Vyškov, Divadlo Haná: od zpěvoher k činohře, autor Markéta Stulírová, Brněnský deník.cz, 4. 1. 2012
Divadlo Haná: od zpěvoher k činohře
Sobotní seriál Deníku Rovnost představuje Divadelní spolek Haná z Vyškova, jehož historie sahá do roku 1863.
Muzikály, operety i činoherní tituly. Od roku 1863 nastudoval Divadelní spolek Haná desítky inscenací. Od hudební produkce však ochotníci postupně přešli k činohře. „Na rok 2012 plánujeme hru se závažnější tématikou,“ říká vedoucí divadla Milan Takáč. Historii i současnou tvorbu vyškovského souboru představuje seriál Malá divadla jižní Moravy.
Členem Hané je Milan Takáč od roku 1997, a to převážně jako dirigent a sbormistr. Vyzkoušel si i herectví ve čtyřech inscenacích. „Orientujeme se převážně na klasické, takzvané kamenné divadlo. V letech 1997 až 2008 jsme uvedli čtrnáct hudebních projektů. Všechny provázela živá hudba převážně vyškovských muzikantů, vypomáhali nám členové brněnských profesionálních hudebních těles,“ uvedl Takáč. Výjimkou podle něj byl jen jazzový muzikál Tracyho tygr.
„Zde jsme si vyzkoušeli živý zpěv s hudebním doprovodem na playback. Zpěváci i sbory byli amatéři, základ tvořili studenti vyškovských středních škol a několik starších divadelníků,“ přibližuje vznik inscenace Takáč, který obstarával hudební složku děl.
U režie se střídali Oldřich Jelínek, František Vlach a Tomáš Dorazil, režii si také vyzkoušeli Jana Hejčová, Radomil Procházka a Ivana Takáčová. Posledním hudebním počinem souboru pak byla opereta Polská krev Oskara Nedbala. „Po odchodu Jiřího Čepána ředitele Městského kulturního střediska Vyškov do důchodu se už nepodařilo další hudební inscenaci zrealizovat,“ vzpomíná na rok 2009 Takáč.
Jeden a jedna jsou tři
Aktuálně Haná reprízuje konverzační komedii Raye Cooneyho Jeden a jedna jsou tři. Nejbližší uvedení je připraveno na večer 10. února ve vyškovském Besedním domě, který je divadlu domovskou scénou. „V poslední době se musíme přizpůsobovat novým podmínkám. Prakticky se rozpadl hudební základ souboru. Tehdejší středoškoláci mají jiné, převážně rodinné starosti, nižší je i finanční podpora. Přesto se dál snažíme udržovat pravidelnou činnost souboru,“ říká Takáč.
O tom, že se mladí lidé z Hané umí prosadit, svědčí i to, že se někteří z nich nyní věnují herectví profesionálně. „Dva jsou členy profesionální scény v Ostravě a další, Sarah Haváčová, získala roli princezny ve filmu Škola princů,“ dodal Takáč.
Divadelní spolek Haná z Vyškova
- založen v září roku 1863 v hostinci U Zlatého lva
- postupně měl soubor až 253 členů. K významným jménům spjatým s divadlem patřili například Dr. Helcelet (obhájil činnost spolku v počátcích, kdy byl Vyškov pod německou správou), Jan Šoupal (dirigent a sbormistr) a Bohumír Štědroň (dirigent, pedagog a hudební teoretik)
- v době okupace divadlo uvádělo převážně hry českých autorů a operety
- po roce 1989 pouze nepravidelná činnost, v roce 1997 oživení spolku pod vedením O. Jelínka představením Nebe na zemi
- roku 2004 vznikl ke 140. výročí spolku autorský divadelní kus se zpěvy S Martou za oponou z prostředí divadla
- v letech 1997 až 2008 vzniklo čtrnáct hudebních projektů od lidových zpěvoher (Na tý louce zelený) přes klasické operety (Orfeus v podsvětí) až po muzikály (Divotvorný hrnec). Posledním hudebním kusem byla opereta Polská krev. Vedlo toho se divadlo soustředilo i na činoherní tituly, v současné době je uváděna konverzační komedie Raye Cooneyho Jeden a jedna jsou tři: druhá repríza bude 10. února 2012 ve vyškovském Besedním domě
Jarmila Wolfová: Ztvárnila jsem osmnáct rolí
Vyškov - V Divadle Haná hrála Jarmila Wolfová poprvé v roce 1989 ve hře V W Těžká Barbora. „Moje členství v tomto souboru trvá již třiadvacet let,“ říká pětapadesátiletá rodačka z Vyškova, která pracuje jako kulturní referentka.
Jaká byla vaše první zkušenost s divadlem?
Poprvé jsem na divadelních prknech stála v roce 1984. Bylo to v nově vzniklém divadelním souboru při SD Jednota Vyškov. A hned napoprvé jsem hrála hlavní roli Luisy Millerové v Schillerově hře Úklady a láska.
Měla jste trému?
Přiznám se, že děsnou, bála jsem se podívat do hlediště. Ale pak jsem se přece jenom odhodlala a zjistila, že mi to neuvěřitelně pomáhá, že ti diváci jsou tam kvůli divadlu, a zřejmě také i kvůli mně.
Kolik rolí jste v Divadle Haná dosud ztvárnila?
Pokud počítám představení, tak jich bylo osmnáct. Ale v několika jsem měla i více rolí nebo alternací.
Co pro vás stávající působení v souboru Haná znamená?
Koho jednou divadlo polapí, tak už ho nikdy nepustí. Nemohu říct, co mne nejvíce baví. Od počátečních čtených zkoušek, boj a sžívání se s hranou rolí, spolupráci se spoluherci a režisérem, až po premiéru a potlesk diváků - jedná se o jakousi syntézu toho všeho. Mohu to vyjádřit jednou větou mám divadlo ráda!
