Texty: Kroměříž, Divadelní spolek Kroměříž, Václav Pulkrábek: Historie - 1993-2003

Historie - 1993-2003
41. sezóna 1993 - 1994. Začátek 90. let se projevuje přílivem mladých lidí do souboru. Režisérem a také dramaturgem je nadále Karel Hoffmann. V jeho režii uvedl soubor v roce 1993 Těžkou Barboru V W. A rok poté se hrál Limonádový Joe od Jiřího Brdečky. V obou inscenacích účinkovalo mnoho mladých začátečníků, kteří si museli osvojovat základy herecké abecedy. Mezi jinými se zde poprvé představili například Radek Štěpán, Radek Svoboda, Martina Pulkrábková, Renata Jiroušková-Slámová, Dagmar Kalábová-Rakušanová, Markéta Julinová-Vašutová, Stanislava Pulkrábková.

42. sezóna v letech 1994 a 1995 byla ve znamení 130. výročí českého ochotnického divadla v Kroměříži. Toto výročí si soubor připomněl organizací několika vzpomínkových akcí, výstavou a setkáním bývalých ochotníků a přátel ochotnického divadla. 25. března 1995 se uskutečnila slavnostní premiéra hudební tragikomedie Gregoryho Gorina Thyl Ulenspiegel v režii Karla Hoffmanna a choreografii Jany Chaloupkové. Do souboru přicházejí další mladí lidé, mimo jiné Jana Štěpánová, Janette Šimčíková, Klára Pšenková, Věra Solanská-Knapková, Lucie Štěbrová a další. Na jevišti se objevují po delší odmlce Ludmila Cápková a Antonín Nejezchleb. Mládí začíná mít v souboru převahu, všichni zpívají nebo se alespoň snaží. Je jen otázkou času, kdy si prosadí nastudování dalšího hudebního představení. Soubor má nyní výhodu, že má kapelu Radka Štěpána, která je kvalitní a pro divadlo použitelná.

Ve 43. sezóně měla 21. ledna 1996 premiéru pohádka J. Hrzánové O princezně, která si neuměla hrát. Režie se ujal Eduard Halama. Soubor posílili další mladí herci: Petr Čagánek, Lukáš Bartoň, Kateřina Hrůzová a Romana Blažková.

Dne 18. dubna 1996 měl premiéru Sportovní kabaret. Autorsky a režijně spolupracovali Eduard Halama a Dušan Pšenko. Toto byla poslední akce, na které se podílel celý soubor. Již delší dobu trvající rozpory mezi nastupující mladou generací a některými ze „staré gardy“ vyvrcholily a soubor se dělí. Od souboru odcházejí herci Ota Vízdal, Eduard Halama, Dušan Pšenko, Petr Čagánek, Radek Čechlovský, Věra Kopačková, Jiřina Večerková, Klára Pšenková, Pavla Zezulová, Radka Piškulová a technik Josef Gožďál.

Soubor překonal krizové období, kdy zůstávají někteří ze „starší generace“ a „ti ostatní“. Protože jde o důležitý okamžik v dějinách souboru, vyjmenujme ty, kteří zůstali. Vedoucím souboru je Bronislav Mašík. Zůstávají členové Jiří Kašík, Radek Svoboda, Jan Svoboda, David Gregor, Lukáš Bartoň, Petr Vaníček, Michal Hošek, Václav Pulkrábek, Ludmila Cápková, Věra Hejhalová, Marie Horáková, Kateřina Šimková, Jana Štěpánová, Martina Pulkrábková, Stanislava Pulkrábková, Renata Jiroušková-Slámová, Dagmar Kalábová-Rakušanová, Romana Blažková, Marcela Chrastinová, Lucie Štěbrová, Andrea Ševčíková, Vanda Netopilová, Blanka Vančurová a Radek Štěpán se svou kapelou. Věkový průměr „nového souboru“ je pouhých dvacet tři a půl roku.

Soubor v této sestavě jako první uvádí frašku Johanna Nepomuka Nestroye Lumpacivagabundus aneb Ludrácký trojlístek. Režíruje opět Karel Hoffmann. Hra měla velký divácký úspěch, a to nejen v Kroměříži. Na divadelním festivale v Napajedlích

Na začátku 44. sezóny v letech 1996-1997 byl zvolen nový výbor. Z rodinných důvodů opouští funkci vedoucího souboru Bronislav Mašík. Nový soubor začíná pracovat pod vedením Václava Pulkrábka. Členy výboru se stávají Jiří Kašík, Jana Štěpánová, Radek Štěpán, Kateřina Šimková a Romana Blažková.

