Texty: Jindřichův Hradec, FIŠER, Ladislav: Divadla v Jindřichově Hradci. Diplomová práce, část.

Diplomová práce

napsal: Ladislav Fišer

Divadla v Jindřichově Hradci

1/ Úvod
2/ Jindřichův Hradec - význam společenský a kulturní
3/ Historie města
4/ Kulturní památky a jiné stavby jako podpůrné zázemí divadelních snah
5/ Historie divadelních snah, divadla
6/ Úloha divadla v historii města
7/ Divadlo vs. hudba
8/ Divadelní spolek Jablonský
9/ Jindřichohradecká opera
10/ Současné divadelní dění - amatéři vs. profesionálové (dovážené divadlo)
11/ Závěr - kontext s celorepublikovým měřítkem, význam města a divadla

1/ Úvod

Než se začneme zabývat sledováním divadelních snah zejména v devatenáctém a dvacátém století, musíme se podívat na možnost, jakou nám daná látka nabízí. V první řadě narazíme zejména na absenci podrobnější studie na téma divadelnictví v Jindřichově Hradci a z tohoto důvodu je do jisté míry pochopitelné, že těžiště samotné práce bude spočívat především ve sběrném úsilí a pátrání po jakýchkoli stopách, co nám mohou odhalit tyto snahy.
Město jako takové nemá (a ani nemělo) vlastní divadelní scénu se stálým hereckým souborem, ale hostilo celou řadu kočovných společností či řádných kamenných divadel z blízkého i vzdálenějšího města. Z tohoto hlediska není jednoduché získat ucelený přehled o všech divadelních tendencích. V tomto pátrání bylo nutné získávat, byť jen útržky, informace ze všech možných publikací, počínaje naučnými, přes beletristické a konče novinovými glosami. Některé soubory mají i své pamětníky, buď herce či diváky, a i ti nám mohou poodhalit zázemí a atmosféru konkrétního ansáblu či představení.

2/ Jindřichův Hradec - význam společenský a kulturní

“Na jihozápadním cípu Českomoravské vysočiny leží jedno z nějkrásnějších českých měst Jindřichův Hradec. ...Jindřichův Hradec je město se slavnou historií, rezidenční místo pánů z Hradce a Slavatů, po staletí spojnice mezi Vídní a Prahou.”1

Jindřichův Hradec, jehož historie jako města sahá do roku 1293, je v současnosti okresním městem na jihu republiky v Budějovickém kraji, ležící cca 20 km od hranic z Rakouskem. Město proslulé svými památkami, zejména hrad a zámek, má i velmi bohaté kulturní zázemí, vždyť mezi nejvýznamější osobnosti, spjaté z historií města, patří Adam Michna z Otradovic, Vilém Slavata z Chlumu a Košumberku, Bohuslav Ludvík Balbín, Hanuš Schwaiger, Ferdinand Strejček a mnoha dalších. Hradec a jeho okolí okouzlil malíře Antonína Chittusiho, Antonína Slavíčka či Ferdinanda Engelmůllera, ze spisovatelů zmiňme Adolfa Heyduka, Růženu Svobodovou, Josefa Čapka, F.X. Svobodu a Aloise Jiráska, a pokud chceme jmenovat nějakou osobnost spjatou s divadelním prostředím, tak by to byla významná členka Národního divadla v Praze Adéla Volfová. Jak je patrno, tak Hradec významně ovlivňoval i jednotlivé oblasti historie našeho státu, ale nejen jeho. Pro svou polohu nedaleko hranic z Rakouskem se zde notně musela střetávat kultura česká a německá.
Než se ale blíže budeme zabývat samotným městem, jeho kulturním a společenským významem v minulosti i součastnosti, je nutné se podívat na jeho funkci okresního města. Pod Jindřichův Hradec spadají taková města, jakými jsou České Velenice, Dačice, Kardašova Řečice, Nová Bystřice, Nová Včelnice, Třeboň, Slavonice a vesnice Blažejov, Horní Pěna, Kunžak, Lásenice, Strmilov. Pominout nemůžeme ani hrady a zámky Jindřichohradecka - Červená Lhota, Dačice, Chlum u Třeboně, Jemčina, Jindřichův Hradec, Landštejn a Třeboň.
Výše uvedená místa mají svůj význam i pro bádání v oblasti divadelních snah. Malé ochotnické soubory nepřímo ovlivňují kulturní dění regionu a při podrobnější a pečlivé analýze jednotlivých souborů bychom mohli nalézt i zárodky vyšších ambicí, které však jsou potlačeny účelovostí. (Něco se v našem městě, v naší vesnici děje.)

