Texty: ŠOTKOVSKÝ, Jan: Standard? Nadstandard! – Wintrův Rakovník 2009. Amatérská scéna 2009, č. 2, s. 18 - 20.

Standard? Nadstandard! – Wintrův Rakovník 2009

Jan Šotkovský

Podstatné řekněme hned na začátku: letošní Wintrův Rakovník se vydařil. Nejen (již po x-té) precizní organizací a tradičně příjemným prostředím, nejen i na zdejší poměry překvapivě vysokou návštěvou všech soutěžních představení, ale zejména vysokou divadelní kvalitou. Z osmi soutěžních představení jich dobrá polovina jednoznačně překročila průměr běžné amatérské produkce a domníváme se (píši-li my, myslím porotu, tvořenou letos dvěma Milany – Schejbalem a Strotzerem, dvěma Kateřinami – Baranowskou a Fixovou a mou maličkostí), že všechna čtyři nominovaná či doporučená představení snesou kontext přehlídky národní.
Leč popořádku. Než se vzneseme k vrcholům, pozdržíme se na chvíli v nížinách. Ty reprezentovalo na přehlídce především Manželské vraždění Erica Emmanuela Schmidta v podání DS Tyl Kutná Hora, které nepředstavovalo o mnoho více než v monotónním temporytmu dvojicí interpretů kultivovaně sdělený, jevištně nevyložený text hry. O patro výše pak stála trojice produkcí. Za prvé Prázdniny snů Francise Joffa od DS Vojan Libice nad Cidlinou, v nichž si nesporně mimořádně disponovaný soubor podrazil nohy dramaturgickou volbou textu, na němž by se daly školsky demonstrovat všechny nectnosti technicky podprůměrně psané bulvární dramatiky. Za druhé Blázinec Pavla Němce a jeho BANDY Benešov, pozoruhodný pokus autora a režiséra Pavla Němce o poetiku modelové, jevištně záměrně minimalisticky ztvárněné hry a là Divadlo Kámen – pokus, který se bohužel opřel o dějový materiál, který by spíše příslušel komunálně satirickému skeči. Konečně Polib tetičku Simona Williamse Slánské scény Slaný představovalo v podstatě standardní amatérskou produkci komediálního typu, trpící zejména nedůsledným výkladem vztahů a absencí setrvalého tlaku situace na protagonistu, conditio sine qua non každé situační komedie.
Nyní k trojici představení doporučených. Divadelní soubor při TJ Sokol Lázně Toušeň uvedl na Wintrově Rakovníku inscenaci Gozziho hry Král jelenem inscenaci nesporně inteligentní a zábavnou, která si s nelehkým a na amatérských jevištích nezvyklým žánrem poradila nápaditě a s vkusem. Přesto se nevyhnula jistým problémům. V první (dějově) nekomplikované půli dokázala přesně a přitom nikoli přehnaně načrtnout typy postav, vytvořit řadu zdařilých lazzi a upoutat pozornost i několika osobnostně sugestivními výkony. Šlo zde vskutku o svižnou, režijně dobře vybudovanou zábavu, i když ne u všech členů souboru působí hravost, jež je hlavním tématem většiny situací, stejně spontánním dojmem. Problémy inscenace se výrazně vyjevily v polovině druhé, která má dosti komplikovanou zápletku (přiznejme si, že i u Gozziho až překomplikovanou). Režie zde opustila do té doby důsledně antiiluzivní klíč a komediální rozehrávání situací a začala pouze ilustrovat příběh, aniž by nás v něm dokázala dostatečně zorientovat. Ale znovu opakuji – inscenace nápaditá a zábavná. Doporučení na třetím místě.
Divadýlko na dlani Mladá Boleslav vyšlo ve své inscenaci PÍT ČI NEPÍT aneb Oč tu vlastně běží z hry Janusze Głowackého Fortinbras se opil, přetvořilo ji však k nepoznání. Místo pochmurné existenciální absurdity nastoupila přímočará travestie, kdy vazba na Hamleta je především záminkou k rozehrání více či méně sofistikovaných narážek typu „plavkyně Ofélie“. A tato travestie, tento středoškolsky (to nemíním pejorativně) vypláznutý jazyk na klasické dílo (viz typický gymnaziální humor v duchu hlášek jako „Martin Luther, to je king“), se stal v podstatě jen půdorysem lidového kabaretu, který se pohybuje přímočaře od fóru k fóru a který záměrně používá vtipů i hlášek nejrůznější kvality, intelektuální náročnosti a úrovně vkusu. Kabaret, který ovšem nemalou část publika strhl svou spontánností, energií a stylovou jednotou. Bohužel Mladoboleslavští v Rakovníku zvolili pro svou inscenaci klasický prostor kukátkového jeviště a nedostalo se nám bezprostředního kontaktu hlediště a jeviště, který je pro kabaret věcí základní a nezbytnou. Doporučení na druhém místě.
Příjemným překvapením přehlídky se stal soubor Opera Žatec s inscenací Mlhavé vyhlídky podle předlohy Normana Robbinse Hrobka s vyhlídkou. Je to inscenace, o níž je třeba s nesporným uznáním říci, že je „udělaná“ – zná a ctí pravidla žánru a dokáže tudíž přehledně a čitelně zorganizovat a naservírovat publiku celý komplikovaný detektivní půdorys Robbinsova textu. A zároveň režisér Jaroslav Wagner ví, že bez výrazné intervence komediálností a černého humoru je samotná krimizápletka řídká a že je třeba ji držet důsledně v rovině crazy nadsázky. Ale že přitom tato nadsázka nesmí svou ulítlostí přebít základní logiku a věrohodnost děje. A byť má žatecká inscenace rezervy v občasných propadech dramatického napětí, poslouží přesto dobře a přesně požadavkům textu, má vkus, vytvoří patřičnou atmosféru a není přeplácaná nadbytečnými popisnými či „humornými“ detaily. Soudím (jménem celé poroty), že to není vůbec málo. Ba naopak. Doporučení na prvním místě.
V Rakovníku byla ona zmíněná dominantní čtveřice inscenací dosti vyrovnaná – a nominované Taneční hodiny pro starší a pokročilé Rádobydivadla Klapý se od ní oddělily jen velice těsně. Zmíněnou Hrabalovu novelu dovezlo v dramatizaci Václava Nývlta, byť jde o přepis formálně poněkud zestárlý a ředící intenzitu Hrabalovy invence, může se stále stát základem solidní, poetické a zábavné inscenace, což jsou všechno adjektiva, která můžeme přiřadit i produkci Klapských. Takže se nakonec smíříme i s tím, že z formálně excentrické, takřka surrealistické novely je dnes na jevišti už „jen“ kabaret, přehlídka vypravěčského umu v stále okouzlujících hrabalovských historkách, že inscenace (režijně nepochybně zručně vystavěná) postrádá formálně a tematicky scelující režisérské gesto a že její epilog se jeví poněkud nadbytečný. Velkým trumfem Klapských je totiž suverénní komediální výkon Jiřího Krause v roli Tanečního mistra, nepochybně nejzdařilejší herecká kreace přehlídky (jen to, že jde o profesionálního herce, zabránilo porotě v ocenění).
A shrnutí na závěr? Nebude. Však se přijeďte do Rakovníka podívat sami. Divadlo pěkné, ceny v divadelním baru mírné, obsluha svižná, děvčata pohledná. A když se divadlo vydaří jako letos...