Začátek sezóny byl ve znamení loňské, divácky úspěšné hry „Lumpacivagabundus“, která měla derniéru 31. prosince 1996.

Souběžně ale již probíhaly korepetice na novou hru Malované na skle aneb Jánošík od Ernsta Brylla. Ke spolupráci na choreografii si režisér Karel Hoffmann přibral herečku Slováckého divadla z Uherského Hradiště Alenu Pavelkovou. Do souboru přišli Martin Jasenčuk a Lukáš Valenta, kteří se s Michalem Hoškem ujali osvětlovací techniky. Basistu Petra Vaníčka vystřídal v kapele Marek Vymlátil. Úspěšná premiéra v klubu Starý pivovar napověděla, že tato hra by měla mít šanci uspět i u porot na divadelních přehlídkách. Toto se potvrdilo na oblastní přehlídce v Kojetíně, odkud postoupila ze druhého místa na národní přehlídku do Třebíče. Přesto, že hra měla velký divácký ohlas, poroty na „Břeclavském Písečku“ a divadelním festivalu v Napajedlích hru odmítly pro režisérovy úpravy. Při besedě s porotou po představení v Třebíči se soubor mimo jiné dověděl, že... „v rybníce amatérského divadla se objevuje cosi jako hudební divadlo a poroty jsou rozpačité pro jejich nazařaditelnost...“. V Třebíči se potvrzuje, že kroměřížský soubor není v nadšení pro hudební divadlo sám. Předseda poroty Jan Císař v závěrečném slově napsal:.... „Když se tato národní přehlídka zakládala, byla určena především souborům tradičního divadla. Letos se naprosto jasně ukázalo, že Třebíč musí přijmout do svého programu i soubory, které hrají jakýsi druh, jenž snad můžeme nazývat hudebním divadlem“. Tak se soubor také trochu zasloužil o změnu statutu oblastních a národních přehlídek amatérského divadla, což se mu za dva roky vyplatilo. Malované na skle se hrálo sedmkrát, z toho dvakrát v Brně a mělo velký divácký úspěch. Ve hře účinkovalo 25 členů souboru, z nichž mnozí v době přehlídek a sjednaných představení maturovali a skládali státnice. Díky této hře nasbíral soubor zkušenosti z velkých divadelních přehlídek a festivalů. Mimo to Kroměříž opět připomněla, že dříve úspěšný soubor stále existuje a nevede si nejhůř. I když v jiném žánru. Přes výhrady porot se inscenace dá pokládat za zdařilou a asi rozhodující pro další směr. Přinesla ještě další vklad. Stmelila kolektiv v dobrou partu. Škoda, že jen na krátký čas. Před zahájením nové sezóny museli někteří pro pracovní či studijní povinnosti ze souboru odejít.

Začátek 45. sezóny, které připadly roky 1997 až 1998, zastihl soubor značně oslabený. Do souboru sice přišli noví členové, kterými byli Kateřina Nakládalová, Bohumila Hýžová, Kateřina Skřenková a Jan Hrůza, ale ze studijních nebo pracovních důvodů odešli Lucie Štěbrová, Marcela Chrastinová, Andrea Ševčíková, Vanda Netopilová, Blanka Vančurová, Stanislava Pulkrábková, David Gregor, Jan Svoboda, Lukáš Valenta a Lukáš Bartoň. Nastalo dlouhé a složité hledání nové hry.

V každé divadelní sezóně se soubor snaží nastudovat také pohádku pro nejmenší diváky. Tentokrát byl osloven bývalý herec a režisér Gustav Hrabal, aby nastudoval pohádku Boženy Fixové Kterak se čert o princeznu pokoušel. Premiéra pohádky připadla na 1. února 1998 a stala se jednou z nejúspěšnějších pohádek posledních let. Režisérovi Gustavu Hrabalovi se podařilo s herci vytvořit působivé, herecky vyrovnané představení, které mělo rytmus, dramatické, komické i lyrické momenty. Z herců upoutali zejména Radek Svoboda v roli čerta a Martina Pulkrábková v roli čertovy báby. Nová členka souboru Bohumila Hýžová nejen ušila kostýmy, ale s chutí si zahrála energickou, lakomou statkářku. Působivá a funkční scéna Josefa Pulce, která byla náročná na přestavbu pomocí tahů bohužel způsobila, že se s pohádkou nedalo jezdit po zájezdech. Ne každé jeviště je tahy vybaveno.