4/ Kulturní památky a jiné stavby jako podpůrné zázemí divadelních snah

Město jako takové je v podstatě základním materiálem pro divadelní snažení v různých možnostech. S divadelními snahami se můžeme střetnout na téměř každém kroku našeho putování po jakémkoli městě. Ani Jindřichův Hradec nebyl a není výjimkou.
Nyní pomiňme teorii hraní, kterou využívá ve svém životě nejeden občan na ulici, v obchodě, na úřadě a zeměřme se na čistě divadelní snažení. S tímto termínem ale narážíme ne celou řadu problémů, neboť otázka: “Co je všechno divadlo?” má nejednu odpověď. My jsme opustili možnost divadla jako hraní si se slovy a s druhým člověkem a zůstalo nám v této kostře několik možností. Divadlo na ulici se zejména v minulosti hojně praktikovalo a dnes se můžeme setkat s nejrůznějšími happeningy, ale i pouličními divadly a estrádami. Divadlo v budovách je asi nejklasičtější představou slova divadla. Zde však nárážíme v Jindřichově Hradci na základní problém a tím je divadlo jako budova. Existuje tu divadelní sál kulturního domu Střelnice, který plní základní funkci společenskou, ale podíváme-li se do kalendářů kulturních akcí, tak bychom za měsíc mnoho divadelních představení nenapočítali (2-4).

bývalý jesuitský seminář - dnešní muzeum
Na střelnici - dnes Střelnice - na počárku devatenáctého století jakási hospoda, od roku 1808 spolek ostrostřelecký úpravy, roku 1822 nová budova, po požáru Národního divadla a vídeňského Ringtheateru vybudován nový vchod - započaly razantní úpravy, jež měly za výsledek jen ponechání vnitřního zdiva a rázovité střechy
Jindřichův Hradec navštěvovaly v průběhu devatenáctého století významné divadelní kočovné společnosti: Pokorného, Pištěkova, Jelínkova, Zölnerové, Čížkova, , Ludvíkova, Bittnerova, Trnkova, Budilova či operní Švandova. S herců se mimo jiné zde objevuje Vojan, Budil, Zölnerová, Kopecký.
Návštěvy kočovných společností měli velkou návštěvnost zejména z řad studentů, pro něž se herečky a herci stávaly idoly. Vyhledávali jejich společnost a pozorně naslouchali i historkám, jež se hercům při různých štacích přihodily. Ačkoli mezi studenty byla silná touha po vzniku něčeho vlastního, originálního, čím by se mohli vyrovnat svým hereckým vzorům a přátelům, zásluhu na uspořádání prvního studentského divadelního představení v polovině září 1893 měl kandidát profesury Bohdan Kiminich. Pod záštitou Spolku studentstva z Jindřichova Hradce a okolí byla sehrána Blumenthalova veselohra V zajetí, která se dočkala příznivého přijetí, i když se ozvaly i ohlasy kritizující nepříliš vhodný text. Studenty podpořili a doplnili tak početní stav učinkujících i členové a členky souboru Jablonský.



