ZAJÍC, Vladimír: Bechyňský sekt aneb Perlení 05 - Ramon. Amatérská scéna 2005, č. 1, s. 13–17.

DIVADLO (bez záruky) PRAHA - Sergi Belbel: Ramon. Předností inscenace, a to zásadní, je forma. Problémem je obsah, přesněji jeho provedení. Forma není zajímavá jen tím, že hrají čtyři krásné dámy a jeden stejně zajímavý pán, kteří umí se svým tělem a hlasem divadelně zacházet, ale jsou to i kostýmy a způsob vyprávění. Pokud vypnete češtinu a nasadíte si portugalštinu či jazyk pro vás pojmově uzavřený, tak nejspíše dojdete k poznání, že jste, spolu s herci, prožili krátký příběh nenaplněných vztahů muže a čtyř žen, který on vyřeší sebevraždou. V této konvenci inscenace obrazně funguje. Pokud ale zapnete češtinu, nastávají již zmíněné obsahové problémy. Zjistíte, že nejde o čtyři ženy, ale o jednu ženu v provedení čtyřjedinou, přičemž se řeší vztah, jemuž dominuje výrazně ženské, až groteskní myšlení. To neznamená nic špatného, ale prostě tak to bývá, a lze jej shrnout do tří axiomů. Nevím co chci, ale nedám pokoj, dokud to nedostanu. Jestli nevíš co chci, nemáš mě dost rád. Jo aha, ty myslíš lásku jako vztah duchovní, ale já, to tedy promiň, jsem měla na mysli fyzický vztah. Takže jaký div, že muž je nakonec uškrcen, výtvarně přesně mu podanou oprátkou taktéž čtyřjedinou. Nezformulovaný obsah tkví v tom, že se sice silně komunikuje estetickými prostředky, ale smysl uniká. Neboť není významově určeno, kdo kdy komu co povídá, kdo komu pohledem či slovem odpovídá, a především proč. Jelikož se jedná o usazený tvar, krátký pouhých 10 minut, lze předpokládat, že bude snadné jej vyčistit a úspěšně završit.