FELZMANN, Rudolf, Mgr., Děčín, Ústí nad Labem, Liberec

Dramaturg a režisér předního amatérského souboru 70. a 80. let - Malého divadla Ústí nad Labem, vedoucí a hlavní lektor Severočeského klubu uměleckého přednesu, recitátor a herec, člen mnoha recitačních i divadelních porot.
2004–2007 člen odborné rady ARTAMA pro amatérské divadlo.

Školní léta strávil v Liberci.
1959 maturitou ukončil studia na liberecké Pedagogické škole pro vzdělání učitelů národních škol.
Pak učitelem na základních školách libereckého okresu.
V letech 1966–1979 dálkové studium Pedagogické fakulty v Ústí nad Labem (aprobace český jazyk – speciální metodika).
Do roku 1967 učitelem, pak zaměstnancem Vysoké školy strojní a textilní v Liberci jako tajemník vysokoškolského klubu (Klub-S).
Po 1970 krátce metodikem ve Vysokoškolském klubu Vltava v Praze,
jednu sezonu programovým pracovníkem nově vznikajícího Činoherního studia v Ústí nad Labem.
1973-1975 vedoucí Závodního klubu ROH Setuza Ústí n. L.
1975–1982 režisér krajského studia Československého rozhlasu Ústí nad Labem,
1982-1990 režisér Divadla pracujících Most,
1990–2002 ředitelem Městského divadla Děčín.
2002 odchod do důchodu, žije na Děčínském Sněžníku, příležitostně hostuje jako režisér v profesionálním divadle a působí jako lektor a pedagog v amatérském divadle.

Jako student se věnoval sólové recitaci, zvítězil v několika krajských a národních soutěžích. V maturitním ročníku založil na liberecké SPGŠ studentský divadelní soubor, jehož byl dramaturgem, režisérem i hercem (Peer Gynt, 1958).
Jako mladý učitel se intenzivně věnoval amatérskému divadlu, uměleckému přednesu, krátce i loutkovému divadlu (v Chrastavě, marionetové divadlo pro děti, mluvič).

V sezoně 1960/61 pod hlavičkou Divadla hudby a poezie Liberec založil skupinu mladých amatérských recitátorů, kteří svými pořady doplňovali profesionální program.
Z inscenací let 1961-1964 mj.: Modrá noc (čeští a zahraniční součas. básníci); Srdce statečné a nesmlouvavé (J. Wolker); Harlemský zpěvník (L. Hughes); Blues o městě a dešti (R. Felzmann); Hřebec grošák (R. Jeffers); Agadir (A. Lundkvist).

1964 byl po zrušení Divadla hudby přizván do Vysokoškolského klubu Pedagogického institutu Liberec, jehož široký literárně-výtvarně-hudební program doplňoval poetickými inscenacemi (mj. Monology (M. Kundera); Pohřeb blázna (autorský text).

Pak s názvem Klub-S přešel pod Vysokou školu strojní a textilní Liberec, kde vedl jako dramaturg a režisér skupinu inscenující divadlo poezie s činoherními prvky.
V letech 1964-1966 uvedeno mj.: Mara (R. Jeffers); Havran, E. A. Poe); Srdce štít (J. Wolker); Falešný autostop (M. Kundera); Po člověku smrt (J. Štroblová).
1967 opustil kantorské povolání a stal se tajemníkem Klubu-S, jako dramaturg a režisér kladl větší důraz na komorní představení divadla poezie až činoherního divadla, např. v letech 1967-1969: Antigona (Sofokles); montáž Romeo a Julie (Shakespeare – Prokofjev); Oblačná láska (K. Bednář); Krásných paní milování (staročeská poezie s písničkami); Tři aktovky (H. Sachs); Peršané (Aischylos) - účast na Wolkrově Prostějově; Člověk mého věku (světoví a čeští básníci); Slavnosti a vraždy (J. Hanzlík).

V letech 1970-1972 pod hlavičkou VŠ-klubu Vltava v Praze s nezávislou skupinkou recitátorů uvedl jako režisér i recitátor Jeffersova Siláka Hungerfielda, montáž z veršů G. Ekeloefa Hlasy z podzemí a Bagrického poemu Únor.

1969 se stal členem Severočeského klubu uměleckého přednesu (zakladatelem bylo Severočeské Krajské kulturní středisko) a 1970 se ujal funkce vedoucího lektora. Pedagogicky vedl vyspělé sólové recitátory, z nichž řada postoupila na Wolkrův Prostějov a mnozí zde získali přední ocenění.
Kromě péče o sólisty rozšířil činnost klubu o skupinu, věnující se inscenování prózy, kterou vedl dramaturgicky i režijně. Inscenace byly uvedeny a oceněny na WP: Maurice Fleury (P. Lagerkvist, 1972) ; Toho dne (T. Rózewicz, 1973, WP 1982) ; Balada o námořníku (J. Wolker, 1976). Inscenací Balady o námořníku a jejím vítězstvím na WP 1977 se činnost Severočeského klubu um. přednesu v celokrajské působnosti uzavřela - skončila její první etapa. Felzmann pak zkušenosti z přípravy recitátorů zpracoval ve studii Přístup ke studiu veršované textové předlohy (1. vyd. ÚKVČ 1975 další reedice).

1973 nástup do funkce vedoucího Závodního klubu Setuzy v Ústí n. L. byl spojen i s přijetím funkce uměleckého vedoucího amatérského Malého divadla při ZK Setuza.
Jako dramaturg a režisér (a zpočátku i jako herec) zde
v letech 1973–1989 nastudoval kromě řady literárních pořadů celkem 21 inscenací, mj: Elektro, má lásko! (L. Gyurkó); Jan Hus (J. K. Tyl/R. Felzmann); Racek (A. P. Čechov); Jitřní úzkost (S. Grochowiak); Oko Antikristovo (A. Jakubovskij/ Felzmann); Cesta ke dvoru (Moliere/Felzmann); Macbeth (W. Shakespeare); A nakonec choromyslní (I. Wittkiewitz) ; Krvavé křtiny (J. K. Tyl). Mnohé inscenace zvítězily v krajských soutěžích, jen tři z nich mohly postoupit na Jiráskův Hronov, kde také zvítězily: Peer Gynt (H. Ibsen, 1978); Její pastorkyňa (G. Preissová, 1980); Matka Kuráž (B. Brecht, 1983).
Ohlas inscenací Malého divadla i zkušenost z práce rozhlasového režiséra vedly k hostování a poté stálému angažmá jako režiséra v profesionálním divadle.

Roku 1978 byl Středočeským Krajským kulturním střediskem přizván jako vedoucí pedagog třídy režisérů Lidové konzervatoře. Od té doby působí jako pedagog, lektor i porotce při řadě amatérských divadelních akcí (porotce regionálních i národních přehlídek, lektor kursů na JH, v letech 2004-2005 vedoucí pedagog Režisérské školy SČDO).
Publikuje příležitostně v Amatérské scéně i v místním a regionálním tisku.

2008 - Cena Ministerstva kultury ČR za celoživotní přínos pro rozvoj amatérského divadla a uměleckého přednesu.

2013 na návrh SČDO byl Rudolfu Felzmannovi za dlouholetou službu českému amatérskému divadlu a významnou pomoc jeho rozvoji udělen Zlatý odznak J. K. Tyla.

NÁVRH SČDO na udělení Zlatého odznaku J. K. Tyla, 2013

AS 1974/10, s. 21; 12, s. 22; 1982/5, s. 13; 1984/10, obáka; 1990/5, s. 4-zpráva