Soubor chtěl hrát muzikál. Vše bylo v jednání, ale vše trvalo dlouho. Po vleklém a složitém vyjednávání a hledání byla vybrána hra Carla Goldoniho Poprask na laguně. Premiéra byla 19. března 1998. Režisér Karel Hoffmann položil netradiční dramaturgickou úpravou hry důraz na stylizaci postav, antiiluzivní klauniádu. Soudce Isidoro je představován loutkou, kterou vodí kytarista, který je zároveň průvodcem děje.

Na oblastní přehlídce v Kojetíně i na divadelním festivalu v Napajedlích je představení vytýkána mimo jiné zřetelná stylová rozporuplnost, když se zamýšlené „vylehčené herectví“ vtipných dílčích nápadů setkává s cizorodým robustním humorem. Také vyškrtnutí postav Padrone a komisaře nebylo pokládáno za příliš šťastné. I přes výtky byla inscenace doporučena na národní přehlídku v Třebíči na druhém místě. Ve hře Poprask na laguně se objevují nové tváře. Jsou jimi Kateřina Nakládalová v roli Orsety, Jan Hrůza v roli Beppa a Kateřina Skřenková, která si za roli Luciety odnesla od obou porot ceny za herecký výkon. Svými výkony zaujali také Jiří Kašík v roli patrona Fortunáta a Radek Svoboda coby Titta-Nane. Pro velký divácký ohlas byla hra zahrnuta do programu významných oslav, které se budou konat v následujícím roce v Kroměříži.

Rok 1998. Kroměříž slaví 150 let od Kroměřížského sněmu. Těchto oslav se soubor aktivně účastní. V rámci oslav se v srpnu pořádalo několik akcí: festival Divadlo na ulici, Divadlo nejen pro děti a soubor se zúčastnil krojovaného průvodu městem. 30. října až 1. listopadu 1998 se soubor představil na Národní přehlídce seniorského divadla s postupem na Jiráskův Hronov. Tam postoupila výborná Ludmila Cápková s monologem Stephena Butlera Leacocka Paní Nasmelilová kupuje starožitnosti a básní Jehana Rictuse Máminy moldánky. Ludmila Cápková svým brilantním přednesem nenechala nikoho na pochybách, že je to paní herečka. Rudolf Felzmann o výkonu Cápkové napsal: „Zážitkem se stal obdivuhodný výkon paní Ludmily Cápkové. Neafektovaná kultivovanost a hluboká niternost i stále přetrvávající výborná technická vybavenost je erbovním znamením této skvělé herečky. Jemným gestem a jen lehkými náznaky změny v barvě hlasu a rytmu řeči charakterizuje Máminy moldánky, kde snad můžeme ještě diskutovat o rozdílnosti přednesu poezie a dramatického monologu Avšak povídka Stephena Butlera Leacocka Paní Nasmelilová kupuje starožitnosti našla v paní Cápkové ideální představitelku se smyslem pro jemnou nadsázku,vtipnou zkratku a ironii.“ Tolik Rudolf Felzmann. Ludmila Cápková byla nominována na 69. Jiráskův Hronov.

Do 46. sezóny vešel soubor bez prázdnin, protože se i v tomto čase konaly akce k 150. výročí sněmu. V souboru se objevují nové tváře. Přišli Petr Adámek, Petr Štrof, Pavel Štrof, Hana Fialová, Lucie Vašáková, Petra Němcová, Veronika Vališová, Věra Zapletalová. Od září zkouší většina souboru včetně nováčků pohádku Zvířátka a loupežníci, kterou na motivy bratří Grimmů napsal Karel Hoffmann. Pro jeho velké vytížení v zaměstnání si na pomoc přizval jako asistentku Alenu Pavelkovou, členku Slováckého divadla v Uherském Hradišti. Dne 28. února 1999 měla pohádka úspěšnou premiéru před vyprodaným sálem Domu kultury v Kroměříži. Herecké výkony vystihovaly charaktery loupežníků, zvířátek i lesních postav. Zaujali především Jiří Kašík, Radek Svoboda, Kateřina Skřenková, Hana Fialová a Pavel Štrof. Pohádka byla velmi žádaná a soubor sjezdil široké okolí. Největší úspěch měla ovšem na oblastní přehlídce „Hanácký divadelní máj“ v Němčicích nad Hanou, kde se soutěžilo o postup na národní přehlídku „Rakovnická popelka.“ Soubor postoupil do Rakovníka, kde se měl 7. listopadu 1999 ucházet o nominaci na Jiráskův Hronov. Měl, ale… Michal Hošek narukoval na základní vojenskou službu, Radek Svoboda a Petr a Pavel Štrofovi odešli kvůli pracovnímu zaneprázdnění. Snad proto, že v pohádce účinkovalo příliš mnoho nových mladých lidí, trpěla tato hra při zkoušení jakousi nekázní a nedochvilností. Mnoho zkoušek bylo zrušeno, protože se na ně někteří z herců nedostavili. Tím trpěli především dojíždějící režiséři. Po derniéře také většina nových herců odešla. Zřejmě neunesli svůj díl odpovědnosti ke kolektivu a ke hře samé.

