Plzeň, Aréna na Obcizně, Budil, opona z reklamních plakátů, 1888
Zdroj: Foto, soukr.archiv J. Halíka, Plzeň. Ex DČD III, s. 141
Plzeň, aréna Na Obcizně: heslo in Valenta, Jiří (ed.): Malované opony divadel českých zemí. Praha, NIPOS 2010, s. 398-399
PLZEŇ, aréna Na Obcizně
Tahle opona je unikát a kuriozita. A také svědectví. Pochází z doby, kdy se Vendelín Budil, pozdější slavný ředitel plzeňského divadla, rozešel s Janem Pištěkem, jenž stál v čele plzeňského trvalého profesionálního souboru, a založil si vlastní soubor. A pro jeho představení postavil na Obcizně dřevěnou arénu, v níž byla tato opona sestavená z reklamních plakátů plzeňských firem. Důvodů bylo asi více. Aréna sloužila Budilovi jen jako provizorní útočiště, o rok později se už po Pištěkovi ujal Městského divadla, takže mu určitě nestálo zato pořizovat honosnou reprezentační oponu. Plzeňské divadlo navíc na tom tehdy nebylo dobře; Dějiny českého divadla dokonce hovoří o tom, že „beznadějně živořilo“. Mělo potíže umělecké a finanční, u obecenstva a kritiky se netěšilo přízni. Budil si tehdy možná sliboval, že pozici divadelního umění vylepší, když ukáže jeho spřízněnost s všedním plzeňským životem. O přízeň diváků ostatně usiloval i na jevišti efektními podívanými na úrovni cirkusových čísel. A také dával ceny a losy. Ve srovnání s oponami jiných českých divadel, které se vždy pokoušely vyjádřit jakýsi hlubší význam, je praktičnost a utilitárnost této opony vskutku pozoruhodnou záležitostí. Patrně se Budil snažil jejím prostřednictvím získat
i nějakou konkrétní finanční podporu. Opona tak svědčí o zápasu, který muselo vést divadlo o svou existenci ve městě, jež bylo po Brně v českém mimopražském divadelnictví dalším nejvýznamnějším centrem.
Jan Císař
V dlouhé cestě za českými malovanými oponami byla pro mne opona Budilovy arény velkým překvapením. Mezi stovkami témat oplývajících Múzami, vznosnými alegoriemi, vidinami krásné budoucnosti, slavnými okamžiky dějin národa, najednou – zcela výjimečně – opona sloužící reklamě, opona jako prostředek zajištění finanční prosperity divadla. Rozhlédl jsem se po světě – a vida – opony amerických scén té doby jsou řešeny většinou právě tak. Vrátil se některý z emigrujících herců ze své pouti a poradil tu americkou praxi Budilovi?
Bojím se jen chvíle, kdy diváci budou nuceni (v zájmu finanční prosperity divadla) koukat se také u nás místo na Múzy nebo na svou rodnou vesničku na loga sponzorujících dobrodinců.
Jiří Valenta
> Dějiny českého divadla, sv. III. Praha, Academia, 1977, s. 141
Tahle opona je unikát a kuriozita. A také svědectví. Pochází z doby, kdy se Vendelín Budil, pozdější slavný ředitel plzeňského divadla, rozešel s Janem Pištěkem, jenž stál v čele plzeňského trvalého profesionálního souboru, a založil si vlastní soubor. A pro jeho představení postavil na Obcizně dřevěnou arénu, v níž byla tato opona sestavená z reklamních plakátů plzeňských firem. Důvodů bylo asi více. Aréna sloužila Budilovi jen jako provizorní útočiště, o rok později se už po Pištěkovi ujal Městského divadla, takže mu určitě nestálo zato pořizovat honosnou reprezentační oponu. Plzeňské divadlo navíc na tom tehdy nebylo dobře; Dějiny českého divadla dokonce hovoří o tom, že „beznadějně živořilo“. Mělo potíže umělecké a finanční, u obecenstva a kritiky se netěšilo přízni. Budil si tehdy možná sliboval, že pozici divadelního umění vylepší, když ukáže jeho spřízněnost s všedním plzeňským životem. O přízeň diváků ostatně usiloval i na jevišti efektními podívanými na úrovni cirkusových čísel. A také dával ceny a losy. Ve srovnání s oponami jiných českých divadel, které se vždy pokoušely vyjádřit jakýsi hlubší význam, je praktičnost a utilitárnost této opony vskutku pozoruhodnou záležitostí. Patrně se Budil snažil jejím prostřednictvím získat
i nějakou konkrétní finanční podporu. Opona tak svědčí o zápasu, který muselo vést divadlo o svou existenci ve městě, jež bylo po Brně v českém mimopražském divadelnictví dalším nejvýznamnějším centrem.
Jan Císař
V dlouhé cestě za českými malovanými oponami byla pro mne opona Budilovy arény velkým překvapením. Mezi stovkami témat oplývajících Múzami, vznosnými alegoriemi, vidinami krásné budoucnosti, slavnými okamžiky dějin národa, najednou – zcela výjimečně – opona sloužící reklamě, opona jako prostředek zajištění finanční prosperity divadla. Rozhlédl jsem se po světě – a vida – opony amerických scén té doby jsou řešeny většinou právě tak. Vrátil se některý z emigrujících herců ze své pouti a poradil tu americkou praxi Budilovi?
Bojím se jen chvíle, kdy diváci budou nuceni (v zájmu finanční prosperity divadla) koukat se také u nás místo na Múzy nebo na svou rodnou vesničku na loga sponzorujících dobrodinců.
Jiří Valenta
> Dějiny českého divadla, sv. III. Praha, Academia, 1977, s. 141
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.