5/ Historie divadelních snah, divadla

První záznamy o divadelních pokusech nalezneme kolem roku 1570, spojeny byly především se školním prostředím či lidovými masopusty.
V letech 1597-1618 se zde můžeme setkat zásluhou jesuitů s chránovýn divadlem “O Božím hrobě”, díky nimž se hradečtí občané mohli seznámit především s velikonočními pašijovými hrami.
S jesuity je spojeno i jméno Bohuslava Balbína, jenž pro zdejší jezuitský seminář sepsal a secvičil řadu alegorických her, mezi nejvýznamnější patří dvě: O svaté Ludmile z roku 1655 a O svatém Vojtěchu z roku 1658.

Významnou úlohu v dějinách divadelního života Jindřichova Hradce sehrál i zdejší zámek. Poprvé se divadlo na zámku objevuje v roce 1577 zásluhou jesuitů, v roce 1581 tu sehráli krejčovští tovaryši komedii O marnotratném synu a v roce 1584 je jesuity sehrána slavná hra Zuzana. Další divadelní přestavení jsou spojena s zámeckým panstvem, vždy u příležitosti významných událostí. Roku 1595 se na jindřichohradecký zámek vrací pan Adam z Hradce, jemuž jesuité na stavbě jesuitské koleje sehráli Zápas mus s Apolinem, pro jiného pána z Hradce, konkrétně Jáchyma je v roce 1598 na nádvoří sehrána hra De milite christiano (O křesťanském vojínu). V roce 1602 u příležitosti svatby Lucie Otilie z Hradce s Vilémem Slavatou to je hra O biskupu Udenovi. V roce 1622 se z Prahy do Hradce vrací Vilém Slavata, lidmi velmi významně přijat a u této příležitosti shlédl hru O svatém Jiří. V roce 1626 se koná další svatba, tentokráte si Adam Pavel Slavata bere Marii Markétu, kněžnu z Eggenbergu, s divadelním představením. Je jí hra Růže jindřichohradecká, z historie rodu pánů z Hradce.
Roku 1668 je postaveno zámecké divadlo, kterév letech 1746-1748 prošlo výraznými úpravami. 29. září 1751 se koná první slavnostní představení. 13. června 1773 postihl toto divadlo požár. Po nutné rekonstrukci se v roce 1798 divadlo stěhuje na zámek Jemčina, teprve v roce 1822 se vrací zpět na zámek v Jindřichově Hradci.

V roce 1804 je založen Spolek přátel dramatického umění, jehož první představení se konalo na Nový rok, tj. 1. ledna 1805, hrála se v němčině Kotzebueova hra Kleinstädtier. Ochotníci tohoto spolku nemohli být lhostejni k osudu sálu, jako stvořeného k hraní divadla a tak v roce 1808 sehrávají dobročinné představení ve prospěch obnovy Střelnice.
Vlastním dramatickým pokusem se 17. listopadu 1815 stává Bílá paní z Hradce sepsaná profesorem Uhlem. Představení Grillparzerovy hry Ahnsfrau z 4. května 1819 mělo dobročinný charakter, výtěžek šel na výstavbu městské nemocnice.
S tímto divadelním spolkem se setkáváme s prvním výrazným jménem jindřichohradeckého divadelnictví, byl jím páter Josef Štěpán Claudius, známější pod jménem páter Claudy.
Dne 25. listopadu 1830 vzniká Společnost přátel divadla

