Sedloňov, jeviště hostince U zlaté koruny, opona s draperií a dívkou Loreley, autor Johann Scholz, poč. 20. stol., působiště DS Max v budově býv. školy

Loreley, drapérie s třásněmi

Loreley je kolmý skalní útes na břehu Rýna. Tam víla Loreley vábila neopatrné jinochy. Postavu Loreley proslavenou především básní Heinricha Heina namaloval na oponu pro hostinec U zlaté koruny v Sedloňově Johan Scholz.

---

Často používaná kompozice s rozhrnutou draperií odhalující centrální výjev ve druhém plánu se objevuje také na oponě pro ochotnický soubor v Sedloňově v Orlických horách. Dívka s lyrou, která na středním výjevu sedí na kamenitém břehu u rozbouřené vodní hladiny, je podle místní tradice Loreley. Vodní víla ze stejnojmenné skály na břehu Rýna, která svým zpěvem lákala námořníky do záhuby, se v literatuře objevila na začátku 19. století a proslavila ji zejména Heineho báseň z roku 1824; během dalších desetiletí se její příběh i zobrazení stalo populární součástí německé kultury.
Výjev na sedloňovské oponě se však od rozšířených variací známého motivu v mnohém odlišuje. Rozbouřená vodní plocha je zde mořem spíše než řekou, dívka nesedí na vrcholu skály, ale pod ní, a na rozdíl od Heineho básně i většiny jejích zobrazení si nečeše rozpuštěné zlaté vlasy. Tím vším se podobá spíš mnohem starší kolegyni Loreley, Siréně, známé už z antické mytologie a především z Odysseových dobrodružství. Loreley byla přitom v německém prostřední jistě známější než Siréna a nemůžeme zatím vyloučit, že malíř jen v dobré víře použil nevhodnou předlohu. Střední výjev v iluzivním rámu přitom téměř zaniká v opulentní, asymetricky zřasené draperii, která zabírá více než dvě třetiny celkové plochy opony o rozměrech 540 x 245 cm.
Autorem opony a údajně i dalších dekorací byl místní sedlák, odsunutý po 2. světové válce, Johann Scholz. Ač zřejmě amatér, osvědčil zručnost srovnatelnou s některými divadelními profesionály – díky tomu maloval údajně také draperii pro nedochovanou oponu v nedalekém Deštném. Stáří opony neznáme. Kompozice i použitá barevnost však ukazují nejspíš na začátek 20. století, což odpovídá tomu, že nejstarší zprávy o sedloňovském ochotnickém souboru jsou z roku 1898; je pravděpodobné, že ochotníci si jeviště vybavovali krátce po zahájení činnosti.

(Mgr. Jiří Bláha, září 2016 - příspěvek pro připravovanou knihu Malované opony divadel českých zemí II)

Haldová, J. (kronikářka): Za tajemstvím divadelních plakátů, Sedloňovský zpravodaj, zima 2006

Kdo ze sedloňovských si do naší školy přijde zavzpomínat na ochotnická představení, je uvítán hned na chodbě nejpřitažlivějším vystaveným předmětem - dobře zachovalou historickou oponou, která dlouhá léta odpočívala na půdě. Autor Johann Scholz ji vyzdobil umě nařasenou draperií s třásněmi a dívkou Lorelei.
Ve třídě, proměněné v expozici, se dá listovat fotoalby. Fotografie divadelních představení dokumentují naše ochotníky za poslední půlstoletí. Krom fotografií jsou zde také plakáty.
Kopie těch nejstarších a nejcennějších (patrně se týká pouze německého ochotnického divadla) tvoří unikátní soubor osmnácti dokumentů z přelomu 19. a 20. století, které jsou vzácným dokladem nejen divadla v Sedloňově, ale poskytují i další údaje.

obec@sedlonov.cz
Oponu se nám podařilo zachránit, máme ji na chodbě. Bohužel žádné kvalitní foto nemáme. Pokud se nám podaří oponu dobře vyfotit, foto Vám pošlu.
Hana Ježková, starostka obce

2006 vystavena v chodbě bývalé školy.

Opona německého divadelního souboru

Opona vystavena