Charvát Jan
Zdroj: ŠLÉPĚJE kultury západní Moravy č. 4, MKS Třebíč 1996, s. 31
CHARVÁT, Jan, Třebíč
Datum narození: 1905
Jan Charvát, přední herec a režisér třebíčského divadla, pracovník pojišťovny v Třebíči
Lásku k divadlu v Janu Charvátovi v dětství probudil ochotnický herec a režisér Karel Raušal svými výpravnými kouzelnými pohádkovými představeními, které režíroval ve spolku Vesna. Ještě důležitější pak bylo, že mu také jako malému chlapci umožnil, aby s ním hrával na jeho domácím loutkovém divadle.
1916 Raušal pozval Charváta do Divadla Měšťanské besedy. kde mu přidělil první roli. Bylo to nedlouho před zánikem tohoto spolku.
Patrně po skončení 1. světové války začal hrát divadlo v ODJ Vrchlický, kde se také prvně pokusil o režii ve dvou pohádkách.
1921 vstoupila do Vrchlického pí. Reisingerová, která nějaký čas působila jako profesionální herečka. Stala se brzy režisérkou a významně ovlivnila náročnost herecké práce a uměleckou úroveň spolku.
1930 Reisingerová přešla do nově ustaveného divadelního odboru Sokola, S ní tam přešel i herec Jan Charvát.
Reisingerová se stala předsedkyní divadelního odboru a také režírovala. Za její pomoci začal režírovat i Charvát.
V té době se ÚMDOČ, hlavně zásluhou Ant. Skály, člena ODJ Vrchlický začala intenzívně věnovat vzdělávací činnosti, rozeběhla se série divadelních škol a seminářů.
V řadě z nich Charvát přednášel o jevištní řeči, pohybu, studování rolí, maskování a jevištní technice, Několik podobných seminářů uspořádal i pro členy vlastního spolku.
Když
1934 Reisingerová zemřela, zůstal na režii sám. Brzy se podílel i na vedení celého divadelního odboru, který pod jeho vedením a většinou v jeho režii
od 1930 do zákazu Sokola 1941 sehrál celkem 59 her ve 124 přestaveních - např. Plukovník Švec, Stín, Gero, Lucerna, Léto, Obrácení Ferdyše Pištory, Strakonický dudák, Amfitrion, Diagnóza, Noc Na Karlštejně, RUR, Čekanky ...
Po 1945 obnovena Sokolská scéna, působila jako samostatný spolek, nanovo pod vedením a za režie J. Charváta.
Charvát sám vybíral herce a zainteresoval 50-70 dětí do pohádek.
První inscenací po osvobození hra bratří Čapků Ze života hmyzu,
následovala veselohra Fr. Langera Velbloud uchem jehly a dramatizace Karafiátových Broučků.
Charvát odvážně svěřil výpravu mladému L. Vidlákovi, který do souboru přivedl učitele J. Geržu, jenž se ujal vedení mladých.
1951 po zániku Sokolské scény a přechodu souboru jako Divadelní studio pod INZAV a poté ZK UP, režíroval základní repertoár mladší Gerža,
J. Charvát se jako opory souboru uplatňoval jako v hereckých rolích rozličného charekteru - ve slavné inscenaci Čapkova Loupežníka, která 1956 zvítězila na JH, např. dostal cenu za roli Šefla. Režíroval především pohádky.
Když v roce 1958 dosavadní soubor UP zahájil při Domně osvěty B. Václavka, odešel Gerža se skupinou lidí do DS ZK ZGK v Borovině, Charvát zůstal věren Divadelnímu studiu, stal se jeho předsedou, V. Caha uměleckým vedoucím a hlavním režisérem.
Statečně pokračovali do roku 1964, kdy se vzhledem k nedůstojným podmínkách pro práci dobrovolně rozešli.
Lásku k divadlu v Janu Charvátovi v dětství probudil ochotnický herec a režisér Karel Raušal svými výpravnými kouzelnými pohádkovými představeními, které režíroval ve spolku Vesna. Ještě důležitější pak bylo, že mu také jako malému chlapci umožnil, aby s ním hrával na jeho domácím loutkovém divadle.
