Texty: KEROUŠOVÁ, Eva: Dětská scéna 2011, Svitavy (recenze) - Když nemůžu spát. AS 2011, č. 2 (z Deníku Dětské scény č.4).

KDYŽ NEMŮŽU SPÁT
Mám ráda představení šitá souboru na míru, vyrůstající z životních zkušeností aktérů. Taky často těžko usínám. A pamatuji se, jak mi kdysi bylo. Jak člověk koukal do zrcadla a až moc mu záleželo na tom, co si kdo o něm myslí. Někdo to bolestné období ani nepřežije. Proto mě ta inscenace oslovila a podobně i ostatní lektory. I když jsme starší, viděli jsme se ve všem zase jako rodiče. Pak jsme se dozvěděli, že vedoucí ty (s prominutím) děti učila už na nižším stupni a teprve pak v dramaťáku. A v tom tkví tajemství oné úžasné důvěry všech. I tajemství rovnováhy mezi otevřenou výpovědí a přehledně uspořádaným divadelním tvarem. Mezi svobodou a řádem. Je třeba se vzepřít, osamostatnit a pak poctivě hledat. Zbavovat se povrchností a zbytečností je dnes těžší než dřív. Do hloubky se chce málokomu. (Ale jak půvabně se dá zahrát s barbínami!) A těch nástrah všude. Postava Hada byla krásná a pravdivá. Kolik zla může napáchat taková svůdná věta! A na druhou stranu, s jakým humorným nadhledem se dá mluvit a zpívat o věcech velice vážných! A jak něžně mohou mluvit adolescenti před početným publikem. Samozřejmě s jeho podporou. Odpoledne se dokonce kvůli potlesku na otevřené scéně zdálo, že má hra několik konců. Jen poslední věta nám zazněla nepříjemně. Asi jsme alergičtí na ten agitační tón z padesátých let. Tak radši „vy“. Kvůli čemu všemu nespíte vy?
Eva Keroušová