Kočka Josef a jeho rod: Alice Dubská: heslo in Valenta, Jiří (ed.): Malované opony divadel českých zemí. Praha, NIPOS 2010, s. 364
JOSEF KOČKA A JEHO ROD
Pro kočující loutkové divadlo Josefa Kočky z Plzně namaloval oponu Jan Boška z Vlachova Březí.
Koncem 18. století putovalo jižními Čechami několik loutkářů, jejichž potomci zůstali věrni loutkovému divadlu až do poloviny 20. století. Patřili k ním i loutkáři Kočkové. Ti nejstarší, Jan a Josef dostali povolení ke hře již v roce 1787. Loutka Poustevníka, s kterou se hrálo v rodině Kočků patrně už na přelomu 18. a 19. století, je dnes považována za nejstarší dochovanou českou loutku. V první polovině 19. století se loutkovému divadlu věnovalo již mnohem více členů tohoto rodu: František Kočka ze Slabců hrál se stínovými loutkami na Rakovnicku. Z Němčic na Prácheňsku pocházel Jan Kočka, z Březnice zase Antonín a Apolonia Kočkovi.
Další rodina Kočků pocházela z Jindřichovic na Klatovsku. Byl to děd František (asi 1827–1910), otec osmi synů a šesti dcer, jeho syn Václav a také vnuk František, který s loutkami svého dědy hrával zejména v Plzni a okolí. V šedesátých letech 19. století putoval jižními Čechy i Josef Kočka z Jindřichovic. Jak byli všichni tito Kočkové vzájemně spříznění, o tom se můžeme jen dohadovat. Původ a působení dalšího Josefa Kočky, pro kterého udělal oponu s námětem věštící Libuše Jan Boška ve dvacátých letech 20. století, nejsou známy. Jenom podle této opony můžeme soudit, že jeho divadlo lidem jistě přinášelo radost.
• Olej na plátně, 1. třetina 20. století,
rozměry 400 x 230 cm
• Muzeum loutkářských kultur Chrudim, inv.č. SC 51
> Dubská, Alice: Dvě století českého loutkářství. Praha, AMU 2004, s. 95 a n.
~ JAN BOŠKA viz s. 359
Pro kočující loutkové divadlo Josefa Kočky z Plzně namaloval oponu Jan Boška z Vlachova Březí.
Koncem 18. století putovalo jižními Čechami několik loutkářů, jejichž potomci zůstali věrni loutkovému divadlu až do poloviny 20. století. Patřili k ním i loutkáři Kočkové. Ti nejstarší, Jan a Josef dostali povolení ke hře již v roce 1787. Loutka Poustevníka, s kterou se hrálo v rodině Kočků patrně už na přelomu 18. a 19. století, je dnes považována za nejstarší dochovanou českou loutku. V první polovině 19. století se loutkovému divadlu věnovalo již mnohem více členů tohoto rodu: František Kočka ze Slabců hrál se stínovými loutkami na Rakovnicku. Z Němčic na Prácheňsku pocházel Jan Kočka, z Březnice zase Antonín a Apolonia Kočkovi.
Další rodina Kočků pocházela z Jindřichovic na Klatovsku. Byl to děd František (asi 1827–1910), otec osmi synů a šesti dcer, jeho syn Václav a také vnuk František, který s loutkami svého dědy hrával zejména v Plzni a okolí. V šedesátých letech 19. století putoval jižními Čechy i Josef Kočka z Jindřichovic. Jak byli všichni tito Kočkové vzájemně spříznění, o tom se můžeme jen dohadovat. Původ a působení dalšího Josefa Kočky, pro kterého udělal oponu s námětem věštící Libuše Jan Boška ve dvacátých letech 20. století, nejsou známy. Jenom podle této opony můžeme soudit, že jeho divadlo lidem jistě přinášelo radost.
• Olej na plátně, 1. třetina 20. století,
rozměry 400 x 230 cm
• Muzeum loutkářských kultur Chrudim, inv.č. SC 51
> Dubská, Alice: Dvě století českého loutkářství. Praha, AMU 2004, s. 95 a n.
~ JAN BOŠKA viz s. 359
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.