V roce 1840 se do Jindřichova Hradce vrací zdejší rodák Josef Procházka, jeho předchozí pobyt v Praze, kde se úspěšně pohyboval v divadelních kruzích, zejména kolem Josefa Kajetána Tyla, a kde pod jménem Devítský napsal několik her: Dva přátelé a jeden kabát, Dobrý tón, Vévodův rozkaz, Po svatbě, Matilda.
Procházka byl nesmírně obětavý člověk, jako lékaře ho zajímaly osudy ostatních lidí, což mělo za následek i jeho předčasný skon, ale byl i nadšeným milovníkem divadla. Procházka měl schopnost rozpoznat v lidech herecký talent, a pokud na takového člověka narazil, tak neváhal a přinesl za ním text i domů a přesvědčoval jej tak dlouho, dokud danou osobu nezískal pro ochotničení. 80 lidí (50 můžů a 30 žen) je počat, jímž se může málokdo pochlubit, mezi těmito lidmi nalezneme obchodníka, právníka, kacelistu, diurnistu nebo ženu malíře.
Prvním představením jeho ochotnického divadelní souboru byla Štěpánkova hra Čech a Němec, jenž sehráli 1. prosince 1844 pod hravičkou Ochotnického spolku k blahočinným účelům. Hrálo se česky.
Po roce 1848 se Procházkovy podařilo získat povolení k další produkci jeho ochotnického spolku, nebolo to však zadarmo, jako ústupech musel přistoupit na určité kompromisy: střídání českých a německých her, české hry měly být bezbarvé, nejlépe přeložené z němčiny.
V roce 1852 sehráli 15 her, o rok později 13, v roce 1954 to byly 4 hry a v roce Procházkovy smrti jen dvě, z nichž jedno bylo první české provedení Weberovy opery Čarostřelec pod názvem Střeletz kouzelník (19.3., 24.3.).
Poslední tři hry byli sehrány v roce 1856 a tím končí historie Procházkova souboru, je zajímavé, že přestože v souboru byla celá řada schopných lidí, žádný neměl tal silné vůdčí schopnosti k pokračování tradic souboru.

1860 Spolek katolických tovaryšů se pokouší navázat na divadelní tradice, ale není příliš úspěšný.
Zajímavější činnost vykazovalo v letech 1866-1868 dětské divadlo při jindřichohradecké průmyslové škole, z jehož tvorby vynikal Klicperův Rohovín čtverrohý, na němž se podílel i Václav Hanek.

29. května 1881 je založena Divadelní ochotnická jednota Jablonský, jenž se divákům představuje poprvé 28. května téhož roku Kaiserovým Bratrem honákem.


7/ Divadlo vs. hudba

Pro Jindřichův Hradec je do značné míry typickým znakem i hudební zázemí, jemuž dodnes vévodí básnický a hudební odkaz barokního tvůrce sedmnáctého století Adama Michny z Otradovic (1600?-1676). Jeho celý život je úzce spjat s tímto městem, vystudoval zde jezuitskou kolej, od roku 1633 působil v probošstském kostele jako varhaník, od roku 1648 byl členem rady starších literátského bratrstva a sodálem a mecenášem mariánské družiny při jindřichohradecké jezuitské koleji.

1/ Jindřichův Hradec 1293-1993, ČESKÉ BUDĚJOVICE. INpress 1992, str. 5

Jindřichův Hradec 1293-1993, ČESKÉ BUDĚJOVICE. INpress 1992
Šimánek, J.: Po stopách ochotnic. divadla v Jindř. Hradci, JINDŘICHŮV HRADEC. Div. ochot. jednota Jablonský 1931
Český jihovýchod v kultuře, NĚMECKÝ BROD. Krajské ústředí osvětových sborů 1940
Brabcová, A.: Literární místopis Jindřichova Hradce, JINDŘICHŮV HRADEC. Městská knihovna 1998
Brabcová A.: Okolo Hradce (Jindřichova), JINDŘICHŮV HRADEC. Městská knihovna 1999
Vítáme Vás v Jindřichově Hradci, JINDŘICHŮV HRADEC. V.Danihelský 1946
Strejček, F.: Jindřichův Hradec let osmdesátých, JINDŘICHŮV HRADEC. A. Landfras a syn 1916
Strejček, F.: Staří studenti jindřichohradečtí, JINDŘICHŮV HRADEC. F. Strejček 1933
Jindřichův Hradec Rudolfínské a jiné inspirace, PRAHA. Orbis 1997
Michna z Otradovic, A.: Básnické dílo, Texty písní 1647-1661, PRAHA. NLN 1999