ZLÁMAL, Jindřich, Prostějov

Od 1899 hrál Jindřich Zlámal divadlo.
1899 začínal ve Spolku katolických tovaryšů v malých rolích v hrách Kříž u potoka, Sedlák křivopřísežník, Mlynář a jeho dítě, Černý kříž v lese či v Pašijových hrách.
1901 sehrál větší roli v pohádce Princezna Drahomíra, kterou napsal i zrežíroval.

Po 1901 se stal členem ÚMDOČ, absolvoval režisérský kurz u Karla Želenského v Praze, účastnil se IV. režisérského kurzu ÚMDOČ pro Moravu a Slezsko.

1902 (?) se stal hercem, členem vedení a občasným režisérem Divadla v Lidovém domě.
Byl velmi obsazovaným hercem, např.1909 odehrál 9 rolí.
1909 z Divadla Lidového domu odešel.

"V Hlasech z Hané z roku 1944 se objevil článek s názvem 45 let ochotníkem, kde je oslavována herecká dráha Jindřicha Zlámala. Za nejplodnější dobu považuje Jindřich Zlámal období, kdy byl členem Lidového divadla pod vedením režiséra Václava Braunsteinera, ačkoliv to byl právě on, kdo hlasoval proti přijetí V. Braunsteinera do souboru Dělnického domu. (…) Ale hned po prvním představení uzavřeli oba muži intimní, krásné přátelství, ničím nekalené a ničím nikdy neporušené.
Za nejkrásnější chvilky svého hereckého působení a zároveň za chvilky uměleckého zvroucnění a dobré herecké školy pokládá jubilant ona představení, v nichž se mohl bezprostředně obdivovat uznaným již umělcům z Prahy, ať už to byla Marie Laudová, který tu hrála svou slavnou Madame Sans-Gene, či Isa Grégrová, která Prostějovu předvedla svou hrůzně hříšnou Salome, v níž současně tetrarchu Herodesa nehrál nikdo jiný než slavný Vojan, jemuž pak přímo nahrával v Hamletu děsivou zpověď smrti jako duch jeho otce, ať už to byl křehký E. Kohout se svým jedinečným Faunem, či ztepilý Matějovský v titulní roli Světa pán v županu, nebo zemitý Třebovský v Krejčího hře Půlnoc, nebo brněnský zneuznaný O. Čermák, nejlepší tulák ve hře Ze života hmyzu a vynikající Moliérův Lakomec, či předčasně zesnulý komik A. Čepela nebo L. Dostálová se svou Vojnarkou nebo řada mladších pražských umělců, Schneipflugová, Vojta, Deyl, Štepánek, Karen, Veverka, Sedláčková, Rubík, Steimar aj., kteří všichni zanechali něco ze své zručnosti v duši chápavého a zvídavého ochotníka, který tak rostl a zrál ve ke svým vlastním úkolům. (…)“ (Hlasy z Hané, 1944:3-4).

1910-1912 hrál divadlo v Živnostenském domě, kde jako režisér uvedl na scénu vedle děl vážných více lehkých veseloher.

1912-1914 poté, co se levicový směr Soc. dem. odštěpil a pořídil si divadlo v hospici, byl zbylými dělnickými divadelníky požádán, aby s nimi spolupracoval, takže za jeho spolupráce vznikla Scéna Spolkového domu,
uvedl tu do 1. světové války 16 na tu dobu kvalitních titulů, v nichž vždy hrál některou z hlavních rolí (1913 to bylo 10 her).

1911 Divadlo v Živnostenském domě.
Jeho režisérem divadelník Jindřich Zlámal, absolvent režisérského kursu u Karla Želenského v Praze, který se výrazněji uplatnil v Lidovém divadle, spolku Tyl a také v Divadle Hanácké obce.

Od 1919 hrál nejprve jh. v Lidovém domě, pod vedením režiséra Braunsteinera a ve spolupráci s ním.
1919 hrál v představení Jan Hus v přírodě Kardinála Angeliho, proklínajícího Husa,
1920 např. hrál titulní roli v Čapkově Loupežníkovi, v Bozděchově hře Světa pán v županu Napoleona I. (obě hry režírovala Květa Zahradníková), 1921 Jiráskovu Kolébku Zlámal režíroval a hrál v ní polesného Jíru.

1922 ustaven Dramatický odbor Klubu přátel umění a od tohoto roku také pořádal představení na jevišti Národního domu. Nejvýraznější uměleckou osobností dramatického odboru byl prof. Josef Simon. S profesorem Simonem klub organizoval především Jindřich Zlámal.

Nejvíce rolí, režií i výprav vytvořil v JDO Tyl - do 1927, kdy se stal prvním režisérem Divadla Hanácké obce, kde svou režijní, scénografickou i hereckou prací pomohl k rychlému uměleckému růstu souboru.
V průběhu čtyřiceti pěti let své umělecké dráhy  Jindřich Zlámal absolvoval 656 představení, z nichž velkou část také režíroval a pořizoval k nim i výpravu. „(…) Za ta léta, z nichž brzy vyprchalo neplodné bouřliváctví, naučil se Zlámal znát všecky zákony cílevědomé a účelné divadelní práce, poznal také její osvětové poslání a osvojil si úctu k práci druhých, stejně jako žádal, aby i jeho práce byla respektována. (…)“ (Hlasy z Hané, 1944:3-4). Patřil k předním prostějovským hercům.
O divadle i psal v Hlasech z Hané.

PAMÁTNÍK o divadelní činnosti JIndřicha Zlámala. Rkp. s bohatou dokumentací. Uložen v Muzeu Prostějovska v Prostějově.


Hlasy z Hané 1944, č. 3-4.