1916 Raušal pozval Charváta do Divadla Měšťanské besedy. kde mu přidělil první roli. Bylo to nedlouho před zánikem tohoto spolku.
Patrně po skončení 1. světové války začal hrát divadlo v ODJ Vrchlický, kde se také prvně pokusil o režii ve dvou pohádkách.
1921 vstoupila do Vrchlického pí. Reisingerová, která nějaký čas působila jako profesionální herečka. Stala se brzy režisérkou a významně ovlivnila náročnost herecké práce a uměleckou úroveň spolku.
1930 Reisingerová přešla do nově ustaveného divadelního odboru Sokola, S ní tam přešel i herec Jan Charvát.
Reisingerová se stala předsedkyní divadelního odboru a také režírovala. Za její pomoci začal režírovat i Charvát.
V té době se ÚMDOČ, hlavně zásluhou Ant. Skály, člena ODJ Vrchlický začala intenzívně věnovat vzdělávací činnosti, rozeběhla se série divadelních škol a seminářů.
V řadě z nich Charvát přednášel o jevištní řeči, pohybu, studování rolí, maskování a jevištní technice, Několik podobných seminářů uspořádal i pro členy vlastního spolku.
Když
1934 Reisingerová zemřela, zůstal na režii sám. Brzy se podílel i na vedení celého divadelního odboru, který pod jeho vedením a většinou v jeho režii
od 1930 do zákazu Sokola 1941 sehrál celkem 59 her ve 124 přestaveních - např. Plukovník Švec, Stín, Gero, Lucerna, Léto, Obrácení Ferdyše Pištory, Strakonický dudák, Amfitrion, Diagnóza, Noc Na Karlštejně, RUR, Čekanky ...
Po 1945 obnovena Sokolská scéna, působila jako samostatný spolek, nanovo pod vedením a za režie J. Charváta.
Charvát sám vybíral herce a zainteresoval 50-70 dětí do pohádek.
První inscenací po osvobození hra bratří Čapků Ze života hmyzu,
následovala veselohra Fr. Langera Velbloud uchem jehly a dramatizace Karafiátových Broučků.
Charvát odvážně svěřil výpravu mladému L. Vidlákovi, který do souboru přivedl učitele J. Geržu, jenž se ujal vedení mladých.
1951 po zániku Sokolské scény a přechodu souboru jako Divadelní studio pod INZAV a poté ZK UP, režíroval základní repertoár mladší Gerža,
J. Charvát se jako opory souboru uplatňoval jako v hereckých rolích rozličného charekteru - ve slavné inscenaci Čapkova Loupežníka, která 1956 zvítězila na JH, např. dostal cenu za roli Šefla. Režíroval především pohádky.
Když v roce 1958 dosavadní soubor UP zahájil při Domně osvěty B. Václavka, odešel Gerža se skupinou lidí do DS ZK ZGK v Borovině, Charvát zůstal věren Divadelnímu studiu, stal se jeho předsedou, V. Caha uměleckým vedoucím a hlavním režisérem.
Statečně pokračovali do roku 1964, kdy se vzhledem k nedůstojným podmínkách pro práci dobrovolně rozešli.
Bibliografie:
CAHA, Vítek: Divadlo posvěcené nadšením. Třebíč ve služnách Thálie 1945-1965. Třebíč 2003.
CHARVÁT, Jan - KOUKALOVÁ, Pavla: Počátky divadla na Třebíčsku. In: Šlépěje kultury západní Moravy č. 4. Uspořádali St. Štěpánková a R. Zejda.´Třebíč, MěKS 1993, s. 11-19.
CHARVÁT, Jan - KOUKALOVÁ, Pavla: Počátky divadla na Třebíčsku. In: Šlépěje kultury západní Moravy č. 4. Uspořádali St. Štěpánková a R. Zejda.´Třebíč, MěKS 1993, s. 11-19.
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.