Texty: CÍSAŘ, Jan: Meze Hronova 2010 - Lucerna. Amatérská scéna 2010, č. 5, s. 26 - 30.

A činohra tradiční podoby je jim vzdálená až cizí. Samozřejmě, že tato činohra existuje a bude nadále v amatérském divadle existovat. V předvečer 80. JH ji předvedla inscenace Lucerny hronovského souboru. Divácké ohlasy ji nazvaly opravdovou klasikou, konzervou, tradičním průběhem představení včetně odchodů některých diváků po přestávce a Jana Soprová ve své recenzi mluví o „komunitním“ divadle, které „má právo na existenci, a také má svůj okruh vděčných diváků“, i když „festivalové publikum (často alternativní mladí divadelníci) může takové představení vnímat jako anomálii, která vyžaduje naladit na zcela jinou vlnovou délku.“ (Zpravodaj č. 2, s. 8) Podle mého soudu je tato činohra jednou z fundamentálních podob amatérského divadla, která uskutečňuje jeho základní funkci v tom, že je hluboce zaklíněna v konkrétním společenském prostředí a zázemí, v určitém společenství, jehož životní zkušenosti vyjadřuje a mluví o nich jazykem, který stojí na onom mimetickém, realistickém principu. Tato zaklíněnost má přečasto v amatérském divadle i podobu ryze osobní výpovědi, kterou většinou nazýváme autentičností a neméně často autorským divadlem. Jde v zásadě o ono už zmíněné sebepotvrzování a sebeprezentaci.