ZAJÍC, Vl.: HDM 2008 - Rozpalme to, má panenko. AS 2008, č. 3

DS Smotaná hadice, Křenovice: Hana Hásová, Jakub Šírek na motivy scénáře M. Formana Rozpalme to, má panenko. Ze starého milénia do milénia nového přenesl sbor dobrovolných hasiček a zapálených dobrovolných divadelních amatérek věčný příběh o lidech uzavřených ve své komunitě a zároveň sahajících po světě. Tím je dáno, že jejich skutky a postoje, od ješitnosti k odvaze, jsou nahlíženy skrze lupu grotesknosti. Oba tvůrci nového textu a zároveň režiséři a scénografové inscenace příhodným způsobem originál scénáře uchopili, upravili, a navíc obohatili povýšením do jazykového nářečí, které postavám a situacím dodalo nečekané průraznosti a plastičnosti. Všechny postavy hasičů hrají ženy a nutno říci, že mají mužský rod výtečně zmáknutý co se vnějších projevů týče: intonace, gesta, tělesné postoje, kohoutění na veřejnosti a vyvěšení v soukromí. Nutno ovšem hned dodat, že i když se soubor skládá z žen, nejde o z nouze ctnost, a v žádném případě nejde o karikaturu, ale o záměr. Skutečnost, že ženy hrají muže, je opodstatněná a výpověď rozšířena o nový pohled a rozměr. Herečky udrží vytvarovanou dramatickou osobu od začátku do konce, jejich postavy mají propracované vztahy – plán, realizace, zhodnocení výsledku, vnímají a reagují na vše, co v situaci probíhá. Přechody mezi situacemi jsou nejpřesnější tehdy, když se prolínají principem filmového střihu, ale tam, kde je nutný ostrý přeryv či ztišení, nejsou vždy jasné tečky konce. Problém je pouze v traktování dědečka, neboť je to jediný okamžik, kdy jevištní obraz ztrácí svou pravdu, kterou předtím i potom dokáže bezproblémově udržet. V inscenaci jsou docela přesně dávkovány gagy od ráže 0,5 až po panzerfaust, expresiva střídmá a natajmovaná. Scénografie pouhým přinášením a odnášením dvou kusů mobiliáře do prázdné scény s přehledem vyřešila, v jakém prostoru se právě nacházíme. Dále platí, že samo vnímání představení je násobeno vědomím, že mužské postavy hrají ženy. A i když na tento fakt velmi brzy zapomeneme, přesto zůstává v podvědomí a umocňuje zážitek, neboť z této dvojdomosti proudí nadhled a metaforičnost, tento rozkmit mezi mužským a ženským elementem umocňuje grotesknost a smutek člověčiny tématu. Co si přát závěrem? Nejspíše, aby to Smotané hadice na jevišti vždy skvěle rozmotaly a rozbalily, a aby vždy udržely míru a laťku na té úrovni, kterou nabídly. V tomto žánru totiž platí, že při tlačení na pilu, pardon, při přílišném tlaku vody, dojde k opačnému efektu, než je očekáván. (Nominace na Národní přehlídku Krakonošův divadelní podzim ve Vysokém nad Jizerou 2008.)