Zatímco většina souboru zápolila s pohádkou, manželům Štěpánovým spolu s Kateřinou Nakládalovou se podařilo zajistit scénář amerického muzikálu Dana Goggina Jeptišky aneb klášterní škola u nesmyslosrdných sester. Úpravu scénáře provedl režisér Karel Hoffnann. V českém amatérském divadle se opravdový muzikál ještě nehrál. Aby měl naději na úspěch, musí se mimo jiné zajistit dobré technické vybavení. To vše stojí nemalé peníze. Proto se kolem „Jeptišek“ vytvořil tým vedený Janou Štěpánovou, který nakonec přes četné potíže vše potřebné včetně finančních prostředků dokázal zajistit. Dokonce i hodné sponzory, kteří zakoupili vybavení. Zatímco se zařizují technické a finanční záležitosti, sedm děvčat velice pilně zkouší, učí se zpívat a tančit. Čas běží, zkouší se i o sobotách, o nedělích. „Jeptišky“ jsou velmi pilné. Jejich píle se dá nazvat posedlostí. Herečkami „uštvaní“ režisér Karel Hoffmann i choreografka Alena Pavelková dávají souhlas, aby se představení objevilo už tři týdny před premiérou na oblastní přehlídce v Kojetíně. A zde začalo vítězné tažení „Jeptišek“ až na 69. Jiráskův Hronov za Ludmilou Cápkovou, která byla nominována už na podzim. Děvčata hrála takřka na všech divadelních festivalech a přehlídkách, kde sbírala vavříny. Byla úspěšná i v cizině, a to dvakrát v Rakousku a jednou v Maďarsku. Největší úspěch ovšem zaznamenaly Jeptišky při svých třech vystoupeních v Hronově. V závěrečném hodnocení Jan Císař napsal: „...kdybych se pokusil vyjádřit úroveň 69. Jiráskova Hronova graficky, pak by to asi byla jakási přímka s drobnými výkyvy nahoru a dolů. S jednou výjimkou, kdy se objevil prudký, ba přímo kolmý vzestup vzhůru. Jde tu o velký ohlas, o naprosto živou a dynamickou komunikaci mezi hledištěm a jevištěm, kterým se vyznačovala inscenace Jeptišek...“. Muzikál se hrál od 9. dubna 1999, kdy měl premiéru v Klubu Starý pivovar, do 6. července 2002, kdy se představil v maďarském městě Kazinbarcika. Celkem bylo odehráno 75 představení. Na úspěchu „Jeptišek“se kromě režiséra Karla Hoffmanna, choreografky Aleny Pavelkové, Jany Štěpánové (matka představená), Kateřiny Nákládalové (sestra Huberta), Romany Blažkové (sestra Amnézie), Martiny Pulkrábkové (sestra Roberta-Anna, Renaty Slámové (sestra Mery-Lea), Petry Němcové (sestra Mery-Lea) zasloužili také hudební režisér Miroslav Gajdoš a korepetitorky Dita Běťáková a Eva Kočařová. Žádná porota nezapomněla vyslovit uznání kapele, která celý muzikál doprovázela, zejména výkonu klavíristky Evy Zonové. V kapele si zahráli Radek Štěpán (kytara), Daniela Horská, později Eva Zonová (klavír), Marek Vymlátil, později Petr Vaníček (basa) a Tomáš Nedbal (bicí).

Na 69. Jiráskově Hronově byla také Ludmila Cápková. Se svými monology sklidila velký úspěch jak u diváků, tak u odborných porot. Dá se tedy skoro říci, že Hronov byl ve znamení Kroměříže. Zde se potvrdilo pravidlo, že píle, pracovitost a pokora přináší úspěchy.

