PANENKA, Pavel, ing., Děčín, Postoloprty, Klapý

Ing. Pavel Panenka

Zkušenosti sbíral nejprve v divadelním kroužku ZDŠ Postoloprty, ve studentském souboru Gymnázia Litvínov, divadelní partě posluchačů Fakulty strojní ČVUT v Praze, pro kterou také psal a režíroval, a v souboru vojenského útvaru v Nitře.

Po studiích dostal práci v konstrukci továrny Ferox Děčín. V tomto městě zakotvil roku 1987 na více než čtvrt století.
Vzápětí vyhledal zdejší městské divadlo a v něm působící ochotnický soubor Karel Čapek, kde se ihned uchytil jako osvětlovač v úspěšné inscenaci Hubačovy Generálky. Její titulní roli ztvárnila Ludmila Černá, se kterou se r. 1990 oženil a spojil s ní nadlouho svůj osobní i divadelní osud. Téhož roku se stal vedoucím souboru. Tuto funkci pak soubor roku 1993 přiřkl jeho manželce, neboť byla založena oblastní divadelní přehlídka Děčínská brána a Pavel Panenka byl ustaven jejím ředitelem (krom toho začal soukromě vydávat děčínský týdeník Princip).

Ředitelem Děčínské brány byl 26 let.
Od vstupu do děčínského Čapka je také členem Svazu českých divadelních ochotníků, od r. 1990 pak členem jeho oblastního předsednictva a od r. 2002 členem celostátního předsednictva SČDO.
SČDO spolu s dalšími amatérskými svazy (mj. ČOS, Orel, SAL, VSVD) ustavil roku 2001 institut Zlatého odznaku J. K. Tyla jako nejvyšší ocenění v ČR, udělované samotnými ochotníky. Pavel Panenka byl od počátku tvůrcem putovní galerie nositelů tohoto ocenění, roku 2009 pak ve funkci předsedy komise ZOJKT nahradil Dušana Zakopala.

Jako člen souboru Karel Čapek Děčín hrál v letech 1989-2014 v inscenacích
E. Albee: Všechno na zahradě,
P. Bečka: Vikýř,
A. Goldflam:
R.A.F. (Útržky z nedokončeného románu),
R. de Obaldia: Vítr ve větvích sasafrasu,
K. Čapek: Povídky z kapes,
G. Feydeau: Nebožka panina matka,
E. E. Kisch: Vrahova matka
Nanebevstoupení Tonky Šibenice,
P. Panenka: Zkouška vězeňské kapely,
A. Casona: Dům se sedmi balkóny,
A. Ayckbourn: Aby bylo jasno,
A. Sobotková: Hřbitovní aktovky,
I. Vyskočil, J. Koenigsmark: Žák Masák,
Z. Podskalský: Žena v trysku století - Pravěk

a samozřejmě i v řadě každoročně uváděných pohádek, z nichž tři režíroval a Popelka M. Lokvencové a M. Lichardové v jeho režii postoupila na celostátní přehlídku v Rakovníku. Nejúspěšnější inscenací v jeho režii pak je Goldflamovo Tzv. sci-fi, které soubor roku 1992 uvedl na Jiráskově Hronově, stejně jako Kischova Vrahova matka, kde hrál Novináře, na JH 2002 v režii Josefa Doležala.
Sám, s Ludmilou Panenkovou, ale i jinými partnerkami (Petra Nedvědová, Luďka Provazníková - Kráslová) se mnohokrát zúčastnil soutěže monologů a dialogů Pohárek SČDO s postupem do celostátního kola (Přerov, Olomouc, Velká Bystřice).

Roku 2013 se rozvedl a přestěhoval do Postoloprt (okr. Louny), kde se záhy stal ředitelem kulturního zařízení a spolupracuje s místním souborem Klouzák.
2016 s jeho částí uvedl představení Tak zase za rok, dámy na motivy Trtílkovy Poslední večeře (režie).
Téhož roku začal hrát v Rádobydivadle Klapý a v jeho inscenaci M. Carr: U Kočičí bažiny.
2020 další role v Rádobydivadle - Tragický pán v inscenaci Jacobowski a Stjerbinski.
2023 role Freda v inscenaci Laurent Baffie: Ťuk Ťuk - soubor Klouzák Postoloprty - cena na Děčínské bráně 2023

Za své působení v amatérském divadle obdržel dvě ocenění Svazu českých divadelních ochotníků: Zlatý odznak SČDO a Čestné uznání V. K. Klicpery.