Sobotní seriál Deníku Rovnost představuje Divadelní spolek Haná z Vyškova, jehož historie sahá do roku 1863.
Muzikály, operety i činoherní tituly. Od roku 1863 nastudoval Divadelní spolek Haná desítky inscenací. Od hudební produkce však ochotníci postupně přešli k činohře. „Na rok 2012 plánujeme hru se závažnější tématikou,“ říká vedoucí divadla Milan Takáč. Historii i současnou tvorbu vyškovského souboru představuje seriál Malá divadla jižní Moravy.
Členem Hané je Milan Takáč od roku 1997, a to převážně jako dirigent a sbormistr. Vyzkoušel si i herectví ve čtyřech inscenacích. „Orientujeme se převážně na klasické, takzvané kamenné divadlo. V letech 1997 až 2008 jsme uvedli čtrnáct hudebních projektů. Všechny provázela živá hudba převážně vyškovských muzikantů, vypomáhali nám členové brněnských profesionálních hudebních těles,“ uvedl Takáč. Výjimkou podle něj byl jen jazzový muzikál Tracyho tygr.
„Zde jsme si vyzkoušeli živý zpěv s hudebním doprovodem na playback. Zpěváci i sbory byli amatéři, základ tvořili studenti vyškovských středních škol a několik starších divadelníků,“ přibližuje vznik inscenace Takáč, který obstarával hudební složku děl.
U režie se střídali Oldřich Jelínek, František Vlach a Tomáš Dorazil, režii si také vyzkoušeli Jana Hejčová, Radomil Procházka a Ivana Takáčová. Posledním hudebním počinem souboru pak byla opereta Polská krev Oskara Nedbala. „Po odchodu Jiřího Čepána ředitele Městského kulturního střediska Vyškov do důchodu se už nepodařilo další hudební inscenaci zrealizovat,“ vzpomíná na rok 2009 Takáč.
Jeden a jedna jsou tři
Aktuálně Haná reprízuje konverzační komedii Raye Cooneyho Jeden a jedna jsou tři. Nejbližší uvedení je připraveno na večer 10. února ve vyškovském Besedním domě, který je divadlu domovskou scénou. „V poslední době se musíme přizpůsobovat novým podmínkám. Prakticky se rozpadl hudební základ souboru. Tehdejší středoškoláci mají jiné, převážně rodinné starosti, nižší je i finanční podpora. Přesto se dál snažíme udržovat pravidelnou činnost souboru,“ říká Takáč.
O tom, že se mladí lidé z Hané umí prosadit, svědčí i to, že se někteří z nich nyní věnují herectví profesionálně. „Dva jsou členy profesionální scény v Ostravě a další, Sarah Haváčová, získala roli princezny ve filmu Škola princů,“ dodal Takáč.
Divadelní spolek Haná z Vyškova
- založen v září roku 1863 v hostinci U Zlatého lva
- postupně měl soubor až 253 členů. K významným jménům spjatým s divadlem patřili například Dr. Helcelet (obhájil činnost spolku v počátcích, kdy byl Vyškov pod německou správou), Jan Šoupal (dirigent a sbormistr) a Bohumír Štědroň (dirigent, pedagog a hudební teoretik)
- v době okupace divadlo uvádělo převážně hry českých autorů a operety
- po roce 1989 pouze nepravidelná činnost, v roce 1997 oživení spolku pod vedením O. Jelínka představením Nebe na zemi
- roku 2004 vznikl ke 140. výročí spolku autorský divadelní kus se zpěvy S Martou za oponou z prostředí divadla
- v letech 1997 až 2008 vzniklo čtrnáct hudebních projektů od lidových zpěvoher (Na tý louce zelený) přes klasické operety (Orfeus v podsvětí) až po muzikály (Divotvorný hrnec). Posledním hudebním kusem byla opereta Polská krev. Vedlo toho se divadlo soustředilo i na činoherní tituly, v současné době je uváděna konverzační komedie Raye Cooneyho Jeden a jedna jsou tři: druhá repríza bude 10. února 2012 ve vyškovském Besedním domě
Jarmila Wolfová: Ztvárnila jsem osmnáct rolí
Vyškov - V Divadle Haná hrála Jarmila Wolfová poprvé v roce 1989 ve hře V W Těžká Barbora. „Moje členství v tomto souboru trvá již třiadvacet let,“ říká pětapadesátiletá rodačka z Vyškova, která pracuje jako kulturní referentka.
Jaká byla vaše první zkušenost s divadlem?
Poprvé jsem na divadelních prknech stála v roce 1984. Bylo to v nově vzniklém divadelním souboru při SD Jednota Vyškov. A hned napoprvé jsem hrála hlavní roli Luisy Millerové v Schillerově hře Úklady a láska.
Měla jste trému?
Přiznám se, že děsnou, bála jsem se podívat do hlediště. Ale pak jsem se přece jenom odhodlala a zjistila, že mi to neuvěřitelně pomáhá, že ti diváci jsou tam kvůli divadlu, a zřejmě také i kvůli mně.
Kolik rolí jste v Divadle Haná dosud ztvárnila?
Pokud počítám představení, tak jich bylo osmnáct. Ale v několika jsem měla i více rolí nebo alternací.
Co pro vás stávající působení v souboru Haná znamená?
Koho jednou divadlo polapí, tak už ho nikdy nepustí. Nemohu říct, co mne nejvíce baví. Od počátečních čtených zkoušek, boj a sžívání se s hranou rolí, spolupráci se spoluherci a režisérem, až po premiéru a potlesk diváků - jedná se o jakousi syntézu toho všeho. Mohu to vyjádřit jednou větou mám divadlo ráda!
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.