Začátek nové 47. sezóny zastihuje soubor rozdělený na „Jeptišky“ a „zbytek“, který se cítí být odstrčený na vedlejší kolej. Jeptišky mají za sebou už padesát představení a budou se hrát dál, neboť je o ně stále zájem.

Karel Hoffmann vybral černošský muzikál Langstona Hughese Jesse Semple se žení s hudbou Suchého a Šlitra. Ze souboru odchází ve stejnou dobu z pracovních důvodů několik herců, začínají potíže hlavně s nedostatkem mužských členů souboru. Muzikál se přesto pravidelně zkouší a 24. března 2000 má premiéru v Domě kultury. Na oblastní přehlídce v Kojetíně vytýká porota nefunkční scénu Pavla Valisky, ale doporučuje hru k postupu na druhém místě. Hrají se oba muzikály, „Jeptišky“ častěji, ale je důležité, že je soubor opět pohromadě.

Divadelní soubor je složen z poměrně mladých lidí. Tato skutečnost způsobuje velkou migraci. Stále nastupují noví ochotníci, kteří mají potíže s pohybem na jevišti a mluveným slovem, což přes časté zkoušky přece jen ovlivňuje výsledek nastudované inscenace.

Tak se zrodila myšlenka zřídit v Kroměříži divadelní dílnu pro oblast střední a východní Moravy. Pod záštitou IPOS Artama Praha, Divadelního centra Haná, Divadelního souboru v Kroměříži a Města Kroměříž je vyhlášena „Divadelní dílna Kroměříž v roce jedna“. Skládá se z deseti třídenních soustředění na klubu Starý pivovar. Lektorsky je dílna obsazena Janem Kačerem, Františkem Zborníkem, Jaroslavem Kodešem, Janou Procházkovou, Radovanem Lipusem a řadou dalších osobností. Podmínkou pro zahájení dílny (první soustředění se koná 19.ledna 2001) byla účast minimálně dvaceti lidí. Přes reklamu v regionálním tisku i zprávy v časopise Amatérská scéna se přihlásilo pouze jedenáct zájemců, z toho pouze tři z Kroměříže. Pro pořadatele to bylo velké zklamání, organizaci této dílny věnovali mnoho úsilí a času.

Do nového tisíciletí vstupoval soubor s novým výborem a s odhodláním, aby všechna další léta byla tak úspěšná jako rok 1999. Václava Pulkrábka ve funkci vedoucího souboru vystřídal staronový Bronislav Mašík. Členy výboru jsou Jiří Kašík, Jana Štěpánová, Radek Štěpán, Romana Blažková, Bohumila Hýžová a Václav Pulkrábek. Do členské základny kroměřížského souboru patří Romana Blažková, Ludmila Cápková, Zdena Ducháčová, Hana Fialová, Petr Fryč, Věra Hejhalová, Marie Horáková, Jan Hrůza, Bohumila Hýžová, Jiří Kašík, Jiří Kašík ml., Petr Láník, Roman Fiala, Bronislav Mašík, Ondřej Mašík, Kateřina Nakládalová, Tomáš Nedbal, Martina Nezdařilová, Andrea Otevřelová, Václav Pulkrábek, Stanislava Pulkrábková, Martina Pulkrábková, Stanislava Pulkrábková ml., Dagmar Rakušanová, Kateřina Skřenková, Renata Slámová, Petr Stratil, Radek Svoboda, Iva Šilhánková, Kateřina Šimková, Radek Štěpán, Jana Štěpánová, Radek Štěpám ml., Martin Šuléř, Pavel Valiska, Věra Zapletalová a Eva Zonová. Do další sezóny přislíbili souboru spolupráci režisér Karel Hoffmann a herečka Alena Pavelková, která je ochotna poradit hercům i v budoucnu v oblasti choreografie.

Začíná 48. sezóna, tedy roky 2000 až 2001. Protože se stále hrají oba muzikály, a do souboru přišli noví mladí lidé, ujal se jich Matěj Pulkrábek. Pod pseudonymem Mantri Kros s nimi nastudoval pohádku V. Korostyleva, kterou si upravil a nazval O nemocných opičkách. Ve výtvarně čisté scéně Lucie Kocurové a Michala Beránka (cena ve Veverské Bitýšce) se hraje příběh doktorky Bylinky, která se vypravila do Afriky vyléčit nemocné opičky. Bohumila Hýžová navrhla a ušila velmi působivé kostýmy a přesvědčivě zahrála kladnou roli doktorky Bylinky. Za zmínku stojí i herecký výkon Hany Fialové v roli opičky Kiki.

