ZÁVODSKÝ, Vít: Předjarní Hodonín patřil amatérské Thálii - Gazdina roba. Amatérská scéna 2009, č. 2, s. 54 - 58.

K závažnější tematice na podkladě známých dramat se obrátily dva soubory, městský a vesnický. Přehlídku sympaticky odstartovalo Divadlo NABOSO Boskovice, kde Tomáš Trumpeš po loňské, odvážně aktualizované Maryše představil druhou část své „moravské trilogie“ Noci na rovinách – Gazdinu robu od Gabriely Preissové, kterou nota bene inspiroval právě hodonínský pobyt. Dále rozvinul svou dosavadní poetiku a znovu výrazně prokrácenou tragédii učinil základem generační výpovědi postmoderního jevištního tvaru. V originálním a sofistikovaném, porotou oceněném dramaturgicko-režijním pojetí sice ponechal např. dobový dialekt předlohy, avšak v počtu figur hodně zredukovaný příběh (obě selky navíc hrají muži) nešťastně zamilované krajčířky Evy zasadil do kontextu životního osudu zpěváka Kurta Cobaina vždyť přece „lepší je shořet než vyhasnout“, jak naznačuje podtitul inscenace. Její součástí je hudba Cobainovy skupiny Nirvana v podání revivalové kapely se Zpěvačkou Jaroslavy Šimákové, která rovněž přebírá repliky několika eliminovaných postav a od úvodního výstupu venkovské tancovačky tragický děj chóricky rámuje a vhodně člení. Nirvana inspirovala také pódiové scénografické řešení, jež svou symbolikou odkazuje k Evinu zemřelému dítěti, Mánkově orientaci na majetek i k sebevražedným vodním hlubinám. Sporné zůstalo vypuštění syžetově klíčové sekvence Mánkovy veřejně projevené zbabělosti před šlechtou na dožínkách. Na pozadí současné série inovujících profesionálních nastudování Gazdiny roby představuje boskovický pokus upřímnou snahu o uvážlivé hledání dnešního mladého přístupu ke klasické tradici, a to v rámci promyšleného širšího projektu.