Divadlo v Šárce
Autor: DIVIŠOVÁ, Jana, NACHTIGALOVÁ, René, SOUČKOVÁ, Taťána
Název: Divadlo v Šárce
Praha, 2013, 178 s.
Sté výročí Divadla v Šárce připomíná kniha i výstava v Praze 6
Sté výročí založení pražského Divadla v Šárce, kdysi největší přírodní divadelní scény v Evropě s 10.000 místy k sezení a 8000 k stání, připomíná výstava, kterou včera ve venkovních vitrínách Skleněného paláce v Praze otevřela starostka šesté městské části Marie Kousalíková. Vernisáž doplnil křest knihy Jany Divišové, Renée Nachtigallové a Taťány Součkové, z jejichž iniciativy byla činnost divadla v roce 2005 obnovena každoročním jedním operním představením o prvním zářijovém víkendu.
Na výstavě, která potrvá do 24. června, jsou čtyři desítky exponátů, mezi nimi málo známé dokumenty a dobové kostýmy. Mezi nimi autentické kostýmy ze Smetanovy Prodané nevěsty, Purkrabího a Julie z Dvořákova Jakobína nebo Cizí kněžny a Prince z jeho opery Rusalka.
"Jsem šťastná, že jsme mohli být nápomocni znovuzrození zázraku této scény, která nepotřebuje předplatné a bonusové programy, aby nalákala tisíce lidí. Byla tehdy inspirací pro letní divadla na dalších místech v Čechách, na Moravě a i na Slovensku," řekla Kousalíková.
Divadlo v Šárce, kde vystupovaly tisícihlavé komparsy a zpívala i Ema Destinnová, upadlo během let v zapomnění. V roce 1913 stáli u jeho zrodu podnikatel Antonín Fencl, sólista opery Národního divadla v Praze Emil Pollert a dramatik a režisér Jaroslav Kvapil, kteří svažitý pozemek v Liboci velkoryse upravili. Do obdélníkové jámy nad srázem vestavěla tesařská firma konstrukci pro skladiště kulis a šatny pod jevištěm, výše byl vyhlouben prostor pro orchestr. Na "jevišti" o ploše 4000 metrů čtverečních se nezřídka pohybovala až tisícovka aktérů včetně statistů.
Provoz zahájila Prodaná nevěsta, která tam bude uvedena i letos 1. září. Kromě oper se do Šárky chodilo i na operety a dramata Františka Langra a Karla Čapka. Ten tu po premiéře v Národním divadle představil svého Loupežníka. Poslední představení tu bylo 6. července 1922. O tom, zda se vzhledem k počasí hraje, se dozvídali diváci kuriózně - vyvěšením praporu na dvou místech v Praze, z nichž jedním byla kavárna Slávie.
Pochopitelně současný vzhled bývalého divadelního areálu je úplně jiný. Někdejší jeviště i hlediště pokrývají vzrostlé stromy a keře, organizátoři každoročního zářijového představení z něj odstraňují jen křoví a kopřivy.
Fotografie a dokumenty ať již na výstavě, či v knize nabízejí ohlédnutí za kulturním i vlasteneckým děním v metropoli na počátku 20. století. "Shromažďování archivního materiálu trvalo řadu let. Ty nejzásadnější dokumenty, dobové fotografie a texty jsme v knize 'zabalili' do 178 stran. Věříme, že se stanou vyhledávaným zdrojem informací," řekla ČTK spoluautorka knihy Jana Divišová.
vydáno: 17.5.2013 12:34 | autor: ČTK: Jiří Borovička, mha
Sté výročí Divadla v Šárce připomíná kniha i výstava v Praze 6
Sté výročí založení pražského Divadla v Šárce, kdysi největší přírodní divadelní scény v Evropě s 10.000 místy k sezení a 8000 k stání, připomíná výstava, kterou včera ve venkovních vitrínách Skleněného paláce v Praze otevřela starostka šesté městské části Marie Kousalíková. Vernisáž doplnil křest knihy Jany Divišové, Renée Nachtigallové a Taťány Součkové, z jejichž iniciativy byla činnost divadla v roce 2005 obnovena každoročním jedním operním představením o prvním zářijovém víkendu.
Na výstavě, která potrvá do 24. června, jsou čtyři desítky exponátů, mezi nimi málo známé dokumenty a dobové kostýmy. Mezi nimi autentické kostýmy ze Smetanovy Prodané nevěsty, Purkrabího a Julie z Dvořákova Jakobína nebo Cizí kněžny a Prince z jeho opery Rusalka.
"Jsem šťastná, že jsme mohli být nápomocni znovuzrození zázraku této scény, která nepotřebuje předplatné a bonusové programy, aby nalákala tisíce lidí. Byla tehdy inspirací pro letní divadla na dalších místech v Čechách, na Moravě a i na Slovensku," řekla Kousalíková.
Divadlo v Šárce, kde vystupovaly tisícihlavé komparsy a zpívala i Ema Destinnová, upadlo během let v zapomnění. V roce 1913 stáli u jeho zrodu podnikatel Antonín Fencl, sólista opery Národního divadla v Praze Emil Pollert a dramatik a režisér Jaroslav Kvapil, kteří svažitý pozemek v Liboci velkoryse upravili. Do obdélníkové jámy nad srázem vestavěla tesařská firma konstrukci pro skladiště kulis a šatny pod jevištěm, výše byl vyhlouben prostor pro orchestr. Na "jevišti" o ploše 4000 metrů čtverečních se nezřídka pohybovala až tisícovka aktérů včetně statistů.
Provoz zahájila Prodaná nevěsta, která tam bude uvedena i letos 1. září. Kromě oper se do Šárky chodilo i na operety a dramata Františka Langra a Karla Čapka. Ten tu po premiéře v Národním divadle představil svého Loupežníka. Poslední představení tu bylo 6. července 1922. O tom, zda se vzhledem k počasí hraje, se dozvídali diváci kuriózně - vyvěšením praporu na dvou místech v Praze, z nichž jedním byla kavárna Slávie.
Pochopitelně současný vzhled bývalého divadelního areálu je úplně jiný. Někdejší jeviště i hlediště pokrývají vzrostlé stromy a keře, organizátoři každoročního zářijového představení z něj odstraňují jen křoví a kopřivy.
Fotografie a dokumenty ať již na výstavě, či v knize nabízejí ohlédnutí za kulturním i vlasteneckým děním v metropoli na počátku 20. století. "Shromažďování archivního materiálu trvalo řadu let. Ty nejzásadnější dokumenty, dobové fotografie a texty jsme v knize 'zabalili' do 178 stran. Věříme, že se stanou vyhledávaným zdrojem informací," řekla ČTK spoluautorka knihy Jana Divišová.
vydáno: 17.5.2013 12:34 | autor: ČTK: Jiří Borovička, mha
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.