Hra měla sedm repríz, zúčastnila se festivalů ve Veverské Bítýšce a ve Hvozdné, odkud si přivezla cenu za třetí místo. Na oblastní přehlídce v Němčicích nad Hanou bylo na adresu mladých herců a debutujícího režiséra a autora v jedné osobě řečeno: „...lze konstatovat,že se mladí, vesměs začínající herci s problémy vyrovnali a jsou velkou nadějí souboru do další práce.V představení je znát a cítit ruku režie, zvlášť ve smyslu vedení mladého talentu. Herci nepřehrávají a dobře mluví ...“

Za zmínku stojí, že v této pohádce se poprvé objevily děti členů souboru, tedy Roman Fiala, Jiří Kašík ml., Ondřej Mašík a Radek Štěpán. Do souboru přišel Petr Láník, Andrea Otevřelová a Iva Šilhánková.

49. sezóna, roky 2001-2002. Muzikál Jesse Semple se žení měl derniéru. „Jeptišky“ sice také, ale protože je o představení zájem, budou se hrát dál.

Již několik let se v souboru mluví o detektivce. Karel Hoffmann přišel se třemi detektivními příběhy Agathy Christie pod společným názvem Trojčlenka. Premiéra se konala 1. března 2002 v kroměřížském klubu Starý pivovar. Obě poroty (v Kojetíně i v Napajedlích) vynášely dosti rozpačitý soud. Kladně hodnotily režisérem vložený spojovací part samotné autorky, čerpaný z vlastního životopisu a přednesený Ludmilou Cápkovou. Kojetínská porota ocenila Jiřího Kašíka v roli doktora Ginsberga a porota v Napajedlích pochválila výkony Ludmily Cápkové a Kateřiny Šimkové. Celkově však vyšlo hodnocení jako průměrné, dřívějším muzikálovým pokusům nekonkurující.

Se zbytkem souboru nastudoval Matěj Pulkrábek svoji vlastní úpravu povídek Ljuby Štíplové Byla jednou koťata pod názvem Kočičí příběhy Macourka a Camfourka. Autorovi a režisérovi v jedné osobě se opět podařilo předlohu výborně dramaturgicky zpracovat a pevně a cílevědomě vést mladé herce. Těm se podařilo mluvou i hereckým projevem přesvědčivě vystihnout charaktery postav. Působivou a funkční scénu vytvořili opět manželé Beránkovi. Pro pozdní premiéru nemohla být pohádka přihlášena na žádnou přehlídku.

Do funkce vedoucího souboru byl zvolen Jiří Kašík, stávající vedoucí Bronislav Mašík byl nucen se z pracovních důvodů vzdát funkce.

50. sezóna v letech 2002-2003. Pro jubilejní sezónu zajistil Jiří Kašík scénář hry Ještě jednou profesore od kroměřížského rodáka Antonína Procházky. Premiéra zahájí oslavy padesátiletého výročí souboru. Hru nastudoval režisér Karel Hoffmann.

Na začátku sezóny zahájila činnost herecká škola mladých začínajících herců, kterou vede Alena Pavelková, členka Slováckého divadla v Uherském Hradišti a bývalý člen souboru Petr Zbožínek. Po hudební stránce mladé herce vzdělávaly Eva Zonová s Kateřinou Nakládalovou. V rámci školy bude nastudována pohádka O Popelce. V této inscenaci účinkují kromě členů našeho souboru také heci z Nezávislé scény v Kroměříži. Režie se ujal Petr Zbožínek.

Za padesát let trvání soboru bylo nastudováno a realizováno 116 her, ve kterých hrálo celkem 349 účinkujících. Bylo i mnoho těch, kdo zhotovují kulisy, staví je, napovídají, šijí kostýmy, obstarávají muziku, ale především chtějí být u toho zázraku, kterému se říká premiéra. Potlesk publika je jim odměnou. Jací jsou to lidé? Nadšenci? Blázni? Možná, ale vše dělají s nadšením a láskou bez nároku na finanční odměnu.

Právě potlesk spokojených diváků je pro ně totiž odměnou největší.

(Zpracováno dle archivu divadelního souboru) VáclavPulkrábek