepopisných kostýmech (diplomy převzali Miroslav Urubek za roli Učitele Bártka a Jaroslava Himmerová v postavě Anny, přičemž zde obětavě hrála též zlínská nositelka Ceny Thálie Helena Čermáková) tu i při drobných nedostatcích nabízelo přemýšlivému diváku širokou škálu naléhavých společenských i existenciálních témat – od rozličných podob rodinných vztahů v mezních situacích, narušených tradičních patriarchálních vazeb po hledání naší pravé identity v hodnotově rozklížené době. Promyšlená, místy až rébusovitě zašifrovaná obrazivá syntéza všech jevištních složek činila z Františákova diplomem poctěného opusu syžetově i emočně působivý počin.