LÁZŇOVSKÁ, Lenka: Sněhová a divadelní nadílka ve Vysokém - Limonádový Joe. Amatérská scéna 2009, č. 6, s. 22 - 28.

Přehlídku nemohl otevřít nikdo jiný než domácí Krakonoš a jejich a Brdečkův Limonádový Joe. Pak už se museli věnovat pořadatelským povinnostem. Obdivuhodné velké plátno s filmovou dotáčkou. Ta na začátku filmovými obrazy z Vysokého slibovala muzikál z Vysokého. Škoda, že toto očekávání nebylo naplněno. Filmová invence došla a změnila se na pouhou ilustraci. Na druhé straně by bylo nespravedlivé nedodat, že se Vysočtí vyhnuli nebezpečí, že jejich inscenace bude „pouhou“ citací filmu. Skvělá živá muzika, zejména sólový part Josefa Hejrala byl lahůdkou. Zajímavé aranžmá, v němž jako jeviště slouží celé divadlo, takže diváci jsou spolutvůrci. Přitom scénografie je minimalistická. Hlavním objektem je trochu jevištně nevýhodný diagonální pult. Uvádět tuto hru (kromě samozřejmého sladění principů divadla, které mluví, tančí a zpívá) znamená najít představitele hlavních rolí, kteří typově vyhovují a režijně zvládnout záměrnou protikladnost hlavních postav. Míra nadsázky vyžaduje zvýraznění některých prvků postav, které mají často jednu hlavní strunu a pouští se do střetu s ostatními. Tady režisérka Marie Trunečková zůstala někde na půli cesty, i když typově se nemýlila. Dobrý je zejména představitel Limonádového Joea Adam Bartoň, současně také autor hudební úpravy a nastudování. Drží svou nadsázku s lehkostí, v níž, jak si ostatně Brdečka přál, „nejde o život“. Nejsilnější složkou inscenace jsou komparsové scény.